22 C 270/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 142 997,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 800 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 100 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 92 097,60 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 028,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 689,99 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 060,86 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 260,86 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 28 060,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 737,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 402,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 640,01 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 540,01 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 43 640,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 142 997,60 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 12. 11. 2019 a 16. 2. 2020. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty částky 49 000 Kč a 30 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne 12. 11. 2019 se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 30 týdenních splátkách i částku 50 343 Kč (dále jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 27 460 Kč, úroků ve výši 25,26 % ročně podle záhlaví druhé strany smlouvy, z administrativního poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 22 883 Kč, a ve smlouvě ze dne 16. 2. 2020 se zavázala vrátit ve 30 týdenních splátkách i poplatek 38 125 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 719 Kč, úroků ve výši 24,24 % ročně dle záhlaví druhé strany smlouvy, z administrativního poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 906 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jejích příjmů a výdajů a dále dokumenty předložené žalovanou, a to pracovní smlouva, bankovní výpisy, výplatní pásky. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku ze smlouvy ze dne 12. 11. 2019 zaplatila dne 28. 2. 2022, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 12. 5. 2022, a poslední splátku ze smlouvy ze dne 16. 2. 2020 zaplatila také dne 28. 2. 2022, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 16. 8. 2022. S účinností ke dni 21. 9. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovanou v neuhrazené výši 127 639,77 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 43 640,01 Kč a poplatku ve výši 40 672,99 Kč, a ve výši 87 740,87 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 28 060,86 Kč a poplatku ve výši 30 263,74 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 29. 9. 2023. Po datu postoupení pohledávek žalovaná na svůj dluh již ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dluhu z uvedených smluv.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 49 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto zápůjčkou poplatek ve výši 50 343 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 27 460 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 22 883 Kč, a to vše ve 30 týdenních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že poskytnutou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 16. 2. 2020 soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto zápůjčkou poplatek ve výši 38 125 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 29 719 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 906 Kč, a to ve 30 týdenních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že i tuto poskytnutou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy.

4. Ze záhlaví druhé strany obou smluv soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a v případě úhrady zápůjčky ve 45 splátkách činí 37,8 % ročně a v případě úhrady zápůjčky ve 45 splátkách činí 62,1 % ročně. Z článku 6 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že každá uhrazená částka bude započtena nejprve na náklady spojené s vymáháním, poté na splatné splátky celkové dlužné částky, a to nejprve na poplatek, dále na splatné sankční poplatky, na nesplatnou část jistiny zápůjčky a konečně na nesplatnou část poplatku. Podle článku 10 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Podle článku 18 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaná v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

5. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 11. 2019 se podává, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a že žalovaná uvedla, že její příjem činí 25 392 Kč a její běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva, výplatní pásky. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 2. 2020 se podává, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a že žalovaná uvedla, že její příjem činí 36 000 Kč a její běžné měsíční výdaje činí 6 441 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva, bankovní výpisy.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovanou ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, . Z tabulek umoření soud zjistil, že ke dni 2. 10. 2023 žalovaná na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uhradila celkem částku 18 900 Kč a na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uhradila celkem částku 9 200 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení obou pohledávek na žalobkyni a požádala ji o uhrazení dlužných částek 127 520,11 Kč a 87 658,62 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 3. 2025.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě jí poskytla částky 49 000 Kč a 30 000 Kč, přičemž obě tyto částky si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 50 343 Kč a 38 125 Kč. Při uzavírání obou smluv ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalované, zjistila výši jejích příjmů a výdajů na základě jejího prohlášení a v zákaznických kartách zaškrtla, že k ověření majetkových poměrů žalované byly použity pracovní smlouva, bankovní výpisy, výplatní pásky žalované. Na svůj dluh z obou smluv žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně částky 18 900 Kč a 9 200 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovanou v dosud neuhrazené výši 127 639,77 Kč a 87 740,87 Kč na žalobkyni. Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při těchto právních jednáních nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, jímž se podle zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě při uzavírání obou smluv spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, bankovní výpisy, výplatní pásky žalované, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet obě zápůjčky, a proto soud posoudil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatné podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.

11. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedených smluv o zápůjčce z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované.

12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované ze smlouvy uzavřené dne 12. 11. 2019 finanční prostředky ve výši 49 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 18 900 Kč, a ze smlouvy uzavřené dne 16. 2. 2020 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 9 200 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že zbývající část poskytnutých jistin zápůjček bez souvisejících poplatků z obou smluv v celkové výši 50 900 Kč žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny zápůjčky nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna uhradit žalobkyni zbývající dluh na obou jistinách zápůjčky ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 50 900 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistin ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném žalované dne 27. 10. 2023 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 14. 3. 2025; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Jelikož není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 1. 11. 2023. Lhůta k plnění žalované s ohledem na možnost plnění uplynula dne 13. 11. 2023 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 50 900 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Ohledně zbývajících částek včetně úroku za dobu, kdy žalovaná dle shora uvedených závěrů soudu žalovaná nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná, té ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení