22 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 29 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 140 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 823,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 939,27 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 067,54 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 927,54 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 16 067,54 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 040 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, na částku 25 000 Kč, když žalovanému finance vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaný zavázal spolu s částkou ve výši 20 900 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 765 Kč. Tato částka je tvořena součtem kapitalizovaných úroků za zapůjčenou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 192 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 4 750 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 12 958 Kč. Schopnost žalovaného splácet byla osvědčena informacemi poskytnutými žalovaným. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina ve výši 16 067,54 Kč a poplatek ve výši 12 972,46 Kč. Dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Dle smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 3 192 Kč (úroková sazba činila 21 %), částku za administrativní činnost ve výši 4 750 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 45 900 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 765 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět úvěru mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly také smluvní podmínky.

4. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , jenž byl odeslán dle podacího lístku dne , datum, , a obsahoval dále výzvu k úhradě pohledávky do 10 dnů od doručení.

5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 16 860 Kč.

6. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla dle podacího lístku podána k přepravě dne , datum, , vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do , datum, .

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne , datum, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 765 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazek splnil pouze částečně. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámením ze dne , datum, , zaslaným dne , datum, , byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků do 10 dnů od doručení výzvy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 16 860 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou.

8. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

10. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013.

13. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet dostatečně. Žalobkyně však žádný důkaz, jímž by prokázala ověření úvěruschopnosti nepředložila. Rovněž nebylo prokázáno, že by si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala jakýmkoli způsobem příjmy či výdaje žalovaného. Přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného zabývala, neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, a tudíž je od počátku absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval, tj. přede dnem 25. 2. 2013. Soud má rovněž za to, že v uvedeném případě je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, již z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezech ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy, a proto je soud žalobkyni nepřiznal.

16. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, z nichž žalovaný dosud vrátil 16 860 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by zbývající poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila z neplatného právního úkonu. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, tj. částku 8 140 Kč.

17. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nepochybně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví lhůtu splatnosti bezdůvodného obohacení, je třeba v dané situaci aplikovat § 563 občanského zákoníku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 485/2004). Žalovaný tak byl povinen závazek splnit poté, co byl žalobkyní nebo její právní předchůdkyní vyzván k plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, , jímž bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, odeslaným dne , datum, . V dopise byla současně stanovena lhůta k úhradě dlužné částky 10 dnů od doručení. Výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující pracovní den, tj. v pondělí , datum, a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne , datum, . Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data (, datum, ) pak byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení z dlužné částky 8 140 Kč, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení ve větším rozsahu úspěšný, měl by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.