21 C 245/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0, 586 01 Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou částka s účinností od datum, a částkou částka s účinností od datum s tím, že výživné je splatné vždy nejpozději 15. den v měsíci k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za období od datum do datum ve výši částka je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni splátkami ve výši částka, splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich.

III. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu ve adresa č.j. právnická osoba Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno-77, 9 P a Nc Anonymizováno/Anonymizováno, ze dne 28. 3. 2018.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný povinen se podílet na úhradě nákladů spojených se vzděláním žalobkyně jednou polovinou, a to vždy do 15 dnů od doložení daných nákladů, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 650 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího částečného zpětvzetí domáhala zvýšení výživného na částku 4 000 Kč s účinností od 1. 9. 2020 do částkou 5 000 Kč s účinností od 1. 9. 2023, a dále uložení povinnosti žalovanému podílet se na úhradě nákladů spojených se vzděláním žalobkyně jednou polovinou. V důvodech svého návrhu uvedla, že naposledy bylo výživné žalobkyně zvýšeno na částku 2 900 Kč s účinností od 1. 9. 2017 rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č.j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-77. Od datum nastoupila žalobkyně na střední školu, kde studuje obor Anonymizováno Anonymizováno, a nyní je v maturitním ročníku. Její náklady se za dobu od posledního rozhodnutí zvýšily. Otec nad rámec běžného výživného ničím žalobkyni nepřispívá. Veškerou péči o ni vykonává matka a její manžel. Žalobkyně vedle běžných potřeb musela vynaložit i mimořádné náklady v souvislosti se studiem (zakoupení počítače, učebnic, oblečení na praxi), vybavení na lyžařský zájezd, taneční, uhradit letní tábor, sportovně turistický kurz, jazykový kurz, zkoušku z anglického jazyka, příspěvky na maturitní ples apod. Žalovaný byl požádán matkou žalobkyně již v roce 2020 o zvýšení výživného v souvislosti se studiem na střední škole, což odmítl. Při určení výše výživného vycházela žalobkyně z předpokládaného výdělku žalovaného s ohledem na jeho poslední doložené příjmy a nabídky na volná pracovní místa.

2. Žalovaný nesouhlasil s výší navrhovaného výživného, která neodpovídá jeho příjmům a výdajům. Současně nesouhlasil se zpětným stanovením výživného, které by musel dlouhodobě splácet. Uvedl, že se o dceru zajímal, ale matka mu ve styku s ní bránila. Nepomohl ani soud, na který se obracel. S dcerou tak nyní nemají žádný vztah. On sám má náklady na výživu svou, pomáhá přítelkyni, jíž otec nehradí výživné, s péčí o nezletilou dceru. Navíc je od prosince 2023 nezaměstnaný a má pouze podporu v nezaměstnanosti. Výživné by byl ochoten hradit maximálně ve výši 3 500 Kč od datum a ve výši 4 400 Kč od datum.

3. Z připojeného spisu Okresního soudu ve adresa sp. zn. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno bylo zjištěno, že soud naposledy rozhodl o výživném tehdy nezletilé žalobkyně rozsudkem ze dne datum č. j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-77, jenž nabyl právní moci dne datum. Výživné zvýšil počínaje dnem datum na částku 2 900 Kč. Průměrný příjem otce v roce 2017, kdy bylo rozhodováno činil částka a měl dále nájem z lesních a zemědělských pozemků ve výši částka, z nějž musel platit daň.

