21 C 152/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16 192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 438 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 438 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 192 Kč od 1. 8. 2020 do 10. 11. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 12 754 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 192 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, a to na účet žalovaného č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 2 000 Kč, smluvním úrokem ve výši 10 149 Kč, a to splátkou do konce každého kalendářního měsíce ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však splátkou ve výši 300 Kč. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části, je žalovaný povinen žalobkyni hradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každá započatý kalendářní měsíc prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalovaného. Součástí dlužné částky je tak smluvní pokuta ve výši 605 Kč. Žalobkyně eviduje ke dni podání žaloby úhradu ze strany žalovaného ve výši 6 562 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, byl od 1. 8. 2020 v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat okamžité splacení celé dlužné částky, která činí 16 192 Kč, neboť žalovaný byl v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě žalobkyně. Schopnost žalovaného splácet byla posouzena na základě jím poskytnutých informací a výplatní páskou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Z žalovaným nepodepsaného dokumentu označeného jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně je zde označena jako„ úvěrující“ a žalovaný jako„ klient“, přičemž identifikace žalovaného je v tomto dokumentu tvořena jeho jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu, adresou elektronické pošty a číslem bankovního účtu ([bankovní účet]). V dolní části poslední strany vyhotovení smlouvy je uvedeno datum [datum] a pod ním se nachází podpis věřitele (tj. podpis žalobkyně); podpis žalovaného se na smlouvě nenachází. Výše uvedený dokument obsahuje závazek úvěrujícího poskytnout klientovi na jeho požádání peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, který představuje celkovou maximální povolenou částku čerpání, je poskytnut na dobu neurčitou a lze jej čerpat způsobem uvedeným v čl. 3 dokumentu, a na druhé straně závazek klienta uhradit do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, dále uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatý kalendářní měsíc prodlení se splacením dluhu či jeho části.

4. Dle sdělení [právnická osoba] patří účet č. [bankovní účet] žalovanému. Z výpisu z podnikatelského účtu žalobkyně bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet] (tj. účet žalovaného) byly poukázány peněžní prostředky celkem v šesti případech, a to dne [datum] ve výši 3 000 Kč, dne [datum] ve výši 2 000 Kč, dne [datum] ve výši 1 100 Kč, dne [datum] ve výši 1 300 Kč, dne [datum] ve výši 1 200 Kč a dne [datum] ve výši 1 400 Kč Celkem tak bylo na účet žalovaného zasláno 10 000 Kč.

5. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 24 650 Kč, jako druh bydlení je uveden pronájem, náklady na obživu 25 000 Kč. Požadovaná částka činila 5 000 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za červenec 2019 byla zjištěna čistá mzda 36 717 Kč, srážky 36 717 Kč a k výplatě 0 Kč.

6. Žalobkyně zasílala žalovanému měsíční výpisy k revolvingovému úvěru (konkrétně ze dnů 10. 12. 2019, 10. 1. 2020, 10. 2. 2020, 10. 3. 2020, 15. 4. 2020, 12. 5. 2020, 10. 6. 2020, 10. 7. 2020, 10. 8. 2020 a 10. 9. 2020), ve kterých informovala žalovaného o výši minimální splátky úvěru včetně data splatnosti. Z předžalobní upomínky žalobkyně odeslané dle příslušného podacího archu dne 13. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky včetně příslušenství před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 10. 11. 2020.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Na účet č. [bankovní účet], který patří žalovanému, žalobkyně zaslala celkem částku 10 000 Kč. Dne [datum] byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do 10. 11. 2020.

8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpise jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 (platné pro právní jednání veřejnoprávních podepisujících nebo jiných subjektů právně jednajících v rámci výkonu své působnosti). Podle § 6 odst. 2 adaptačního zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Dle ustanovení § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po zhodnocení provedených důkazů nelze dle názoru soudu učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké jsou předpokládány textem dokumentu označeným„ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“. V případě dokumentu ze dne [datum] je nutné konstatovat, že dokument neobsahuje podpis obou smluvních stran, není na nich ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu, neboť smlouva byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena v elektronické podobě) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně došlo ke konsenzu mezi žalobkyní a žalovaným ohledně jednotlivých práv a povinností specifikovaných v dokumentu. Způsob identifikace a autentizace žalovaného i žalobkyně je v tomto případě nedostatečný, neboť nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle tak, jak je předvídáno občanským zákoníkem a adaptačním zákonem pro úkony učiněné v elektronické podobě. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru tak připouští možnost, aby za žalovaného i žalobkyni právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace není schopen jednoznačné autentizace a identifikace obou stran a jimi skutečně projevené vůle. Žalobkyně výpisem provedené transakce prokázala, že žalovanému v šesti transakcích odeslala celkem 10 000 Kč. I když tedy soud nedospěl k závěru, že by mezi stranami byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, tak jak žalobkyně tvrdila, posoudil nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo, když mu žalobkyně plnila bez platného právního titulu.

15. Je vhodné doplnit, že dle názoru soudu žalobkyně v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru řádně nesplnila svou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a dostatečným způsobem nepřezkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť se při posuzování bonity spoléhala výhradně na údaje tvrzené žalovaným a jednu výplatní pásku, z níž nelze bez dalšího usoudit na schopnost žalovaného splácet (soudu je z úřední činnosti známo – systém [anonymizováno], že žalovaný měl již v roce [rok] nesplacené [anonymizováno] a [anonymizováno]). To ovšem nestačí a dle rozsudku Soudního dvora EU ve věci C -679/18 jde při neprověření bonity o neplatnost absolutní, k níž je nutné přihlédnout z úřední povinnosti.

16. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, když soud dospěl k závěru, že mezi účastníky sporu nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, má žalobkyně právo pouze na vrácení toho, co žalovanému plnila bez právního důvodu. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč; žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu poskytla tuto částku bez platného závazku, tedy bez právního důvodu. Současně dle nesporovaných tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil částku 6 562 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat rozdíl mezi částkou, o niž se obohatil, a částkou, kterou uhradil, tj. 3 438 Kč. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měl žalovaný plnit do 10. 11. 2020. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 11. 11. 2020, kdy již žalovaný byl v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšnější, měl by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady v řízení mu nevznikly, přičemž pro jeho pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.