22 C 401/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 775 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 718 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 057 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 718 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 685,63 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 775 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 11. 9. 2024 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 16 000 Kč a tuto částku se zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Částka byla žalované poskytnuta bankovním převodem na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaná nastavila požadované parametry úvěru a na stránkách se registrovala. Žalovaná se seznámila s návrhem smluvní dokumentace a následně jí byl zaslán zprávou SMS kód, který vyplnila na stránkách a tímto smlouvu podepsala. Následně návrh smlouvy odsouhlasila i právní předchůdkyně žalobkyně, čímž došlo k uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, z úvěrové historie a dále lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI (dokumentací ohledně lustrace však žalobkyně nedisponuje). Žalovaná výslovně prohlásila, že není v prodlení s plněním jakéhokoliv dluhu a není evidována v databázi dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, v důsledku čehož dne 11. 4. 2025 k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná byla opakovaně upomínána právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě svého dluhu. Dlužnou částku však nezaplatila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně tak za žalovanou eviduje dluh ve výši 14 775 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 13 718 Kč a smluvního úroku ve výši 1 057 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalované a z lustrace v ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž nedošlo k pochybnostem ohledně platební schopnosti žalované, a proto byla shledána úvěruschopnou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast předem omluvila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná je v ní identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, telefonním číslem a e-mailem. Právní předchůdkyně žalobkyně se coby věřitel zavázala k poskytnutí tzv. revolvingového úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, přičemž úvěrový limitu byl stanoven ve výši 16 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 30 % p. a. Doba trvání smlouvy byla sjednána na dobu neurčitou. Strany si sjednaly, že žalovaná bude měsíčně splácet minimální splátku v počáteční výši 1 195 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala úvěr poskytnout na bankovní účet č. , č. účtu, . V případě prodlení s úhradou splátky delší než 90 dnů měla právní předchůdkyně žalobkyně právo dluh zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník.

4. Z výpisu z běžného účtu vystaveného , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 11. 9. 2024 došlo k úhradě částky 16 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

5. Z dopisu nazvaného poslední možnost dohody na úhradě ze dne 11. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru k témuž dni a vyzvala ji k bezodkladné úhradě částky 15 037 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění dodatku č. , hodnota, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Toto bylo žalované písemně oznámeno, jak vyplývá z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 5. 2025.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 5. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 15 470,24 Kč do tří dnů. O odeslání výzvy svědčí podací lístek ze dne 20. 5. 2025.

8. Ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná a dne 11. 9. 2024 na něj byla připsána částka 16 000 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla žalované částku ve výši 16 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 2 282 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ověřena z jejího tvrzení před uzavřením smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek vč. dodatku a seznamu pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni a její postoupení bylo žalované oznámeno. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaná přes výzvu žalobkyně neuhradila ničeho.

10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání vystupovala jako spotřebitel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet.

14. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmů žalované. Toto tvrzení však není nijak doloženo, přičemž není ani konkretizováno, jaké příjmy měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr. V daném případě by přicházelo v úvahu zejména předložení výplatních pásek či výpisů z bankovního účtu. Obdobně absentuje tvrzení, natož prokázání, jakým konkrétním způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výdajovou stránkou žalované, aby na tomto základě mohla objektivně posoudit její skutečné majetkové poměry, a tedy i schopnost úvěr řádně splácet. Přes výzvu soudu žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně příjmovou či výdajovou stránkou žalované jakkoliv konkrétně zabývala. Neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.

15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, jak vyplývají ze smlouvy.

16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku 2 282 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované proto vznikla povinnost vrátit částku 13 718 Kč.

17. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaná zůstala zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jejích aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalované, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 16 682,74 Kč (včetně úroků kapitalizovaných ke dni rozhodnutí). Úspěšná přitom byla co do částky 13 718 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 82,23 %, neúspěch 17,77 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 64,46 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 14 775 Kč podle § 8 odst. 1 a. t., sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 615 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 64,46 %, tj. částka 1 685,63 Kč. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení dle § 14b a. t. zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 22 C 15/2026 nebo 22 C 36/2026). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.