22 C 205/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 141 638,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 268 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 370,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 959,42 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 638,84 Kč od 2. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 90 912,29 Kč od 2. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 638,84 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, s.r.o. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 9. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým limitem 90 000 Kč. Část úvěru ve výši 13 828 Kč byla dle smlouvy vyplacena na účet obchodníka. Zbývající část úvěrového limitu a také splacenou část účelově vázané části úvěru byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se zavázal platit úroky dle úrokové sazby sjednané ve smlouvě a sazebníku. Smluvní strany zároveň sjednaly pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, přičemž žalovaný se zavázal hradit měsíční pojistné dle aktuální výše dluhu a dále se žalovaný zavázal hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby ve výši dle sazebníku. Žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Protože žalovaný neplnil řádně smluvní povinnosti (dostal do prodlení s úhradou více jak dvou splátek, resp. s jednou splátkou po dobu více jak tři měsíce, případně čerpal úvěr neoprávněně nad sjednaný limit), právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr k 1. 7. 2022, přičemž celková dlužná částka činila 104 598,26 Kč a od 2. 7. 2022 měla právní předchůdkyně žalobkyně nadále právo na úrok ve výši 19 % ročně z dlužné jistiny 90 912,29 Kč do zaplacení. Dále jí vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení a také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Dne 7. 11. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena doporučeným dopisem. Od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem 196 706 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 14. 1. 2022. Od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Ta proto za žalovaným nárokuje jistinu ve výši 90 912,29 Kč, poplatky ve výši 5 726,55 Kč, smluvní pokutu ve výši 45 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 959,42 Kč, úroky ve výši 19 % ročně z 90 912,29 Kč od 2. 7. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z 96.638,84 Kč od 2. 7. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou zástupcem žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jím sdělených informací o osobních, příjmových a výdajových poměrech, které byly doloženy příslušnými doklady, zejména výpisy z bankovního účtu. Současně byly tyto údaje ověřeny prostřednictvím veřejných registrů (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík a centrální evidence exekucí). Na základě interní analýzy dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými příjmy ke splácení požadovaného úvěru. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu o sdělení, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy postupovala s odbornou péčí, když vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, předložených dokladů a informací z veřejných registrů. Žalovaný měl povinnost poskytovat pravdivé a úplné informace, přičemž z doložených podkladů vyplynulo, že jeho průměrný měsíční příjem činil 17 000 Kč a výdaje 6 410 Kč, včetně nákladů na bydlení odpovídajících místním poměrům. Po zohlednění životního minima ve výši 3 410 Kč disponoval žalovaný částkou přibližně 10 590 Kč měsíčně, což podle žalobkyně představovalo dostatečný prostor pro splácení úvěru se splátkou 446 Kč. Na základě těchto zjištění a jejich ověření dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, a teprve poté mu byla předložena smlouva k podpisu. Žalobkyně dále argumentuje, že rozhodující je skutečná úvěruschopnost v době uzavření smlouvy, nikoli případné nedostatky v posouzení, přičemž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu. Skutečnost, že žalovaný úvěr po dobu 20 měsíců bez závažných prodlení splácel, má podle žalobkyně potvrzovat, že byl v době uzavření smlouvy schopen své závazky plnit, a proto není dán důvod k neplatnosti smlouvy. Nakonec ještě doplnila, že při uzavření smlouvy činil úvěrový rámec 15 000 Kč a maximální limit úvěru činil 150 000 Kč, přičemž úvěrový limit byl navýšen dne 3. 7. 2017 na částku 40 000 Kč, dne 5. 3. 2020 na částku 60 000 Kč a dne 15. 9. 2020 na částku 90 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 9. 2016 byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému disponibilní úvěrový limit ve výši 15 000 Kč s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. Zároveň bylo sjednáno, že první čerpání úvěru bude použito na nákup televize za kupní cenu 13 828 Kč, kdy roční úroková sazba činila 28 % p. a. a měsíční splátka činila 376 Kč (se sjednaným pojistným 446 Kč). Žalovaný se tak zavázal 72 splátkami uhradit celkem 27 072 Kč (bez pojistného) s tím, že první splátka bude splatná dne 15. 10. 2016. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný u společnosti , Anonymizováno, a.s. na pozici dělníka v průmyslu a jeho čistý příjem činí 17 000 Kč. Jako pravidelné výdaje byl označen nájem, který měl činit 3 000 Kč měsíčně. Číslo bankovního účtu žalovaného je , č. účtu, . Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky, obsahující také sazebník právní předchůdkyně žalobkyně.

