22 C 59/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 145 830,58 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 145 830,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 143 575,58 Kč od 2. 12. 2014 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 13,77 % ročně z částky 143 575,58 Kč od 2. 12. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku ve výši 64 429,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 145 830,58 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 30. 10. 2013 smlouvu o revolvingové půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému dne 5. 11. 2013 na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 150 000 Kč. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních splátkách (počínaje prosincem 2013) po 6 097 Kč. Mezi stranami jde o vztah podnikatelský, když žalovaný byl označen identifikačním číslem i místem podnikání. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že půjčka se poskytuje pro podnikatelské účely. Žalovaný uhradil žalobkyni částky ve výši 6 097 Kč dne 20. 1. 2014, 7 656 Kč dne 23. 6. 2014, 7 656 Kč dne 29. 7. 2014, 1 000 Kč dne 29. 9. 2014, 1 000 Kč dne 30. 10. 2014 a 1 000 Kč dne 1. 12. 2014. Protože žalovaný řádně nehradil splátky, žalobkyně půjčku zesplatnila. Žalobkyně následně přepočítala své nároky; půjčku úročila sazbou 13,77 % p. a., odpovídající průměrné bankovní úrokové sazbě dle časových řad , jméno FO, národní banky platné v době vyplacení peněžních prostředků žalovanému. Tento postup opřela o § 502 odst. , právnická osoba, zákoníku. Zároveň žalobkyně uvádí, že na uvedený úrok by měla nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný vyplacené prostředky užíval bez běžného úročení, čímž se na úkor žalobkyně obohatil ve smyslu § 458 odst. 1 starého občanského zákoníku. Uhrazené platby žalobkyně započetla nejprve na úhradu úroku a následně na úhradu jistiny. Dluh žalovaného tak na jistině činí 143 575,58 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 2. 12. 2014 do zaplacení a dále s obvyklým úrokem ve výši 13,77 % p. a. od 2. 12. 2014 do zaplacení. Účastníci si ve smlouvě také sjednali, že při prodlení s úhradou splátky delším než 15 dnů činí smluvní pokuta 8 % z výše splátky a při prodlení s úhradou splátky delším než 30 dnů činí smluvní pokuta 13 % výše splátky Za prodlení s úhradou první a třetí splátky byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 487,76 Kč za každou z nich. Za prodlení s úhradou druhé splátky byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 487,76 Kč a současně smluvní pokuta ve výši 792,61 Kč. Celková výše smluvních pokut tak činí 2 255,89 Kč, přičemž žalobkyně zaokrouhlila dolů na částku 2 255,89 Kč. K úhradě celé dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2014. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že pro vymožení pohledávky žalobkyně proti němu byla vedena exekuce , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, .M., Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , na základě rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, , který vydal rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, . Exekuce byla zastavena pro nevykonatelnost exekučního titulu usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 8. 2024, č. j. , spisová značka, . Podle žalovaného výstup rozhodčího řízení nebyl rozhodčím nálezem, a tak byla exekuce vedena podle titulu, jenž není vykonatelným rozhodnutím. Ke smlouvě o revolvingové půjčce uvedl, že je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle starého občanského zákoníku a dále pro neposouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný rozporuje nárok žalobkyně na úrok i smluvní pokutu. Protože žalovaný uhradil celkem částku 24 909 Kč, měla by jistina činit 125 591 Kč. Nadto má však za to, že nárok žalobkyně je promlčen. Žalovaný rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož rozhodčí nález neztrácí účinky pravomocného rozhodnutí, nebyl-li zrušen podle zákona o rozhodčím řízení. V projednávané věci exekuce nebyla zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a rozhodčí nález dosud zrušen nebyl. Žaloba je proto nepřípustná pro překážku věci rozhodnuté. Žalovaný uzavřel se smlouvou o půjčce současně rozhodčí smlouvu. Ačkoliv měl žalovaný v té době podnikatelské oprávnění, smlouvu neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, nýbrž jako spotřebitel, neboť prostředky z půjčky použil pro osobní potřebu. Žalobkyně jej oslovila jako spotřebitele, přesto mu nabídla smlouvu určenou pro podnikatele. Ze smlouvy vyplývá, že při poskytnuté jistině 150 000 Kč činil sjednaný úrok 142 656 Kč. Takto sjednaný úrok odpovídá sazbě přesahující 37 % p. a., která výrazně převyšovala obvyklé úrokové sazby v době uzavření smlouvy, a je proto v rozporu s dobrými mravy. Smlouva dále obsahovala kaskádu smluvních pokut, včetně pokuty ve výši 50 % z celkové výše splátek při zesplatnění úvěru, tedy 146 328 Kč. Tyto sankce jsou dle žalovaného zjevně nepřiměřené. Žalovaný má proto za to, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nadto žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, když namísto zjištění skutečných výdajů vycházela z paušálních a nepodložených údajů. K výši požadované úrokové sazby žalovaný sdělil, že žalobkyní uplatněné právo na plnění ze smlouvy o půjčce nelze přiznat, neboť smlouva je absolutně neplatná. Uplatnění nižší částky, úroku či smluvních pokut nemůže tuto neplatnost zhojit. Podle směrnice 93/13/EHS a judikatury SDEU musí být zneužívající ujednání ze smlouvy vyloučena bez možnosti jejich moderace. Žalobkyni proto nelze přiznat žádné plnění, včetně úroku či smluvních pokut. Žalobkyně si musela být již při uzavření smlouvy vědoma její absolutní neplatnosti, a tím i neplatnosti navazující rozhodčí smlouvy, přesto iniciovala rozhodčí řízení. V něm se domáhala částky 435 142 Kč, tedy téměř trojnásobku poskytnuté jistiny 150 000 Kč, přičemž rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, tento nárok rozhodčím nálezem v plném rozsahu přiznal. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla proti žalovanému po dobu více než devíti let vedena exekuce, která byla následně zastavena pro nepřípustnost, neboť rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem. Spor totiž fakticky nerozhodoval uvedený rozhodce, nýbrž , právnická osoba, , jež neměla pravomoc vystupovat jako stálý rozhodčí soud. Řízení probíhalo na základě netransparentní smlouvy o zajištění služeb rozhodců, uzavřené mezi žalobkyní, rozhodci a , právnická osoba, , o níž žalovaný neměl žádné vědomí. Tato smlouva upravovala mimo jiné odměňování rozhodců a podstatně modifikovala průběh rozhodčího řízení, aniž by byla žalovanému zpřístupněna. Tím byly porušeny požadavky na transparentnost rozhodčí doložky i na nezávislost a nestrannost rozhodce podle zákona o rozhodčím řízení. Uvedené uspořádání bylo shledáno soudy jako účelový a nepřípustný systém směřující k výrobě vyhovujících exekučních titulů, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze. Žalobkyně si byla tohoto stavu vědoma, přesto nechala vést proti žalovanému exekuci a účelově se tak vyhýbala soudnímu přezkumu platnosti smlouvy. K promlčení nároku žalobkyně dále specifikoval, že judikatura k nepřiměřené výši úroku i k nemravnosti smluvních pokut je ustálena nejméně od roku 2004. V době uzavření Smlouvy tak musela být žalobkyni jakožto profesionálnímu poskytovateli úvěrů známa její absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy, což potvrzuje i judikatura Ústavního soudu vztahující se přímo k žalobkyni. Žalobkyně si byla vědoma, že by v soudním řízení se svými nároky neuspěla a že jí může náležet nanejvýš vydání bezdůvodného obohacení. Proto se obrátila na , právnická osoba, , na žalobkyni ekonomicky závislou, která vydala nicotný rozhodčí nález. Tento postup představuje zneužití práva, a proto nemohlo dojít ke stavení promlčecí lhůty ani v rozhodčím, ani v exekučním řízení. Nárok žalobkyně je tak promlčen, jak potvrzuje i recentní judikatura odvolacích soudů v obdobných věcech. Navzdory tomu žalobkyně po více než devíti letech vedení protiprávní exekuce znovu uplatňuje nárok, který navíc převyšuje výši bezdůvodného obohacení. Takový postup je v rozporu s dobrými mravy, a proto žalovaný navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. V reakci na vyjádření žalovaného zaslala žalobkyně vyjádření, v němž uvedla, že ze zastavení exekuce nelze vyvozovat zánik hmotněprávního závazku, pohledávka žalobkyně tak nadále existuje a v této souvislosti poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ve věci exekuce vedené na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu. Žalobkyně se s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu také vymezila proti námitce promlčení pohledávky, když podle zmíněné judikatury dochází ke stavení promlčecí doby i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, příp. je exekučním soudem shledán jako bez právních účinků. V případě pravomocného zastavení exekuce má věřitel bez zbytečného odkladu podat žalobu, jíž uplatní své právo přiznané rozhodčím nálezem, což žalobkyně učinila ve lhůtě 30 dnů, kterou Nejvyšší soud shledal jako adekvátní. S názorem žalovaného, že ve věci panuje překážka věci rozhodnuté, nesouhlasí. Žalobkyně nemá jinou možnost než podat novou žalobu, když exekuce byla zastavena pro nezpůsobilost exekučního titulu. Žalovaný sice poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, ta se však vztahuje k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení (hmotněprávní institut), kdežto v tomto případě se řeší zachování účinků podané žaloby (procesněprávní institut). Pokud by soud vyhověl námitce promlčení, byl by podle žalobkyně takový postup v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, neboť pohledávka dle hmotného práva nadále existuje. Samotnou smlouvu o půjčce žalobkyně označuje za platnou a v souladu s dobrými mravy. Nerovnováha v právech a povinnostech stran zde nepanuje, jelikož nejde o vztah spotřebitelský, nýbrž podnikatelský. I kdyby se však jednalo o vztah se spotřebitelem, jednalo by se o platný smluvní vztah. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že žalovaný je ve smlouvě označen identifikačním číslem osoby a místem podnikání. K tomu také doložil výpis z živnostenského rejstříku a daňové přiznání za dvě po sobě jdoucí období. Smlouva výslovně uvádí, že půjčka je poskytována pro podnikatelské účely dlužníka. V této souvislosti poukazoval na judikaturu Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalobkyně opět poukázala na to, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, tudíž nebyla povinna prověřovat úvěruschopnost žalovaného (ačkoliv schopnost žalovaného řádně splácet posuzovala s péčí řádného hospodáře). Žalobkyně prověřila, že žalovaný nebyl veden i insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve fázi vymáhání, doklad totožnosti byl platný a obchodník jednající s žalovaným doporučil zápůjčku ke schválení. Žalobkyně při hodnocení schopnosti splácet půjčku vycházela z údajů uvedených žalovaným a nemá objektivní možnost ověřit si všechny sdělené údaje. Protože žalobkyně po celou dobu postupovala v souladu s platnou a účinnou právní úpravou, navrhla, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Veškeré informace poskytnuté žalovaným byly doloženy na základě poradenského rozhovoru, tj. osobní schůzce s úvěrovou pracovnicí , jméno FO, . Potřebné údaje byly předány k vyhodnocení příslušnému oddělení. Žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel, když toto potvrdil uvedením identifikačního čísla. Žalobkyně toto ověřila nahlédnutím do živnostenského rejstříku. Žalovaný také předložil daňová přiznání, ze kterých vyplývalo, že podnikal jako pojišťovací zprostředkovatel. Kdyby se jednalo o spotřebitele, došlo by k uzavření smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně nabízela spotřebitelům. Ve smlouvě navíc bylo uvedeno, že účel půjčky je na potřeby podnikání. Bližší informace o uzavření smlouvy žalobkyně s ohledem na dlouhý časový odstup již nebyla schopna sdělit. V době uzavření smlouvy však právní úprava neukládala povinnost důkladně prověřovat skutečný účel využití prostředků a ekonomickou situaci podnikající fyzické osoby.

