22 C 322/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 33 226 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 301 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 301 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 925 Kč, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 28 187 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 28 187 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 187 Kč od 26. 5. 2025 do 4. 6. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 886 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 378,59 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 226 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 16. 12. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla vyplacena jako odměna zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 40 000 Kč (částka úvěru + úrok), a to ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po úhradě verifikační platby žalovaným ve výši 1 Kč. Z důvodu porušení smluvních podmínek žalovaným, kdy neplatil řádně a včas stanovené splátky ani přes opakované výzvy a upozornění žalobkyně, byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 25. 5. 2025, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaná částka ve výši 33 226 Kč se skládá z dlužné části jistiny úvěru ve výši 28 187 Kč s příslušenstvím v podobě úroků ve výši 28,17 % ročně, které byly částečně kapitalizovány částkou 1 918 Kč, úroků z prodlení, nákladů vymáhání ve výši 300 Kč, a dále smluvních pokut ve výši 1 497 Kč za tři odeslané upomínky po 499 Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 30 105 Kč za dobu od 26. 5. 2025 do 8. 7. 2025 ve výši 1 324 Kč. Úvěruschopnost žalovaného ověřila žalobkyně informacemi poskytnutými žalovaným a lustrací v dostupných databázích. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaný dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila.

3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky ze dne 11. 6. 2024 vyplývá, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení a vázané spotřebitelské úvěry.

4. Z dokumentu označeného jako „Žádost/Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně je označena jako poskytovatel a žalovaný jako úvěrovaný. Žalobkyni měla zastupovat jako zprostředkovatel společnost , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČ , IČO, , pověřená osoba , jméno FO, . Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, trvalou a současnou adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a bankovním účtem. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovanému byla zřízena internetová schránka a smlouva obsahuje její přihlašovací údaje. Smlouvou se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož měla být částka 2 500 Kč vyplacena zprostředkovateli jako provize a ve zbytku měl být poukázán na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se měl zavázat vrátit žalobkyni částku 40 000 Kč ve 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Ve smlouvě je sjednán úrok ve výši 28,17 % ročně, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Smlouva ani úvěrové podmínky nejsou opatřeny žádným podpisem, k oběma je připojena poznámka formou připojených stránek o tom, že do systému dokumenty vložil „, Anonymizováno, “. U jména žalovaného je v závěru smlouvy poznámka, že smlouva byla žalovaným podepsána verifikační platbou ve výši 1 Kč. V části nazvané „Místo pro ověřovací doložku podpisu zákazníka“ není připojena žádná doložka, prostor je ponechán prázdný. Z tabulky nazvané „Smlouva=, Anonymizováno, “ soud zjistil rozpis 25 splátek úvěru. Součástí smlouvy je také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva; ani tento formulář není nikým podepsán.

5. Z dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“ ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že k osobě žalovaného je vyplněno, že jeho průměrný příjem činí 39 586,75 Kč. Jako druh bydlení je uvedeno podnájem, výdaje na bydlení činí 13 700 Kč. Vyživované osoby žalovaný neuvedl, normativní náklady na bydlení činí 13 737 Kč, životní minimum činí 4 860 Kč a nezabavitelná částka činí 12 398 Kč. Zbývající částka zákazníka činí 24 287 Kč. Hodnocení (scoring) s pozitivním výsledkem provedla , adresa, , zkontrolovala a elektronicky jej podepsala , jméno FO, .

6. V nepodepsaném dokumentu „Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“ je uvedeno, že žalovaný měl prohlásit, že nemá exekuce, není v úpadku ani v hrozícím úpadku. V nepodepsaném dokumentu „Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení“ je k poměrům žalovaného uvedeno, že měsíčně neplatí žádné splátky úvěrů, je svobodný, počet dětí není vyplněn, počet jiných osob v domácnosti je nula, výše jeho výdajů na bydlení činí 13 700 Kč měsíčně a jeho mzda činí 35 000 Kč měsíčně.

7. Z dokumentu „Prohlášení samostatného zprostředkovatele ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že zprostředkovatel, společnost , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČ , IČO, , pověřená osoba , jméno FO, , dne 16. 12. 2024 uvedl, že žalovaný nemá žádné závazky, nemá žádné pravidelné výdaje jako připojištění či výživné, nemá problémy se sázkami a hazardními hrami a má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Současně prohlásil, že žalovaný bydlí tzv. ve vlastním a místo pro náklady na bydlení ponechal nevyplněné. Veškeré informace by měly odpovídat skutečnosti a toto bylo prověřeno u sousedky , jméno FO, . Totožnost žalovaného byla prověřena z občanského průkazu č. , hodnota, , jehož kopii si žalobkyně pořídila.

