22 C 350/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: právnická osoba Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 564,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 999,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 999,69 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 564,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 198,96 Kč od 23. 1. 2025 29. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 199,27 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 564,27 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela distančním způsobem dne 15. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 58 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a s poplatky za zvolené služby. Konkrétně si žalovaná sjednala poplatek za službu „Presto”“ ve výši 330 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek www.právnická osoba.cz. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky třemi převody na účet č. č. účtu, a to dne 15. 6. 2024 v částce 3 000 Kč a 5 000 Kč a dne 23. 9. 2024 v částce 10 000 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 8 000,31 Kč. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet získáním informací od žalované, což bylo ověřeno zejména lustrací v databázi ISIR, CEE, NRKI, BRKI a registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Žalobkyně si od žalované dále vyžádala výpisy z účtů a výplatní pásky, z čehož zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 26 659 Kč. Na základě podané žaloby tak žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 20 564,27 Kč s úrokem z prodlení, přičemž evidovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 9 999,96 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 199 Kč, smluvního úroku ve výši 10 118,06 Kč a smluvní pokuty ve výši 247,25 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025. V doplnění žaloby žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo podle interní metodiky na základě informací od klienta. Výši příjmů žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalované provedeného prostřednictvím služeb společnosti Kontomatik. Kromě již zmíněných registrů žalobkyně dále nahlédla do Anonymizováno, právnická osoba., registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru „sankční seznamy“. Žalobkyně shledala žalovanou s ohledem na výši jejích příjmů za úvěruschopnou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast předem omluvila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 15. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je v tomto dokumentu označena jako „věřitel“ a žalovaná, identifikovaná jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, jako „klient“. Uvedená smlouva obsahuje závazek věřitele, že poskytne dlužníkovi úvěr až do výše 49 100 Kč, a závazek dlužníka splatit tento úvěr v denních splátkách do 7. 12. 2025 (první splátka měla být splatná dne 15. 7. 2024) spolu s denním úrokem 1,016 % a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Úvěr měl být poskytnut na účet žalované č. IBAN. Pro případ prodlení žalované s úhradou delší než 91 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnit (po uplynutí dodatečně udělené lhůty 30 dnů). Smlouva nebyla žalovanou podepsána. Před místem pro podpisy je uvedeno následující: „Já, Jméno žalované, rodné číslo RČ potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji dne Anonymizováno. Klient“ Součástí smlouvy je také dokument nazvaný údaje o poskytovateli úvěru, obsahující popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další důležité právní aspekty a dodatečné informace, které mají být poskytnuty v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. Součástí smlouvy byly dále informace pro spotřebitele, obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky. Ke smlouvě byla doložena listina označená jako a „autorizace ověření totožnosti“, z níž vyplynulo, že totožnost žalované byla ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) dne 15. 6. 2024. Z BankID výpisu byla zjištěna a ověřena totožnost (jméno, příjmení, pohlaví, datum a místo narození, rodné číslo), adresa trvalého bydliště, státní příslušnost, platný občanský průkaz, kontaktní údaje (telefon, email) a bankovní účet žalované.

4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba právnická osoba. soud zjistil, že žalovaná uvedla pravidelné měsíční výdaje na půjčky částkou 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení částkou 6 000 Kč, další nezbytné výdaje částkou 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje částkou 8 000 Kč. Rezervu pro výdaje evidovala žalobkyně částkou 500 Kč a minimální výdaje vypočítala na 8 860 Kč. Výši ověřeného čistého měsíčního příjmu evidovala jako částku 26 659 Kč, přičemž disponibilní příjem činí 15 100 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo uvedeno jako úspěšné.

5. Z dokumentu označeného jako „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřila příjem žalované na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu a jsou zde uvedeny příjmové transakce od června 2023 do června 2024.

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na účet č. č. účtu dne 15. 6. 2024 částky ve výši 5 000 Kč a 3 000 Kč a dne 23. 9. 2024 částku ve výši 10 000 Kč.

7. Z e-mailu ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o nejstarší neuhrazené splátce, která je 91 dní po splatnosti, čímž dochází k zesplatnění celé dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 20 809,27 Kč prostřednictvím zástupce žalobkyně do tří dnů. Z připojeného podacího lístku je zřejmé, že tato výzva byla žalované odeslána téhož dne.

8. Z přípisu právnická osoba., ze dne 18. 2. 2026 soud zjistil, že účet č. hodnota-Anonymizováno byl v červnu i září 2024 veden na jméno žalované. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že dne 15. 6. 2024 na něj byly žalobkyní připsány částky 5 000 Kč a 3 000 Kč a dne 23. 9. 2024 na něj byla žalobkyní připsána částka 10 000 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovanou dohodla na poskytnutí finančních prostředků až do výše 49 100 Kč, a to prostřednictvím webového rozhraní www.právnická osoba.cz. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit v denních splátkách společně se smluvním úrokem. Součástí dohody mezi žalobkyní a žalovanou byla také povinnost žalované zaplatit poplatek za vyplacení úvěru a poplatek za službu „presto“. Příjmy žalované činily podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti celkem částku 26 659 Kč měsíčně. Žalobkyně zaslala na účet žalované celkem částku 18 000 Kč, žalovaná uhradila částku 8 000,31 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla odeslána dne 21. 5. 2025.

10. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

15. V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána a v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalované, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. S ohledem na to, že žalovaná čerpala finanční prostředky od žalobkyně, je zřejmé, že k nějakému jednání mezi žalobkyní a žalovanou došlo. Není však prokázáno, že výsledkem těchto jednání bylo uzavření smlouvy za podmínek tvrzených žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovanou bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalované uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu.

16. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 18 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 8 000,31 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení peněz zástupcem žalobkyně dopisem odeslaným dne 21. 5. 2025 s tím, že jí byla poskytnuta lhůta 3 dnů. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně a účinně uzavřena smlouva či jiné právní ujednání, dospěl soud k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila podle § 2991 odst. 1 o. z., a je proto povinna podle citovaného ustanovení vrátit částku dosud neuhrazeného bezdůvodného obohacení ve výši 9 999,69 Kč. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 30. 5. 2025, neboť výzva žalobkyně se dle § 573 o. z. má za doručenou uplynutím 3. pracovního dne od jejího podání, tj. dne 26. 5. 2025, od 27. 5. 2025 běžela žalované lhůta 3 dnů k zaplacení, která uplynula (s přihlédnutím k možnosti plnění) dnem 29. 5. 2025. Od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 9 999,69 Kč až od 30. 5. 2025 do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná, té ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.