4. Žalovaný zaslal soudu repliku k vyjádření žalobkyně, v níž uvedl, že vyjádření žalobkyně představuje obstrukci, jelikož odkazuje na nepřiléhavá a překonaná usnesení. Žalovaný poukázal na to, že důvod, proč byl rozhodčí nález nezpůsobilý, a exekuce byla zastavena, je absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, a tedy i navazující rozhodčí smlouvy. Judikáty, na které žalobkyně odkazuje, se vztahovaly na případ, kdy úvěrová smlouva byla platná, pouze rozhodčí doložka trpěla deficitem transparentnosti. Podle žalovaného nemůže být poskytnuta soudní ochrana lichevním úrokům a drakonickým smluvním pokutám. Žalovaný sice měl podnikatelské oprávnění, avšak smlouvu neuzavíral v rámci podnikatelské činnosti a měl je v úmyslu použít pro soukromou potřebu, což také učinil. Ke své obraně žalovaný poukázal např. na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, v němž soud konstatoval, že žalobkyně obcházela zákon, když žadatel o úvěr žádal o spotřebitelský úvěr, avšak byl mu poskytnut podnikatelský. Kromě nepřiměřených smluvních ujednání tak žalovaný spatřuje absolutní neplatnost i v tom, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sama se zavázala prověřovat úvěruschopnost žalovaného, když toto uvedla ve smlouvě. Zneužití práva žalovaný nakonec ještě shledává v průběhu rozhodčího řízení a vymáhání pohledávky. Žalobkyně si byla vědoma svých nemravných nároků, proto se obrátila na soukromého rozhodce, který na ní byl ekonomicky závislý. Následně si musela být i vědoma toho, že měla v rukou nezpůsobilý exekuční titul, a i přesto podala návrh na zahájení exekuce. Námitka promlčení vznesená žalovaným tak nemůže být v rozporu s dobrými mravy, když je to žalobkyně, kdo se vyhýbal uplatnění nároku v nyní moderované výši již v roce 2014. Přesto 9 let vedla protiprávní exekuci pro lichevní plnění proti spotřebiteli, který nemá odborné a právní vědomí, na rozdíl od žalobkyně jako profesionálky v oboru. Pro dokreslení rozporu s dobrými mravy žalovaný poukazuje na skutečnost, že jistina požadovaná v rozhodčím řízení činila 435 142 Kč, kdežto nyní se dožaduje uhrazení částky 145 830,58 Kč s příslušenstvím. Žalovaný tak navrhnul, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

5. Ze smlouvy o revolvingové půjčce č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se jako věřitel zavázala žalovanému jakožto dlužníkovi poskytnout finanční prostředky ve výši 150 000 Kč na uvedený bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně se smluveným úrokem v 48 měsíčních splátkách po 6 097 Kč vždy ke 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem a příjmením, adresou místa podnikání/sídla, adresou trvalého bydliště, rodným číslem a IČ (identifikačním číslem). Ve smlouvě je uvedeno, že na základě žádosti dlužníka o poskytnutí půjčky se strany dohodly na výši sjednané půjčky ve výši 150 000 Kč a výši sjednaného úroku ve výši 142 656 Kč, stejně jako se dohodly na výši revolvingu a sjednaného úroku za poskytnutí každého revolvingu. V čl. 1 odst. 1.1. oddílu II. smlouvy si strany dohodly, že věřitel poskytne za níže sjednaných podmínek dlužníkovi peněžní prostředky ve sjednané výši a dlužník se zavazuje vrátit tyto prostředky spolu se sjednaným úrokem. V čl. 1. odst. 1.2. oddílu II. smlouvy bylo sjednáno, že po uzavření smlouvy žalobkyně provede posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet půjčku. Za tímto účelem bude oprávněna požadovat doklady k prokázání této skutečnosti. Pokud žalobkyně dospěje k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, bude mu sjednaná půjčka vyplacena, což bude oznámeno písemným oznámením o schválení půjčky, jehož součástí bude i splátkový kalendář. Dle čl. 1 odst. 1.5. tohoto oddílu nezašle-li věřitel dlužníkovi toto oznámení o schválení nebo že vyplacení půjčky nebylo akceptováno, platí, že věřitel poskytnutí půjčky neschválil. V čl. 1. odst. 1.7. oddílu II. smlouvy bylo sjednáno, že půjčka je poskytována pro podnikatelské účely žalovaného. V čl. 3 odst. 3.1. tohoto oddílu si strany sjednaly možnost poskytnutí revolvingu, a to po splnění podmínek dle smlouvy a po schválení věřitelem. V čl. 4 si strany sjednaly zajištění závazku vlastní blankosměnkou na řad věřitele. V čl. 8. odst. 8.1. oddílu II. Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z výše splátky pro případ prodlení delší než 15 dnů a 13 % ze splátky pro případ prodlení delší než 30 dnů. V čl. 8. odst. 8.3. oddílu II. Smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení delší než 30 dnů, příp. se splacením řádně a včas dvou splátek, se zesplatňují veškeré závazky žalovaného. V čl. 8. odst. 8.4. oddílu II. Smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení delší než 35 dnů má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše sjednaných splátek. Dle čl. 15 odst. 15.2. tohoto oddílu si strany dohodly, že dotčené vztahy touto smlouvou výslovně neupravené se řídí ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku.