8. Z výplatních lístků žalovaného a potvrzení o platbách vystavených společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . a za červenec 2024 mu byla vyplacena mzda ve výši 41 877 Kč, za srpen 2024 mzda ve výši 38 660 Kč, za září 2024 mzda ve výši 44 742 Kč a za říjen 2024 mzda ve výši 33 068 Kč.

9. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný od pronajímatele , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , měl v nájmu bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /2. Ze snímku obrazovky z internetového bankovnictví , právnická osoba, ., soud zjistil, že z účtu žalovaného byla dne 17. 12. 2024 zaslána na účet č. , č. účtu, platba ve výši 13 700 Kč s poznámkou a zprávou pro příjemce „Platba za nájem , Anonymizováno, “.

10. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z dokumentu označeného jako „email“; předmětný dokument byl soudu předložen ve formátu .pdf a není z něj zřejmé, zda skutečně šlo o e-mailovou zprávu (formát tomuto ani neodpovídá), kým byla odeslána, na jakou adresu a kdy.

11. Z dokumentu nazvaného „, Anonymizováno, +“ soud zjistil, že se jedná o výpis z registru , právnická osoba, ze dne 16. 12. 2024. Z tohoto výpisu soud zjistil, že ke dni 15. 12. 2024 měl žalovaný uzavřené dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě nichž čerpal částky 23 000 Kč a 5 000 Kč, přičemž žádná z nich nebyla po splatnosti. Z dokumentu bylo dále zjištěno, že jako celková částka po splatnosti bylo uvedeno 0 Kč a celková vymáhaná částka inkasními agenturami byla taktéž uvedena 0 Kč. Žalovaný měl ukončeno 7 smluv o spotřebitelském úvěru.

12. Z výsledku prověření v systému , Anonymizováno, , který provozuje společnost , právnická osoba, . bylo zjištěno, že uživatelem , jméno FO, , , právnická osoba, bylo dne 17. 12. 2024 prověřeno, že k rodnému číslu , hodnota, není vedena žádná exekuce či insolvence.

13. Z listiny označené jako „Bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy celkově částku 3 199 Kč, přičemž 1 Kč byla uhrazena dne 18. 12. 2024, 1 599 Kč bylo uhrazeno dne 17. 2. 2025 a 1 599 Kč bylo uhrazeno dne 14. 3. 2025. Podle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 18. 12. 2024 byla téhož dne ve prospěch bankovního účtu žalobkyně připsána částka 1 Kč z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Podle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 8. 7. 2025 byla z účtu žalobkyně odepsána dne 18. 12. 2024 částka 27 500 Kč s VS , var. symbol, ve prospěch účtu č. , č. účtu, a částka 2 500 Kč s VS , var. symbol, ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 17. 2. 2026 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 18. 12. 2024 byla z tohoto účtu odeslána částka 1 Kč na účet č. , č. účtu, s VS , var. symbol, a dne 18. 12. 2024 byla na uvedený účet připsána platba ve výši 27 500 Kč z účtu č. , č. účtu, s VS , var. symbol, .

14. Dopisy ze dne 25. 3. 2025 a 26. 4. 2025 byl žalovaný upomínán k úhradě dlužné částky 2 200 Kč, resp. 4 399 Kč, ve lhůtě 30 dnů s upozorněním, že dle smlouvy může při prodlení delším než dva měsíce dojít k okamžitému zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 25. 5. 2025 oznámil zástupce žalobkyně žalovanému zesplatnění dluhu ze smlouvy a současně ho vyzval k úhradě dluhu ve výši 31 902 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy; podle podacího lístku byl dopis odeslán dne 25. 5. 2025.

15. Dle tabulky výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2024 činily náklady na bydlení od 1. 1. 2024 13 737 Kč. Dle tabulky životní minimum 2024 činilo životní minimum v tomto období pro jednotlivce částku 4 860 Kč, existenční minimum 3 130 Kč. Ze statistiky rodinných účtů a tabulky výdaje na konečnou spotřebu domácností vyplývají statistické údaje o nákladech domácností a jednotlivců.

