24 C 105/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 839 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 839 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 256 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 839 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 749 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky. Předmětem řízení po částečném zastavení řízení na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2022, č. j. 24 C 105/2022-74, je nárok žalobkyně na zaplacení 839 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku za období od [datum] do [datum], během něhož bylo vozidlo žalovaného [registrační značka] provozováno v rozporu s povinností uvedenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a jako kapitalizovaného úroku z prodlení z dalších příspěvků, které žalovaný uhradil po splatnosti. Jelikož žalovaný je občanem [země], zabýval se soud nejprve příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Mezi Českou republikou a [země] sice existuje platná mezinárodní smlouva (Smlouva mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech ze dne [datum], vyhlášená pod [číslo] Sb.m.s.), avšak tato smlouva neupravuje otázku mezinárodní příslušnosti ani rozhodného práva pro tento typ řízení. Proto soud posoudil uvedené otázky podle práva EU ve smyslu čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie, vyhlášené pod č. 44/2004 Sb.m.s., ve znění změny vyhlášené pod č. 111/2009 Sb.m.s. Podle čl. 4 odst. 1, 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Podle čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Žalovaný měl podle výpisu z informačního sytému základních registrů v době zahájení řízení bydliště v České republice na adrese [adresa žalovaného], a proto se příslušnost soudu určuje podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s . ř.“). Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Určení rozhodného práva se řídí čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), (dále jen„ nařízení Řím II“), podle něhož mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země; podle čl. 2 odst. 1 nařízení Řím II zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Podle čl. 23 odst. 1 věty první nařízení Řím II se pro účely tohoto nařízení za obvyklé bydliště v případě společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob považuje místo jejich ústřední správy. Sídlo, tj. ústřední správa, žalobkyně se nachází v České republice na adrese [adresa], žalovaný má své bydliště rovněž v České republice, jak je uvedeno výše, a proto je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje mimosmluvní závazkový vztah účastníků, právo české. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu [obec] [anonymizována dvě slova] za vozidlo [registrační značka], jehož byl žalovaný v předmětné době vlastníkem a provozovatelem, a to za nepojištěné období od [datum] do [datum] včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobkyní odeslána dne [datum] a podle sdělení České pošty byla vrácena zpět, neboť si ji žalovaný nepřevzal. Dne [datum] odeslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný uhradil na dlužných příspěvcích po podání žaloby celkem částku 43 666 Kč. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil zákonnou povinnost uvedenou v § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon“) a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodném období vlastníkem, na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně odeslala výzvu k úhradě příspěvku žalovanému ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 6 zákona a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona ve výši určené podle § 4 odst. 3 zákona jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována povinnost uvedená v § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona ve výši podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše nároku žalobkyně činí 839 Kč a je představována součtem součinu denní sazby ve výši 86 Kč a počtu 122 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek po odečtení částečné úhrady žalovaným na tento nárok ve výši 9 953 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a tuto částku přiznal žalobkyni včetně úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z jak přisouzené částky 839 Kč ve výši podle nařízení vlády č. 351/2014 Sb. ode dne, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí lhůty splatnosti uvedené ve výzvě doručené žalovanému fikcí dne 12. 12. 2020, do zaplacení, tak z dalších dlužných příspěvků v celkové výši 42 827 Kč, které žalovaný uhradil až po podání žaloby; úrok z prodlení z těchto již uhrazených příspěvků byl kapitalizován částkou 3 256 Kč. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, neboť soud jejímu návrhu zčásti vyhověl a ve zbývající části důvodně podanou žalobu zastavil pro zpětvzetí návrhu zaviněné žalovaným, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 749 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 747 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 43 666 Kč před částečným zastavením řízení (po právní moci usnesení o zastavení řízení žalobkyně žádný úkon, za nějž by jí soud mohl přiznat náhradu nákladů řízení, neučinila) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená podle § 7 bodu 5. a. t. ve spojení s § 14b odst. 3 a. t. z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 2 860 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 960 Kč ve výši 1 042 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.