6. Z oznámení o schválení půjčky ke smlouvě o revolvingové půjčce (č. smlouvy , Anonymizováno, ) ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že po posouzení schopnosti splácet půjčky schválila vyplacení půjčky způsobem uvedeným ve smlouvě. Přílohou tohoto oznámení je splátkový kalendář, kdy první splátka byla sjednána k 20. 12. 2013 a poslední k 20. 11. 2017. O odeslání oznámení o schválení půjčky svědčí přiložená dodejka (podle níž si žalovaný dopis nepřevzal a vrátil se žalobkyni).

7. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 5. 11. 2013 soud zjistil, že žalovaný měl zapsána dvě živnostenská oprávnění, a to výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu, služeb a výroby. Identifikační číslo žalovaného bylo , Anonymizováno, .

8. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2011 soud zjistil, že příjmy žalovaného činily 913 514 Kč a výdaje 627 789 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2012 soud zjistil, že příjmy žalovaného činily 753 224 Kč a výdaje 469 035 Kč. Jako druh činnosti je uveden pojišťovací zprostředkovatel. Dále je zde vyplněno, že žalovaný má tři nezletilé děti.

9. Z karet klienta , Jméno žalovaného, , vygenerovaných dne 23. 9. 2014 a 3. 3. 2015, soud zjistil, že žalovanému byla 5. 11. 2013 vyplacena částka 150 000 Kč a žalovaný uhradil 24 409 Kč. Jako obchodní zástupce žalobkyně vystupovala paní , jméno FO, . Dále je zde uvedeno, že smluvní pokuta byla uplatněna dne 23. 3. 2014, návrh na zahájení rozhodčího řízení k rozhodci , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, byl podán dne 14. 4. 2014. Rozhodčí nález byl vydán dne 9. 6. 2014 a vykonatelnosti nabyl dne 4. 7. 2014. Návrh na nařízení exekuce byl podán dne 3. 3. 2015.

10. Z faktury č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2014 soud zjistil, že touto žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení s úhradou první a druhé splátky celkovou částkou 1 768 Kč se splatností 2. 3. 2014. Z faktury č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2014 soud zjistil, že touto žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení s úhradou třetí splátky a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkových splátek, tj. celkovou částkou 146 815 Kč se splatností 2. 4. 2014.

11. Z potvrzení o odchozí platbě, vystaveného dne 29. 11. 2013 společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že dne 5. 11. 2013 byla na účet , č. účtu, zaslána částka 150 000 Kč.

12. Z výpočtu dlužné částky soud zjistil, že na jistině zbývá uhradit 143 575,58 Kč, na úrocích 198 507,72 Kč a ze strany žalovaného bylo uhrazeno 24 409 Kč. Celkem tak dluh činí 342 083,30 Kč.

13. Z exportu ze systému ČNB ARAD ze dne 8. 8. 2023 soud zjistil statistiku úrokových sazeb mezi 30. 6. 2004 a 30. 6. 2023. Z exportu ze systému ČNB ARAD ze dne 1. 9. 2023 soud zjistil úrokové sazby nefinančních podniků, a to úvěry celkem (bez kontokorentů, revolvingových úvěrů a kreditních karet) a dále kontokorentů, revolvingových úvěrů a kreditních karet mezi 31. 1. 2004 a 31. 7. 2023. Z časových řad ARAD soud zjistil, že v listopadu 2013 činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice 13,77 %.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2014 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 435 142 Kč do 7 dnů od data odeslání této výzvy. Předžalobní výzva byla odeslána téhož dne, jak vyplývá z přiloženého poštovního podacího archu.

15. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 20. 1. 2014 částku ve výši 6 097 Kč, dne 23. 6. 2014 částku ve výši 7 656 Kč, dne 29. 7. 2014 částku ve výši 7 656 Kč, dne 29. 9. 2014 částku ve výši 1 000 Kč, dne 30. 10. 2014 částku ve výši 1 000 Kč a dne 1. 12. 2014 částku ve výši 1 000 Kč.

16. Z rozhodčí smlouvy , Anonymizováno, ze dne 30. 10. 2013 soud zjistil, že se smluvní strany dohodly na tom, že veškeré spory a nároky vzniklé ze smlouvy o revolvingové půjčce či v souvislosti s ní budou dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, rozhodovány v rozhodčím řízení, a to dle pravidel sjednaných v této smlouvě. Pokud by řízení mělo být zahájeno, společně s předžalobní výzvou měl být žalovaný vyzván k výběru rozhodce do 7 dnů, a pokud by tak neučinil, toto právo přechází na žalobkyni. Ve smlouvě je uvedeno 13 rozhodců a figuruje mezi nimi , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve smlouvě bylo sjednáno, že rozhodčí nález je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění stanovená v rozhodčím nálezu. Ve smlouvě bylo výslovně sjednáno, že při rozhodování se řízení řídí hmotným právem pro spor rozhodným, a to včetně právních předpisů na ochranu spotřebitele.

17. Ze souhlasu se zpracováním osobních a dalších údajů ze dne 30. 10. 2013 soud zjistil, že tímto žalovaný udělil žalobkyni souhlas se zpracováním osobních a dalších údajů a dále k předání údajů souvisejících s poskytnutou půjčkou příslušným registrům SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný je identifikován také identifikačním číslem osoby.

18. Z prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2013 soud zjistil, že tímto smluvní strany písemně prohlásily, že téhož dne uzavřely rozhodčí smlouvu, v níž se dohodly na tom, že veškeré spory a nároky vzniklé ze smlouvy o revolvingové půjčce či v souvislosti s ní budou dle zákona o rozhodčím řízení rozhodovány v rozhodčím řízení, a to dle pravidel rozhodčího řízení sjednaných rozhodčí smlouvou a rozhodci uvedenými v rozhodčí smlouvě.

19. Z rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, ze dne 9. 6. 2014, jenž vynesl , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 435 142 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 14. 4. 2014 do zaplacení a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález obsahuje doložku právní moci a vykonatelnosti, podle níž nález nabyl právní moci dne 30. 6. 2014 a vykonatelnosti dne 4. 7. 2014.

20. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto usnesením byla zastavena exekuce prováděná , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorským úřadem , adresa, , na základě pověření Okresním soudem v Jihlavě ze dne 21. 4. 2015, č. j. , spisová značka, . Soud zjistil, že v roce 2014 bylo u Okresního soudu v Pardubicích založeno rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, 2 547 spisů ve věci žalobkyně jako navrhovatelky. Mezi lety 2009-2019 šlo o cca 13 000 spisů. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího zhodnotil, že v daném případě figurovaly extrémní okolnosti, a rozhodce se sporem mohl zabývat nanejvýš několik minut svého času, pročež je zřejmé, že vydávání rozhodčích nálezů bylo automatizovaným procesem bez posouzení nuancí jednotlivých případů. Proto soud uzavřel, že postup rozhodce nelze označit za rozhodčí řízení před rozhodcem v pravém smyslu a výstup této činnosti není rozhodčím nálezem. Soud tak exekuci, která je vedena podle exekučního titulu, který není vykonatelným rozhodnutím, zastavil podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

21. Ze smlouvy o zajištění služeb rozhodců (částečně anonymizované) ze dne 30. 4. 2010, uzavřené mezi žalobkyní, společností , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , a dodatku č. , hodnota, ze dne 1. 4. 2011, dodatku č. 3 ze dne 16. 5 2011 a dodatku č. 4 ze dne 8. 3. 2018, soud zjistil, že stranami bylo výslovně sjednáno, že rozhodci nemají vůči účastníkovi nárok na úhradu jakékoliv odměny, tato připadá , právnická osoba, Smlouvou byl upraven předmět smlouvy, poplatek za rozhodčí řízení vč. paušální náhrady, práva a povinnosti stran a trvání smlouvy. Strany si taktéž dohodly vzorové znění rozhodčí doložky. V dodatku č. 1 bylo uvedeno, že žalobkyně předá přibližně tisíc sporů za rok a náklady bude hradit žalobce na účet společnosti , právnická osoba, Rozhodci nemají vůči účastníkovi nárok na samostatnou úhradu odměny. Dodatkem č. 3 bylo stanoveno, že pro určité typy smluv se sjednává odměna rozhodců za každé zahájené rozhodčí řízení. V dodatku č. 4 bylo dohodnuto, že odměna , právnická osoba, za provedení revize trvání důvodů u přerušených rozhodčích řízení bude činit částku 125 Kč za každé přerušené rozhodčí řízení.

