21 C 268/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 10 648 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku uložené pokuty za přestupek spočívající v umožnění užívání stavby v rozporu s účelem vymezeným v kolaudačním rozhodnutí jiné osobě. Žalobkyně popsala, že s žalovaným uzavřela dne 1. 12. 2012 smlouvu o nájmu nebytových prostor: areálu „, adresa, , Anonymizováno, – , adresa, “. Součástí předmětu nájmu byl také objekt č. , hodnota, , který žalovaný pronajal třetí osobě – společnosti , právnická osoba, Objekt č. , hodnota, byl zkolaudován jako , Anonymizováno, , žalovaný jej však přenechal k užívání pro potřeby , Anonymizováno, . V důsledku toho byla žalobkyně rozhodnutím Magistrátu města , adresa, ze dne 6. 4. 2023, č. j. , Anonymizováno, , uznána vinnou ze spáchání přestupku, za což jí byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný jednal v rozporu se stavebním zákonem a současně porušil svou smluvní povinnost, neboť objekt č. , hodnota, přenechal k užívání jiné osobě za jiným účelem, než za jakým bylo povoleno jeho užívání. Žalovaný se přitom zavázal k dodržování obecně závazných protipožárních, bezpečnostních a hygienických předpisů v pronajatých prostorách; jeho povinností bylo také zajistit jejich dodržování třetími osobami. Odpovědností žalovaného bylo také to, jakým způsobem bude objekt využíván třetími osobami. Areál byl žalovanému přenechán za účelem realizace podnikatelské činnosti nájemce (zejm. , Anonymizováno, ). Bylo povinností žalovaného, aby zajistil užívání jednotlivých nemovitostí podle toho, za jakým účelem byly zkolaudovány. V důsledku jednání žalovaného byla žalobkyně jakožto vlastník nemovitosti uznána vinnou z přestupku, za který jí byla uložena pokuta, kterou musela uhradit. Pokud by k protiprávnímu jednání žalovaného nedošlo, nevznikla by žalobkyni škoda ve výši uložené pokuty. Společně se vzniklou škodou požadovala žalobkyně zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši za období od 23. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobu považuje za zcela šikanózním způsobem uplatněný neexistující nárok, který má za cíl zmařit ekonomickou činnost žalovaného v areálu „, adresa, , Anonymizováno, – , adresa, .“ Zdůraznil, že není vlastníkem objektů, ale pouze jejích nájemcem, přičemž objekt užívá v souladu s uzavřenou smlouvou. Stejně tak i podnájemci užívají jednotlivé nemovitosti v souladu s uzavřenými smlouvami. Povinností vlastníka je přitom zajistit, aby nemovitost mohla sloužit sjednanému účelu. Podle žalovaného nemůže být porušením smlouvy skutečnost, že nájemce užívá nemovitost v souladu s nájemní smlouvou ke sjednanému účelu. Je naopak porušením zákona i sjednané nájemní smlouvy, pokud vlastník nemovitosti nezajistí, aby předmět nájmu vyhovoval sjednanému účelu. Žalobkyně namísto toho, aby v kooperaci se stavebním úřadem sjednala nápravu (zajistila nerušený výkon práv žalovaného), jednání se stavebním úřadem bojkotuje. Žalovaný proto navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 24. 7. 2009 soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel se dohodla s žalovaným a společností , právnická osoba, jako nájemci na přenechání konkrétně vymezených nemovitostí (pozemků a budov) do užívání od 1. 8. 2009 na 15 let, a to za celkovou částku 4 mil. Kč ročně pro první tři roky užívání, dále pak za částku 5 mil. Kč ročně pro čtvrtý a každý další rok. Pronajímatel přenechal konkrétně specifikované nemovitosti nájemcům za účelem „realizace podnikatelské činnosti nájemce, tj. zejména , Anonymizováno, , to vše zajišťováno buď nájemcem nebo podnájemci“. Z přílohového plánu k této smlouvě soud zjistil, že sporný objekt č. , hodnota, byl označen na tomto plánu jako „, Anonymizováno, “.

5. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 1. 12. 2012 soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel se s žalovaným jako nájemcem dohodla na přenechání konkrétně specifikovaných nemovitostí (mezi nimiž byla zahrnuta také st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , tj. objekt č. , hodnota, ) k užívání za účelem „realizace podnikatelské činnosti nájemce, tj. zejména , Anonymizováno, , to vše zajišťováno buď nájemcem nebo podnájemci, kterým je nájemce oprávněn přenechávat jednotlivé budovy či pozemky tvořící předmět nájmu do podnájmu“. Z čl. VII. této smlouvy soud zjistil, že strany si výslovně sjednaly možnost přenechat předmět nájmu či jakoukoli jeho část i bez souhlasu pronajímatele do podnájmu či jiné formy užívání třetí osobě (osobám). Z čl. IX. odst. 2 písm. a) této smlouvy soud zjistil, že se žalovaný zavázal užívat předmět nájmu řádně, způsobem a v rozsahu odpovídajícím dohodnutému účelu nájmu. Z čl. IX odst. 2 písm. b) a f) téže smlouvy soud zjistil, nájemce se zavázal také k dodržování obecně závazných předpisů protipožárních, bezpečnostních a hygienických, stejně jako se zavázal zavázat k jejich dodržování také třetí osoby, které budou předmět nájmu užívat. Nájemní smlouva byla uzavřena na 15 let za celkovou částku 1,6 mil. Kč ročně. Z dodatku č. , hodnota, smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřeného dne 26. 1. 2013 soud zjistil že žalobkyně se s žalovaným dohodla na změně smlouvy uzavřené dne 1. 12. 2012 tak, že nájemní vztah je uzavřen s účinností od 1. 12. 2012 na 20 let.

6. Z rozhodnutí (příkazu) stavebního úřadu Magistrátu města , adresa, ze dne 6. 4. 2023, č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 178 odst. 1 písm. g) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, za který jí byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Tento přestupek spočíval v tom, že žalobkyně v rozporu s § 126 odst. 1 stavebního zákona umožnila užívání stavby v rozporu s účelem vymezeným v kolaudačním rozhodnutí jiné osobě. Konkrétně se jednalo o budovu č. , hodnota, areálu „, Anonymizováno, – , adresa, “ na pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , která byla v období od 1. 9. 2013 do 21. 4. 2022 užívána jako , Anonymizováno, .

7. Z výzvy ke sjednání nápravy ze dne 12. 4. 2023 soud zjistil, že stavební úřad Magistrátu města , adresa, vyzval žalobkyni a společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, k ukončení nepovoleného užívání stavby na pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (objektu č. , hodnota, areálu „, Anonymizováno, “) pro potřebu , Anonymizováno, .

8. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 5. 2023 a doručenky k ní soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 000 Kč do sedmi dnů od jejího doručení; výzva byla žalovanému doručena dne 15. 5. 2023.

9. Z přípisu ze dne 12. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o postupném zasílání dokumentů k areálu , Anonymizováno, . Přílohou tohoto přípisu je také situační plánek s číselným označením jednotlivých objektů a jejich stručným popisem, shodný s přílohovým plánkem, který je připojen ke smlouvě ze dne 24. 7. 2009.

10. Z veřejné vyhlášky – oznámení o vydání opatření obecné povahy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila vydání územního plánu města , adresa, . Přílohou tohoto oznámení je také samotný územní plán (textová část odůvodnění).

11. Ze stanoviska žalovaného ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným komunikovala ohledně toho, za jakým účelem jsou užívány nemovitosti pronajaté žalovaným třetí osobě. Žalobkyně žalovaného kontaktovala s tím, že nemovitosti musí být využívány k činnostem splňující podmínky protipožárních, bezpečnostních a hygienických předpisů, na což žalovaný reagoval sdělením, že jak on samotný, tak i jeho nájemce dodržují uzavřenou smlouvu.

