21 C 341/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 44 528,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 344 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 27 184,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 334,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 177,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 513,37 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 169,37 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 44 528,01 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 20 000 Kč, když žalované finance vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která jí byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaná zavázala spolu s částkou ve výši 17 184 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Tato částka je tvořena úrokem ve výši 1 014 Kč, dále z částky za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, částky za administrativní činnosti ve výši 2 700 Kč a částky za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600. Schopnost žalované splácet byla osvědčena informacemi poskytnutými žalovanou a ověřena z dokumentů předložených žalovanou. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina ve výši 18 632 Kč. Dne 20. 5. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaná při jednání soudu, kterého se účastnila prostřednictvím videokonference, svůj dluh uznala.

3. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 11. 2022 byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 014 Kč, částku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 9 800 Kč, částku za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a částku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 600 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že předmět úvěru jí byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Přílohu č. 1 smlouvy tvořil předpis splátek.

4. V žádosti o úvěr ze dne 5. 11. 2022 je k osobě žalované vyplněno, že je , Anonymizováno, , žije s rodiči, má středoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a její příjmy pochází ze zaměstnání. Její příjem tak dosahuje částky 28 512 měsíčně, měsíční výdaje žalované jsou odhadnuty na 5 000 Kč, z toho 2 000 Kč na bydlení a energie, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částka 1 000 Kč na splátky stávajících půjček. V části označené jako „doložení příjmů žadatele“ jsou zatržena políčka pracovní smlouva a potvrzení od zaměstnavatele. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u , právnická osoba, , smlouva byla uzavřena dne 3. 7. 2018 na dobu neurčitou. Pracovní doba žalované činila 37,5 hodin týdně s tím, že mzda byla dohodnuta ve výši 128 Kč na hodinu. Žalovaná souhlasila s prací přesčas s limitem 150 hodin za kalendářní rok. Z potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že ke dni 2. 11. 2022 byl zaměstnavatelem žalované potvrzen její čistý měsíční příjem ve výši 28 512 Kč.

5. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 2 656 Kč dne 6. 11. 2022, jiné splátky hrazeny nebyly.

6. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 20. 5. 2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024.

7. Předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024, která byla dle podacího lístku podána k přepravě dne 11. 9. 2024, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 25. 9. 2024.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu ze dne 5. 11. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 2 656 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 1 014 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit částku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 9 800 Kč, částku za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 700 Kč a částku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 600 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 37 184 Kč. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalované a předložení dokladů. Žalovaná závazek splnila pouze částečně. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by uhradila jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 2 656 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalované splácet dostatečně. Z žádosti o úvěr vyplývá, že měla mít žalovaná jediný příjem ve výši 28 512 Kč ze zaměstnání, kdy žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu z listopadu roku 2022. Dle potvrzení o příjmu činil čistý měsíční příjem žalované ke dni 2. 11. 2022 částku 28 512 Kč. Dle pracovní smlouvy činila pracovní doba žalované 37,5 hodin týdně s tím, že mzda byla dohodnuta ve výši 128 Kč na hodinu. Soud tak vypočetl týdenní mzdu žalované na 4 800 Kč (37,5 x 128), měsíční mzda (pro zjednodušení modelový příklad pro měsíc o 22 pracovních dnech) by tak činila 21 120 Kč hrubého (týdenní mzda 4 800 Kč vydělena pěti pracovními dny, tj. 960 Kč za den, poté vynásobeno počtem 22 dní). Žalovaná sice souhlasila s prací přesčas, ale s limitem 150 hodin za kalendářní rok, kdy se navíc nejedná o složku mzdy, která by byla jistá, tj. zda vůbec práce přesčas bude a případně v jakém rozsahu. Jiný mzdový výměr soudu předložen nebyl, soud tak vycházel ze mzdy stanovené ve smlouvě, která je tedy podstatně nižší, než příjem za listopad 2022. Předložené potvrzení o příjmu dle soudu prokazuje pouze příjem za měsíc listopad 2022, jiné potvrzení o příjmu soudu nebylo předloženo stejně jako jiný mzdový výměr, s ohledem na mzdu sjednanou ve smlouvě tak mohlo jít pouze o navýšení v rámci přesčasových hodin. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně pro účely poskytnutí úvěru nedostatečně zkoumala i příjmovou stránku žalované. Jako zcela nereálné potom soud považuje odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 5 000 Kč pro rok 2022, a to i za situace, že byla svobodná a žila dle údaje v zákaznické kartě s rodiči. Takto nízké výdaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně důsledněji prověřeny, resp. žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z nějž by vyplynulo, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalované zabývala více, než pouhým zapsáním odhadnuté částky do karty zákazníka. Výdaje žalované měly být zkoumány výpisem z účtu, tyto však žalobkyně nepředložila. Výdaje tedy měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně důsledněji prověřeny i s ohledem na skutečnost, že žalovaná uvedla, že již nějaký dluh splácí. Přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalované zabývala více, než pouhým zapsáním odhadnuté částky do karty zákazníka, neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Z transakční historie i z nesporovaného tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku 2 656 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované proto vznikla povinnost vrátit částku 17 344 Kč.

16. Pokud jde o povinnost žalované vrátit poskytnutou jistinu, byla k tomu ze strany žalobkyně poprvé vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2024, dle které měla dluh uhradit do 25. 9. 2024. Tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 9. 2024, žalované mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 14. 9. 2024. V takovém případě měla žalovaná dostatečnou lhůtu, aby v požadovaném termínu dluh uhradila, tj. lhůtu k plnění soud považuje za přiměřenou (srov. § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru). Od 26. 9. 2024 je tedy žalovaná v prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 26. 9. 2024, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

17. Soud v tomto případě s ohledem na výše uvedené odůvodnění nerozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, byť žalovaná svůj dluh uznala. Dle § 153a odst. 1 věta první o.s.ř. rozhodne soud, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozsudkem podle tohoto uznání. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. nelze rozsudek pro uznání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Uznat však lze pouze dluh, který existuje, tj. dluh vzniklý z platně uzavřené smlouvy, resp. z platného právního ujednání. Jak soud již uvedl výše, mezi účastníky nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, žalovaná tak nemohla své závazky ze smlouvy o úvěru nikdy platně uznat (k tomu viz např. rozsudek Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2024, č.j. 42 ICm 139/2024-15). Vzhledem k tomuto soud nerozhodl rozsudkem pro uznání.

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení) částky 23 142,69 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 6 176,58 Kč, tj. z 26,69 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky, tj. ze 73,31 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 46,62 %. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.