16. Z doplnění žaloby ze dne 27. 4. 2026 k výzvě soudu bylo zjištěno, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vycházela z toho, co žalovaný doložil a žalobkyně si telefonicky ověřila jeho zaměstnání i příjmy; z nich vyšel průměrný měsíční příjem cca 39 587 Kč. U žalovaného nezjistila překážky typu exekuce či insolvence a že žalovaný tehdy neměl vyživovací povinnosti. Pro výpočet schopnosti splácet žalobkyně pracovala s náklady na bydlení (přinejmenším normativně kolem 13 700 Kč) a dospěla k závěru, že při splátce 1 600 Kč měsíčně žalovanému i po odečtech zbývá výrazná částka nad životním minimem, takže nebyly důvodné pochybnosti, že úvěr 30 000 Kč bude schopen splácet. Ani případné pochybení v posouzení úvěruschopnosti samo o sobě automaticky neznamená neplatnost smlouvy; podstatné má být, zda by bylo prokázáno, že spotřebitel objektivně schopen splácet nebyl. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že úvěr byl sjednáván elektronicky přes samostatného zprostředkovatele, který ověřil totožnost žalovaného (včetně předložení dokladu). Po interním schválení úvěru žalobkyně 18. 12. 2024 zaslala žalovanému na email smlouvu podepsanou jejím zaručeným elektronickým podpisem a tento email představoval nabídku (ofertu). Žalovaný měl z vlastního bankovního účtu odeslat tzv. verifikační platbu 1 Kč s variabilním symbolem smlouvy, a okamžikem připsání této platby na účet žalobkyně mělo dojít k uzavření smlouvy. Dokumenty měly být současně dostupné i v tzv. zákaznické schránce a tím byla zachována i požadovaná písemná forma (resp. kdyby nebyla, zákon nečiní z vady formy automaticky neplatnost). Žalobkyně verifikační platbu chápe jako jednoznačný projev vůle smlouvu uzavřít.

17. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně předložila žalovaným nepodepsaný dokument označený jako „Žádost/Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, , který obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a závazek žalovaného hradit 25 měsíčních splátek po 1 600 Kč. Částka měla být poskytnuta ve výši 27 500 Kč na účet žalovaného a v částce 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Z účtu žalovaného byla na účet žalobkyně zaslána dne 18. 12. 2024 částka 1 Kč. Z bankovního účtu žalobkyně byla odeslána na účet žalovaného dne 18. 12. 2024 částka 27 500 Kč. Žalovaný kromě ověřovací platby ve výši 1 Kč uhradil žalobkyni dále celkem 3198 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 25. 5. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů od odeslání výzvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

23. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a uvedení jeho jména v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

25. Pro případ, že by smlouva měla být posouzena jako platná, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi účastníky je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila a prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného prověřením v dostupných databázích a zohledněním získaných informací od žalovaného, nadto také přistoupila k aplikaci legislativně normovaných částek výdajů a statistických údajů, které jí byly dostupné. Tato svá tvrzení žalobkyně také doložila, když soudu předložila dokumenty, z nichž vycházela, a to včetně výpisu z účtu žalovaného, výplatních pásek, nájemní smlouvy, potvrzení o platbě nájemného a prověření informací u sousedky žalovaného. Soud má proto za to, že žalobkyně splnila svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr, neboť z doložených listin nevyplynulo, že by závazky žalovaného přesahovaly jeho příjmy nebo že by se i podle jiných kritérií jednalo o zásadně rizikového klienta. S ohledem na zásadu přiměřenosti rovněž nelze po žalobkyni požadovat, aby vyvíjela ještě další činnosti vedoucí k dalšímu prověřování finanční, sociální, rodinné a majetkové situace žalovaného, a to i s ohledem na výši poskytovaného úvěru, která představuje přibližně výši jednoho necelého měsíční mzdy žalovaného.

26. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 3 199 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že zbývající peněžní prostředky žalobkyni vrátil nebo že se plnění zprostil jinak. Jelikož nebylo prokázáno, že byl mezi účastníky platně sjednán závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud proto rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku 24 301 Kč. Žalobkyni dále náleží úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Podle výzvy k úhradě, u které žalobkyně prokázala odeslání žalovanému, měl žalovaný plnit do 10 dnů od odeslání, tj. do 4. 6. 2025. Žalobkyni byl tedy přiznán úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 5. 6. 2025, kdy se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého dluhu, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizované částky 40 608,26 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 26 913,52 Kč, tj. z 66,28 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. z 33,72 %. Žalobkyni proto náleží pouze částečná náhrada nákladů řízení ve výši 32,56 %. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 330 Kč a náhrady nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celkové náklady řízení činí 4 234 Kč. Po zohlednění míry úspěchu soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 378,59 Kč. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 22 C 30/2025, 20 C 204/2023, 18 C 38/2023 a další). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.