22 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno pro 84 012,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 966,31 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném částky ve výši 83 046,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 764,20 Kč, s úrokem ve výši 16,42 % ročně z částky 72 990,82 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 72 990,82 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 84 012,43 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 13. 5. 2019 smlouvu o úvěru na koupi zboží č. , IBAN, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 118 398 Kč, kterou žalovaný čerpal dne 13. 5. 2019. Částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaný zavázal spolu se sjednanými úroky ve výši 16,42 % ročně splatit 46 měsíčními splátkami po 3 495 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila úvěr k 2. 3. 2022 za splatný. Dne 26. 1. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k uhrazení dluhu. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 117 431,69 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru na koupi zboží č. , IBAN, ze dne 13. 5. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 118 398 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem úroky ve výši 16,42 % ročně a administrativní poplatek při ukončení smlouvy dle sazebníku, a to vše ve 46 měsíčních splátkách po 3 495 Kč. Úvěrem byla financována koupě zboží – automobilu , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, . V článku 4.3. smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Strany se dohodly na podpisu smlouvy prostřednictvím SMS zprávy s , Anonymizováno, jednorázovým kódem. Dle sazebníku poplatků soud zjistil výši poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru, konkrétně poplatek za administrativní ukončení úvěru ve výši 4 000 Kč. Dle výpisu ze systému , Anonymizováno, byla dne 11. 5. 2019 odeslána autorizační , Anonymizováno, a k podpisu došlo 11. 5. 2019 v 9:18:

39. Dopisem z 11. 5. 2019 byl žalovaný informován o jeho povinnostech souvisejících s uzavřením smlouvy o úvěru za účelem koupě automobilu. Průběh splácení byl zjištěn z transakční historie, z něhož také vyplývá způsob započítávání uhrazených splátek na jistinu, úroky a sankční úroky.

4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žadatel o sobě uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, měsíční splátky úvěrů a půjček činí 7 100 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že čisté měsíční příjmy žalovaného činily 37 046 Kč v lednu 2019, 31 833 Kč v únoru 2019 a 29 034 Kč v březnu 2019.

5. Upomínkami ze 7. 9. 2021, 21. 9. 2021, 27. 9. 2021, 28. 4. 2021 a 27. 9. 2021 byl žalovaný vyzýván, aby uhradil pravidelné splátky úvěru, s jejichž platbou byl v prodlení. Dopisem z 2. 3. 2022 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru k datu 2. 3. 2022, žalovaný měl dluh ve výši 66 438,41 Kč uhradit neprodleně, nejpozději do 15 dnů od vyhotovení oznámení o zesplatnění.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , IBAN, . Z potvrzení o splnění odkládací podmínky soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávek nabyla účinnosti k 26. 1. 2024. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2024 a z poštovního podacího archu z 12. 2. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2024 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 26. 7. 2024.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru na koupi zboží poskytla žalovanému celkový úvěr ve výši 118 398 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 46 měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 16,42 % ročně. Žalovaný na tento úvěr uhradil částku v celkové výši 117 431,69 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z jeho tvrzení při uzavření smlouvy, dále výplatními páskami. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a její postoupení bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, výzva byla odeslána v den jejího sepsání.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

13. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmů žalovaného a k tomuto tvrzení přeložila výplatní pásky. Absentuje však tvrzení, natož prokázání, jakým konkrétním způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výdajovou stránkou žalovaného, aby na tomto základě mohla objektivně posoudit jeho skutečné majetkové poměry, a tedy i schopnost úvěr řádně splácet. Z ničeho nevyplývá, že by se žalobkyně výdajovou stránkou žalovaného zabývala, pouze v žádosti jsou uvedeny splátky úvěry ve výši 7 100 kč měsíčně. Jakékoli jiné údaje o výdajích chybí. Výdaje tedy měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně důsledněji prověřeny i s ohledem na skutečnost, že žalovaný uvedl, že již nějaký dluh splácí. Přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalovaného zabývala více, než pouhým zapsáním splátky úvěru dle tvrzení žalovaného, neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky v celkové výši 118 398 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku 117 431,69 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 966,31 Kč.

16. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaný zůstal zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 3 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a odůvodnění výše uvedené zamítl.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný, tomu ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.