22 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 24 000 Kč od 7. 1. 2024 do 9. 8. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 27 570 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 30. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč vrátit žalobkyni do 6. 1. 2024. Částka 15 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet č. , č. účtu, dne 30. 10. 2023. Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách žalobkyně (www., Anonymizováno, .cz), kde žalovaný vyplnil formulář Žádost o poskytnutí zápůjčky, uvedl svou e-mailovou adresu a telefonní číslo. Následně odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a znění Všeobecných obchodních podmínek, a to zadáním PIN kódu, který byl zaslán žalobkyní na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému v souladu se smlouvou povinnost zaplatit smluvní pokutu, kterou žalobkyně vyčíslila na částku 3 570 Kč, a účelně vynaložené náklady na zaslání výzev k úhradě ve výši 2 000 Kč. Žalovaný zbývající dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokumentů předložených žalovaným.

2. Žalovaný se se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“). Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že v této je žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný jako klient, přičemž tento je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště i adresou doručovací a e-mailovou adresou. Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, , závazek žalovaného tuto částku splatit ve třech splátkách po 8 000 Kč, třetí splátka byla splatná 93. den od poskytnutí zápůjčky, a to spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč, povinnost žalovaného v případě prodlení se splacením zápůjčky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením. Dále obsahuje výčet nákladů vznikajících v souvislosti s prodlením, přičemž za písemnou upomínku činí náklady 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva neobsahuje žádný podpis žalovaného, pouze u jeho jména v závěru dokumentu je uveden PIN kód , Anonymizováno, , datum a čas , datum, , Anonymizováno, ). Dále žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného.

4. Z výpisu z účtu žalobkyně je zřejmé, že dne 30. 10. 2023 zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 15 000 Kč. Dopisy ze dnů 3. 12. 2023, 14. 12. 2023, 2. 1. 2024 a 11.1. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž žalobkyně nedoložila odeslání těchto přípisů žalovanému. Dne 1. 8. 2024 byla žalovanému dle podacího lístku zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní upomínka, podle které měl svou povinnost splnit do tří dnů. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že na něj byla dne 30. 10. 2023 připsána částka 30 000 Kč.

5. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně dne 30. 10. 2023 převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalovaného částku 15 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne 30. 10. 2023 dohodnuto právě s žalovaným. Na základě takového ujednání měla žalobkyně na účet žalovaného poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč. Takové ujednání probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, kdy dohodu měl žalovaný podepsat elektronicky (písemná podoba smlouvy o zápůjčce předložená soudu obsahuje podpis žalovaného ve formě zadaného pin kódu). Vzhledem k tomu, že ve lhůtě splatnosti žalovaný poskytnuté prostředky spolu s poplatkem neuhradil, žalobkyně jej opakovaně vyzývala písemnými upomínkami, jimiž současně žádala úhradu smluvní pokuty za prodlení, nákladů spojených s vymáháním pohledávky a úroku z prodlení. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 1. 8. 2024 (odeslanou žalovanému téhož dne), dle které měl dluh uhradit do 3 dnů.

6. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze smlouvy o zápůjčce. Tyto dokumenty neobsahují podpis žalovaného, není na nich ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud rovněž podotýká, že ani zadání podpisového SMS kódu do příslušného pole v internetovém prohlížeči bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaným právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, registrace na internetových stránkách, podpisový SMS kód) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. S ohledem na výše uvedené nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu. Tzn. nelze mít za prokázané, že nedošlo k následné změně smlouvy. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru. Jedná se tak o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

9. Nadto má soud za to, že žalobkyně nedodržela ani požadavky § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a také k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že schopnost splácet posoudila, ale ke svému tvrzení nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Soud proto uzavírá, že se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ.

10. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, žalovaný pak žádné úhrady netvrdil ani neprokázal. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 15 000 Kč. Podle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do tří dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 1. 8. 2024 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 6. 8. 2024. Třetí den od doručení potom připadá na pátek 9. 8. 2024, od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně (v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 10. 8. 2024, kdy již žalovaný prokazatelně byl v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu stran byl s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě včetně příslušenství, vše kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu, téměř shodný. Za této situace nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků řízení