21 C 123/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalovaná: celé jméno žalované , narozené datum bytem adresa žalované o 5 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 200 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 240 Kč od 13. 1. 2019 do 22. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 040 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, částky 1 600 Kč a částky 1 500 Kč, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 4 240 Kč se smluvní pokutou ve výši 1 600 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 240 Kč od 13. 1. 2019 do zaplacení. V odůvodnění návrhu uvedla, že se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 200 Kč, které jí byly dne [datum] zaslány na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se v této smlouvě zavázala vrátit žalobkyni zapůjčenou částku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 1 040 Kč do 12. 1. 2019 Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], kde žalovaná vyplnila formulář„ Žádost o poskytnutí zápůjčky“, v němž uvedla své osobní údaje včetně emailové adresy a telefonního čísla. Následně odsouhlasila znění smlouvy o zápůjčce a znění Všeobecných obchodních podmínek, a to elektronickým podpisem – PIN kódem zaslaným žalobkyní na telefonní číslo uvedené žalovanou. V důsledku prodlení vznikla žalované v souladu se smlouvou povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 600 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč (výzvy zaslány dne 19. 1. 2019, 26. 1. 2019 a 2. 2. 2019). Žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila i přesto, že jí byla žaloba a výzva k vyjádření doručena postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“), do vlastních rukou. K nařízenému jednání se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu s občanským soudním řádem. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Žalobkyně předložila k důkazu smlouvu o zápůjčce, v níž je označena jako věřitel a žalovaná jako klient a identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště a e-mailovou adresou. Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 3 200 Kč na účet č. [bankovní účet], závazek žalované vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem ve výši 1 040 Kč, povinnost žalované v případě prodlení se splacením zápůjčky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením. Dále obsahuje výčet těchto nákladů, přičemž za písemnou upomínku činí náklady 500 Kč při maximálním počtu 5 výzev. Smlouva je podepsána za žalovanou pin kódem dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy jsou pak dle smlouvy Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně zaslala dne 15. 12. 2018 na účet, jehož majitelem byla dle sdělení [právnická osoba] k uvedenému datu žalovaná, částku 3 200 Kč s uvedením jména a příjmení žalované. Dopisy ze dne 19. 1. 2019, 26. 1. 2019 a 2. 2. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dne 14. 10. 2020 byla žalované zaslána předžalobní upomínka, v níž byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do tří dnů.

4. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto zákona uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

5. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v účinném znění, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 tohoto zákona. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/ se pro účely tohoto nařízení rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

6. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání uvedené v § 5 a 6 zákona, je možné k jeho podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Je však nutné zdůraznit, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

7. V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně, přičemž žalovaná po nastavení vlastních parametrů měla zadáním PIN kódu zaslaného na její mobilní telefon prostřednictvím SMS potvrdit souhlas se zněním smlouvy, tj. podepsat ji prostým elektronickým podpisem. Pokud žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo elektronicky prostřednictvím webových stránek a SMS kódu, bylo na ní, aby tuto skutečnost prokázala. Žalobkyně předložila soudu smluvní ujednání ve formátu.pdf s uvedením jména žalované a PIN kódu jako podpisu. Z takto předloženého dokumentu však nelze dospět k závěru, že se jedná skutečně o text smlouvy, který žalovaná podepsala, resp. nelze jím ani prokázat, že jej podepsala právě žalovaná. Žalobkyně tak neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouva byla uzavřena elektronicky (jelikož se k jednání soudu nedostavila, nemohla být ani o tomto důkazním deficitu soudem poučena). Dále z předložené verze smlouvy nelze dospět k závěru, že údajná smlouva v elektronické formě měla právě takovou podobu, která byla soudu poskytnuta, a že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Nedostatek písemné formy u smlouvy o spotřebitelském úvěru je sankcionován dle § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Absence písemné formy má dále za následek, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru není listinou, a nemůže se na ni tudíž vztahovat domněnka pravosti a správnosti podle § 565 věta druhá o. z. Podstatnější je však soudem učiněné zjištění o absenci vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, které vede k závěru, že se jedná o zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 551 a § 554 o. z.). Soud proto konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu.

8. Žalobkyně nicméně prokázala, že dne [datum] zaslala na účet žalované částku 3 200 Kč. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, netvrdila, a tudíž ani neprokazovala, že by na uvedenou částku žalobkyni něčeho zaplatila. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3 200 Kč jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala doručení dřívější výzvy, soud vycházel z výzvy právní zástupkyně žalobce ze dne 14. 10. 2020, podle níž měla žalovaná plnit do tří dnů. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14. 10. 2020 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., [anonymizováno] níž došlo k doručení výzvy dne 19. 10. 2020. Třetí den od doručení potom připadá na 22. 10. 2020. Ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení a žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení od [datum] v požadované výši z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 8 388,79 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 3 436,77, tj. z 40,97 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky, tj. z 59,03 %. Úspěch žalované převýšil úspěch žalobkyně, měla by tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že jí však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud jak uvedeno ve výroku II.