21 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 48 261 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 250,77 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 474,66 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 250,77 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 010,23 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 179,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 010,23 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 610,15 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění částečného zpětvzetí domáhala po žalované zaplacení částky 48 261 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne 31. 5. 2022 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 50 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím ve 36 měsíčních splátkách. Návrh k uzavření smlouvy měl vzejít od žalované prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři a v rámci dokončení žádosti o úvěr provedla tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Touto verifikační platbou současně odsouhlasila , právnická osoba, podmínky se všemi jejich součástmi. Právní předchůdkyně žalobkyně návrh žalované k uzavření smlouvy o úvěru akceptovala a úvěr v požadované výši žalované poskytla, přičemž předtím ověřila schopnost žalované splácet úvěr z veřejně dostupných registrů. Dne 12. 8. 2022 byl uzavřen dodatek smlouvy, kdy došlo ke změně počtu splátek a výše splátky na 1 916,41 Kč. Žalovaná dluh nesplatila řádně a včas, proto ji právní předchůdkyně žalobkyně informovala o tom, že úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn. Dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, na jejímž základě byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou ve výši 59 152 Kč na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila dopisem. Žalovaná na dluh uhradila dne 9. 6. 2022, 13. 7. 2022 a 9. 9. 2022 vždy po 2 916,41 Kč, tj. celkem 8 749,23 Kč. Zbývající dluh neuhradila, přestože byla upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 26. 6. 2023. Dlužná částka (po částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení usnesením ze dne 11. 4. 2024, č. j. 21 C 35/2024-38) je tvořena jistinou ve výši 48 261 Kč, zákonným úrokem z prodlení za období od 9. 3. 2023 do zaplacení a částkou 48 Kč jako nákladů na mimosoudní vymáhání za odeslání obyčejného dopisu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila.

3. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že v nepodepsaném dokumentu označeném jako Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 31. 5. 2022 je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 50 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 56,72 % 36 měsíčními splátkami ve výši 2 916,41 Kč, celkem částku 104 990,76 Kč. Strany smlouvy se dále dohodly, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. Současně je ve smlouvě uvedeno, že žalovaná potvrzením žádosti o úvěr potvrdila, že se seznámila s textem smlouvy a s obchodními podmínkami, představujícími nedílnou součást smlouvy. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách věřitele a poskytnutím požadovaných údajů a zasláním verifikační platby. Smlouva shodného čísla byla mezi účastnicemi uzavřena dne 12. 8. 2022 s tím, že došlo ke změně jistiny úvěru na 48 867,70 Kč a splátek již bylo pouze 34; jejich výše, stejně jako výše úroku, přitom zůstala stejná. Tato smlouva pak nahradila smlouvu první.

4. Tato verifikační platba byla dle výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na její účet připsána dne 30. 5. 2022 z účtu č. , č. účtu, . Dále bylo z výpisu účtu žalobkyně zjištěno, že na účet č. , č. účtu, zaslala dne 31. 5. 2022 částku 50 000 Kč s uvedením údaje „půjčka od , Anonymizováno, .cz c. , tel. číslo, “.

5. Z upomínek ze dne 1. 12. 2022 a 31. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 31. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalované bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru č. , tel. číslo, ve výši 57 512,67 Kč.

6. Dne 8. 12. 2022 uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek; dne 6. 3. 2023 pak byla na základě této rámcové smlouvy uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, kterou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou ve výši 59 152 Kč na žalobkyni. Žalované toto postoupení právní předchůdkyně žalobkyně oznámila dopisem ze dne 15. 3. 2023. Dopisem z téhož dne, podaným dle poštovního podacího archu k poštovní přepravě dne 16. 3. 2023, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 31. 3. 2023. Žalovaná byla dále opakovaně vyzvána k úhradě dopisem ze dne 19. 4. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 6. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dluhu. Z listiny označené „Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“ bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že v souvislost s vymáháním pohledávky za žalovanou odeslala žalované dopis ze dne 19. 4. 2023.

7. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalované částku 50 000 Kč. Následně byla žalovaná opakovaně vyzvána, aby vrátila dlužnou částku vrátila. Uhradila přitom pouze částku 8 749,23 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

8. Dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto zákona uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaná získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze „Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, “ ze dne 31. 5. 2022. Tento dokument neobsahuje podpis žalované, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani odeslání ověřovací částky z účtu žalované bez výše uvedené identifikace osoby žalované nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovanou právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jí skutečně projevené vůle.

12. Nadto má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela ani požadavky § 86 odst. 1 ZoSÚ a řádně neprověřila úvěruschopnost žalované. Při posuzování se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a také k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě žalobkyně pouze obecně tvrdila, že došlo k ověření schopnosti žalované úvěr splácet nahlédnutím do veřejných rejstříků a databází. Konkrétní skutečnosti však neuvedla a důkazy k prokázání svých tvrzení nenavrhla. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Je proto na místě učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti a neprověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. I kdyby tedy žalobkyně prokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v předložené podobě, bylo by nutné tuto smlouvu posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

13. Žalobkyně soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně v souladu s ustanovením § 1879 o. z. platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovanou. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 50 000 Kč. Dle nesporovaného tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila tři splátky po 2 916,41 Kč, tj. celkem 8 749,23 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná zbývající dlužnou částku vrátila, a to přesto, že k tomu byla upomínkami vyzvána. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tak rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku ve výši 41 250,77 Kč (50 000 – 8 749,23 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené částky bezdůvodného obohacení za dobu od 9. 3. 2023 do zaplacení, když pro stanovení prvního dne prodlení vycházel soud z účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Úrok z prodlení za období od 7. 2. 2023 do 6. 3. 2023 byl kapitalizován a činí 474,66 Kč. Ve zbývající části musela být žaloba s ohledem na uvedené závěry soudu jako nedůvodná zamítnuta. Zamítnuta byla žaloba rovněž ohledně částky 48 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky, neboť mezi stranami nebyly takovéto náklady sjednány a ani nebyly předloženy důkazy, jimiž by vynaložení této částky bylo prokazováno. Lhůta k plnění byla žalované určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni rozhodnutí a částky, ohledně níž bylo následně řízení k zpětvzetí žalobkyně zastaveno) částky 68 212,09 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 49 048,82 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 71,91 %, neúspěch 28,09 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 43,82 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 995 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 48 261 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále jednoho úkonu (částečné zpětvzetí žaloby) dle § 6 a § 7 a. t. ve výši 3 060 Kč vč. paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b). Tyto částky s výjimkou soudního poplatku se zvyšují o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 160 Kč ve výši 1 083,60 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 8 238,60 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 43,82 %, tj. částka 3 610,15 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.