22. Z protokolu o provedení důkazů před dožádaným Okresním soudem v , adresa, ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že podepsaný soud byl Okresním soudem v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, dožádán k výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, . Procesní soud se dotazoval na jeho vztah ke společnosti , Jméno žalobkyně, ., na dohodu mezi touto společností a , právnická osoba, , na výši příjmů, poplatky za řízení, počet rozhodčích řízení a časovou náročnost rozhodčích řízení. , tituly před jménem, , jméno FO, k dotazu zástupce účastníka kromě jiného sdělil, že žaloby přicházely v různých dávkách, např. i 100 kusů naráz. Do informačního systému je zadávali zaměstnanci , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, se s každou žalobou seznámil až v okamžiku, kdy zkoumal platnost rozhodčí smlouvy a svoji pravomoc rozhodovat. Fyzicky nálezy nepsal, sepisovali je zaměstnanci za využiti vzorů, které upravovali na konkrétní případy. Nález následně kontroloval on či jiný právník. Smlouvy posuzoval i z hlediska ochrany spotřebitele, vždy posuzoval konkrétní typ. Judikaturu týkající se ochrany spotřebitele sledoval a hodnotil i soulad s dobrými mravy, otázku na výši úroků rozpornou s dobrými mravy nebyl schopen odpovědět, neboť praxe se v čase vyvíjela.

23. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 3. 12. 2020 k výzvě Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že , právnická osoba, nepředložila k výzvě soudu smlouvu o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010, jelikož tuto se jí nepodařilo dohledat.

24. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 24. 6. 2022 k výzvě Okresního soudu v , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že listiny „smlouvu o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010 včetně příloh 1 – 4, která byla uzavřena se společností , právnická osoba, .“ soudu neposkytne, a to z obavy, že by si sama mohla způsobit trestní stíhání. Tato obava je založena na odůvodnění výzvy soudu, podle něhož je činnost společnosti prověřována ze strany orgánů činných v trestním řízení.

25. Ze sdělení zástupkyně žalobkyně ze dne 21. 6. 2021 k výzvě Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že žalobkyně nemohla předložit vyžádanou smlouvu ze dne 30. 4. 2010 o zajištění služeb rozhodců ve znění všech dodatků a příloh, neboť tuto dohodu k dispozici nemá.

26. Z poskytnutí informací Okresním soudem v , adresa, ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, vedl pro žalobkyni v roce 2009 121 rozhodčích spisů, v roce 2010 1 000 rozhodčích spisů, v roce 2011 1 808 rozhodčích spisů, v roce 2012 1 183 rozhodčích spisů, v roce 2013 2 594 rozhodčích spisů, v roce 2014 2 547 rozhodčích spisů, v roce 2015 816 rozhodčích spisů, v roce 2016 1 440 rozhodčích spisů, v roce 2017 1 169 rozhodčích spisů, v roce 2018 1 rozhodčí spis a v roce 2020 do 2. 6. 2020 2 rozhodčí spisy.

27. Ze zjednodušené rozvahy , právnická osoba, ke dni 31. 12. 2012 soud zjistil, že celková aktiva za běžné účetní období činí netto 1 807 000 Kč a za minulé účetní období 1 628 000 Kč. Celková pasiva za běžné účetní období činí 1 807 000 Kč a za minulé účetní období 1 628 000 Kč. Předmětem podnikání účetní jednotky jsou právní činnosti. Z výkazu zisku a ztráty , právnická osoba, ke dni 31. 12. 2012 soud zjistil, že výsledkem hospodaření za běžné účetní období je -98 000 Kč a za minulé účetní období je 63 000 Kč. Z přílohy k účetní závěrce za rok 2012 ze dne 11. 2. 2013 soud zjistil, že základní kapitál , právnická osoba, činí 210 000 Kč, statutárním orgánem je jednatel , jméno FO, a třetinovými společníky jsou , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . V průběhu účetního období byl pořízen dlouhodobý hmotný majetek ve výši 739 317 Kč, průměrný stav zaměstnanců je 5 (osobní náklady na jednoho činí 1 532 000 Kč) a společnost čerpala úvěr ve výši 777 000 Kč. Předmětem podnikání společnosti je rozhodčí řízení, činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců.

28. Z rozvahy , právnická osoba, v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2018 soud zjistil, že celková aktiva za běžné účetní období činí netto 45 000 Kč a za minulé účetní období 590 000 Kč. Celková pasiva za běžné účetní období činí 45 Kč a za minulé účetní období 590 000 Kč. Předmětem podnikání účetní jednotky jsou právní činnosti. Z přílohy k účetní závěrce za rok 2018 ze dne 9. 3. 2019 soud zjistil, že základní kapitál , právnická osoba, činí 210 000 Kč, statutárním orgánem je jednatel , tituly před jménem, , jméno FO, a třetinovými společníky jsou , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Předmětem podnikání společnosti je rozhodčí řízení, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

29. Z notářského zápisu , jméno FO, , notářky v , Anonymizováno, , ze dne 14. 12. 2007, sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že tímto byla sepsána společenská smlouva o založení , právnická osoba, Společníky jsou , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, a jednatelem je pan , jméno FO, . Základní kapitál byl sjednán ve výši 210 000 Kč. Společně s notářským zápisem byl vytvořen podpisový vzor jednatele , adresa, . Z notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře v , adresa, , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. N , Anonymizováno, , soud zjistil, že tímto došlo k podřízení společnosti zákonu o obchodních korporacích jako celku a dále ke změně společenské smlouvy ohledně podřízeni se zákonu o obchodních korporacích. V čl. 3 bylo sjednáno, že předmětem podnikání je rozhodčí řízení.

30. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání oprávněné , Jméno žalobkyně, ., že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že exekuce se zcela zastavuje. Odvolací soud s ohledem na okolnosti uzavření úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy dovodil, že tyto smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy a se zásadami ochrany spotřebitele. V důsledku toho nebyla platně založena rozhodčí smlouva a rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, neměl pravomoc vydat rozhodčí nález. Je tak dán důvod k zastavení exekuce v celém rozsahu podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Zásadní netransparentnost rozhodčí smlouvy soud shledal v samotném průběhu rozhodčího řízení, které fakticky probíhalo za podstatné účasti společnosti , právnická osoba, , o níž byla informována pouze oprávněná. Tato společnost plnila funkci stálého rozhodčího soudu, ač nebyla zřízena zákonem, přebírala rozhodčí žaloby, přidělovala spisové značky, vybírala poplatky a podílela se i na vyhotovování rozhodčích nálezů. Navíc byl zaměstnavatel rozhodce společníkem této společnosti a měl z ní majetkový prospěch. Tyto skutečnosti, mající zásadní vliv na výběr rozhodce, nebyly povinnému při sjednávání rozhodčí smlouvy sděleny.

31. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, ze dne 21. 3. 2024, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání , Jméno žalobkyně, ., tak, že rozsudek prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky, se potvrzuje. Soud se připojil k názoru prvostupňového soudu ohledně absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jednak pro nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a dále pro rozpor výše sjednaných úroků s dobrými mravy. Soud odkázal na nálezy Ústavního soudu, podle nichž se důvody neplatnosti smlouvy o úvěru vztahují i na navazující rozhodčí smlouvu. Podle Ústavního soudu také obecně zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí lhůty i tehdy, pokud je rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Toto však nemůže platit v případě, kdy úvěrová společnost úmyslně zahájí rozhodčí řízení, přestože je znalá příslušné judikatury o neplatnosti rozhodčích doložek a je si vědoma, že jí uzavřená smlouva takovou doložku obsahuje. V daném případě tak v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru i rozhodčí smlouvy nevznikl nárok na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, nárok na zbývající část jistiny pak soud shledal jako promlčený.

32. Z usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 8. 8. 2019, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání , Jméno žalobkyně, ., tak, že se usnesení soudu prvního stupně ohledně zastavení exekuce potvrzuje. V dané věci byla zásadně narušena jak transparentnost rozhodčí doložky, tak nezávislost rozhodce. , právnická osoba, , sice formálně nevystupovala jako stálý rozhodčí soud, fakticky však tuto roli po dohodě s oprávněnou , Jméno žalobkyně, ., plnila, čímž obcházela zákon o rozhodčím řízení. Uvedení rozhodců (vč. , tituly před jménem, Týleho) v doložce bylo pouze formální a neposkytovalo povinnému pravdivé a úplné informace o tom, kdo spor skutečně projedná a jak bude rozhodce odměňován, což způsobuje neplatnost doložky. Povinnému bylo rovněž zatajeno, že oprávněná , Jméno žalobkyně, ., je klíčovým obchodním partnerem uvedené společnosti i jejích rozhodců. Tento systém se projevil způsobem vedení řízení, odměňováním rozhodců i paušálním vyhověním všem nárokům oprávněné. Nejde tedy jen o podjatost jednotlivého rozhodce, ale o účelově vytvořený mechanismus směřující k získávání vyhovujících exekučních titulů. Soud proto uzavřel, že rozhodčí doložka je neplatná, rozhodce neměl pravomoc k vydání exekučního titulu a vydaný rozhodčí nález je nicotný, a tedy není způsobilým exekučním titulem.

