22 C 82/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 009,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 541 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 541 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 468,58 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 882,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 900,98 Kč od 11. 12. 2024 do 16. 1. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 359,98 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 294,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 009,58 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr a žalovaný se jej zavázal vrátit v měsíčních splátkách ve výši 1 449 Kč. Z důvodu porušení smluvních podmínek žalovaným, kdy neplatil řádně a včas stanovené splátky, žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 31. 7. 2024. Žalovaná částka ve výši 16 009,58 Kč se skládá z dlužné části jistiny úvěru ve výši 12 900,98 Kč a smluvních poplatků ve výši 3 108,60 Kč. Žalobkyně se dále domáhá příslušenství v podobě smluvního úroku, který byl kapitalizován v částce 1 882,64 Kč, a zákonného úroku z prodlení od 11. 12. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla dne 9. 1. 2025 zaslána předžalobní upomínka, avšak žalovaný dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradil. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila z informací, které zhodnotila jako nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila a konkretizovala svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ohledně způsobu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prověřovala nejen informace poskytnuté žalovaným, ale i výpisy z dalších registrů a databází, v důsledku čehož shledala žalovaného úvěruschopným. Svá tvrzení doložila shrnutím judikatury nejvyšších soudů i odborné literatury a soudu předložila zprávu o vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Co se týče samotného uzavření smlouvy, v tomto ohledu žalobkyně konkretizovala, že smlouva byla uzavřena na dálku. Samotnému uzavření předcházela identifikace žalovaného na základě občanského průkazu. Žalovanému byl předložen návrh smlouvy, s jehož zněním vyslovil souhlas. Vůli být vázán smlouvou projevil zasláním unikátního kódu zprávou SMS. Po prvním ústním jednání žalobkyně k výzvě soudu dále specifikovala, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 449 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se dostavila na první jednání, účast na druhém jednání předem omluvila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 6. 2023, jejíž součástí byl sazebník a všeobecné pojistné podmínky, soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 13 990 Kč za účelem nákupu černé techniky u společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, . Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 379 Kč (ke každé splátce byla dále sjednána měsíční platba na pojistné ve výši 70 Kč). Datum první splátky v celkové výši 1 449 Kč bylo stanoveno ke dni 15. 7. 2023. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 %. Smlouva a sazebník obsahují ujednání o poplatcích a sankčních nárocích věřitele. Ve smlouvě bylo mezi stranami sjednáno, že v případě porušení povinnosti žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr může žalobkyně od smlouvy odstoupit. Smlouva zaniká doručením písemného odstoupení žalovanému a v takovém případě se stává splatným nesplacená část úvěru, jakož i veškeré další peněžité závazky. Žalovaný dále obdržel dokumenty nazvané „formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru Cofidis Pay“, v němž byly shrnuty základní údaje o úvěru a jeho splácení, dále informační dokument o pojistném produktu a „zpracování osobních údajů“, se kterým žalovaný vyslovil souhlas.

4. Z dokumentu nazvaného „zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, .“, soud zjistil, že v rámci identifikace a ověření osoby klienta byl předložen občanský průkaz a žalobkyně si pořídila jeho kopii. Ze zprávy dále vyplývá, že žalobkyně prověřovala žalovaného v registru SOLUS. Další registry zmíněné v protokolu, jako je centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr CRIF, CRIBIS a registr NRKI, žalobkyně ve vztahu k žalovanému neprověřovala. V části týkající se příjmů a výdajů žalovaného bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného je 24 600 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 000 Kč. Z dokumentu vyplývá, že k prokázání těchto skutečností nebyl předložen žádný podklad. Žalobkyně si tak musela vystačit s tvrzením žalovaného.

5. Z rozpisu splátek bylo zjištěno, že dne 11. 8. 2023 byla žalovaným uhrazena splátka ve výši 1 449 Kč. Z rozpisu financování a oznámení o odchozí platbě bylo zjištěno, že žalobkyně společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, ., dne 3. 7. 2023 uhradila částku 113 317 Kč, v níž byla obsažena i částka 13 990 Kč představující úvěr poskytnutý žalovanému. Z dopisu žalobkyně ze dne 5. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu odstoupila od smlouvy a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od datace této výzvy, tj. do 16. 1. 2025. O odeslání předžalobní výzvy svědčí přiložené potvrzení o podání.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 13 990 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a pojistným splatit 11 měsíčními splátkami ve výši 1 449 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19,48 % p. a. Před uzavřením smlouvy žalobkyně učinila dotaz na registr SOLUS. Dále se dotázala na majetkové poměry žalovaného, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je 24 600 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 000 Kč. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku 1 449 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně jej tedy vyzvala k úhradě dlužných splátek. Žalobkyně dopisem oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy, zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalobkyně následně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ve které jej znovu vyzvala k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy). Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů a jedinou informaci, kterou si sama obstarala, je negativní výsledek v registru SOLUS. Žalobkyně tak fakticky rezignovala na svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, resp. tuto svou povinnost splnila pouze formálně tím, že se spokojila s pouhými tvrzeními žalovaného, aniž by se skutečnou příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabývala. Soud má za to, že se žalobkyně výdajovou stránkou nezabývala vůbec, když jediné výdaje byly uvedeny na splátky úvěrů. Je však zřejmé, že člověk nutně vynakládá také výdaje minimálně na bydlení a jídlo. Nadto mělo být pro žalobkyni varovným signálem, že žalovaný splácí další úvěr či úvěry částkou 4 000 Kč měsíčně, o to více obezřetná měla být při posuzování úvěruschopnosti. V příslušných kolonkách ověřených údajů v dokumentu o ověření úvěruschopnosti není zatržena žádná možnost toho, jak byly údaje ověřeny. Žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství průkazných informací o příjmech a výdajích žalovaného, čímž však nenaplnila účel institutu ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. K této povinnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (bez návrhu), jak ostatně vyplývá přímo ze znění § 87 odst. 1 ZoSÚ. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. Na tom ničeho nemění ani odkazy žalobkyně na rozhodnutí nejvyšších soudů a odbornou literaturu. Závěry učiněné v tomto rozsudku nejsou s žalobkyní citovanými rozhodnutími v rozporu.

14. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému poskytla částku 13 990 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil 1 449 Kč, jiné úhrady v řízení netvrdil a neprokázal. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému bylo plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

15. Soud tedy s ohledem na výše uvedené rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 541 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši požadované žalobou (12 % ročně), která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ho o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou se lhůtou splatnosti do 16. 1. 2025. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 12 541 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Ohledně zbývajících částek musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 20 001,27 Kč (včetně kapitalizovaných úroků), úspěšná však byla pouze co do částky 14 318 Kč, tj. z 71,59 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. z 28,41 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného, a proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 43,18 %. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“) ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 200 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva) a dále dle ustanovení § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 AT ve výši 1 780 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem). Odměna advokáta tak činí celkem 2 980 Kč. Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 22 C 100/2025 nebo 22 C 38/2026), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a), b) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 750 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč a za 1 úkon právní služby ve výši 450 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve výši 783,30 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 5 313,30 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dle úspěchu v řízení částečnou náhradu nákladů ve výši 2 294,28 Kč (43,18 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.