22 C 389/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 324 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 324 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 466,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 276,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 800,51 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,47 % ročně z částky 13 800,51 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 324 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 22. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 15 000 Kč, kterou žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaný zavázal spolu s částkou ve výši 16 745 Kč splatit v 65 týdenních splátkách po 489 Kč (poslední 65. splátka měla činit 449 Kč). Tato částka je tvořena součtem kapitalizovaných úroků za zapůjčenou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 563 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 18,47 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 277 Kč a volitelného pojistného ve výši 2 405 Kč. Schopnost žalovaného splácet byla osvědčena informacemi poskytnutými žalovaným a ověřena z dokumentů předložených žalovaným. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když uhradil celkem 4 000 Kč, a tak zůstala neuhrazena jistina ve výši 13 800,51 Kč a poplatek ve výši 11 523,49 Kč. Dne 29. 4. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu o sdělení, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím sdělených a doložených údajů (příjem, zaměstnání, závazky), které ověřila i z insolvenčního rejstříku, a proto uzavřela smlouvu s přesvědčením, že žalovaný je schopen splácet. Přitom vycházela z principu presumpce poctivosti, když žalovaný správnost údajů potvrdil podpisem. Výslovně je odkazováno na judikaturu Krajského soudu v Českých Budějovicích, podle níž by mělo postačovat, že věřitel měl při uzavření smlouvy k dispozici relevantní doklady a ověřil z nich úvěruschopnost, aniž by bylo nutné pořizovat jejich kopie či provádět nadstandardní prověřování.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 12. 2022 byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 9 563 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 277 Kč a pojistné ve výši 2 405 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 31 745 Kč v 65 měsíčních splátkách s tím, že prvních 64 splátek bylo po 489 Kč a poslední 65. splátka činila 449 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět úvěru mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

4. V zákaznické kartě ze dne 21. 12. 2022 je k osobě žalovaného vyplněno, že je ženatý, žije v nájmu, má učňovské vzdělání, vlastní 1 automobil, má jednu vyživovací povinnost a jeho příjmy pochází ze zaměstnání na pozici dělník u zaměstnavatele , Anonymizováno, V příjmech je uveden čistý příjem žalovaného ve výši 21 165 Kč, počet zdrojů příjmu žadatele 1 a další čisté příjmy domácnosti 17 600 Kč (rukou je doplněno, že toto bylo ověřeno prostřednictvím „pásek“), měsíční výdaje žalovaného jsou odhadnuty na 2 000 Kč. V části zákaznické karty označené jako „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ jsou zatržena políčka pracovní smlouva/ŽL a výplatní pásky.

5. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2024 je zřejmá výše čerpaného úvěru, výše sjednané úrokové sazby, data splatnosti jednotlivých splátek a poměr, v jakém měly být splátky úvěru použity na umoření jistiny a dalších nákladů. Konkrétně z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 4 000 Kč.

6. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 29. 4. 2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, jak vyplývá z přílohy č. 1 smlouvy, která obsahuje seznam postoupených pohledávek, a dále potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 30. 4. 2024. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze 29. 4. 2024, jenž byl odeslán dle podacího lístku dne 30. 5. 2024, a obsahoval dále výzvu k úhradě pohledávky do 10 dnů od doručení a informace o zpracování osobních údajů.

7. Předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025, která byla dle podacího lístku podána k přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 583,35 Kč ve lhůtě do 1. 5. 2025.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný jako spotřebitel spolu uzavřeli smlouvu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky. Na základě smlouvy ze dne 22. 12. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit v 65 týdenních splátkách po 489 Kč (poslední 65. splátka měla činit 449 Kč). Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a z předložených dokladů. Žalovaný závazek splnil pouze částečně. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 4 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

14. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný měl mít příjem ve výši 21 165 Kč ze zaměstnání a že tento údaj měl být ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Další čisté příjmy domácnosti měly činit 17 600 Kč a tyto údaje měly být ověřeny z výplatních pásek. Žalobkyně však žádný důkaz, jímž by prokázala ověření těchto údajů, nepředložila. Samotné ověření dokumentů potom nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v zákaznické kartě. Jako zcela nereálné považuje soud odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 2 000 Kč, zvláště pokud má vyživovací povinnost a žije v nájemním bydlení. Takto nízké výdaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně důsledněji prověřeny, resp. žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z nějž by vyplynulo, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalovaného zabývala více než pouhým zapsáním odhadnuté částky do karty zákazníka. Přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalovaného důkladněji zabývala. Neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 11 000 Kč.

17. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaný zůstal zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části tedy byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný, tomu ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.