21 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 730 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku ve výši 2 730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 730 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 2 730 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (poté fúzí sloučením práva převedena na [právnická osoba], [IČO]; dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), zahrnujícího dlužnou jistinu ve výši 2 730 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v nepodepsaném dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 3 000 Kč s termínem splatnosti [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 930 Kč. Pro případ prodlení klienta se splácením úvěru si měly strany ujednat, že klient zaplatí poplatek za prodlení ve výši 200 Kč za 5 dnů prodlení, 200 Kč za 10 dnů, 200 Kč za 15 dnů, 200 Kč za 20 dnů, 200 Kč za 25 dnů, 400 Kč za 30 dnů a 400 Kč za 60 dnů, přičemž tyto poplatky se sčítají. Dále si strany měly ujednat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč v případě porušení podmínek smlouvy klientem. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách věřitele a poskytnutí požadovaných údajů, kliknutím na tlačítko„ Chci půjčit“ a zadáním zaslaného SMS kódu. Dne [datum] byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána platba ve výši 3 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] s poznámkou:„ Zapujcka Zapujcka [anonymizováno]“ s variabilním symbolem představovaným rodným číslem žalované. Dle sdělení [právnická osoba], je účet [číslo] u této banky veden na jméno žalované a dne [datum] obdržela platbu ve výši 3 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Dle výpisu [anonymizováno] [číslo] žalovaná na dluh uhradila 6 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila dopisem podaným k poštovní přepravě dne 17. 7. 2018, v němž žalovanou rovněž vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2021, podanou k poštovní přepravě dne 12. 1. 2021, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu do 19. 1. 2021.

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou měla být i tato smlouva, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání, musí být podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo], ve znění účinném od 1. 7. 2016, (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese http://www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž předmětný dokument neobsahuje žádný podpis žalované, pouze prostor pro připojení jeho podpisu s uvedením jejího jména a příjmení. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, lze sice dospět k závěru, že právní předchůdkyně se žalovanou jednala, ale nevyplývá z nich, jaký byl výsledek tohoto procesu. Žalobkyně tudíž neprokázala, že znění smlouvy předložené soudu bylo platně akceptováno žalovanou. V takovém případě je nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru ze dne [datum] v podobě předložené soudu. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že uvedeného dne jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu, tedy ani uzavření ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

5. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupila na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Dle nesporovaných tvrzení žalobkyně však žalovaná na dlužnou částku uhradila 6 000 Kč, což znamená, že svůj dluh z bezdůvodného obohacení zcela uhradila, a žaloba tak byla jako nedůvodná zcela zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že jí však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu žalované přiznáno.