4. Žalobkyně doložila daňovými doklady ze dne datum nákup společenských šatů v ceně 4 395 Kč, ze dne datum nákup mobilního telefonu Apple iPhone s příslušenstvím v ceně 14 982 Kč, ze dne datum úhradu dentální hygieny v ceně 950 Kč, ze dne datum nákup dámských balerín v ceně 808 Kč, ze dne datum dámských hygienických pomůcek v ceně 783,75 Kč, ze dne datum, datum a datum nákup sportovního oblečení v ceně 908 Kč, 1 302 Kč a lyžařského oblečení v ceně 1 839 Kč, ze dne datum nákup police, zrcadla a světla v ceně 2 156 Kč, ze dne datum nákup power banky v ceně 499 Kč, ze dne datum nákup sportovního vybavení v ceně 1 080 Kč, ze dne datum nákup krytu na mobil v ceně 299 Kč, ze dne datum nákup kancelářské židle v ceně 1 999 Kč, ze dne datum nákup dámského svetru v ceně 250 Kč, ze dne datum nákup sportovní láhve v ceně 249 Kč, ze dne datum nákup lyžařských rukavic v ceně 499 Kč a obalu na lyže v ceně 449 Kč, ze dne datum nákup podprsenky v ceně 165 Kč, ze dne datum nákup helmy na kolo v ceně 799 Kč, fakturami společnosti About You z roku 2022 dále doložila nákup sportovního zboží (trička, kalhoty, podprsenka, čepice, bunda) v ceně 2 364 Kč, 1 480 Kč a 1 848 Kč. Z těchto dokladů je zřejmé, že s výjimkou ceny za mobilní telefon, se jedná o zcela běžné ceny nezbytného vybavení pro žalobkyni, které je nakupováno zpravidla ve slevě či v akci, a to v obchodech s nižšími cenami (Sisley, Decathlon, Sportisimo, Pepco atd.). Z výpisu z mobilního bankovnictví byla prokázána úhrada částky 500 Kč a 650 Kč jako poplatku za přihlášky žalobkyně na vysoké školy.

5. Ze zpráv České správy sociálního zabezpečení bylo prokázáno, že matka žalobkyně pobírá Anonymizováno Anonymizováno pro Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, který v roce Anonymizováno činil částka, v roce částka, od června částka a od září částka, od ledna 2023 činí částka a od června částka. Dále bylo ze smlouvy o poskytnutí pomoci zjištěno, že matka žalobkyně poskytuje od datum činnost asistenta fyzické osobě, ročník Anonymizováno, při zvládání životních potřeb. Ze zpráv Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v adresa bylo zjištěno, že matka žalobkyně byla nezaměstnaná v období od datum do datum s nárokem na podporu v nezaměstnanosti v době od datum do datum, a dále od datum do datum, kdy měla pouze nárok na podporu při rekvalifikaci v období od datum do datum. Podpora v nezaměstnanosti činila v roce 2021 okolo 1 500 Kč měsíčně, v roce 2022 jí bylo vyplaceno celkem 7 697 Kč, v lednu 2023 pak 2 677 Kč. Dále bylo těmito zprávami prokázáno, že žalobkyni byl vyplácen od října 2022 příspěvek na dítě ve výši 1 380 Kč, od února 2023 ve výši 1 580 Kč.

6. Ze zpráv zaměstnavatele právnická osoba a výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že pracoval u tohoto zaměstnavatele po dobu 13 let, pracovní poměr ukončil dohodou, neboť se neshodli na ceně pronájmu pozemků a zvýšení mzdy. Průměrný příjem žalovaného v roce 2020 činil měsíčně 19 545 Kč čistého, v roce 2021 činil měsíční průměrný příjem 22 453 Kč čistého. V roce 2022 pak za období od ledna do datum činil jeho průměrný měsíční příjem částka. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v adresa bylo dále zjištěno, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od datum do datum, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla vyplácena. Z potvrzení zaměstnavatele společnosti jméno FO Anonymizováno Anonymizováno r Anonymizováno o. bylo dále zjištěno, že za měsíc listopad a prosinec 2022 bylo žalovanému vyplaceno celkem částka čistého a cestovní náhrady ve výši částka, přičemž žalovaný nastoupil do zaměstnání až datum, jak vyplývá ze zprávy úřadu práce. Za období od ledna 2023 do listopadu 2023 činil jeho průměrný měsíční příjem 22 950,27 Kč a průměrně dalších 2 818,45 Kč na cestovních náhradách. Z výpovědi žalovaného a oznámení Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v adresa o podpoře v nezaměstnanosti ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaný je od datum veden v evidenci uchazečů o zaměstnání s tím, že za prosinec 2023 a leden 2024 mu náleží podpora ve výši 15 706 Kč, za další dva měsíce ve výši 12 082 Kč a následně 10 874 Kč. Zaměstnavatel tímto způsobem řeší nepříznivé počasí, ve chvíli, kdy bude počasí vhodné k práci, opět žalovaný nastoupí na stejnou pozici, přičemž to muže být koncem února, v březnu či dubnu. Žalovaný dále vypověděl, že jeho náklady na elektřinu činí 2 500 Kč, roční otop ho stojí 30 000 Kč a náklady na vodu 3 000 Kč. Měsíční náklady na pohonné hmoty činí okolo 3 000 – 4 000 Kč. Dále si žalovaný hradí penzijní připojištění, na které mu přispívá zaměstnavatel.

