22 C 49/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 984,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 312,92 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 390,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 703,24 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 113,51 Kč a částky ve výši 48 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 984,12 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 7. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku 15 000 Kč, kterou žalovanému vyplatila na bankovní účet. Částku, která byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaný zavázal spolu s částkou kapitalizovaného úroku ve výši 11 058,24 Kč splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 171,52 Kč. Smlouva byla uzavřena na dálku elektronickými prostředky. Žalovaný dokončil registraci, během níž žalovaný vyplnil registrační údaje a nahrál kopii občanského průkazu, a následně zaplatil tzv. verifikační platbu z účtu, na který měl být poskytnut úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet nahlédnutím do veřejných registrů, tj. insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný byl shledán úvěruschopným, a proto v souladu se smlouvou došlo k vyplacení úvěru. Dne 19. 11. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným druhou smlouvu s týmž číslem, tudíž se technicky jednalo o dodatek k původní úvěrové smlouvě. Strany si dohodly, že jistina nově činí 11 703,24 Kč a kapitalizovaný úrok činí 5 668,92 Kč, přičemž žalovaný se zavázal celkovou částku vrátit v 8 měsíčních splátkách po 2 171,52 Kč nejpozději do 7. 8. 2024. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, úvěr byl proto ke dni 8. 4. 2024 zesplatněn a v důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit též smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny a paušální náhrady nákladů upomínání. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 11. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, ke dni 6. 5. 2024 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka 16 966,39 Kč (nesplacená jistina 11 703,24 Kč, úrok 4 581,21 Kč, smluvní pokuta 531,94 Kč a paušální náhrada upomínání 150 Kč), avšak žalobkyně po revizním přepočtu v řízení uplatňuje smluvní pokutu pouze v částce 280,88 Kč, počítanou od 9. 4. 2024 z dlužné jistiny 11 703,24 Kč do 3. 5. 2024; žalobkyně současně uplatnila kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 113,51 Kč za období od 9. 4. 2024 do 3. 5. 2024 a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny 11 703,24 Kč od 7. 5. 2024, jakož i 48 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání. Po postoupení pohledávky žalovaný na dluh ničeho neuhradil a před podáním žaloby mu byla zaslána poslední předžalobní upomínka ze dne 17. 10. 2024. K výzvě soudu žalobkyně , právnická osoba, dne 14. 10. 2025 doplnila žalobu o sdělení, že žalovaný čerpal úvěr dne 7. 7. 2023 a dodatkem byla prodloužena platnost smlouvy o úvěru do 7. 8. 2024, přičemž částka úvěru v dodatku 11 703,24 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým úvěrem ve výši 15 000 Kč a splátkami žalovaného mezi 7. 7. 2023 a 19. 11. 2023, které byly alokovány na jistinu úvěru. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 8 687,08 Kč, kdy částka 3 296,76 Kč byla započtena na jistinu, částka 5 389,32 Kč byla započtena na smluvní úrok a částka 1 Kč byla započtena na prodloužení splatnosti úvěru. V doplnění žaloby byl dále rozepsán způsob uzavření smlouvy na dálku a také zopakován proces ověřování úvěruschopnosti, jak byl popsán v žalobě. Žalobkyně , právnická osoba, uvedla, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti nedisponuje. Po revizi žalovaných částek však specifikovala, že bere zpět žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 4 731,21 Kč a smluvní pokuty ve výši 280,88 Kč. Podepsaný soud usnesením rozhodl, že řízení se v navrhovaném rozsahu zastavuje. Dne 31. 10. 2025 informoval zástupce žalobkyně soud, že pohledávky za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 na společnost , Anonymizováno, s účinností k témuž dni. Původní žalobkyně , právnická osoba, navrhla, aby , Anonymizováno, vstoupila do řízení jako žalobkyně a , Anonymizováno, s tímto vyslovila souhlas. Usnesením podepsaného soudu tak bylo rozhodnuto o tom, že na straně žalobkyně bude nadále vystupovat společnost , Anonymizováno2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Žalobkyně se z účasti na jednání předem omluvila. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti.

