21 C 354/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 10. 2016 do 19. 4. 2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovanou a společností právnická osoba IČO (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem částku ve výši 5 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři a v rámci dokončení žádosti o půjčku odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost schválila a obě strany akceptovaly smlouvu o spotřebitelském úvěru; právní předchůdkyně žalobkyně poté úvěr v požadované výši žalované poskytla na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně prověřila lustrací v ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaná dluh nesplatila řádně a včas ve sjednaném termínu, čímž se dostala do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho, přestože byla upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že v nepodepsaném dokumentu označeném jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako společnost a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození, číslem občanského průkazu, a adresou trvalého bydliště, telefonním číslem a e-mailem. Dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 5 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do datum. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách věřitele a poskytnutím požadovaných údajů. Podle dokumentu s názvem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru činila celková výše spotřebitelského úvěru 5 000 Kč, RPSN bylo ve výši 0 % ročně. Dne datum byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána platba ve výši 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila dopisem ze dne 13. 4. 2021 podaným k poštovní přepravě téhož dne; součástí byla také předžalobní výzva, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů.

4. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalované částku 5 000. Následně byla žalovaná vyzvána, aby mimo jiné uvedenou částku vrátila.

5. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

6. Dle ustanovení § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil.

7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají z listiny označené jako„ Smlouva o úvěru“. Tento dokument neobsahuje podpis žalované, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně uznávaného elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v těchto otázkách. Žalobkyně tudíž neprokázala, že znění smlouvy předložené soudu bylo platně akceptováno ze strany žalované. Na základě výše uvedeného v kontextu citovaných zákonných ustanovení proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovanou právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jí skutečně projevené vůle. Současně není zajištěna stálost a nezměnitelnost elektronické komunikace. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru.

11. Nadto je dle názoru soudu na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje, a to lustrace v dostupných registrech, soudu nijak neprokázala. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, připravila se o možnost být opětovně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčky, a proto by soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně v souladu s ustanovením § 1879 o. z. platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by tyto poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátila, přestože k tomu byla upomínkou vyzvána. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 a § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tak rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou částku ve výši 5 000 Kč. Podle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do tří dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 13. 4. 2021 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 16. 4. 2021. Třetí den od doručení potom připadá na pondělí 19. 4. 2021. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 20. 4. 2021, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ve zbývající části, kdy žalovaná dle závěru soudu nebyla v prodlení, byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal jejich plnou náhradu. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání žaloby). Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 189 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta anonymizováno jméno jméno jako zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.