7. Z výpisu přehledu vlastnictví a jiných věcných práv bylo zjištěno, že žalovaný je podílovým spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví Anonymizováno a Anonymizováno pro katastrální území a obec adresa, Katastrální úřad pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, přičemž se jedná o pozemky o rozloze 4 748 m2 a zastavěné pozemky o rozloze 1 470 m2, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno rodinný dům a jiná stavba bez č.p./č. or. Žalovaný vlastní podíl o velikosti 1/3 na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota a 1/6 na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota. Tyto nemovitosti jsou dosud z 1/3 (LV č. hodnota) a ze 2/3 (LV č. hodnota) zapsány na zesnulou matku žalovaného, přičemž z vyjádření notářky tituly před jménem jméno FO ze dne datum bylo zjištěno, že pozůstalostní řízení po matce žalovaného nebylo dosud skončeno, neboť je vedeno řízení o určení dědického práva. Dále bylo z výpisů o přehledu vlastnictví zjištěno, že je žalovaný rovněž podílovým spoluvlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví Anonymizováno pro katastrální území adresa, obec adresa, a to v rozsahu 1/3, nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa s podílem 1/48, listu vlastnictví č. hodnota vedeného pro obec a katastrální území adresa s podílem 1/6, listu vlastnictví právnická osoba obec a katastrální území Anonymizováno s podílem 1/3. Jedná se o lesní a zemědělské pozemky v řádu stovek hektarů.

8. Z přehledu volných pracovních míst úřadu práce pro osoby se základním vzděláním k datum bylo zjištěno, že byly v Anonymizováno nabízeny volné pracovní pozice pro různé profese od pomocné síly v kuchyni s hodinovou mzdou 120 Kč, přes pomocné zahradníky se mzdou od 21 370 Kč, po údržbáře se mzdou 27 000 Kč až 32 000 Kč měsíčně. Rovněž ke dni datum obsahovala nabídka Úřadu práce v adresa volných pracovních míst, přičemž mimo jiné obsahovala i nabídku společnosti jméno FO s.r.o. (současného zaměstnavatele žalovaného) pro dělníka/osazovače/dlaždiče se mzdou 23 400 Kč měsíčně, dále nabídku místa dělníka dřevařské výroby se mzdou 23 400 Kč měsíčně či nabídku na práci nočního hlídače za mzdu 24 000 až 25 000 Kč měsíčně.

9. Z SMS komunikace matky žalobkyně a žalovaného z datum bylo zjištěno, že se matka žalobkyně obracela na žalovaného se žádostí o zvýšení výživného pro žalobkyni, žalovaný toto odmítl s tím, nechť se obrátí na soud.

10. Z výpovědi žalobkyně a potvrzení o studiu vzal soud za prokázané, že žalobkyně je studentkou 4. ročníku Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, Anonymizováno adresa v oboru Anonymizováno Anonymizováno. Z výpovědi žalobkyně bylo dále zjištěno, že žije s matkou a jejím manželem. Veškeré její potřeby hradí její matka a její manžel. V rámci přípravy pro budoucí povolání vykonává praxi, přičemž do místa bydliště a na praxi ji musí některé dny vozit autem manžel matky, neboť neexistuje dostupná autobusová doprava. Náklady na obědy činí 700 Kč měsíčně, školní aktivity v tomto roce činí okolo 2 000 – 3 000 Kč měsíčně, na maturitní účet přispěli částkou 7 000 Kč od nástupu na střední školu. Žalobkyně dále vynaložila částku 4 500 Kč na certifikát z anglického jazyka, 24 000 Kč na absolvování autoškoly, 8 000 Kč v souvislosti s maturitním plesem, cenu za taneční si již žalobkyně nepamatovala. Dále hradí měsíčně antikoncepci ve výši 500 Kč a pojištění Flexi ve výši 500 Kč.

11. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

12. Podle § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného právnická osoba i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

15. Soud se v první řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro rozhodování o výživném za situace, kdy o výši výživného bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne datum č. j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-77, jenž nabyl právní moci dne datum. Dle tohoto rozhodnutí bylo výživné zvýšeno naposledy od datum, tedy v době, kdy žalobkyně navštěvovala 7. třídu základní školy. Lze mít za to, že nástupem žalobkyně na střední školu se její náklady na život nejen s ohledem na vyšší věk a s ním spojené potřeby, ale rovněž s ohledem na změnu typu studia a s ním související výdaje, zvýšily. Změna nastala od 1. 9. 2020, kdy žalovanou nastoupila ke studiu na střední škole. Od poslední úpravy přitom k tomuto datu uběhly 3 roky. V roce 2020 přitom výuka do značné míry probíhala v domácím prostředí s ohledem na opatření v souvislosti s pandemií Covid-19, což nepochybně vedlo k vyšším výdajům na energie a potraviny pro žalobkyni. Změna nastala rovněž na straně žalovaného, jehož příjem se z průměrné částky 17 131 Kč při posledním rozhodování, zvýšil na částku 19 545 Kč v roce 2020 a 22 453 Kč v roce 2021. Je tedy zřejmé, že jsou splněny podmínky pro změnu předchozího rozhodnutí o výši výživného, a to za požadované období téměř 3 let zpětně ode dne podání návrhu.

16. Při úvaze o výši výživného vyšel soud ze základního zákonného pravidla, podle něhož výživné musí odpovídat potřebám oprávněného a možnostem povinného. Výživné dítěte může i přesáhnout nezbytné potřeby, aby mělo dítě životní úroveň v zásadě shodnou se svými rodiči.

17. Z výpovědi žalobkyně a doložených nákladů byly dostatečně zjištěny poměry žalobkyně, přičemž soud konstatuje, že byť v případě nákupu mobilního telefonu značky Anonymizováno nelze hovořit o nezbytných výdajích, v ostatních případech se jedná nepochybně o zcela standardní nákupy potřebných věcí, které nepředstavují žádné luxusní vybavení, jež by bylo nepřiměřené poměrům rodičů nezletilé. K potřebným nákladům je nepochybně třeba započíst rovněž koupi notebooku, již s ohledem na skutečnost, že v letech 2019-2021 probíhala značná část výuky on-line. Navíc v současné době nelze prakticky bez počítačového vybavení střední školu studovat, neboť veškeré zadávání úkolů, jejich odevzdávání, informace o domácích úkolech, školních aktivitách apod. probíhají prostřednictvím výpočetní techniky. Nelze tak přisvědčit námitkám žalovaného, že se má podílet na nákupu drahých zbytných věcí pro žalobkyni. Žalobkyní zvýšené výdaje spočívají rovněž v nákladech na absolvování povinného lyžařského kurzu, tanečních, autoškoly a jazykové zkoušky. Tyto kurzy jsou buď samotnou součástí vzdělávání žalobkyně, nebo přispívají k tomu, aby žalobkyně v budoucnu měla větší možnosti v oblasti zaměstnání či sociálních interakcí. Výdaje žalobkyně zvyšují rovněž náklady na dojíždění, a to zejména v souvislosti s dojížděním na povinné praxe, kam ji částečně vozí s ohledem na nedostatečné autobusové spojení manžel matky. V souvislosti s nástupem do maturitního ročníku se pak její výdaje ještě navýšily v souvislosti s podáním přihlášek ke studiu na vysoké školy, účastí na akcích Gaudeamus právě v souvislosti s přípravou ke studiu na vysoké škole, maturitou a maturitním plesem. Soud tak má za to, že od maturitního ročníku došlo k dalšímu nárustu výdajů žalované, přičemž s ohledem na přípravu k maturitě a přijímacím zkouškám není schopna si zajistit ani část svých potřeb výdělkem z brigád.

