20 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 762 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 762 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 762 Kč od 6. 6. 2021 do 22. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 762 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 6 762 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené náhrady nákladů na hrazené služby vynaložené v důsledku protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobkyně, jméno příjmení, narozenému 1. 9. 2004, jehož se žalovaný dopustil dne 3. 6. 2020. Po podání žaloby vzala žalobu zpět co do částky 1 000 Kč, neboť tuto částku žalovaný uhradil po podání žaloby. Soud tak ve stejném rozsahu řízení zastavil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., 101 odst. 4 o.s.ř.).

3. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v obec ze dne 26. 11. 2020, č. j. ZK 327/2020-8 soud zjistil, že tímto usnesením bylo podání návrhu na potrestání žalovaného podmíněně odloženo. Zkušební doba byla stanovena na 15 měsíců a současně měl žalobkyni uhradit škodu ve výši 11 762 Kč. V jednání žalovaného bylo spatřováno provinění ublížení na zdraví a výtržnictví podle § 146 odst. 1 a § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen tr. z.), kterého se měl dopustit dne 3. 6. 2020 kolem 22:15 v obec. Žalovaný v podnapilém stavu (s později naměřenou hodnotou 1,72 promile alkoholu v dechu) fyzicky napadl na ulici obec, tedy na místě veřejně přístupném, jméno příjmení, narozeného 1. 9. 2004, a to tím způsobem, že ho udeřil minimálně nejprve jednou ranou pěstí do hlavy, dále jej kopl kolenem do hlavy, na žebra a do oblasti trupu, kam jej kopl poté i nohou, a poškozenému tak způsobil drobná poranění, pro která byl poškozený převezen přivolanou sanitkou ZZS Kraje obec na vyšetření do nemocnice v obec. Zde byl zjištěn poškozenému otřes mozku, drobné oděrky v obličeji a pohmoždění krční a hrudní páteře a hrudníku lehkého stupně. Poškozený byl hospitalizován po dobu delším než jeden týden a byl tak omezen v obvyklém způsobu života bolestmi hlavy a rekonvalescencí. Žalobkyně vynaložila na léčbu náklady ve výši 11 762 Kč.

4. Z upomínky splátkového kalendáře ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný nezaplatil splátky za březen a duben 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 7 762 Kč do 30 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 7 762 Kč nejpozději do 16. 8. 2021. Z dokumentu„ regresní účet pojištěnce“ soud zjistil přehled úkonů a jejich ocenění, které bylo poskytnuto poškozenému a které žalobkyně uhradila.

5. Z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 5. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 11 762 Kč jako částky poskytnuté za hrazené zdravotní služby jednotlivým poskytovatelům zdravotních služeb, a to z důvodu léčení poškozeného s poškozením jeho zdraví zapříčiněným jednáním žalovaného. Žalovaný se dále zavázal hradit dluh ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s účinností od října 2020. Splátky měly být uhrazeny do posledního dne příslušného měsíce. V případě nedodržení splátkového kalendáře ztratil dlužník výhodu splátek a celý dluh se stane splatným ke dni, kdy je dlužník v prodlení se zaplacení i jen části splátky déle jak 30 dnů. Z dopisu ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně obdržela podepsanou dohodu a uznání dluhu prostřednictvím Probační a mediační služby ČR.

6. Z ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vyplývá právo zdravotní pojišťovny na úhradu vynaložených nákladů z důvodu protiprávního jednání třetích osob právě na těchto osobách.

7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný svým výše popsaným jednáním porušil obecnou prevenční povinnost, kterou ukládá § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalovaný je tudíž odpovědný za způsobenou újmu na zdraví. Žalovaný rovněž v souladu s § 2053 o. z. svůj dluh co do důvodu a výše uznal. Žalobkyně za žalovaného uhradila náklady léčení třetí osoby, a tudíž její v žalobě uplatněný nárok je v plné výši oprávněný, a to včetně úroků z prodlení, které žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. požaduje ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k zaplacení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 5 762 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a částky 750 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 976,50 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.