33. Z usnesení Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, , ze dne 22. 11. 2021, č. j. , adresa, -, Anonymizováno, , soud zjistil, že tímto byla odložena trestní věc podezření ze spáchání trestných činů podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, kterých se měli dopustit , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , Jméno žalobkyně, ., , právnická osoba, , tím že daní rozhodci měli provést rozhodčí řízení, aniž by však v jeho rámci inkasovali rozhodčí poplatek, jehož zaplacení je podmínkou projednání rozhodčího návrhu, ačkoliv si museli být vědomi, že ze strany zmíněných společností jim nikdy nebyl takový poplatek uhrazen, ani nikdy jeho uhrazení nepožadovali, a přesto v následných řízeních stvrzovali a přiznávali společnostem náhradu za takto údajně uhrazený poplatek, čímž uvedli v omyl tisíce dlužníků, čímž mělo dojít k neoprávněnému obohacení zmíněných společností. Po provedeném šetření bylo konstatováno, že nebylo prokázáno, že by úvěrovaní byli uvedeni v omyl, či jim byly zamlčeny podstatné skutečnosti a že by došlo k neoprávněnému obohacení dalších osob na jejich úkor. V průběhu šetření policejní orgán vyzval k doložení smlouvy o zajištění služeb rozhodců, dodány byly pouze dodatky č. 2, 3 a 4. Právní zástupce , Jméno žalobkyně, ., sdělil, že vlastní smlouvu a dodatek č. 1 se v archivu nepodařilo dohledat. V usnesení je vysloven názor, že je s podivem, že listina takové důležitosti nebyla dohledána.

34. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., tak, že rozsudek prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky, se potvrzuje. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy pro nemravnou výši úroku a pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti. Dále shledal ekonomickou závislost rozhodce , tituly před jménem, , Anonymizováno, v době uzavření rozhodčí doložky i v době podání rozhodčího návrh. Ačkoliv soud prvního stupně dovodil, že rozhodce byl určen transparentně, vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy byla neplatná i rozhodčí smlouva. Krajský soud se ztotožnil s těmito závěry, avšak ustanovení rozhodce , tituly před jménem, , Anonymizováno, nepovažoval za transparentní. Ekonomická závislost rozhodce byla zjištěna nejen z množství případů, které projednával, ale i z faktu, že vydal nález pro pohledávku ze smlouvy, která byla neplatná pro nemravnost. Krajský soud tak dovodil, že došlo ke sjednání nemravné úvěrové smlouvy, jejíž součástí byla rozhodčí doložka, a v době uzavření smlouvy žalobkyně věděla o nemravném úroku, jakož i o neprověření úvěruschopnosti, a přesto podala rozhodčí žalobu k ekonomicky závislému rozhodci. Postup žalobkyně tak nepožívá právní ochrany, podáním rozhodčí žaloby nedošlo ke stavení promlčecí lhůty, v důsledku čehož došlo k promlčení nároku žalobkyně.

35. Z rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 27. 3. 2024, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., tak, že rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky, se potvrzuje. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu první instance, že došlo k promlčení pohledávky podle obchodního zákoníku (žaloba byla podána až po uplynutí desetileté promlčecí lhůty), a proto bylo na místě žalobu zamítnout.

36. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání oprávněné , Jméno žalobkyně, ., tak, že usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zastavena exekuce, se potvrzuje. Soud zhodnotil, že povinný žádal o tzv. zaměstnanecký spotřebitelský úvěr, ten však byl zamítnut, a proto po dohodě se zprostředkovatelem zažádal o poskytnutí tzv. podnikatelského úvěru, neboť povinný měl živnostenské oprávnění. Soud shledal, že pokud povinný žádal o spotřebitelský úvěr pro svou potřebu a byl mu poskytnut úvěr pro podnikatele, jde o jednání příčící se dobrým mravům a odporující znění zákona o spotřebitelském úvěru, jehož smysl byl oprávněnou obcházen. V takovém případě totiž oprávněná nezkoumala úvěruschopnost povinného. Za rozporné s dobrými mravy soud zhodnotil také výši sjednaného úroku a sankci, převyšující poskytnutou jistinu. Podle soudu smlouva o zápůjčce i rozhodčí smlouva tak kolidují s dobrými mravy a zákonnými principy ochrany spotřebitele, tudíž jsou neplatné. Rozhodce tak v dané věci neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, a proto je důvod k zastavení exekuce.

37. Z nálezu finančního arbitra ze dne 15. 1. 2018, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že tímto nálezem byla instituci , Jméno žalobkyně, ., uložena povinnost uhradit navrhovateli částku a zaplatit finančnímu arbitrovi sankci. Finanční arbitr shledal, že smlouvy o úvěru uzavřené mezi navrhovatelem a zmíněnou institucí byly od počátku neplatné, jelikož nebyla posouzena úvěruschopnost navrhovatele s odbornou péčí.

38. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 1. 2022, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto byla uložena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., přičemž větší část žalovaného nároku byla zamítnuta. Soud judikoval, že žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, v důsledku čehož posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou a žalovaném uložil vrátit bezdůvodné obohacení. V průběhu řízení mimo jiné vyplynulo, že žalobkyně podnikajícím fyzickým osobám běžný spotřebitelský úvěr pro fyzické osoby neposkytovala. Obchodní zástupce žalobkyně výslovně uvedl, že bylo praxí žalobkyně nepůjčovat podnikatelům na soukromé účely, u podnikajících osob nešel sjednat spotřebitelský úvěr (viz bod 23., 33. předmětného rozsudku).

39. Z usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne 2. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto usnesením byla zastavena exekuce prováděná , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorským úřadem , adresa, -město, na základě pověření Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne 3. 6. 2019, č. j. , spisová značka, , pro oprávněnou , Jméno žalobkyně, . Soud zhodnotil, že rozhodce, který vynesl rozhodčí nález, neměl pravomoc k rozhodování. Rozhodčí řízení probíhalo za významného přispění , právnická osoba, , přičemž povinný nebyl informován o trojstranné dohodě oprávněné s touto společností a rozhodci. Zmíněná společnost působila jako stálý rozhodčí soud nezřízený zákonem, což je nepřípustný postup. Rozhodčí poplatky vybírala společnost, nikoliv jednotliví rozhodci. V tomto případě rozhodci nebyla vyplacena ani část poplatku za rozhodnutý spor, nýbrž jeho zaměstnavateli. a proto v posuzovaném případě panují pochybnosti o nezávislosti daného rozhodce. Netransparentnost výběru rozhodce má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy, přičemž toto se nevztahuje pouze na vztahy ze spotřebitelských smluv, nýbrž i na vztahy mezi podnikateli. V průběhu řízení také vyplynulo, že podnikatel nemůže u oprávněné získat spotřebitelský úvěr (tj. uzavřít smlouvu mimo svou podnikatelskou činnost), čímž dochází k obcházení zákonů chránících spotřebitele. Oprávněná měla povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost povinného.

40. Z protokolu o provedení důkazů před dožádaným Okresním soudem v , Anonymizováno, ze dne 3. 6. 2022, sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že podepsaný soud byl dožádán k výslechu svědka , jméno FO, , spolupracovníka žalobkyně. Procesní soud se dotazoval na praxi sjednávání úvěrů. Svědek mimo jiné uvedl, že žadatelé o úvěr od společnosti , Jméno žalobkyně, ., kteří byli zároveň OSVČ, nemohli dostat spotřebitelský úvěr, jelikož museli doložit příjem ze zaměstnání. Pokud byl člověk zaměstnaný a zároveň podnikal, rozhodovala jeho výše příjmu. Svědek poté specifikoval, že pokud člověk měl přidělené identifikační číslo, jednalo se o podnikatelský úvěr. V podnikatelských smlouvách zprostředkovatelé uváděli i rodná čísla, jelikož k tomuto byli školeni. Pokud člověk měl identifikační číslo a podnikal, spotřebitelský úvěr nemohl dostat.

41. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 18. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání oprávněné , Jméno žalobkyně, ., tak, že usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zastavena exekuce, se potvrzuje. Soud s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu konstatoval, že smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové výše všech splátek a sjednaný úrok odporují dobrým mravům; ochraně takových věřitelů nemůže být poskytována ochrana v exekučním řízení. Smlouvu o zápůjčce tak posoudil jako neplatnou. Tato ochrana náleží nejen spotřebiteli, ale i postavení dlužníka jako podnikatele.

