21 C 111/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 495 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3846,81 Kč a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů, z částky 3 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 995 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 391,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů, z částky 2 995 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 115,84 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 6 495 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 39 týdenních splátkách po 205 Kč i souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku zaplatila dne 29. 8. 2006, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 22. 3. 2007. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Celkem žalovaná uhradila částku 1 500 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou v neuhrazené výši 6 495 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 4 061,91 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 433,09 Kč, a dále příslušenství pohledávky, sestávající z kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 7 238,01 Kč a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem. Po datu postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh již ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, a to vše v 39 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že půjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je v důchodu, pobírá částku 5 195 Kč. Dále uvedla, že další příjmy domácnosti činí 7 800 Kč. Výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a nájem a inkaso 2 200 Kč. Jako ověřené doklady byl zatržen občanský průkaz a výměra podpory.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal ji o uhrazení dlužné částky ve výši 6 495 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 8. 2021.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí poskytl částku 5 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč. Žalovaná zaplatila pouze částku 1 500 Kč. Následně postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou v dosud neuhrazené celkové výši 6 495 Kč s příslušenstvím na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované řádně písemně oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

7. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ustanovení § 55 odst. 1, 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

10. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit [anonymizováno] v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 2 995 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila, protože se nedostavila k jednání, nemohla být ani poučena dle § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. [číslo jednací]). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou neplatná, a tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnného poplatku nevznikl.

12. Jak vyplývá z nesporovaných tvrzení žalobkyně, žalovaná od právního předchůdce žalobce obdržela částku 5 000 Kč, vrátila mu částku 1 500 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku započetl celou na jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč. Jelikož žalovaná soudu netvrdila a neprokázala, že zbývající část jistiny ve výši 3 500 Kč žalobkyni uhradila, soud tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbývající části žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství. Co se týče příslušenství z částky 3 500 Kč, přiznal soud žalobkyni požadovaný úrok z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, a to v kapitalizované výši 3 846,81 Kč za období od [datum] do [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky půjčky, do postoupení pohledávky dne [datum], a dále ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, z přisouzené částky 3 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 14 389,72 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 7 754,18 Kč, tj. z 53,89 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky, tj. z 46,11 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v 7,78 % (53,89 – 46,11). Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, v odměně a paušální náhradě nákladů advokáta dle § 14b zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“). Odměna advokáta činí 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí věci, podání návrhu ve věci samé, zaslání předžalobní upomínky). Paušální náhrada nákladů advokáta činí 300 Kč za každý ze tří úkonů. Tyto částky se zvyšují o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 1 489 Kč. Z této částky pak je žalovaná povinna zaplatit 7,78 %, tj. částku 115,84 Kč.