12. Ze sdělení žalobkyně ze dne 9. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v reakci na výzvu sdělila stavebnímu úřadu Magistrátu města , adresa, , že nemovitosti v areálu „, Anonymizováno, “ získala na základě darovací smlouvy uzavřené dne 20. 4. 2009 s , Anonymizováno, . Tento areál byl původně užíván , Anonymizováno, “, čemuž odpovídá i skutečnost, že žalobkyně neobdržela kompletní agendu k jednotlivým objektům.

13. Z e-mailu ze dne 22. 8. 2023 a přílohy v něm uvedené soud zjistil, že z e-mailu , e-mail, byla , tituly před jménem, , Anonymizováno, (referent Magistrátu města , adresa, , stavební úřad) zaslán předávací protokol, ve kterém je objekt č. , hodnota, označen jako „, Anonymizováno, “.

14. Soud neprováděl dokazování výslechem svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , referenta Magistrátu města , adresa, , kterého navrhoval žalovaný za účelem prokázání skutečnosti, že žalobkyně neměla k dispozici všechnu dokumentaci k jednotlivým objektům. V dané věci tato skutečnost vyplynula již ze sdělení žalobkyně ze dne 9. 6. 2022, výslech navrhovaného svědka tak byl z tohoto pohledu nadbytečný.

15. Podle § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

16. Podle § 2913 odst. 2 o. z. se povinnosti k náhradě škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

17. Podle § 126 odst. 1 věty první zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), lze stavbu užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu.

18. Podle § 178 odst. 1 písm. g) stavebního zákona se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 126 odst. 1 užívá stavbu v rozporu s účelem vymezeným v kolaudačním rozhodnutí, v kolaudačním souhlasu nebo v oznámení o užívání stavby, nebo s účelem vymezeným v povolení stavby, nevyžaduje-li stavba kolaudaci, nebo takové užívání umožní jiné osobě.

19. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

20. Ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. upravuje tzv. kontraktní povinnost k náhradě, podle níž vzniká povinnost hradit škodu tomu, kdo protiprávním jednáním porušil povinnost vyplývající ze smlouvy, v důsledku čehož způsobil škodu buď druhé smluvní straně anebo osobě, v jejímž zájmu mělo k plnění dojít. Tato smluvní odpovědnost je založena na objektivní odpovědnosti, tj. nepočítá se zaviněním (zavinění se zde předpokládá). Ust. § 2913 odst. 2 o. z. pak upravuje liberační důvody. Z hlediska vzniku povinnosti nahradit škodu musí být splněny následující předpoklady: (i) porušení smluvní povinnosti, (ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi nimi. Pokud jde o první z uvedených předpokladů (zda je smluvní povinnost porušena), tento předpoklad je nutné posuzovat podle konkrétního typu smlouvy a závazku, přičemž zohlednit je nutné také formu porušení sjednané povinnosti. Vždy však musí být zkoumáno, jaká konkrétní povinnost byla porušena (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1557/2020).

21. V projednávané věci mezi sebou žalobkyně a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl celý areál „, Anonymizováno, – , adresa, “. Součástí předmětu nájmu byl také objekt č. , hodnota, . Podle uzavřené smlouvy žalobkyně žalovanému přenechala tento areál do užívání „za účelem realizace podnikatelské činnosti nájemce, tj. , Anonymizováno, “. Žalovaný se současně zavázal, že bude předmět nájmu „užívat řádně, způsobem a v rozsahu odpovídajícím dohodnutému účelu nájmu“. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný si byl vědom toho, pro jaký účel byl objekt č. , hodnota, umístěný na st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, zkolaudován. Tato skutečnost vyplynula ze situačního plánku přiloženého ke smlouvě ze dne 24. 7. 2009. Přestože šlo o smlouvu, která předcházela smlouvě uzavřené dne 1. 12. 2012, její stranou byla jak žalobkyně, tak i žalovaný. I když byl žalovaný ze smlouvy zavázán společně s dalším nájemcem (společností , právnická osoba, ), nic to nemění na skutečnosti, že příloha této smlouvy identifikovala objekt č. , hodnota, jako , Anonymizováno, .

