21 C 169/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 29 131,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 131,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 131,40 Kč od 27. 7. 2020 do 21. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 131,40 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 842,47 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 131,40 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr, který žalovaná čerpala v konečné částce 29 131,40 Kč. Poskytnutý úvěr byl splatný dne 26. 7. 2020, žalovaná však dluh nehradila a dluží žalobou uplatněnou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále též jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, telefonním číslem a emailovou adresou. Věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout klientovi úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč s úrokovou sazbou 10,45 % měsíčně a RPSN 229,53 %. Čerpání úvěru probíhalo prostřednictvím webových stránek či telefonicky. Povinností klienta bylo splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to vždy ke kalendářnímu dni, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na účet. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, na úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Bylo také sjednáno právo zesplatnění celé dlužné částky úvěru. Na poslední stránce smlouvy je ponechán prostor pro podpisy smluvních stran, ani jeden z podpisů však není vyplněn.

4. Listina označená jako„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ obsahuje stejné informace o poskytnutí a splácení revolvingového úvěru jako smlouva s tím. Listina neobsahuje podpis žalované. Celková částka k zaplacení je vyčíslena na 128 988,08 Kč Ani z ní a ani z dokumentů označených„ [jméno] [anonymizováno] info“, které byly soudu předloženy pouze v anglickém jazyce, nelze zjistit, že by žalovaná smlouvu akceptovala. Číslo účtu žalované v části„ [anonymizováno] information“ je [bankovní účet].

5. Z předloženého dokumentu označeného jako„ Platební informace“ adresovaného žalované soud zjistil, že tímto žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně informovala o své evidenci peněžních toků, které měly směřovat k žalované. Celkem měla být žalované poskytnuta dne [datum] částka 3 000 Kč a 17 000 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů představuje 750 Kč a úroky za období čerpání ke dni 26. 7. 2020 částku 8 381,40 Kč. 6. [právnická osoba], je žalovaná majitelkou osobního účtu č. [bankovní účet], přičemž dne [datum] byly na tento účet připsány platby ve výši 3 000 Kč a 17 000 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2021 a smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a její postoupení bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne 13. 1. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 38 286 Kč do 3 dnů ode dne doručení této výzvy.

8. Dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/ se pro účely tohoto nařízení rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

11. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání uvedené v § 5 a 6 zákona, je možné k jeho podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Je však nutné zdůraznit, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

12. V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně, přičemž žalovaná si na této zřídila svůj účet s osobními údaji a po registraci zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Pokud žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo elektronicky prostřednictvím webových stránek, bylo na ní, aby tuto skutečnost prokázala. Žalobkyně předložila soudu smluvní ujednání ve formátu.pdf s uvedením údajů žalované (jméno, rodné číslo, adresa, telefon a e-mail) a bez podpisu. Z takto předloženého dokumentu však nelze dospět k závěru, že se jedná skutečně o text smlouvy, s nímž žalovaná souhlasila, resp. nelze jím ani prokázat, že s ním vůbec souhlasila. Žalobkyně tak neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouva byla uzavřena elektronicky (jelikož se k jednání soudu nedostavila, nemohla být ani o tomto důkazním deficitu soudem poučena). Dále z předložené verze smlouvy nelze dopět k závěru, že údajná smlouva v elektronické formě měla právě podobu poskytnutou soudu ve formátu.pdf a že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Nedostatek písemné formy u smlouvy o spotřebitelském úvěru je sankcionován v § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Absence písemné formy má dále za následek, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru není listinou, a nemůže se na ni tudíž vztahovat domněnka pravosti a správnosti podle § 565 věta druhá občanského zákoníku. Podstatnější je však soudem učiněné zjištění o absenci vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, které vede k závěru, že se jedná o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 551 a § 554 občanského zákoníku). Soud proto konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu.

13. V řízení nicméně bylo prokázáno, že dne [datum] bylo na účet žalované zasláno celkem 20 000 Kč. Z této částky žalovaná přes výzvy žalobkyně ničeho nevrátila. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měl žalovaný plnit do tří dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 13. 1. 2021 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 18. 1. 2021. Třetí den od doručení potom připadá na čtvrtek 21. 1. 2021. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 22. 1. 2021, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ohledně zbývající žalobou uplatněné částky, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

1. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 31 561,07 Kč (včetně úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí), úspěšná byla ohledně částky 20 858,90 Kč, tj. z 66,09 %, a neúspěšná ohledně částky 10 702,17 Kč, tj. z 33,91 %. Míra úspěchu žalobkyně tak činí 32,18 % a v této výši jí také náleží náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně v plné výši činily 2 618 Kč, a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 166 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč. Při uplatnění míry úspěchu pak byl žalobkyni přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 842,47 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.