4. Z přehledu transakcí v informačním systému , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že na účet č. , hodnota, byla dne 25. 5. 2018 poskytnuta částka 28 346 Kč, dne 22. 1. 2019 částka 6 500 Kč, dne 25. 11. 2019 částka 5 000 Kč, dne 4. 2. 2020 částka 3 000 Kč, dne 6. 3. 2020 částka 11 700 Kč, dne 9. 3. 2020 částka 6 000 Kč, dne 8. 7. 2020 částka 6 000 Kč, dne 1. 9. 2020 částka 3 500 Kč, dne 16. 9. 2020 částka 25 000 Kč, dne 2. 10. 2020 částka 6 000 Kč, dne 23. 10. 2020 částka 1 200 Kč, dne 18. 12. 2020 částka 2 500 Kč, dne 18. 1. 2021 částka 1 700 Kč, dne 2. 8. 2021 částka 60 000 Kč, dne 9. 8. 2021 částka 30 000 Kč, dne 12. 1. 2022 částka 2 200 Kč a dne 7. 2. 2022 částka 1 500 Kč. Celkem tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na neúčelové části úvěru 200 146 Kč.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, jaké částky byly od uzavření smlouvy poskytovány právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému a jaké splátky žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně. Poslední splátku, která činila 3 330 Kč, uhradil žalovaný dne 14. 1. 2022. Z přehledu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 213 974 Kč a žalovaný jí splatil celkem 196 706 Kč.

6. Z dopisu ze dne 1. 7. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že řádně nesplácí své závazky tím, že je v prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dluh neuhradil ani přes předchozí výzvu, a proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a nastala okamžitá splatnost celého úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyzvala žalovaného k úhradě 104 598,26 Kč.

7. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 7. 11. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, jak vyplývá z přílohy č. , hodnota, smlouvy, která obsahuje seznam postoupených pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze 4. 12. 2023, jenž byl dle podacího lístku odeslán téhož dne, a obsahoval dále výzvu k úhradě pohledávky 104 598,26 Kč do 10 dnů od doručení a dále informace o zpracování osobních údajů.

8. Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025, která byla dle podacího lístku podána k přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 237 139,98 Kč ve lhůtě do 3. 4. 2025.

9. Z e-mailové komunikace mezi právní předchůdkyní žalobkyně a právním zástupcem žalobkyně ze dne 15. 10. 2025 soud zjistil, že touto zprávou byla zaslána část výpisu z informačního systému , Anonymizováno, ohledně částky úvěru 13 828 Kč, která byla poskytnuta dne 9. 9. 2016 na účet obchodníka „, Anonymizováno, “.

10. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu. Osobu žalovaného prověřovala v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku a v registru CRIF. Příjmy žalovaného byly uvedeny ve výši 17 000 Kč měsíčně a výdaje byly uvedeny ve výši 3 000 Kč měsíčně, přitom tyto měl představovat nájem. V části ověření údajů nebyla zaškrtnuta žádná z možností, jakými je ověření např. z výplatních pásek, z výpisu z bankovního účtu atp. Žalovaný byl na základě tohoto posouzení shledán úvěruschopným.

11. Z výpisu z historie finančních žádostí soud zjistil, že dne 3. 7. 2017 byl úvěrový limit navýšen na 40 000 Kč, dne 5. 3. 2020 na 60 000 Kč a dne 15. 9. 2020 na 90 000 Kč.

12. Soud se rozhodl neprovádět důkaz navržený žalobkyní, tedy výpis z účtu žalovaného a výpis z účtu obchodníka, kterému byla poskytnuta částka 13 828 Kč, neboť toto považoval za nadbytečné, když z ostatních důkazů bylo prokázáno, že k výplatě i splácení peněžních prostředků docházelo tak, jak tvrdila žalobkyně.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel a žalovaný jako spotřebitel spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky. Na základě smlouvy ze dne 9. 9. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, kdy dne 9. 9. 2016 žalovaný čerpal prostředky ve výši 13 828 Kč na nákup televize a v následujících šesti letech načerpal částku o celkové výši 200 146 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách podle aktuální výše úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a z veřejně dostupných registrů. Žalovaný závazek splnil pouze částečně. Pro porušení smluvních závazků právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a došlo k zesplatnění celého dluhu. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný uhradil částku 196 706 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou.

14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ZoSÚ“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s jeho podnikatelskou činností. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila dostatečně schopnost žalovaného splácet. Soud má dále z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně netvrdila, že by se její právní předchůdkyně tvrzeními žalovaného o příjmech a výdajích jakkoliv blíže zabývala. V interním dokumentu o posuzování úvěruschopnosti zjevně nezatrhla žádnou z kolonek, jakým způsobem mohla ověřovat pravdivost a správnost tvrzení žalovaného. Soudu proto nezbývá než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné podklady, a pokud ano (sama hovořila o výpisech z účtu), pak toto nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet půjčku, a proto soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky v celkové výši 213 974 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku 196 706 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit částku 17 268 Kč. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. Soud z tohoto rozhodnutí s ohledem na povahu sporu, kde je žalovaným spotřebitel, vycházel i v dané situaci, neboť pouze částka 13 828 Kč byla vyplacena 9. 9. 2016, zbývající částky byly vyplaceny po navýšení úvěrového limitu dne 3. 7. 2017 na částku 40 000 Kč, 5. 3. 2020 na částku 60 000 Kč a 15. 9. 2020 na částku 90 000 Kč. V projednávané věci žalovaný zůstal zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části tedy byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný, tomu ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.