22. Pokud žalovaný ke smlouvě ze dne 24. 7. 2009 namítal, že jde o zcela odlišnou smlouvu, nemůže tato námitka obstát. Jak bylo uvedeno výše, předmětem smlouvy uzavřené dne 24. 7. 2009 byl rovněž areál „, Anonymizováno, – , adresa, “, přičemž žalovaný byl stranou této smlouvy (byť společně s dalším nájemcem). Již před uzavřením smlouvy dne 1. 12. 2012 tak muselo být žalovanému zřejmé, jak je objekt č. , hodnota, evidován. Stejně tak neobstojí jeho námitka, že mu žalobkyně předala potřebné dokumenty (kolaudační rozhodnutí) až po 11 letech užívání celého areálu, jak uváděl při jednání dne , datum, , proto nemohl o konkrétním přípustném způsobu užívání objektu č. , hodnota, vědět. Stavební zákon stanoví v § 126 odst. 1 větě první povinnost užívat stavbu pouze k účelu vymezeném v kolaudačním rozhodnutí. Tato povinnost vyplývá pro každého, kdo stavbu užívá, bez ohledu na to, zda jde o vlastníka nemovitosti. Tuto povinnost je tedy povinen dodržovat rovněž nájemce – i ten je při užívání nemovitosti vázán veřejnoprávními předpisy. Přestože kolaudační rozhodnutí nepůsobí bez dalšího vůči každému (zahrnuje „pouze“ účastníky daného správního řízení), stavební zákon stanovuje povinnost užívat stavbu v souladu s kolaudačním rozhodnutím každému, kdo stavbu užívá (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 11. 2018, č. j. 52 A 63/2017-78, bod [14]). Žalovaný se proto mýlí, pokud se domnívá, že může bez dalšího užívat objekt č. , hodnota, (či jej dále přenechat k užívání) za účelem jakékoli podnikatelské činnosti, aniž by musel respektovat způsob užívání stanovený v kolaudačním rozhodnutí. Naopak – při užívání každé nemovitosti je povinen respektovat omezení vyplývající z veřejnoprávních předpisů, přičemž za porušování § 126 odst. 1 stavebního zákona může být také sankcionovaný, i když není vlastníkem nemovitostí. Ustanovení § 178 odst. 1 písm. g) stavebního zákona v sobě totiž zahrnuje dvě skutkové podstaty přestupku: zaprvé jde o přestupek spočívající v užívání stavby v rozporu s vymezeným účelem, zadruhé pak umožnění jejího užívání v rozporu se stanoveným účelem jiné osobě. A jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v již zmiňovaném rozsudku č. j. 52 A 63/2017-78, „odpovědnost za tento přestupek [užívání stavby v rozporu se stanoveným účelem, pozn. soudu] lze vyvodit vůči každému, kdo užívá stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím.“ Zcela stejnou optikou je pak nutno nahlížet i na skutkovou podstatu přestupku – umožnění užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím jiné osobě. I tato skutková podstata dopadá na každou fyzickou, právnickou nebo podnikající fyzickou osobu, která naplní její znaky.

23. Soud proto částečně uzavírá, že rovněž žalovaný byl povinen respektovat znění § 126 odst. 1 stavebního zákona, neboť povinnost užívat stavbu v souladu s účelem stanoveným v kolaudačním rozhodnutím dopadá na každého, kdo stavbu užívá (resp. kdo ji přenechává k užívání jiné osobě). Z tohoto pohledu proto neobstojí námitka žalovaného, že přiložený situační plánek nebyl čitelný, případně že jednotlivým označením konkrétních objektů nevěnoval pozornost, jak uváděl při jednání dne , datum, . Povinnost užívat stavbu v souladu s kolaudačním rozhodnutím vyplývá přímo ze zákona. Bylo proto na něm, aby se o konkrétní účel užívání jednotlivých objektů stanovený v kolaudačním rozhodnutí blíže zajímal.