42. Z rozsudku Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 5. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., tak, že rozsudek prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky, se potvrzuje. Odvolací soud se s prvostupňovým soudem ztotožnil v právním posouzení, podle něhož je úvěrová smlouva absolutně neplatným právním jednáním, včetně rozhodčí smlouvy, pro nepřiměřená smluvní ujednání ve vztahu k úroku, smluvním pokutám, a dále z důvodu neprověření úvěruschopnosti. Při podání návrhu na zahájení rozhodčího řízení muselo být žalobkyni známo, že smlouva je absolutně neplatná. Následně zahájené exekuční řízení bylo zastaveno, neboť rozhodčí nález přiznával plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, v důsledku čehož je neplatná i rozhodčí smlouva. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že žalobou uplatněný nárok je promlčen, jelikož rozhodčí řízení ani exekuční řízení běh promlčecí lhůty nestavělo.

43. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 17. 12. 2025, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., tak, že rozsudek prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky, se potvrzuje. Soud konstatoval, že k datu uzavření úvěrové i rozhodčí smlouvy byla již sjednocena judikatura pro netransparentně určeného rozhodce i pro nepřiměřený úrok a smluvní pokutu. Rozhodčí nález byl vydán v době, kdy žalobkyni již muselo být známo, že nepřiměřená ujednání mohou mít za následek neplatnost rozhodčí smlouvy i v případě transparentně určeného rozhodce. Nelze tak dospět k závěru, že zahájením exekučního řízení došlo ke stavení promlčecí lhůty, a žalovaný nárok tedy není promlčen. Námitka o zneužití práva vznesením námitky promlčení nemůže obstát, když to byla žalobkyně, která vypracovala smlouvy, které neobstály v soudním přezkumu jejich platnosti.

44. Z rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 6. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., tak, že rozsudek prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky, se potvrzuje. Odvolací soud se plně ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu konstatoval, že podání rozhodčí žaloby s vědomím neplatnosti rozhodčí doložky zakládá zneužití (procesního) práva, a z pohledu promlčení tak nemá být přihlíženo k zahájenému rozhodčímu a navazujícímu exekučnímu řízení. K námitce promlčení v rozporu s dobrými mravy soud s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že pokud k promlčení nároku došlo zaviněným jednáním žalobkyně, která nárok uplatnila způsobem, jež je Ústavním soudem považován za zneužití práva, není naplněn základní předpoklad „legitimní obrany proti námitce promlčení“.

45. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 2. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., tak, že rozsudek prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky, se potvrzuje. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že podání rozhodčí žaloby na základě neplatné úvěrové smlouvy a následná exekuce rozhodčího nálezu představovalo zneužití práva a nemohlo dojít ke stavení promlčecí lhůty (ta běžela i po dobu rozhodčího i exekučního řízení). Odvolací soud poukázal na další okolnost, která představuje zneužití práva, a tedy nemožnost stavení promlčecí lhůty, a sice netransparentní volbu rozhodce. Žalovaným nebyla známa ekonomická závislost rozhodce na žalobkyni. Z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu však vyplývá, že pokud rozhodce není určen transparentním způsobem, je rozhodčí doložka neplatná. Rozhodčí nález byl tudíž vynesen podjatým a ekonomicky závislým rozhodcem, a je tudíž nicotný. S návrhem na zahájení exekučního a rozhodčího řízení potom nebylo spjato stavení promlčecí lhůty. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tak byl promlčen. Názor žalobkyně, že námitka promlčení odporuje dobrým mravům, neobstojí, jelikož promlčení si způsobila žalobkyně sama otálením s podáním žaloby, a namísto toho se snažila dosáhnout uspokojení prostřednictvím rozhodčího a exekučního řízení. Byla to právě žalobkyně, kdo zneužil právo a porušil dobré mravy.

46. Žalobkyní navržený výslech rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, Týleho a úvěrové poradkyně , jméno FO, se soud rozhodl neprovádět, stejně jako neprovedl důkaz rozhodčím spisem, celým exekučním spisem (postačovalo rozhodnutí o zastavení exekuce), výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a pana , adresa, , jelikož skutkový stav z provedených důkazů měl již za dostatečně prokázaný pro rozhodnutí ve věci samé, proto soud považoval provedení těchto důkazů za nadbytečné, a to i s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení.

47. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 30. 10. 2013 uzavřely smluvní strany smlouvu nazvanou o revolvingové půjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 6 097 Kč společně se sjednaným úrokem. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byly sjednány smluvní pokuty. Žalovaný řádně nehradil splátky (celkem uhradil 24 409 Kč), žalobkyně proto půjčku zesplatnila. Žalobkyně za prodlení s úhradou splátek vyúčtovala žalovanému dvěma fakturami smluvní pokuty, a to ve výši 1 768 Kč a 146 815 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou. Společně se smlouvou o revolvingové půjčce byla téhož dne uzavřena rozhodčí smlouva, z níž si smluvní strany mohly vybrat rozhodce z rozhodců zde uvedených, který bude příslušný k projednání sporu. Žalobkyně si k projednání rozhodčí žaloby vybrala rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , který dne 9. 6. 2014 vydal rozhodčí nález, v němž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 435 142 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 14. 4. 2014 do zaplacení a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Nález nabyl právní moci dne 30. 6. 2014 a vykonatelnosti dne 4. 7. 2014. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla u zdejšího soudu zahájena exekuce proti žalovanému jako povinnému. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , byla zastavena exekuce prováděná , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorským úřadem , adresa, , na základě pověření Okresním soudem v , adresa, ze dne 21. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , jelikož exekuční titul není vykonatelným rozhodnutím, když postup rozhodce nelze označit za rozhodčí řízení před rozhodcem v pravém smyslu.

48. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

49. Dle § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

50. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

51. Dle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

52. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

53. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

54. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

55. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

56. Podle § 388 obchodního zákoníku promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

57. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

58. Dle § 394 odst. 2 obchodního zákoníku u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

59. Podle § 403 odst. 1, 2 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Podle odst. 2 nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště.

60. Dle § 408 odst. 1, 2 obchodního zákoníku skončí promlčecí doba bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Podle odst. 2 bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.

61. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Soud se nejdříve zabýval otázkou posouzení závazkového vztahu, který byl založen smlouvou označenou jako smlouva o revolvingové půjčce. Pro posouzení tohoto vztahu soud opětovně uvádí podstatná ustanovení smlouvy, a to následující. Tato smlouva byla uzavřena dne 30. 10. 2013 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem a strany se v ní dohodly, že na základě žádosti dlužníka o poskytnutí půjčky se strany dohodly na výši sjednané půjčky ve výši 150 000 Kč a výši sjednaného úroku ve výši 142 656 Kč, stejně jako se dohodly na výši revolvingu a sjednaného úroku za poskytnutí každého revolvingu. V čl. 1 odst. 1.1. oddílu II. smlouvy si potom strany dohodly, že věřitel poskytne za níže sjednaných podmínek dlužníkovi peněžní prostředky ve sjednané výši a dlužník se zavazuje vrátit tyto prostředky spolu se sjednaným úrokem. Dle čl. 1 bodu 1.2. tohoto oddílu věřitel po uzavření smlouvy provede posouzení úvěruschopnosti dlužníka, a pokud na základě tohoto posouzení dospěje k závěru, že půjčka může být dlužníkovi poskytnuta, bude dlužníkovi vyplacena na účet, věřitel o tom zašle dlužníkovi oznámení. Dle čl. 1 odst. 1.5. tohoto oddílu nezašle-li věřitel dlužníkovi toto oznámení o schválení nebo zašle, že vyplacení půjčky nebylo akceptováno, platí, že věřitel poskytnutí půjčky neschválil. V čl. 3 odst. 3.1. tohoto oddílu si strany sjednaly možnost poskytnutí revolvingu, a to po splnění podmínek dle smlouvy a po schválení věřitelem. Dle čl. 15 odst. 15.2. si strany dohodly, že dotčené vztahy touto smlouvou výslovně neupravené se řídí ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty 5. 11. 2013 a 6. 11. 2013 byl odesláno oznámení o schválení půjčky. Ačkoli tedy smlouva používá označení „revolvingová půjčka“, z jejího obsahu a z následného postupu stran plyne, že šlo o smlouvu o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku. „Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání - ve smlouvě vymezeného - předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti; vedle samotného uzavření smlouvy je však zapotřebí ještě další úkon, a to předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale i předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky. Nebyly-li peněžní prostředky předány - v hotovosti nebo na označený bankovní účet - nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky.“ (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, č.j. 33 Cdo 1242/2017-273, dostupný na www. nsoud.cz stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ani takové ujednání, kterým bylo sjednáno, jakou částku konkrétně bude dlužník čerpat, ze smlouvy půjčku nečiní (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, č. j. 32 Cdo 3259/2020-318). „Jinak řečeno, ani to, že doba poskytnutí peněžních prostředků bude ve smlouvě sjednána k okamžiku podpisu smlouvy a tyto prostředky budou při podpisu smlouvy taktéž věřitelem dlužníkovi fakticky předány, bez dalšího neznamená, že jde o smlouvu o půjčce. Obsahuje-li smlouva podstatné části smlouvy o úvěru podle § 497 obch. zák., nebrání tato skutečnost kvalifikaci takové smlouvy jako smlouvy o úvěru“ (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 780/2010). Úvěrovou smlouvou ve smyslu § 497 obchodního zákoníku se „věřitel zavazuje na požádání dlužníka poskytnout peněžní částku, tzn., že se zavazuje mít tuto částku připravenu, aby byl schopen vyhovět dlužníkově žádosti. Jde tedy nejenom o vlastní poskytnutí peněz, ale zejména o rezervování prostředků v dohodnuté velikosti“ (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 390/2008). S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť je z ní patrno, kdo je věřitelem a kdo dlužníkem, v jaké výši byl úvěr sjednán, že smlouva obsahuje závazek věřitele poskytnout dlužníkovi finanční částku ve sjednané výši a v určité lhůtě i závazek dlužníka vrátit poskytnutou finanční částku spolu s úroky a současně že k poskytnutí úvěru došlo na základě žádosti žalovaného (viz doslovná citace smlouvy). Stejně tak svědčí o tom, že se jednalo o smlouvu o úvěru to, že peníze měly být žalovanému poskytnuty až v případě splnění podmínek dle smlouvy a tyto nebyly předány při uzavření smlouvy. Žalobkyně jako věřitel se tedy nezavázala pouze k poskytnutí dané částky, ale nejprve po uzavření smluvní listiny posuzovala úvěruschopnost dlužníka, následně schválila vyplacení částky 150 000 Kč a teprve poté byla částka vyplacena způsobem stanoveným ve smlouvě. Nadto byla mezi stranami sjednána i možnost, že peněžní prostředky poskytnuty nebudou (viz čl. 1 odst. 1.5. smlouvy). Navíc byl ve smlouvě sjednán opět za splnění podmínek revolving, tedy opět závazkový vztah vykazující znaky smlouvy o úvěru. Toto posouzení závazkového vztahu je pak stěžejním i pro otázku posouzení vznesené námitky promlčení.

62. Přestože ze skutkových tvrzení žalobkyně a předložené smlouvy označené jako smlouva o revolvingové půjče č. , hodnota, by bylo možné dovodit, že předmětná smlouvy byla uzavírána mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, soud nemá tato tvrzení za prokázaná. Pouze z označení žalovaného také prostřednictvím identifikačního čísla osoby (tedy uvedením IČO) a místa podnikání v záhlaví smlouvy, stejně jako to, že dle čl. 1. 7. předmětné smlouvy měly být peněžní prostředky určeny pro podnikatelské účely žalovaného nelze dle soudu uzavřít, že tomu tak skutečně bylo. Žalobkyně soudu i přes poučení dle § 118 a odst. 1,3 soudu dostatečně netvrdila a ani neprokázala, že by peněžní prostředky měly být žalovanému poskytnuty v souvislosti s jeho podnikáním. Doložená daňová přiznání prokazují pouze skutečnost, že žalovaný byl podnikatelem, nikoli však to, že peníze byly určeny k podnikatelskému účelu. Žalobkyně tedy nijak neupřesnila, na jaký podnikatelský záměr žalovaného měly být finanční prostředky určeny. Tento závěr soudu dokresluje také výpověď svědka , jméno FO, dle protokolu Okresního soudu v , Anonymizováno, o provedení výslechu před dožádaným soudem, č.j. , spisová značka, , z 3. 6. 2022, kdy v tomto směru svědek vypověděl, že žalobkyně poskytovala spotřebitelské úvěry, podnikatelské úvěry a úvěry na zástavu nemovitostí, kdy pokud měl žadatel IČO, byl mu poskytnut úvěr podnikatelský a pokud měl někdo jako potvrzení o příjmu daňové přiznání, spotřebitelský úvěr na něj nebyl poskytován, přičemž k obdobnému závěru ohledně praxe žalobkyně při uzavírání smluv o úvěru či půjče dospěl také Okresní soud v , adresa, v rozsudku ze dne 24. 1. 2022, č.j. , spisová značka, (viz bod 23., 33. předmětného rozsudku). Žalobkyně tak v tomto směru neunesla důkazní břemeno i přes opětovnou výzvu při jednání dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř.

63. S ohledem skutečnost, že soud nemá za prokázané, že by žalovaný v vystupoval při právním jednání s žalobkyní v postavení podnikatele, je nutné na žalovaného nahlížet jako na spotřebitele. V takovém případě je na předmětný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 31. 12. 2013, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v rámci své podnikatelské činnosti.

64. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem, je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Z toho vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. kdy nebudou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet bez toho, aniž by ohrozil vlastní výživu nebo výživu osob na spotřebiteli závislých. V opačném případě je smlouva neplatná. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet dostatečně. Žalobkyně soudu předložila pouze dvě daňová přiznání žalovaného, dle kterých soud zjistil příjmy a výdaje zde uvedené a to, že žalovaný měl tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Nijak nebyly zkoumány výdaje na živobytí, bydlení atd. Za situace, kdy je navíc patrné, že žalovaný má tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, měla žalobkyně příjmovou i výdajovou stránku prověřovat o to důsledněji, nicméně v daném případě na tuto svou povinnost zcela rezignovala, když dle názoru soudu byly finanční prostředky žalobkyní poskytovány prostřednictvím úvěrů a půjček pro podnikatele právě za tím účelem, aby se žalobkyně vyhnula prověřování úvěruschopnosti žadatelů. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala jakýmkoli způsobem výdaje žalovaného. Přes poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyně nedotvrdila a ani nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalovaného zabývala, neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

65. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, ke které se i sama zavázala ve smlouvě (čl. 1. odst. 1.2. oddílu II. smlouvy), a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, a tudíž je od počátku absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku. Soud má rovněž za to, že v uvedeném případě je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, již z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezech ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.

66. Soud dále uvádí, že dohodnutý úrok ve výši 142 656 Kč, když byla poskytnuta jistina ve výši 150 000 Kč, činí 95,1 % jistiny. Ačkoli je ujednání o smluvním úroku projevem volného ujednání smluvních stran a jeho maximální výše není omezena zákonem, může však být předmětem posouzení, zda je takové ujednání o smluvním úroku v souladu s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Dle databáze časových řad ARAD činil obvyklý úrok bankovních institucí u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem pro říjen 2013 13,23 %. Z těchto údajů vyplývá, že sjednané splácení odpovídá přibližné měsíční úrokové sazbě 3,15 %, tedy nominálně asi 37,8 % ročně (počítáno dle výše a počtu splátek), efektivně pak zhruba 45 % ročně, kdy výpočet je následující (u=úrok): 150 000 = 6 097 × (1 − (1 + u)´-48) /u; [(1 + 0,0315)´12 − 1 ≈ 0,45]. Dále jsou ustanovení smlouvy v oddílu II. předtištěna na formuláři a neumožňují slabší smluvní straně jejich změnu. Patří k nim ujednání o zajištění blankosměnkou, smluvní pokuta v denní sazbě 8 % a poté 15 % denně z dlužné částky a pro případ prodlení delšího 35 dní ještě navíc další jednorázová smluvní pokuta ve výši 50 % z částky 292 656 Kč, tedy z celkové částky, kterou má dlužník splatit. K tomu Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, uvádí, že „považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví jako nepřiměřené či odporující dobrým mravům.“ Uzavřenou smlouvu tedy soud považuje nejen za neplatnou pro neposouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale také za neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku.

67. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, z nichž žalovaný dosud vrátil 24 409 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a současně není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, byl by žalovaný povinen uhradit žalobkyni pouze poskytnutou nevrácenou částku, kterou od ní obdržel, tj. jistinu ve výši 125 591 Kč, jinak by mu na úkor žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 451 občanského zákoníku.