18. Jde-li o poměry žalovaného, i tyto byly dostatečně zjištěny. Je třeba uvést, že průměrný příjem žalovaného v roce 2020 dosahoval částky 19 545 Kč, v roce 2021 pak částky 22 453 Kč a v roce 2022 do září 2022 částky 22 879,41 Kč. Následně byl žalovaný krátce nezaměstnaný bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Sám přitom vypověděl, že pracovní poměr ukončil dohodou, neboť nebyl spokojený s výší výdělku a s pronájmem pozemků. Soud tak k tomuto výpadku v příjmech žalovaného nepřihlížel (§ 913 odst. 2 o. z.), neboť žalovaný ukončil pracovní poměr bez zajištění jiného zaměstnání, připravil se tak o příjem, z nějž by mohl hradit výživné své dceři, což je jeho primární povinností. V dalším období, tj. od datum do datum činil jeho průměrný měsíční příjem 23 044,30 Kč (celkem mu bylo vyplaceno v tomto období 299 575,99 Kč) a dále mu byly vyplaceny cestovní náhrady v celkové výši 35 323 Kč, tedy v průměru 2 717,15 Kč měsíčně. Byť tato částka slouží především k úhradě stravného a cestovních výdajů žalovaného, je třeba ji rovněž částečně zahrnout do příjmů žalovaného, neboť fakticky zvyšuje jeho životní úroveň, neboť slouží ke krytí jeho výdajů na stravování a dopravu. Z dostupné judikatury vyplývá, že tyto příjmy lze pro účely stanovení výživného započíst až do výše 60 %, což by v daném případě představovalo částku 1 630,29 Kč měsíčně. Žalovaný měl přitom pouze jednu vyživovací povinnost, a to k žalobkyni. Jeho náklady na bydlení činí dle jeho výpovědi celkem částka měsíčně, hradí si penzijní připojištění a dojíždí do zaměstnání za zhruba 2 000 – 3 000 Kč měsíčně. Současně žalovaný vlastní (byť jako spoluvlastník) řadu zemědělských a lesních pozemků, ze kterých mu v minulosti náležel roční nájem ve výši 22 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nad rámec běžného výživného žalobkyni na její výživu ničím nepřispívá, nepodílí se na její výchově (bez ohledu na to, z jakých důvodů, když se nejedná o důvody, jež by bylo možno přičítat k tíži žalobkyni), je na místě, aby výživné bylo stanoveno při jeho horní hranici s ohledem na věk a potřeby žalobkyně, neboť matka žalobkyně se na její výživě podílí nejen výživným, poskytováním bydlení, ale i péčí o domácnost. Soud proto dospěl k závěru, že odůvodněným potřebám žalobkyně a současně příjmům žalovaného v období od datum do datum odpovídá požadované výživné ve výši částka. Od 1. 9. 2023, kdy žalobkyně nastoupila do maturitního ročníku a s ohledem na přípravu k maturitě a studiu na vysoké škole se její odůvodněné potřeby ještě zvýšily, soud přiznal výživné v požadované výši 5 000 Kč měsíčně. Tato částka představuje 21,7 % z průměrného příjmu žalovaného za období od datum do datum bez připočtení poměrné části z příjmu z cestovních náhrad. Jedná se tak o zcela přiměřené výživné, jež odpovídá i možnostem žalovaného.

19. Pokud jde o skutečnost, že je žalovaný od prosince 2023 do doby vyhlášení rozsudku veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, pak je nutno konstatovat, že soud v tomto případě postupoval rovněž podle ustanovení § 913 odst. 2 o. z. Žalovaný ukončil předchozí zaměstnání u společnosti právnická osoba, kde měl zajištěn celoroční příjem. Namísto toho je zaměstnán u společnosti jméno FO s.r.o., kde dochází k sezonnímu výpadku a žalovaný tak po dobu nepříznivého počasí práci u tohoto zaměstnavatele nemá. Žalovaný se tak vzdal zaměstnání, jež mu přinášelo stabilitu příjmu ve všech ročních období. Sám se tak připravil o stabilní příjem a soud proto dospěl k závěru, že mohl i v období, kdy je hlášen na úřadu práce, vydělávat minimálně částku, kterou měl naposledy u svého zaměstnavatele, tedy minimálně 22 879,41 Kč měsíčně. I z tohoto příjmu by odpovídajícím výživným byla částka 5 000 Kč měsíčně. Nad rámec výše uvedeného pak soud konstatuje, že na trhu práce jsou nabízena i jiná volná pracovní místa, kde by mohl obdobného příjmu žalovaný dosahovat a zajistit si tak prostředky mimo jiné pro úhradu výživného žalobkyni.