24. Z hlediska nyní posuzované věci je však nutno rozlišovat veřejnoprávní povinnost užívat stavbu v souladu s vydaným kolaudačním rozhodnutím a soukromoprávní povinnosti pronajímatele a nájemce vyplývající z uzavřené smlouvy. V té si žalobkyně s žalovaným sjednala poměrně široký účel užívání celého areálu „, Anonymizováno, – , adresa, “, neboť účel nájmu definovala v zásadě pouze jako „realizace podnikatelské činnosti“, k čemuž strany připojily demonstrativní výčet toho, o jaké činnosti se může jednat. Smlouva však nespecifikuje, jak je nájemce oprávněn využívat ten který objekt v areálu „, Anonymizováno, .“ Nájemce je zavázán toliko obecně k užívání předmětu nájmu řádně, způsobem a v rozsahu odpovídajícím dohodnutému účelu, kterým je realizace podnikatelské činnosti. Nájemní smlouva pak žalovaného výslovně opravňuje k přenechání jednotlivých objektů do užívání třetím osobám, čehož žalovaný využil (truhlářskou dílnu fakticky v objektu č. , hodnota, provozovala třetí osoba).

25. Žalobkyně se však domáhala náhrady škody po žalovaném na základě toho, že jí byla uložena pokuta stavebním úřadem Magistrátu města , adresa, . Skutková podstata přestupku, ze kterého byla žalobkyně shledána vinnou, spočívá v umožnění užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím jiné osobě. Žalobkyně tak byla pokutována zjednodušeně řečeno za to, že ve vztahu ke svému nájemci dostatečným způsobem smluvní vztah neošetřila – nezajistila, aby rovněž nájemce užíval, případně dále přenechal k užívání jednotlivé nemovitosti v souladu s kolaudačním rozhodnutím. Dodržování příslušného kolaudačního rozhodnutí žalobkyně jako vlastník nemovitosti rovněž nekontrolovala, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 178 odst. 1 písm. g) stavebního zákona. Rozhodnutím Magistrátu města , adresa, o spáchaném přestupku je soud s ohledem na § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, stejně jako je vázán tím, že se uvedeného přestupku dopustila právě žalobkyně. Právě z tohoto důvodu nemůže být v nyní posuzované věci naplněna ani podmínka příčinné souvislosti mezi vznikem škody (uloženou pokutou) a jednáním žalovaného. Žalovaný totiž v souladu s uzavřenou smlouvou přenechal k užívání objekt č. , hodnota, třetí osobě. Možnost přenechat předmět nájmu (či jeho část) jinému subjektu vyplývá z čl. VII smlouvy ze dne 1. 12. 2012. A přestože je v této věci nepochybné, že provoz , Anonymizováno, v objektu č. , hodnota, je v rozporu s veřejnoprávní povinností každého užívat stavbu jen v souladu s účelem stanoveným kolaudačním rozhodnutím (jak vyplývá z rozhodnutí stavebního úřadu), z hlediska podmínek soukromoprávní odpovědnosti k náhradě škody vzniklé porušením smluvní povinnosti je situace odlišná. Zde musí být naplněny všechny předpoklady, včetně příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením smluvní povinnosti. O vztah příčinné souvislosti se přitom jedná tam, kde vznikla škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tj. je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1043/2022).

26. V projednávané věci dovozovala žalobkyně naplnění příčinné souvislosti z toho, že žalovaný poskytl pronajatý objekt č. , hodnota, k užívání třetím osobám pro provoz , Anonymizováno, , v důsledku čehož jí byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně tedy tvrdila, že pokud by žalovaný objekt č. , hodnota, dále nepronajal, nebyla by jí uložena pokuta. Žalobkyně však nebyla pokutována za to, že je v objektu č. , hodnota, provozována , Anonymizováno, , ale za to, že umožnila jiné osobě užívání objektu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. Přestupkové jednání žalobkyně uvedené v rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města , adresa, je proto odlišné od jednání žalovaného, ze kterého žalobkyně dovozuje odpovědnost za způsobenou škodu. Jinými slovy řečeno, povinnost zaplatit uloženou pokutu vyplývá z vlastního pochybení žalobkyně, nikoli z jednání žalovaného, se kterým si žalobkyně ve smlouvě výslovně sjednala možnost poskytnout předmět nájmu do užívání jiným subjektům.

