21 C 236/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 45 078 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 998 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 080 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 078 Kč od 26. 2. 2021 do 29. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 080 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 281,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 078 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému převodem na účet poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Úrok v rámci druhé až osmé splátky činí pevnou částku 1 470 Kč, v rámci první, deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Žalovaný si celkem dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky tzv. korunovým odkladem dle smlouvy, když ve dnech [datum] a [datum] uhradil vždy pouze 1 Kč; za prodloužení splatnosti je účtován poplatek 2 970 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, byla mu žalobkyní dne [datum] účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a dále pak účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil, proto přistoupila k zesplatnění dlužné částky a vyzvala žalovaného k její úhradě dopisem ze dne 11. 8. 2020. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě neuhradil, a to ani následně na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně tak ke dni sepsání žaloby eviduje pohledávku za žalovaným ve výši 45 078 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 5 940 Kč, úroků ve výši 7 350 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr dotazem na NRKI, SOLUS, ISIR a CEE a dále výpisem z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně tak vycházela z toho, že žalovaný má čistý měsíční příjem 25 000 Kč, ostatní členové jeho domácnosti 0 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 10 000 Kč, životní minima členů domácnosti 3 410 Kč a také že žalovaný má dvě vyživované děti. Podáním ze dne [datum] dále žalobkyně doplnila, že v daném případě byla pro ověření vlastnictví účtu žalovaného namísto ověřovacího poplatku použita předchozí smlouva, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] a na kterou řádně a včas splnil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen„ o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Z nepodepsaného dokumentu označeného jako úvěrová smlouva ze dne [datum] soud zjistil, že v tomto je žalovaný jako klient identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem [tel. číslo]. Číslo bankovního účtu, na nějž měl být úvěr poskytnut, je dle smlouvy [bankovní účet] Smlouva byla dle k ní přiložených informací uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa] tak, že žalovaný stisknutím tlačítka potvrdil svůj úmysl uzavřít smlouvu a následně ji podepsal heslem a SMS kódem. Výše úvěru činila 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí 990 Kč s roční úrokovou sazbou 49,10 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatky v celkové výši 41 280 Kč splatit 24 měsíčními splátkami s tím, že byla sjednána možnost korunového odkladu za poplatek 2 970 Kč. Této možnosti mohl žalovaný dle podmínek úvěru využít nejvýše dvakrát. Pro případ prodlení s placením úvěru si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Dále byla sjednána povinnost žalovaného hradit v případě prodlení náklady účelně vynaložené na vymáhání pohledávky stanovené částkou 100 Kč za měsíc vymáhání. Dle podmínek úvěru je vlastnictví účtu, na nějž je poskytovaná částka zasílána, ověřováno pomocí ověřovacího poplatku, který žadatel o úvěr zašle na účet žalobkyně. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje shodné informace jako smlouva. Smlouva ani standardní informace neobsahují žádný podpis žalovaného, pouze u jeho jména v závěru dokumentu je uveden kód [číslo] a čas [datum] [anonymizováno].

4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne [datum] 1 Kč, dne [datum] opět 1 Kč a dále již neuhradil ničeho. Celkem tak uhradil 2 Kč. Žalovanému byla předepsána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč.

5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy byla zjištěna platba ze dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] ve prospěch účtu č. [bankovní účet] ve výši 1 Kč. Dále pak byla zjištěna platba z účtu žalobkyně ve prospěch účtu č. [bankovní účet] ve výši 30 000 Kč ze dne [datum].

6. Ze snímku obrazovky systému žalobkyně soud zjistil, že dne [datum] v 10:05:46 byl na telefonní číslo [tel. číslo] odeslán SMS kód [číslo] s tím, že se jedná o [příjmení] pro podpis smlouvy. Jako identifikátor klienta je použito jeho rodné číslo.

7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně bylo dne [datum] odesláno 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který je označen jménem žalovaného. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie [číslo obč. průkazu] vydaného [stát. instituce].

8. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba], za období měsíce ledna 2019, byl zjištěn počáteční zůstatek - 15 678,29 Kč a konečný zůstatek -9 922,63. Dne [datum] bylo na účet žalovaného připsáno 40 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], dne [datum] pak 10 000 Kč od společnosti [právnická osoba]

9. Dle smlouvy o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 276 000 Kč, který měl tento splatit v 96 měsíčních splátkách po 7 498 Kč. V žádosti je uvedeno číslo účtu žalovaného [bankovní účet]. Dle přílohy 1 této smlouvy měl žalovaný dluhy u [právnická osoba] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [jméno], přičemž tyto měly být splaceny z poskytnuté částky 276 000 Kč. Na účet mělo být žalovanému převedeno 17 742 Kč.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne 23. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 17 140 Kč v co nejkratším termínu. Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 11. 8. 2020 pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 45 078 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 45 078 Kč do 30 dnů ode dne sepsání této výzvy; k poštovní přepravě byla podána dne 1. 3. 2021.

11. Z úvěrové a rámcové smlouvy ze dne [datum] a souvisejícího formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nebyly zjištěny žádné skutečnosti relevantní pro tuto věc.

12. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat splácet poskytnutou částku ve splátkách spolu s poplatky a úroky a pro případ svého prodlení se splácením úvěru i s náklady žalobkyně na vymáhání dluhu a smluvní pokutou. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co na internetových stránkách žalobkyně elektronicky požádal o předmětný úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 2 Kč. Před podáním žaloby jej žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu.

13. Dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZSÚ“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, přičemž z předložené verze smlouvy nelze dopět k závěru, že údajná smlouva v elektronické formě měla právě podobu poskytnutou soudu tomto formátu a že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána a uvedení kódu, který mohl zadat kdokoliv, v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

18. Nadto má soud za to, že žalobkyně nedodržela ani požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za leden 2019, z nějž je patrné, že na účtu byl záporný zůstatek při začátku období i na konci období, a to přesto, že na účet bylo připsáno několik desítek tisíc korun. Žalovaný tedy již v lednu 2019 nebyl schopen splácet své závazky, přesto mu nejméně dva další i v tomto měsíci přibyly. Žalobkyně sama žalovanému v březnu 2019, a to i přes vědomí skutečností z tohoto výpisu z účtu, poskytla půjčku ve výši 276 000 Kč, kterou měl žalovaný dále splácet měsíčními splátkami ve výši 7 498 Kč; většina této částky byla poskytnuta za účelem splacení předchozích závazků žalovaného. Další informace o finančních možnostech žalovaného žalobkyně k dispozici neměla. Soud má tedy za to, že žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost a finanční situaci žalovaného. Již v lednu 2019 bylo zřejmé, že žalovaný není schopen řádně splácet své závazky, když nebyl schopen ani udržet kladný zůstatek na svém účtu; situaci v březnu 2019 vyřešil úvěrem u žalobkyně. Pokud pak v prosinci 2019 požádal žalovaný o další úvěr, měla žalobkyně důsledně prověřit jeho příjmy a výdaje, jestli je schopen splácet dvě půjčky současně. Toto žalobkyně neučinila a spokojila se s tvrzením žalovaného o jeho finanční situaci. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, by tak dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno] sp.zn. C -679/18, který je dostupný na www.curia.europa.eu.

19. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 2 Kč. V projednávané věci žalovaný netvrdil a neprokázal, že dluh nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Jelikož mezi účastníky není jiného platného ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení dluhu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29 998 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, a částkou, kterou žalovaný dosud žalobkyni vrátil. Podle předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2021 měl žalovaný plnit do 30 dnů od jejího sepsání. Třicátý den od sepsání připadá na neděli 28. 3. 2021, resp. s přihlédnutím k možnosti plnit na pondělí 29. 3. 2021. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 30. 3. 2021, kdy již žalovaný prokazatelně byl v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 47 187,09 Kč, úspěšná byla pouze co do částky 31 184,56 Kč, tj. z 66,09 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 16 002,52 Kč, tj. z 33,91 %. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že převážně úspěšnou v řízení byla žalobkyně (kdy míra úspěchu činí 32,18 %). Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru, a proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 1 500 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí 500 Kč z tarifní hodnoty 45 078 Kč, a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 804 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 3 982 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 32,18 %, tj. částka 1 281,40 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.