21 C 120/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 080 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 080 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 483,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, z částky 6 080 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 6 080 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 39 týdenních splátkách po 615 Kč i souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne [datum]. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Celkem žalovaný uhradil částku 17 905 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným v neuhrazené výši 6 080 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 3 802,38 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 277,62 Kč, a dále příslušenství pohledávky, sestávající z kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 6 483,06 Kč a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč, a to vše v 39 týdenních splátkách po 615 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uvedla, že žije v nájmu, je podnikatel, pobírá částku 17 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a nájem a inkaso 2 500 Kč. Jako ověřené doklady byl zatržen občanský průkaz a živnostenský list, nájemní smlouva a SIPO.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal ho o uhrazení dlužné částky ve výši 6 080 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 26. 11. 2021.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 985 Kč. Žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce 17 905 Kč. Následně postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené celkové výši 6 080 Kč s příslušenstvím na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému řádně písemně oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

7. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ustanovení § 55 odst. 1, 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

10. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Kalp důvod poskytnutí půjčky žalovanému bylo v zákaznické kartě uvedeno„ Svátky“. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit [anonymizováno] v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 8 985 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila, protože se nedostavila k jednání, nemohla být ani poučena dle § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. [číslo jednací], případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. [číslo jednací]). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným neplatná, a tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnného poplatku nevznikl.

12. Jak vyplývá z nesporovaných tvrzení žalobkyně, žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel částku 15 000 Kč, vrátil mu částku 17 905 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku započetl celou na jistinu půjčky ve výši 15 000 Kč. Celá dlužná částka tak byla uhrazena nejpozději při poslední platbě žalovaného dne 18. 9. 2007. Platby žalovaného pak pokryly i případný úrok z prodlení za období od splatnosti poslední splátky dne 21. 9. 2006 do dne poslední úhrady žalovaného, když žalovaný nad rámec jistiny půjčky zaplatil ještě částku 2 905 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku žalovaný zaplatil celou dlužnou jistinu s příslušenstvím a žalobkyni ničeho nedluží. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný. Žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto právo na jejich úhradu nebylo přiznáno žádnému z účastníků.