20. Ze všech výše uvedených důvodů soud vyhověl návrhu žalobkyně na zvýšení výživného na částku 4 000 Kč počínaje dnem 1. 9. 2020, jako dnem nástupu na střední školu, a na částku 5 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2023, jako dnem nástupu do maturitního ročníku. Současně soud rozhodl o tom, že dochází ke změně předchozího rozhodnutí o výši vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni.

21. Vzhledem k tomu, že dochází ke zvýšení výživného za předchozí období, došlo k nedoplatku představovanému rozdílem mezi placeným výživným 2 900 Kč v měsících září 2020 až leden 2024 a novým výživným ve výši 4 000 Kč do datum a ve výši 5 000 Kč od datum. Nedoplatek za období od datum do datum činí 39 600 Kč. Nedoplatek za období od datum do datum činí 10 500 Kč, celkem tedy nedoplatek za žalované období činí 50 100 Kč. Tento nedoplatek bylo umožněno žalovanému splácen splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, když výše splátky odpovídá dle názoru soudu jak možnostem žalovaného, tak současně skutečnosti, že se jedná o dlužné výživné, které mělo primárně sloužit k úhradě potřeb žalobkyně v době, za kterou bylo vyměřeno.

22. Soud zamítl žalobu ohledně části, v níž žalobkyně požadovala uložení povinnosti žalovanému podílet se na úhradě nákladů spojených s jejím vzděláním jednou polovinou, a to vždy do 15 dnů od doložení daných nákladů. Především je třeba říci, že stanovené výživné má pokrývat i náklady spojené se vzděláním žalobkyně, a to jak běžné náklady, tak náklady, které se vyskytují jen občas. Pokud by se v budoucnu vyskytly mimořádné náklady, které nejsou kryty stanoveným běžným výživným, byl by to nepochybně důvod pro změnu rozhodnutí o výši výživného. Nad to je třeba říci, že žalobkyní požadované rozhodnutí by bylo nevykonatelné. Soud nemůže uložit žalovanému povinnost hradit polovinu nějakého nákladů, jehož vznik, výše a ani důvodnost nejsou v době rozhodnutí známé.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně původně požadovala zvýšení výživného na částku 5 000 Kč od datum, svou žalobu však vzala částečně zpět poté, kdy zjistila při prvním jednání skutečnou výši příjmů žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla možnost se s výší příjmů žalovaného seznámit před podáním žaloby, soud postupoval, pokud jde o náklady řízení, obdobně jako v případech, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku. Současně pokud byla žaloba částečně zamítnuta, jednalo se o zcela nepatrnou část. Žalovaný naproti tomu na výzvu matky žalobkyně nereagoval, vyslovil jasné negativní stanovisko ke zvýšení výživného, a ani po zahájení řízení nepřistoupil k tomu, že by alespoň částečně dobrovolně začal hradit zvýšené výživné. Soud proto žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení.

24. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou. Advokátce náleží odměna za 5 úkonů právní služby vykonaných při zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika žalobkyně ze dne datum, účast na soudním jednání a účast na vyhlášení rozsudku). Tarifní hodnotou pro výpočet odměny za jeden úkony právní služby je částka 90 000 Kč (jde o pětinásobek vymáhaného ročního plnění, tedy rozdílu mezi žádaným výživným 4 000 Kč a dosud platným výživným 2 900 Kč za tři roky, a žádaným výživným 5 000 Kč a platným výživným 2 900 Kč za dva roky, podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna za úkon právní služby pak činí 4 700 Kč za první čtyři výše uvedené úkony podle § 7 bod 5 vyhlášky ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky. A poloviční odměnu ve výši 2 350 Kč za úkon, jímž byla účast na vyhlášení rozsudku (§ 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky). Odměna celkem činí 21 150 Kč. Zástupkyně žalobkyně má dále nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky za každý z pěti úkonů, celkem tedy na 1 500 Kč. Náklady řízení žalobkyně tak činí 22 650 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Soud zohlednil skutečnost, že žalovaný je povinen hradit vedle běžného výživného i dlužné výživné, proto umožnil žalovanému uhradit náklady řízení v delší lhůtě, která mu umožní prostředky na úhradu nákladů si zajistit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Rozsudky o plnění výživného jsou předběžně vykonatelné. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.