21 C 221/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 750 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 11. 2016 do 31. 10. 2018, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 743,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 750 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původním věřitelem – [právnická osoba] s. r. o., [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv. Zápůjčka ve výši 3 000 Kč byla žalované poskytnuta dne 7. 10. 2016, tato se zavázala uhradit zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 750 Kč do 1. 11. 2016. Žalovaná zápůjčku nesplatila řádně a včas. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto věc posoudil a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Soudu předložená smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] neobsahuje podpis ani jedné smluvní strany, tj. žalované a právní předchůdkyně žalobkyně. Vzhledem k tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že smlouva byla sjednávána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná na internetové stránce právní předchůdkyně žalobkyně podala žádost o poskytnutí zápůjčky. V potvrzení přijetí žádosti o půjčku odeslaného z [email] za uživatele [email]“ na [email]“ je pak uvedeno, že žalovaná je OSVČ. V souladu se smlouvou byly žalované dne 7. 10. 2016 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Převod financí a vlastnictví předmětného účtu žalovanou byly potvrzeny historií transakcí na účtu právní předchůdkyně žalobkyně (č. [bankovní účet]) a sdělením [obec] [anonymizováno]. Dle smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyžadovala vrácení poskytnutých peněžních prostředků společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 750 Kč nejpozději do 1. 11. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně však od žalované ve lhůtě splatnosti poskytnutou částku s poplatkem neobdržela. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou v celkové výši 3 750 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována. V předžalobní upomínce ze dne 24. 10. 2018 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy, k čemuž došlo téhož dne, tj. 24. 10. 2018. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované.

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] mezi účastníky v podobě tvrzené žalobkyní. Obecně lze vycházet z ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který za písemnou formu považuje i jednání učiněné elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze uznávaný elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž ani jedna ze stran smlouvu o zápůjčce nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila smlouvu ve formátu elektronického souboru.pdf, přičemž z této listiny nelze dospět k závěru, že by se jednalo o znění smlouvy, které bylo odsouhlaseno žalovanou. Nelze zjistit, kdo, kdy a jak„ Smlouvu o zápůjčce“ vytvořil či zda byla změněna. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o zápůjčce v podobě tvrzené v žalobě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít ve znění, jak tvrdí žalobkyně, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Žalobkyně nepředložila ani žádný jiný důkaz, kterým by prokazovala uzavření smlouvy o zápůjčce, která nemusí mít písemnou formu, v podobě, jak v žalobě tvrdí. Nelze za něj považovat ani kopii e-mailové komunikace, když z této také není možné usoudit, mezi kým vlastně proběhla (viz nesrozumitelně označený odesílatel), v jaké podobě (není připojen žádný uznávaný elektronický podpis) a zda vůbec (opět nebyl předložen elektronický originál ve formátu emailové zprávy). Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě tvrzené u soudu.

5. Dále soud doplňuje, že i v případě řádného podpisu smlouvy oběma stranami by dospěl k absolutní neplatnosti smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vystupovala v postavení věřitele a žalovaná v postavení spotřebitele, aplikoval by se na jejich závazkový vztah zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., který ve svém ustanovení § 9 odst. 1 vyžaduje ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; v opačném případě je smlouva neplatná. S přihlédnutím k ustálené judikatuře (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) je věřitel při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr povinen vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. Nelze se proto spokojit s postupem uplatněným předchůdkyní žalobkyně, která pouze zjistila od žalované, že pracuje jako OSVČ. S tímto postupem se nelze spokojit, neboť tak nelze zjistit skutečné osobní, majetkové, pracovní i jiné poměry žalované, které by mohly ovlivnit její způsobilost splácet poskytnutou zápůjčku. Smlouva by proto byla z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované v souladu s § 588 o. z. absolutně neplatná.

6. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila. V řízení dále nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl sjednán platně závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí tato plnila bez platného závazku. Žalobkyně tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila. Soud proto rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku ve výši 3 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za období od 1. 11. 2018 do zaplacení, neboť žalovaná byla vyzvána k úhradě výzvou odeslanou 24. 10. 2018 s určenou lhůtou plnění do 7 dnů od odeslání. Výše procentní sazby pak odpovídá žalobou uplatněnému nároku (tj. 8,05 % ročně). Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

7. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 750 Kč představující poplatek ze zápůjčky a zákonného úroku z prodlení za dobu, kdy žalovaná nebyla v prodlení z důvodů uvedených výše (ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 2. 11. 2016 do 31. 10. 2018) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, protože nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy a soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni právo požadovat po žalované poplatky a úroky nevzniklo.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 3 750 Kč (součet jistiny a poplatku), úspěšná byla ohledně částky 3 000 Kč (74,98 %) a neúspěšná ohledně částky 750 Kč (25,02 %). Míra úspěchu žalobkyně tak činí 49,96 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3 × 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ vyhláška“), režijním paušálem ve výši 300 Kč (za každý úkon právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (ve výši 21% ze součtu částky odměny a paušální náhrady). Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč a z této částky byla určena poměrná náhrada uložená žalované k úhradě ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.