22 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 31 158 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 449 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 449 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 709 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 26 491 Kč od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 26 491 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 491 Kč od 28. 9. 2024 do 7. 10. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 042 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 442,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 31 158 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 11. 2023 mezi žalovanou a žalobkyní. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalované a částka 2 500 Kč byla vyplacena jako odměna zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 46 000 Kč (částka úvěru + úrok), a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po úhradě verifikační platby žalovanou ve výši 1 Kč. Z důvodu porušení smluvních podmínek žalovanou, kdy neplatila řádně a včas stanovené splátky ani přes opakované výzvy a upozornění žalobkyně, byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 27. 9. 2024, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná částka ve výši 31 158 Kč se skládá z dlužné části jistiny úvěru ve výši 26 491 Kč s příslušenstvím v podobě úroků ve výši 27,28 % ročně, které byly částečně kapitalizovány částkou 1 768 Kč, nákladů vymáhání ve výši 300 Kč a úroků z prodlení, a dále smluvních pokut ve výši 1 497 Kč za tři odeslané upomínky po 499 Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 28 259 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do 5. 11. 2024 ve výši 1 102 Kč. Úvěruschopnost žalované ověřila žalobkyně informacemi poskytnutými žalovanou a lustrací v dostupných databázích. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaná dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila.

3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky je žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Z dokumentu označeného jako „Žádost/Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně je označena jako poskytovatel a žalovaná jako úvěrovaný. Žalobkyni měla zastupovat jako zprostředkovatel společnost , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČ , IČO, , pověřená osoba , jméno FO, . Žalovaná je ve smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP, trvalou a současnou adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a bankovním účtem č. , č. účtu, . Smlouvou se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož měla být částka 2 500 Kč vyplacena zprostředkovateli jako provize a ve zbytku měl být poukázán na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat vrátit žalobkyni částku 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Ve smlouvě je sjednán úrok ve výši 27,28 % ročně, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Smlouva ani úvěrové podmínky nejsou opatřeny žádným podpisem, k oběma je připojena poznámka formou připojených stránek o tom, že do systému dokumenty vložil „, Anonymizováno, “. U jména žalované je v závěru smlouvy poznámka, že smlouva byla žalovanou podepsána verifikační platbou ve výši 1 Kč. V části nazvané „, adresa, pro ověřovací doložku podpisu zákazníka“ není připojena žádná doložka, prostor je ponechán prázdný. Z tabulky nazvané smlouva´, Anonymizováno, soud zjistil rozpis 40 splátek úvěru. Ke smlouvě byl také připojen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva; ani tento formulář není nikým podepsán.

4. Z dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že k osobě žalované je vyplněno, že její příjem činí 42 000 Kč, ručně dopsáno dle VP , částka, , a příjmy domácnosti činí 42 000 Kč, jako druh bydlení je uvedeno ve vlastním, u bydlení je předvyplněn výdaj 9 000 Kč; rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činil 25 555 Kč. Vyživované osoby uvedla žalovaná dvě, dále je v dokumentu vyplněno, že žalovaná žije v , adresa, , její normativní náklady na bydlení činí 8 932 Kč, životní minimum včetně vyživovaných osob činí 11 450 Kč a nezabavitelná částka činí 13 792 Kč. V nepodepsaném dokumentu „Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“ je uvedeno, že žalovaná měla prohlásit, že nemá exekuce, není v úpadku ani v hrozícím úpadku.

5. V nepodepsaném dokumentu „Výdaje a příjmy spotřebitele“ je k poměrům žalované uvedeno, že je svobodná, počet dětí není vyplněn, počet jiných osob v domácnosti je nula, výše jejích výdajů na bydlení činí 9 000 Kč měsíčně a její mzda činí 42 000 Kč měsíčně.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky , Anonymizováno, vedené na LV , Anonymizováno, pro k.ú. a obec , adresa, .

7. Z výplatních lístků žalované soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, a v září 2023 jí byla vyplacena mzda ve výši 42 891 Kč a v říjnu 2023 jí byla vyplacena mzda ve výši 44 220 Kč.

8. Z listiny označené jako „Bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy celkově částku 8 051 Kč, přičemž 1 Kč byla uhrazena dne 21. 11. 2023. Podle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 21. 11. 2023 byla téhož dne ve prospěch bankovního účtu žalobkyně připsána částka 1 Kč z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Podle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 22. 11. 2023 byla z účtu žalobkyně odepsána dne 22. 11. 2023 částka 27 500 Kč s VS , var. symbol, ve prospěch účtu č. , č. účtu, a částka 2 500 Kč s VS , var. symbol, ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 15. 10. 2025 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 21. 11. 2023 byla z tohoto účtu odeslána částka 1 Kč na účet č. , č. účtu, s VS , var. symbol, a dne 22. 11. 2023 byla na uvedený účet připsána platba ve výši 27 500 Kč z účtu č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil příjmy a výdaje žalované před poskytnutím úvěru.

9. Dle tabulky výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2023 činily náklady na bydlení od 1. 1. 2023 8 932 Kč. Dle tabulky životní minimum od 1. 1. 2023 činilo životní minimum v tomto období pro jednotlivce částku 4 860 Kč, existenční minimum 3 130 Kč. Ze statistiky rodinných účtů a tabulky výdaje na konečnou spotřebu domácností vyplývají statistické údaje o nákladech domácností a jednotlivců.

10. Dopisem ze dne 27. 9. 2024 oznámil zástupce žalobkyně žalované zesplatnění dluhu ze smlouvy a současně ji vyzval k úhradě dluhu ve výši 30 056 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy; podle podacího lístku byl dopis odeslán dne 27. 9. 2024.

11. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z dokumentu označeného jako „email“; předmětný dokument byl soudu předložen ve formátu .pdf a není z něj zřejmé, zda skutečně šlo o e-mailovou zprávu (formát tomuto ani neodpovídá), kým byla odeslána, na jakou adresu a kdy.

12. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně předložila žalovanou nepodepsaný dokument označený jako „Žádost/Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, , který obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované částku 30 000 Kč a závazek žalované hradit 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč. Částka měla být poskytnuta ve výši 27 500 Kč na účet žalované a v částce 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Z účtu žalované byla na účet žalobkyně zaslána dne 21. 11. 2023 částka 1 Kč. Z bankovního účtu žalobkyně byla odeslána na účet žalované dne 22. 11. 2023 částka 27 500 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni na splátkách poskytnuté částky ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 27. 9. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od odeslání.

13. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána a uvedení jeho jména v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovanou bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalované uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu.

20. Pro případ, že by smlouva měla být posouzena jako platná, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi účastníky je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nevystupovala jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila a prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované prověřením v dostupných databázích a zohledněním získaných informací od žalované, nadto také přistoupila k aplikaci legislativně normovaných částek výdajů a statistických údajů, které jí byly dostupné. Tato svá tvrzení žalobkyně také doložila, když soudu předložila dokumenty, z nichž vycházela, a to včetně výpisu z katastru nemovitostí či výplatních pásek žalované. Soud má proto za to, že žalobkyně splnila svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr, neboť z doložených listin nevyplynulo, že by závazky žalované přesahovaly její příjmy nebo že by se i podle jiných kritérií jednalo o zásadně rizikového klienta. S ohledem na zásadu přiměřenosti rovněž nelze po žalobkyni požadovat, aby vyvíjela ještě další činnosti vedoucí k dalšímu prověřování finanční, sociální, rodinné a majetkové situace žalované, a to i s ohledem na výši poskytovaného úvěru, která představuje přibližně výši jednoho měsíčního platu žalované.

21. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 8 051 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že zbývající peněžní prostředky žalobkyni vrátila nebo že se plnění zprostila jinak. Jelikož nebylo prokázáno, že byl mezi účastníky platně sjednán závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť mu žalobkyně plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má nárok na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila. Soud proto rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku 19 449 Kč. Žalobkyni dále náleží úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Podle výzvy k úhradě, u které žalobkyně prokázala odeslání žalovanému, měla žalovaná plnit do 10 dnů od odeslání, tj. do 7. 10. 2024. Žalobkyni byl tedy přiznán úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 8. 10. 2024, kdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého dluhu, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizované částky 40 760,06 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 22 553,77 Kč, tj. z 55,3 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky, tj. z 44,67 %. Žalobkyni proto náleží pouze částečná náhrada nákladů řízení ve výši 10,66 %. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 247 Kč a náhrady nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 3 647 Kč ve výši 504 Kč. Celkové náklady řízení činí 4 151 Kč. Po zohlednění míry úspěchu soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 442,50 Kč. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 20 C 204/2023, 18 C 38/2023, 8 C 300/2023 a další). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.