20 C 95/2019

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 40 824 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 568 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 271,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 568 Kč od 27. 2. 2016 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 7 568 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 7 568 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 7 568 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a s ročním úrokem z prodlení z částky 7 568 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 33 256 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 233,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 12 296 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 960 Kč od 27. 2. 2016 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 20 960 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 20 960 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 20 960 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a s ročním úrokem z prodlení z částky 20 960 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 40 824 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 7. 1. 2009, 24. 4. 2009 a 3. 7. 2009 se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) tři smlouvy o půjčce, na jejichž základě byly žalované poskytnuty částky 2 x 15 000 Kč a 16 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvách se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 53, respektive 55, týdenních splátkách i souhrnné poplatky ve výši 10 440 Kč, 11 040 Kč a 11 776 Kč. Žalovaná však své dluhy řádně neuhradila, poslední splátky ze všech tří smluv zaplatila dne 27. 4. 2010, přičemž celá částka ze smlouvy ze dne 7. 1. 2009 měla být uhrazena dne 13. 1. 2010, celá částka ze smlouvy ze dne 24. 4. 2009 měla být uhrazena dne 14. 5. 2010 a celá částka ze smlouvy ze dne 3. 7. 2009 měla být uhrazena dne 23. 7. 2010. Marným uplynutím týdenních lhůt pro úhradu posledních splátek se žalovaná dostala do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedených smluv, a proto právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celých dlužných částek, tj. neuhrazené části jistin a souhrnných poplatků. S účinností ke dni 26. 2. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou v neuhrazené výši 6 770 Kč ze smlouvy ze dne 7. 1. 2009, sestávající z dlužné jistiny ve výši 3 991,75 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 778,25 Kč, ve výši 14 190 Kč ze smlouvy ze dne 24. 4. 2009, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 173,96 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 016,04 Kč, a ve výši 19 864 Kč ze smlouvy ze dne 3. 7. 2009, sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 442,40 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8 421,60 Kč, na žalobkyni a žalované postoupení pohledávek oznámila dopisem z téhož dne. Jelikož žalovaná svůj dluh neuhradila, zaslal jí právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 7. 1. 2009 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 53 týdenních splátkách a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že půjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 24. 4. 2009 soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 55 týdenních splátkách a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 11 040 Kč. Rovněž v tomto případě žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že půjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 3. 7. 2009 soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 55 týdenních splátkách a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 11 776 Kč. I v tomto případě žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že půjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 5 smluvních podmínek, jež tvořily součást všech tří smluv, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že splátky zaplacené žalovanou se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na jistinu. Podle článku 6 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že pro případ uzavření více než jedné smlouvy o půjčce mezi nimi budou jakékoliv splátky zaplacené žalovanou v daném týdnu započítávány na týdenní splátky všech jednotlivých půjček v daném týdnu, a to poměrně v závislosti na výši týdenních splátek jednotlivých půjček. Podle článku 8 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalované.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 a seznamu pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni v neuhrazené výši 6 770 Kč, 14 190 Kč a 19 864 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 a z poštovního podacího archu se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni a rovněž ji požádala o uhrazení dlužných částek 6 770 Kč, 14 190 Kč a 19 864 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. 3. 2016. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 8. 2017 a z příslušného podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 18. 8. 2017.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou tři smlouvy o půjčce, na jejichž základě jí poskytla částky 2 x 15 000 Kč a 16 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách se souhrnnými poplatky ve výši 10 440 Kč, 11 040 Kč a 11 776 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou v dosud neuhrazené výši 6 770 Kč, 14 190 Kč a 19 864 Kč na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované řádně písemně oznámeno a před podáním žaloby byla písemně vyzvána k úhradě dlužných částek.

6. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle ustanovení § 517 odst. 1 věty první, odst. 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Podle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ustanovení § 55 odst. 1, 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

9. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako řádně postoupený nárok z platně a účinně uzavřených smluv o půjčce, jež jsou svým charakterem smlouvami spotřebitelskými, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při sjednání smluv a poskytnutí půjček jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smluv, neboť jako věřitel poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaných souhrnných poplatků. Smluvní ujednání týkající se těchto plateb je v každé ze smluv formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč“, respektive„ 11 040 Kč“ a„ 11 776 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu jsou smluvní ujednání, jimiž byly mezi účastníky sjednány souhrnné poplatky, obsažené v předmětných smlouvách o půjčce, zcela neurčitá a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smluv o půjčce ani ze smluvních podmínek těchto smluv nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do těchto poplatků byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelských smluv, jakými smlouvy o půjčce v projednávané věci jsou, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 79 Icm 2139/2013-27). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části jsou obě smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou neplatné, tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnných poplatků nevznikl, a proto soud žalobu v této části včetně příslušenství zamítl.

11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2009 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 18 670 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měla žalovaná na základě smlouvy o půjčce uhradit (25 440 Kč), a žalobou uplatněným nárokem z této smlouvy (6 770 Kč). Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku započetl na dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč; žalovaná tudíž zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku o 3 670 Kč přesahující výši jistiny půjčky, čímž došlo k úplnému zániku jejího dluhu z této smlouvy. Na svůj dluh ze smlouvy ze dne 24. 4. 2009 žalovaná zaplatila částku 11 850 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měla žalovaná na základě smlouvy o půjčce uhradit (26 040 Kč), a žalobou uplatněným nárokem z této smlouvy (14 190 Kč), a na svůj dluh ze smlouvy ze dne 3. 7. 2009 zaplatila částku 7 912 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měla žalovaná na základě smlouvy o půjčce uhradit (27 776 Kč), a žalobou uplatněným nárokem z této smlouvy (19 864 Kč). S ohledem na neplatnost všech ujednání o souhrnném poplatku byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni i v těchto případech jen půjčenou jistinu úvěru. Jelikož však uhradila na svém dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 7. 1. 2009 o 3 670 Kč více, započetl soud tuto úhradu na dluh žalované ze smlouvy o půjčce ze dne 24. 4. 2009, čímž došlo k úplnému splacení dluhu žalované z této smlouvy (dluh na jistině po odečtení toho, co žalovaná uhradila, činil 3 150 Kč), a zbývající přeplatek ve výši 520 Kč soud započetl na neuhrazenou část jistiny ze smlouvy ze dne 3. 7. 2009 ve výši 8 088 Kč, takže celkový dosud neuhrazený dluh žalované ze všech tří smluv činí 7 568 Kč. Soud započetl přeplatek na úhradě jistiny nejstarší smlouvy na dluhy z pozdějších smluv, neboť se jednalo o vzájemné pohledávky stejného druhu a týchž účastníků, které se vzájemně kryjí a které byly způsobilé k započtení v okamžiku jejich dospělosti, a tudíž toto započtení mohla provést již právní předchůdkyně žalobkyně před postoupením těchto pohledávek na žalobkyni. Jelikož žalovaná soudu netvrdila a neprokázala, že zbývající část svého dluhu ve výši 7 568 Kč žalobkyni uhradila, soud tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbývající části žalobu z důvodu neplatných ujednání o souhrnném poplatku zamítl včetně požadovaného příslušenství. Co se týče příslušenství z přisouzené částky, přiznal soud žalobkyni požadované úroky z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu. Soud žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 271,41 Kč z dlužné části jistiny za období od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky příslušné půjčky, tj. od 31. 7. 2010, do postoupení pohledávky dne 26. 2. 2016 a úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. z dlužné části jistiny ve výši 7 568 Kč ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 27. 2. 2016, do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná jen co do částky 7 568 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 33 256 Kč s příslušenstvím, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jejího úspěchu v řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.