68. Žalovaný však vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně. K odeslání peněz na účet žalovaného došlo dne 5. 11. 2013 a tímto dnem dle § 394 odst. 2 obchodního zákoníku počala běžet promlčecí doba. „Je-li vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatného úkonu obchodním závazkovým vztahem (jako v tomto případě), pak odpověď na otázku, kdy počíná běžet promlčecí doba ve vztahu k takovému plnění, dává ustanovení § 394 odst. 2 obchodního zákoníku“ (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012 sp. zn. 23 Cdo 448/2012, dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz). Žalobkyně podala žalobu dne 7. 10. 2024, v době podání žaloby tak uplynula maximální promlčecí doba v délce deseti let dle § 408 odst. 1, 2 obchodního zákoníku, kdy tato doba se počítá ode dne, kdy tato počala poprvé běžet. Promlčecí doba tak započala běžet dne 5. 11. 2013 a uplynula dnem 5. 11. 2023. Námitku promlčení nelze dle tohoto ustanovení vznést v řízení, které bylo zahájeno před uplynutím této doby. Žaloba byla podána, a tedy řízení ve věci bylo zahájeno až po uplynutí této doby dne 7. 10. 2024, námitka promlčení je tak ve smyslu předmětného ustanovení přípustná. Došlo tak k promlčení žalovaného nároku podle § 408 obchodního zákoníku, soud proto žalobu zamítl.

69. Soud pro úplnost považuje za nezbytné dodat i to, že má za to, že i kdyby nedošlo k uplynutí maximální desetileté promlčecí doby, tak je nárok žalobkyně promlčen i v obecné čtyřleté promlčecí době. Pokud žalobkyně namítala to, že v důsledku řádně zahájeného rozhodčího řízení, na něj navazující exekuce, po jejímž zrušení žalobkyně ve lhůtě bez zbytečného odkladu podala žalobu soudu, se promlčecí doba staví, soud nemůže tomuto závěru přisvědčit. Soud si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 ICdo 19/2015, dle kterého přestává promlčecí doba běžet zahájením rozhodčího řízení, i když je rozhodčí smlouva neplatná. Soud však při posuzování otázky promlčení vzal v úvahu specifické okolnosti případu. Žalobkyně je společností poskytující nebankovní úvěry v rámci své podnikatelské činnosti, tedy se orientuje v oblasti úvěrů. I přes celou řadu pro ni nepříznivých rozhodnutí, jak byla doložena i v tomto řízení, stále své podnikání staví na nemravně vysokých úrocích, smluvních pokutách, neposuzuje úvěruschopnost atd. Přímo žalobkyně se týká i nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 3962/18, který uvedl, že „Tyto závěry Ústavní soud aplikoval v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014, který se opět týkal exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka byla v daném případě sjednána v souvislosti s úvěrem ve výši 4 950 Kč. Úvěrová smlouva deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % a součástí formulářově předtištěných všeobecných obchodních podmínek byla ujednání o zajištění prostřednictvím dvou biankosměnek a o souboru sankcí (smluvních pokut) dopadajících na úvěrovaného dlužníka. Ústavní soud dospěl k závěru, že smlouva s takovým obsahem naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti a dovodil, že z těchto důvodů neměl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout, i když rozhodčí doložka splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce. … V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, vydaného opět ve věci exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu. Podle nálezu mají obecné soudy zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (jeho úvěruschopnost). Nedošlo-li k tomu, bylo by možné hodnotit úvěrovou smlouvu jako rozpornou s dobrými mravy a proto by byla neplatná i na [úvěrovou smlouvu] navazující rozhodčí smlouva a nebyla by dána pravomoc rozhodce a byl by tu dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ústavní soud uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Zdůraznil, že posouzení, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. … Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že obecné soudy mají v exekučním řízení zkoumat, zda byla uzavřena řádná rozhodčí smlouva, a to jak rozhodčí doložka, tak smlouva o rozhodci, a zda vůbec měli rozhodci pravomoc rozhodčí nález vydat. Názor Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, že neplatnost úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost i rozhodčí doložky, se uplatní i na případ, kdy je zde samostatná rozhodčí smlouva, kterou lze obsahově a z hlediska jejího účelu považovat za rozhodčí doložku. Pokud tedy odvolací soud argumentuje principem oddělitelnosti rozhodčí smlouvy od smlouvy hlavní, nutno přihlédnout k tvrzení stěžovatelky, že smlouva a rozhodčí smlouva spolu v této věci tvoří jeden obchodní konstrukt: Rozhodčí smlouva byla podepsána ve stejný den jako návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a smlouvy tak byly zcela evidentně provázané, a jedna bez druhé by nebyla možná, což svědčí o charakteru rozhodčí smlouvy coby rozhodčí doložky. Jen z důvodu toho, že rozhodčí smlouva byla sjednána na samostatné listině, nelze tedy v daném případě z ústavněprávního hlediska rezignovat na přezkoumání (a hodnocení prizmatem dobrých mravů) celého kontraktačního procesu, včetně rozhodčí smlouvy.“ Žalobkyně si tedy jako profesionál v oboru a účastník výše uvedeného řízení před Ústavním soudem musela být vědoma, a to nejméně od dubna roku 2021, kdy byl nález vydán, že úvěrová smlouva je neplatná (tohoto si musela být s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu vědoma mnohem dříve, např. zde citovaná rozhodnutí z roku 2011), stejně jako rozhodčí smlouva a že exekuční řízení zahájené na základě rozhodčího nálezu by mělo být zastaveno. Tato vědomost žalobkyně vyplývá i z velkého množství sporů, v nichž figuruje sama žalobkyně (v tomto řízení byly provedeny k důkazu), kdy soudy opakovaně dospěly k závěru o neplatnosti úvěrových smluv i smluv rozhodčích. Žalobkyně však i přes uvedený nález Ústavního soudu ponechala exekuční řízení v běhu a toto bylo zastaveno až k návrhu žalovaného usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 8. 2024, č.j. , spisová značka, . Na takové nemravné a zneužívající jednání těžící z vlastního nepoctivého úmyslu se nemůže vztahovat soudní ochrana ani závěry přijaté v rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 ICdo 19/2015. Pokud tedy žalobkyně bezprostředně po nálezu Ústavního soudu nepodala soudní žalobu, kterou by se řádně domáhala svého nároku ze smlouvy o úvěru, pak nelze uvažovat o tom, že by čtyřletá promlčecí doba dle § 397 obchodního zákoníku na základě rozhodčího řízení přestala běžet dle § 403 obchodního zákoníku. Tato doba pak uplynula dnem 5. 11. 2017. Nárok žalobkyně je tak promlčen i v rámci obecné čtyřleté promlčecí doby.

70. Soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že je námitka promlčení vznesená žalovaným výkonem práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav a právní hodnocení. Takové posouzení lze akceptovat pouze v situacích, kdy je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil (k tomu blíže nález Ústavního ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20). V daném případě však vše, co co vedlo k závěru soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru a rozhodčí smlouvy, stejně jako nezastavení exekuce žalobkyní za situace, kdy si byla vědoma judikatury pro ni v tomto směru nepříznivé, způsobila žalobkyně, nikoli žalovaný. Soud také nesouhlasí s tím, že by vydaný rozhodčí nález představoval překážku věci rozsouzené, když nebyl zrušen postupem dle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Exekuce byla zastavena z důvodu, že exekuční titul není vykonatelným rozhodnutím. Z tohoto důvodu má soud za to, že se jedná o nicotný akt (vydal je jej rozhodce, který k tomu neměl pravomoc z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, postup rozhodce nelze označit za rozhodčí řízení před rozhodcem v pravém smyslu a výstup této činnosti není rozhodčím nálezem, tedy nejde o vykonatelné rozhodnutí) a jako takový nepotřebuje, aby byl zrušen dle citovaného ustanovení.

71. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 429,30 Kč. Náklady řízení žalovaného představuje odměna advokáta, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 145 830,58 Kč sestávající z částky 6 940 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Za tři úkony učiněné do 31. 12. 2024 zástupci žalovaného přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., ve výši 900 Kč (1 úkon po 300 Kč). Za čtyři úkony učiněné po 1. 1. 2025 zástupci žalovaného přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 1 800 Kč (1 úkon po 450 Kč). Soud dále zástupci žalovaného v souladu s § 13 odst. 1 a. t. přiznal náhradu cestovného, které vynaložil na cestu k soudnímu jednání. Soud vycházel z předložených jízdenek společnosti , právnická osoba, ., kdy jedna cesta činila 179 Kč, celkem tedy 384 Kč. Dále zástupci žalovaného podle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. přiznal i náhradu za promeškaný čas v účtované výši 11 půlhodin za cestu k soudu a zpět, tj. celkem 1 650 Kč (11 x 150 Kč). Soud také přiznal daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 930 Kč ve výši 11 115,30 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobkyni uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.