3. Dle smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2023 byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 11 058,40 Kč (úroková sazba činila 116,66 %); celkem tak byl povinen uhradit částku 26 058,24 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 171,52 Kč (poslední splátka byla splatná 7. 7. 2024). Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět úvěru mu má být vyplacen na účet č. , č. účtu, . Smlouva obsahuje splátkový kalendář a ujednání, že v případě prodlení se splácením je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit celý zbývající dluh. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Totožná smlouva byla uzavřena dne 19. 11. 2023, přičemž tato se liší pouze v té míře, že úvěr je poskytnut ve výši 11 703,24 Kč a žalovaný se jej zavazuje vrátit s celkovým úrokem 5 668,92 Kč v 8 měsíčních splátkách po 2 171,52 Kč, přičemž poslední splátka je splatná dne 7. 8. 2024.

4. Z výpisu z běžného účtu, vystaveného společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že dne 7. 7. 2023 byla provedena platba 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Z výpisu z běžného účtu, vystaveného společností , právnická osoba, ., soud dále zjistil, že dne 15. 11. 2022 byla zaúčtována platba ve výši 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, s názvem , jméno FO, , s variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Z upomínky ze dne 7. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky 2 253,45 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 8. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky 6 710,16 Kč. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 8. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky 16 638,79 Kč. O odeslání předžalobní výzvy svědčí podací lístek ze dne 8. 4. 2024.

6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 a ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 5. 2024, podepsaných právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, , soud zjistil, že na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným. Z potvrzení o provedení transakce, vystaveného společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že dne 6. 5. 2024 došlo k úhradě ceny za pohledávky postoupené právní předchůdkyní žalobkyně na společnost , právnická osoba7. O postoupení pohledávky společnosti , právnická osoba, byl žalovaný informován právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 20. 5. 2024, ve kterém byl zároveň vyzván k úhradě dluhu 16 966,39 Kč nejpozději do 10 dnů od doručení. O odeslání svědčí přiložený podací arch ze dne 22. 5. 2024. Společnost , právnická osoba, dopisem ze dne 6. 6. 2024 informovala žalovaného, že je věřitelem pohledávky a žalovaný jí dluží 17 107,88 Kč, přičemž tuto částku je povinen uhradit do 24. 6. 2024, jinak bude věc předána advokátní kanceláři. Současně byl informován o možnosti vzniku nákladů mimosoudního vymáhání. Právní zástupce společnosti , právnická osoba, dopisem ze dne 24. 6. 2024 informoval žalovaného, že mu byla věc předána k soudnímu vymáhání, pokud dluh 17 192,78 Kč nebude uhrazen do 14. 7. 2024.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 10. 2024 soud zjistil, že právní zástupce společnosti , právnická osoba, vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 16 966,39 Kč spolu se zákonným úrokem nejpozději do 31. 10. 2024. O odeslání předžalobní výzvy svědčí podací arch ze dne 21. 10. 2024.

9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky společnosti , právnická osoba, ze dne 20. 11. 2024 soud zjistil, že žalovanému byl odeslán obyčejný dopis dne 24. 6. 2024.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 18. 9. 2025 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, a dále z přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, soud zjistil, že téhož dne došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný jako spotřebitel spolu uzavřeli smlouvu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky. Na základě smlouvy ze dne 7. 7. 2023 žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 171,52 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána z veřejně dostupných registrů. Žalovaný závazek plnil pouze částečně a další smlouvou o úvěru byla prodloužena splatnost závazku. Pohledávka byla postoupena na původní žalobkyni, která po podání žaloby tuto pohledávku dále převedla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil jiné částky, než bylo tvrzeno v žalobě a jejím doplnění, učinil soud závěr, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkovou částku 8 687,08 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou12. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

17. Na výzvu soudu žalobkyně pouze zopakovala tvrzení obsažená již v žalobě, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti nahlížela do veřejných rejstříků vztahujících se k osobě žalovaného. Neuvedla však (ani neprokázala), že by se jakkoli zabývala jeho příjmy a výdaji, přestože právě posouzení skutečných majetkových poměrů je pro ověření úvěruschopnosti zásadní. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla řádně prověřena. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, jak vyplývají ze smlouvy.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku 8 687,08 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 6 312,92 Kč.

19. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaný zůstal zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části tedy byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný, tomu ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.