22 C 230/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 46 800,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 700 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 100,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 800,39 Kč 28. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 566,07 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 800,39 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 30. 9. 2024 mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, c., (dříve , Anonymizováno, .,) se sídlem , jméno FO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 46 800,39 Kč a tuto částku se zavázal vrátit nejpozději do 27. 2. 2025. Částka byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný vyplnil požadované registrační údaje a na stránkách se registroval. Po dokončení registrace žalovaný zažádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovanému zaslán návrh konkrétní smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem posouzena na základě porovnání doložených příjmů a výdajů. Klientům byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji mimo splátku, která musela odpovídat alespoň životnímu minimu (aktuálně 4 860 Kč). Výše splátek byla nastavena tak, aby nepřesáhla 90 % tohoto rozdílu. Současně byl žalovaný prověřen v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě těchto skutečností nebyly zjištěny důvodné pochybnosti o jeho platební schopnosti a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalovaný byl opakovaně upomínán právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě svého dluhu. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Nakonec žalobkyně předeslala, že pokud soud rozhodne, že nemá nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak ať je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení, a pro tento účel si soud vyžádá u banky žalovaného výpis z účtu, za účelem prokázání, že žalovaný byl disponentem daného účtu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast předem omluvila.

3. Z dokumentu nazvaného jako , Anonymizováno, .c. – úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, telefonním číslem a e-mailem. Právní předchůdkyně žalobkyně se coby věřitel zavázala k poskytnutí tzv. revolvingového úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, přičemž úvěrový limitu byl stanoven ve výši 30 000 Kč (s výhradou navýšení dle čl. 5.4 standardních podmínek). Doba trvání smlouvy byla sjednána na dobu neurčitou. Strany si zároveň sjednaly, že žalovaný bude měsíčně splácet tzv. minimální částku k zaplacení, kterou se míní 13 % z čerpané částky vč. veškerých úroků a poplatků, nejméně však 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,25 % denně a smluvní pokuta pro případ prodlení byla sjednána ve výši 0,4026 % denně. Na smlouvu navazuje dokument nazvaný jako standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Z dokumentu nazvaného jako , Anonymizováno, ). V čl. 8.3. právní předchůdkyně žalobkyně prohlašuje, že neuhrazené platby mohou vést k ukončení smlouvy a okamžitému zesplatnění. V čl. 16.3. se uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo smlouvu vypovědět v případě podstatného porušení povinností vyplývajících ze smlouvy, v takovém případě se považují všechny částky za splatné k okamžiku výpovědi. Podle čl. 16.4. má právní předchůdkyně žalobkyně rovněž právo jednostranně vypovědět smlouvu s dvouměsíční výpovědní lhůtou, přičemž splatné částky se stanou splatnými po uplynutí těchto dvou měsíců.

5. Z dokumentu označeného jako informace o půjčce, vedeného v anglickém jazyce, soud zjistil, že žalovanému byla dne 18. 10. 2024 poskytnuta část úvěru ve výši 4 700 Kč.

6. Ze záznamů o provedení platby soud zjistil, že dne 30. 9. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, dne 14. 10. 2024 částka 25 000 Kč a dne 18. 10. 2024 částka 4 700 Kč.

7. Dle sdělení společnosti , právnická osoba, ., ze dne 24. 9. 2025, byl účet č. , č. účtu, veden pro žalovaného a dle výpisu z tohoto účtu na něj byla připsána dne 30. 9. 2024 částka 5 000 Kč, dne 14. 10. 2024 částka 25 000 Kč a dne 18. 10. 2024 částka 4 700 Kč. Dne 14. 10. 2025 byla z účtu uhrazena částka 5 000 Kč na účet, z něhož byly zasílány zmíněné platby, s totožným variabilním symbolem, tj. , Anonymizováno, .

8. Z faktury s variabilním symbolem č. , var. symbol, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 365,51 Kč do 27. 2. 2025.

9. Z transakční historie soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 30. 9. 2024 zaslána částka 5 000 Kč, dne 14. 10. 2024 částka 25 000 Kč a dne 18. 10. 2024 částka 4 700 Kč. Dne 14. 10. 2024 byla na účet právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka 5 000 Kč z účtu žalovaného.

10. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný souhlas. Žádostí o úvěr prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splácet a zvážil své možnosti. Současně právní předchůdkyně provedla výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je ponechána rezerva 10 % mezi příjmy a výdaji a tato 10% rezerva se musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 4 860 Kč.

11. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 3. 2025 a současně byl žalovaný v tomto dopise vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Dle podacího lístku byla výzva téhož dne odeslána žalovanému.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla žalovanému celkový úvěr ve výši 34 700 Kč (dne 30. 9. 2024 částku 5 000 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 25 000 Kč a dne 18. 10. 2024 částku 4 700 Kč) na jeho bankovní účet. Žalovaný dne 14. 10. 2024 uhradil žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z jeho tvrzení při uzavření smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek vč. dodatku a seznamu pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a její postoupení bylo dne 14. 3. 2025 žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla odeslána v den jejího sepsání, tj. 14. 3. 2025. Žalovaný přes výzvu žalobkyně neuhradil ničeho.

13. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

17. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmů žalovaného. Toto tvrzení však není nijak doloženo, přičemž není ani konkretizováno, jaké příjmy měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr. V daném případě by přicházelo v úvahu zejména předložení výplatních pásek či výpisů z bankovního účtu. Obdobně absentuje tvrzení, natož prokázání, jakým konkrétním způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výdajovou stránkou žalovaného, aby na tomto základě mohla objektivně posoudit jeho skutečné majetkové poměry a tedy i schopnost úvěr řádně splácet. Přes výzvu soudu žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně příjmovou či výdajovou stránkou žalovaného jakkoliv konkrétně zabývala. Neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

18. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky v celkové výši 34 700 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 29 700 Kč.

20. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaný zůstal zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 53 108,83 Kč (včetně úroků kapitalizovaných ke dni rozhodnutí). Úspěšná přitom byla co do částky 29 700 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 55,925 %, neúspěch 44,075 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 11,85 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 873 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 46 800,39 Kč podle § 8 odst. 1 a. t., sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 4 777 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 11,85 %, tj. částka 566,07 Kč. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení dle § 14b a. t. zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 22 C 260/2025 nebo 22 C 175/2025). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod