22 C 366/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 413 361,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 154 679,05 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 258 682,56 Kč s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 358 105,35 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 358 105,35 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkové částky 413 361,61 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 8. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalované zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 600 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl být použit za účelem konsolidace dřívějšího úvěru žalované, konkrétně dne 8. 7. 2019 byla částka 127 930,40 Kč převedena na účet č. , č. účtu, za účelem konsolidace dluhů a částka 472 069,60 Kč na účet č. , č. účtu, k užití dle uvážení žalované. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem ve výši 6,90 % p. a. ve 120 měsíčních splátkách po 6 995 Kč s tím, že první splátka bude splatná dne 15. 8. 2019 a poslední splátka ve výši 4 057 Kč bude splatná dne 16. 7. 2029. Žalovaná se také zavázala žalobkyni uhradit poplatek za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a dále poplatek za vedení splátkového účtu. Žalobkyně s žalovanou dále uzavřela dne 15. 3. 2021 dodatek, na základě něhož bylo sjednáno pojištění. proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. Od srpna 2024 žalovaná přestala řádně a včas hradit splátky v plné výši, na což byla opakovaně upozorňována. Poslední výzva k úhradě dávala žalované lhůtu do 28. 11. 2024 s poučením, že v případě nezaplacení žalobkyně přistoupí k zesplatnění celého úvěru. Protože žalovaná na dluh nehradila, žalobkyně k témuž dni dluh zesplatnila a žalovanou o tomto písemně informovala dne 30. 11. 2024. Žalovaná za období od 15. 8. 2019 do 18. 8. 2025 uhradila celkem 440 320,95 Kč. Ze smlouvy tak žalobkyně za žalovanou eviduje pohledávku v celkové výši 413 361,61 Kč, která sestává z jistiny 358 105,35 Kč, řádného úroku ve výši 18 188,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 33 482,76 Kč, poplatků ve výši 3 585 Kč a zákonného úroku z prodlení do 12. 9. 2024 ve výši 110 368,41 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2025, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 30. 5. 2025. Žalobkyně k výzvě soudu dále doplnila, že úvěruschopnost zkoumala v souladu se zákonnými požadavky. Tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů ověřila a doplnila z veřejných rejstříků BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a také využila údaje o životním a existenčním minimu a údaje o průměrných výdajích obyvatel ČR. Měsíční příjem ve výši 16 300 Kč ověřila z výpisů z účtu žalované, kdy průměr za 6 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru činil 16 656 Kč. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 0 Kč a nájemné uvedla ve výši 2 000 Kč měsíčně. Tyto informace žalobkyně konfrontovala s interním matematickým modelem kalkulujícím minimální životní náklady. Žalobkyně dospěla k částce 6 178 Kč měsíčně a také si určila nejvyšší hranici splátkového zatížení žalované. Úvěrové splátky žalovaná uvedla ve výši 0 Kč, avšak žalobkyně zjistila, že měsíčně splácí 5 414 Kč na úvěr poskytnutý dne 30. 10. 2017. Odečtením nových měsíčních splátek ve výši 6 995 Kč od příjmu došla žalobkyně k závěru, že žalované bude měsíčně zbývat 9 305 Kč k pokrytí životních nákladů, což shledala jako dostatečné, a tak žalovanou považovala za úvěruschopnou. K prověřování úvěruschopnosti odkázala na judikaturu vyšších soudů, SDEU, Evropského orgánu pro bankovnictví a odbornou literaturu, podle nichž se úvěruschopnosti žalované věnovala dostatečně. Dále také doplnila, jakým způsobem byl úvěr poskytnut a že žalovaná uhradila celkem 445 320,95 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast předem omluvila.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 7. 2019 soud zjistil, že předmětem je poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 600 000 Kč s tím, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,90 % p. a. a měsíční splátka činí 6 995 Kč. Poslední splátku ve výši 4 057 Kč měla žalovaná uhradit ke dni 16. 7. 2029. Úvěr byl sjednán jako účelový, kdy účelem je konsolidace úvěru, který dříve poskytla žalobkyně, ve výši 129 210 Kč. Zbylou část úvěru mohla žalovaná použít podle svého uvážení. Cena za vyřízení úvěru byla sjednána ve výši 5 000 Kč. Pro případ prodlení se splacením splátky úvěru delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením 2 a více splátek, si strany sjednaly možnost žalobkyně úvěr zesplatnit. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a ceník žalobkyně.

4. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací soud zjistil, že tímto byly žalované sděleny splátky a závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru.

5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ze dne 15. 3. 2021 soud zjistil, že tímto bylo sjednáno pojištění schopnosti žalované splácet úvěr pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. Měsíční pojistné bylo stanoveno ve výši 454 Kč. Skutečnost, že žalovaná byla poučena o bližších informacích ohledně pojištění soud zjistil z dokumentu nazvaného „Záznam o poskytnutí informací před sjednáním přistoupení ke skupinovému pojištění“ ze dne 15. 3. 2021.

6. Z přehledu úroků, vystaveného dne 19. 8. 2025, soud zjistil, že se jedná o výpis od července 2019 do srpna 2025, v němž jsou evidovány uhrazené a dlužné úroky k úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, .

7. Ze seznamu splátek úvěru k účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, soud zjistil, že v období od 8. 7. 2019 do 15. 5. 2026 žalovaná uhradila celkem 445 320,95 Kč.

8. Z přehledů poplatků-pokut, vystaveného dne 19. 8. 2025, soud zjistil, jaké poplatky a pokuty byly vystaveny k úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, od srpna 2019 do listopadu 2024.

9. Z aktuálního stavu úvěru, zpracovaného ke dni 19. 8. 2025, soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 600 000 Kč, kdy částka 127 930,40 Kč byla dne 8. 7. 2019 poukázána na účet č. , č. účtu, a částka 472 069,60 Kč byla téhož dne poukázána na účet č. , č. účtu, . Sestava zároveň obsahuje jednotlivé úroky, které žalobkyně za žalovaným eviduje.

10. Z výpisu z knih , právnická osoba, ., ze dne 19. 8. 2025, soud zjistil, že zůstatek úvěru k témuž dni činil 413 361,61 Kč.

11. Z upozornění na nedoplatek ze dne 7. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 5 223 Kč. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 467 Kč nejpozději do 28. 11. 2024, jinak dojde k zesplatnění. Z výzvy k okamžitému splacení celého dluhu ze dne 30. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla informována o zesplatnění celého dluhu k 28. 11. 2024 a byla vyzvána k úhradě částky 361 691 Kč. Naposledy žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2025, kterou žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 391 665,03 Kč nejpozději do 30. 5. 2025. O odeslání výzvy svědčí přiložená poštovní obálka.

12. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, soud zjistil, že v lednu 2019 na něj přišlo 21 118,04 Kč a odešlo 25 515,56 Kč, v únoru 2019 na něj přišlo 18 889,07 Kč a odešlo 6 526,01 Kč, v březnu 2019 na něj přišlo 17 150,16 Kč a odešlo 11 311,42 Kč, v dubnu 2019 na něj přišlo 35 394,17 Kč a odešlo 25 255,51 Kč, v květnu 2019 na něj přišlo 17 285,16 Kč a odešlo 33 146,02 Kč a v červnu 2019 na něj přišlo 20 630,14 Kč a odešlo 16 101,02 Kč.

13. Z dokumentu nazvaného posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná si podala žádost poskytnutí úvěru dne 8. 7. 2019. Pracovník žalobkyně zkontroloval na účtu žalované její příjmy, které sama žalovaná uvedla ve výši 16 300 Kč. V rámci posouzení nahlédla žalobkyně do veřejných registrů a do interní evidence. Žalovaná uvedla, že měsíční výdaje má ve výši 0 Kč a platí nájem ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně tak stanovila životní výdaje dle interního ekonomického modelu. Žalovaná uvedla, že měsíčně neplatí žádné splátky, avšak žalobkyně zjistila, že jí v minulosti poskytla hotovostní úvěr, na který žalovaná splácí měsíčně 5 414 Kč a tento byl novým úvěrem konsolidován. Splátka nového úvěru činila 6 995 Kč. Žalované tak měsíčně zbylo 9 305 Kč k pokrytí životních nákladů. K účelnosti a samotnému užití ekonomického modelu při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně argumentovala judikaturou vyšších soudů, SDEU, Evropského orgánu pro bankovnictví a odbornou literaturou.

14. Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2019 do 10. 7. 2019 soud zjistil, že dne 8. 7. 2019 na něj bylo připsáno 127 930,40 Kč, v důsledku čehož byl konečný stav na účtu 0 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 8. 7. 2019 na něj byla připsána částka ve výši 472 069,60 Kč.

15. Z podkladů pro soudní jednání, sestava č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, , soud zjistil úvěrovou historii a způsob hrazení (resp. i nehrazení) úvěru ze strany žalované. Výsledkem je dluh na jistině 358 105,35 Kč a dále dlužné příslušenství a poplatky.

16. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 8. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že jejím dokladem totožnosti je povolení k trvalému pobytu , Anonymizováno, , že bydlí sama v nájemním bydlení, nejvyšší dosažené vzdělání představuje střední s maturitou a jako zaměstnavatele označila společnost , právnická osoba, a.s., u nějž pracuje na dobu neurčitou od 1. 1. 2003 a její hlavní příjem činí 16 300 Kč měsíčně, žádné další příjmy nemá. Jako výdaje označila pouze nájem ve výši 2 000 Kč měsíčně. Výše požadovaného úvěru činí 400 000 Kč.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 8. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta celková částka 600 000 Kč, kdy část ve výši 127 930,40 Kč byla použita na konsolidaci dřívějšího dluhu u žalobkyně a část ve výši 472 069,60 Kč byla žalované poskytnuta bez účelového určení. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách společně se smluvním úrokem ve výši 6,90 % v měsíčních splátkách po 6 995 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 4 057 Kč bude splatná dne 16. 7. 2029. Příjmy žalované činily podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti celkem částku 16 300 Kč měsíčně a pravidelné měsíční výdaje (kromě splátky úvěru) měly činit 2 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná uhradila žalobkyni splátky o celkové výši 445 320,95 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však ničeho neuhradila.

18. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet.

22. Žalobkyně se zabývala příjmovou stránkou žalované, když si opatřila výpisy z účtu, ze kterých vyplývalo, že žalované byla pravidelně vyplácena mzda. Zcela však ze strany žalobkyně absentuje prokázání, jakým konkrétním způsobem se zabývala výdajovou stránkou žalované (kromě poukazu na interní proces kalkulace životních výdajů dle statistických modelů), aby na tomto základě mohla objektivně posoudit skutečné majetkové poměry žalované, a tedy i její schopnost úvěr řádně splácet. Žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením, že žalovaná měsíčně hradí 2 000 Kč jako nájemné. Co se týče ostatních výdajů, ty žalované vůbec neuvedla, což se zdá jako ztěží uvěřitelné a žalobkyně měla být o to obezřetnější, pakliže žalovaná neuvedla, že každý měsíc splácí úvěr (ačkoliv si je soud vědom, že smyslem úvěru byla právě také konsolidace tohoto úvěru). Nejvýraznějším varovným signálem pro žalobkyni však měla být bilance na účtu žalované, z níž vyplývalo, že v lednu a květnu 2019 výdaje žalované daleko přesahovaly její příjmy. To nepřímo vypovídá o tom, jak žalovaná spravovala své finance. Žalobkyně na tomto základě nemohla dospět k závěru, že žalovaná je schopna každý měsíc splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně tak neprokázala tvrzení o řádném prověření schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.

23. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

24. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky ve výši 600 000 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku 445 320,95 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí plnila bez právního důvodu, a má tedy právo na vrácení toho, co žalované plnila. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované proto vznikla povinnost vrátit částku 154 679,05 Kč.

25. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaná zůstala zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jejích aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalované, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná, té ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.