21 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 14 089,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 589,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 589,91 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 500 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 995,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 876,91 Kč od 9. 8. 2020 do 19. 11. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 287 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,68 % ročně z částky 10 867,91 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 089,91 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, kterou žalované vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Zápůjčku spolu s úrokem ve výši 4 918 Kč a poplatky ve výši 5 582 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala splatit v 15 měsíčních splátkách po 1 700 Kč. Poplatky jsou tvořeny úhradou za administrativní činnost ve výši 1 593 Kč, úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 889 Kč a úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 10 876,91 Kč, úhrada za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 224 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 1 071 Kč a úhrada za administrativní činnost ve výši 918 Kč. Do práv z této smlouvy pak v důsledku prodeje části podniku vstoupila s účinností ke dni [datum] společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi původním věřitelem a žalovanou. Dle této smlouvy měla být žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou měl původní věřitel žalované vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatcích částku ve výši 10 500 Kč, skládající se z částky 4 918 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou půjčku, dále z částky 1 593 Kč za administrativní činnost, částky 2 100 Kč představující poplatek za uzavření a 1 889 Kč jako inkasní poplatek. Celková finanční částka ve výši 25 500 Kč měla být žalovanou uhrazena v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 1 700 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Dle rozpisu plateb uhradila žalovaná v období od 10. 8. 2012 do 10. 12. 2018 celkem částku 10 021,09 Kč, a to zčásti v hotovosti a zčásti na účet.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy [číslo] v celkové výši 16 079 Kč, přičemž z čl. I odst. 1.1 ve spojení s čl. II dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky z úvěrových smluv se všemi právy s tím spojenými. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020.

5. Předžalobní výzvou ze dne [datum], vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 19. 11. 2020; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 5. 11. 2020.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu ze dne [datum], v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 15 měsíčními splátkami ve výši 1 700 Kč. Bonita žalované byla původním věřitelem zkoumána toliko na základě tvrzení žalované. Žalovaná závazek splnila pouze částečně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, oznámením ze dne 24. 7. 2020 byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by uhradila více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 11 410,09 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2020.

7. Dle ustanovení § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen„ spotřebitelský úvěr“). Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil.

8. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

9. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 451 odst. 1, 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 24. 2. 2013, neboť původní věřitel žalované poskytnul zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018-141, i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru tedy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že původní věřitel při uzavírání smlouvy spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

11. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovanou a že původní věřitel žalované poskytnul finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná dle nesporovaných tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 11 410,09 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi původním věřitelem a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť původní věřitel jí plnil bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnil původní věřitel. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, tedy částku 3 589,91 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou a uhrazenou částkou). Podle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do 19. 11. 2020, následujícího dne se tedy dostala do prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené částky bezdůvodného obohacení za dobu od 20. 11. 2020 do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 20 085,85 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 3 589,91 Kč, tj. z 18 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 16 495,94 Kč, tj. ze 82 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 64 % Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.