24 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 29 259,27 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 259,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 14 829,27 Kč od 4. 4. 2012 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 584 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 29 259,27 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni ve 13 měsíčních splátkách i částku 18 750 Kč (dále též jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 6 000 Kč a z úplaty ve výši 12 750 Kč. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 3. 1. 2012; celkem na svůj dluh žalobkyni uhradila částku 33 920,73 Kč. Za prodlení žalované požaduje žalobkyně i úhradu smluvní pokuty ve výši 14 430 Kč podle bodu 3. obchodních podmínek, a to pouze za posledních 10 měsíců před podáním žaloby. Co se týče případného promlčení nároku, k tomu žalobkyně uvedla, že podle obchodního zákoníku je promlčecí doba čtyřletá a že dne 6. 12. 2013 došlo ke stavení promlčecí doby v důsledku zahájeného insolvenčního řízení proti žalované; po zastavení tohoto insolvenčního řízení dne [datum] a s ohledem na ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku by promlčecí doba uplynula dnem 27. 2. 2021, avšak žaloba byla podána dne [datum]. Pokud se jedná o smluvní pokutu, ani tento nárok není promlčen a že se na její výši neuplatní pravidla uvedená v ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Rovněž seznam přihlášených pohledávek z insolvenčního řízení proti žalované není exekučním titulem, a tudíž nepředstavuje překážku věci rozsouzené.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a uvedla, že celý žalobou uplatněný nárok je již promlčen a že výše smluvní pokuty odporuje ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále uvedla, že přihlásila-li žalobkyně svou pohledávku za žalovanou do insolvenčního řízení, byla tato pohledávka zapsána do seznamu přihlášených pohledávek, jenž se stal exekučním titulem, čímž vznikla překážka věci rozhodnuté pro další řízení o této pohledávce.

3. Soud posoudil splnění podmínek řízení k projednání a rozhodnutí věci a dospěl k závěru, že zde není žádná překážka bránící soudu věc projednat a rozhodnout. Ve věci žalované coby dlužníka sice [anonymizováno] soud v [obec] usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], zjistil úpadek žalované a povolil její oddlužení, avšak usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], týž soud schválené oddlužení žalované zrušil a insolvenční řízení zastavil; toto usnesení následně potvrdil [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Jelikož insolvenční soud nerozhodl o splnění oddlužení žalované a o jejím osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, ve smyslu ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), nedošlo ke vzniku překážky věci rozhodnuté pro toto řízení o žalobě žalobkyně a soud tak může věc projednat a rozhodnout.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit žalobkyni na nákladech spotřebitelského úvěru částku 18 750 Kč, zahrnující úplatu a úrok ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 3 750 Kč, z níž částka 1 443 Kč představuje výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že předmětnou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 3 obchodních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že pokud žalovaná nesplní svůj závazek ze smlouvy, je žalobkyně oprávněna požadovat po ní smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a také paušální náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2 000 Kč. Z předpisu splátek pro smlouvu [číslo] soud zjistil počet a výši splátek úvěru včetně započítávání těchto splátek na úrok vyčíslený celkem částkou 6 000 Kč, úplatu vyčíslenou celkem částkou 12 750 Kč a jistinu.

5. Ze zpráv klienta ze dne [datum] a ze dne [datum], které jsou totožné, soud zjistil, že žalovaná uhradila poslední platbu na svůj dluh ze smlouvy [číslo] dne [datum] a že celkem zaplatila žalobkyni částku 33 920,73 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 1. 2021 a z poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 20. 1. 2021 dopis, jímž vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] do 7 dnů od obdržení výzvy.

6. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkazy vztahující se k insolvenčnímu řízení žalované, a to výpisy z aplikace ISIR ze dne [datum], usneseními [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], a usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka].

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jehož základě poskytla žalované částku 30 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s náklady úvěru ve výši 18 750 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalované si účastníci ujednali nárok žalobkyně na smluvní pokutu. Žalovaná na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradila žalobkyni částku 33 920,73 Kč. Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě svého dluhu před podáním žaloby.

8. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen„ spotřebitelský úvěr“). Podle ustanovení § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

10. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 23. 2. 2011 do 24. 5. 2011, (dále jen„ obč. zák.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ustanovení § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním úkonu nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti či samostatného výkonu povolání. Povinností věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, jež jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Žalobkyně v tomto případě neuvedla žádná tvrzení, jakým způsobem prověřila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a rovněž se nedostavila k jednání soudu, aby mohla být poučena o povinnosti tvrdit tyto chybějící skutečnosti a navrhnout k jejich prokázání příslušné důkazy ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“). Proto soud vycházel z ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013 sice neobsahoval žádnou sankci vyplývající z nesplnění povinnosti věřitele prověřit s odbornou péčí před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přesto i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění uvedené povinnosti ze strany poskytovatele úvěru důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dostupném na stránkách www.nsoud.cz. Proto zdejší soud v souladu s uvedeným názorem Nejvyššího soudu aplikoval z úřední povinnosti ustanovení § 39 obč. zák., neboť nesplnění uvedené povinnosti za současné platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru by zjevně obcházelo zákon o spotřebitelském úvěru, a to jeho ustanovení na ochranu spotřebitele, a posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou; absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a o smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy.

12. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni na svůj dluh celkem částku 33 920,73 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni pouze částku, kterou od ní obdržela, tj. jistinu ve výši 30 000 Kč, jinak by jí vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaná tuto částku splatila žalobkyni již dne [datum] a na jiné plnění včetně požadované smluvní pokuty žalobkyně s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá nárok, došlo k úplnému zániku dluhu žalované. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a z důvodu nadbytečnosti se již nezabýval námitkami uplatněnými žalovanou, tj. promlčením žalovaného nároku a výší požadované smluvní pokuty.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 584 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 29 259,27 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 15. 4. 2021, vyjádření ve věci ze dne 14. 5. 2021, účast na jednání soudu dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 10 400 Kč ve výši 2 184 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.