27. Soud proto uzavírá, že neshledal naplnění předpokladů k náhradě škody opírající se o porušení smluvní povinnosti. Na tom nemění ničeho ani skutečnost, že obsahem uzavřené smlouvy ze dne 1. 12. 2012 byl také závazek žalovaného dodržovat obecně závazné protipožární, bezpečnostní a hygienické předpisy (resp. povinnost zajistit jejich dodržování třetími subjekty). Žalobkyně totiž nebyla pokutována ani za nedodržení protipožárních, bezpečnostních či hygienických předpisů, nýbrž za vlastní pochybení spočívající v tom, že umožnila užívání objektu č. , hodnota, jiné osobě v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. K tomu je nutno zdůraznit, že žalobkyně od uzavření smlouvy dne 1. 12. 2012 způsob užívání jednotlivých objektů nekontrolovala (alespoň v řízení nic bližšího netvrdila), přestože k tomu byla podle nájemní smlouvy oprávněna, stejně jako se proti příkazu, kterým jí byla uložena pokuta stavebním úřadem, nebránila. Ani stavebnímu úřadu tedy neoponovala s tím, že účel užívání jednotlivých objektů kontroluje, příp. že apeluje na nájemce (žalovaného) ke kontrole způsobu užívání nemovitostí třetími subjekty. Jedná se přitom bezesporu o okolnosti zásadní z hlediska posouzení toho, zda žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku. S takto tvrzenými skutečnostmi by byl stavební úřad povinen náležitě se vypořádat a zdůvodnit, zda jednání žalobkyně skutečně i přes tyto příkladem uvedené okolnosti skutkovou podstatu přestupku naplňuje. K tomu však v posuzované věci nedošlo. Jelikož nebyly naplněny shora vymezené podmínky soukromoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, soudu nezbylo než podanou žalobu zamítnout.

28. Pro úplnost soud dodává, že se blíže nezabýval námitkou žalovaného ohledně povinnosti žalobkyně zajistit, aby byl předmět nájmu způsobilý sloužit svému účelu (tj. tvrzenou povinností předmět nájmu „rekolaudovat“). Předmětem řízení byla totiž otázka, zda žalovaný způsobil žalobkyni škodu porušením smluvní povinnosti a zda případně způsobená škoda byla s porušením povinnosti v příčinné souvislosti, přičemž pro zodpovězení těchto otázek byla námitka žalovaného bezpředmětná. Ze stejného důvodu se soud blíže nezabýval ani údajným šikanózním postupem žalobkyně, která se měla podle tvrzení žalovaného snažit zmařit podnikatelskou činnost mj. také vydáním nového územního plánu. Ani tato tvrzení totiž nemohla mít vliv na posouzení důvodnosti podané žaloby, která odpovědnost za škodu dovozovala z porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, celkem částku 10 648 Kč. Náhrada nákladů řízení zahrnuje odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („AT“), za celkem 4 úkony právní služby, kterými jsou: převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT], vyjádření ze dne 22. 6. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT] a účast na jednání dne , datum, a , datum, [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], přičemž výše mimosmluvní odměny za jeden úkon činí 1 900 Kč (§ 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 AT). Za vyjádření ze dne 21. 11. 2023 soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovaný tímto vyjádřením reagoval na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení učiněnou při jednání dne 25. 10. 2023, která měla být uvedena již v jeho prvním vyjádření (resp. při jednání); tento úkon proto soud nepovažuje za účelně vynaložený. Dále náhrada nákladů zahrnuje paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 4 x 300 Kč. Celková náhrada nákladů řízení se zvyšuje o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).