21 C 60/2019

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 26 721 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 180 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níže se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 541 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 857,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 041,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 455,75 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 275,75 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 14 455,75 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 721 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na částku 15 000 Kč, a finance žalované vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která jí byla poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce, se žalovaná zavázala spolu s částkou ve výši 12 541 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 460 Kč. Poplatek je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za zapůjčenou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 975 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 082 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 14 455,75 Kč a poplatek ve výši 12 265,25 Kč. Dne datum postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Ve vyjádření ze dne datum pak žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet zápůjčky vyhodnocením údajů sdělených žalovanou a jejich ověřením předloženými doklady.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum byla tato uzavřena mezi původním věřitelem s žalovanou. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 3 082 Kč, úrok ve výši 1 975 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 9 484 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 27 541 Kč v 60 týdenních splátkách s tím, že 59 splátek bylo po 460 Kč a poslední 60. splátka činila 401 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího sedmidenního období. Dle článku 4 smluvních podmínek činila úroková sazba 20,50 % p. a., dle článku 6 pak měly náklady na hotovostní režim splátek činit 49,89 % z celkové výše úvěru. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že předmět zápůjčky jí byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a pracuje na plný úvazek jako anonymizována dvě slova u společnosti právnická osoba s příjmem 24 397 Kč měsíčně. Neměla žádné další zápůjčky u původního věřitele ani u jiné společnosti, důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje. V části„ ověřené dokumenty“ je zaškrtnuto políčko OP, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouva a doplněn„ rodný list“ a„ doklady od zapl. nájmu“. Jako běžné měsíční výdaje domácnosti je v kartě uveden nájem ve výši 7 500 Kč, telefon ve výši 300 Kč a výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč.

5. Smlouvou uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy číslo na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, který byl dle podacího lístku podán k poštovní přepravě dne datum. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho.

6. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2018, která byla dle podacího lístku podána k přepravě dne 5. 10. 2018, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 11. 10. 2018.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu ze dne datum, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 460 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20,50 % ročně. Bonita žalované byla původním věřitelem dle tvrzení žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované. Žalovaná závazek splnila pouze částečně. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením z téhož dne byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by uhradila jiné částky, než vyplývá ze žaloby, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 820 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2018.

8. Dle ustanovení § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil.

9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 30. 11. 2016, neboť původní věřitel žalované poskytl zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčky měly souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že původní věřitel se spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly původním věřitelem využity i další zdroje, a to výplatní pásky, nájemní smlouva, rodný list a doklady od zaplacení nájmu soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Žalobkyně přitom byla zvláštním usnesením soudu před jednáním poučena o povinnosti tvrdit a prokazovat relevantní skutečnosti vztahující se ke zkoumání bonity žalované.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitele nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčky, a proto soud posoudil smlouvy o zápůjčkách uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou jako absolutně neplatné dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil své pohledávky včetně pohledávky za žalovanou a že původní věřitele žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná dle nesporovaných tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 820 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi původním věřitelem a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť původní věřitel jí plnil bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Jednotlivé úhrady byly původně rozděleny mezi jistinu a souhrnný poplatek; s ohledem na shora uvedený závěr soud tuto částku započetl v celém rozsahu vždy na jistinu každé jednotlivé smlouvy v rozsahu evidence platby pro danou smlouvu provedené ze strany žalobkyně. To pak znamená, že bezdůvodné obohacení vzniklé v souvislosti se smlouvou činilo 15 000 Kč, z čehož žalovaná částku 820 Kč uhradila, a tak v daném případě tedy zbývá vydat bezdůvodné obohacení ve výši 14 180 Kč. Podle výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky měla žalovaná plnit do 10 dnů od doručení oznámení. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě až 6. 12. 2017 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 11. 12. 2017. Desátý den od doručení potom připadá na čtvrtek 21. 12. 2017. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 22. 12. 2017, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

14. O nákladech řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně, rovněž žalovaná byla v řízení úspěšná pouze částečně, přičemž úspěch obou stran byl srovnatelný. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.