24 C 121/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 43 676,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 881 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 099,58 Kč za období od 29. 9. 2020 do 25. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 881 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 795,07 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 75,19 Kč za období od 29. 9. 2020 do 25. 1. 2021, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 765,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 795,07 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,88 % ročně z částky 42 579,47 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 491,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 43 676,07 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil na internetových stránkách požadované údaje a po provedeném schvalovacím procesu byl na žalovaným uvedené telefonní číslo zaslán podpisový SMS kód; zadáním tohoto kódu byla smlouva podepsána a byla zaslána na e-mailovou adresu žalovaného. Současně byl žalovaný za účelem potvrzení své identity a autentičnosti uvedeného bankovního účtu vyzván k úhradě 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho příjmů a výdajů, zohledněním jeho osobních a rodinných poměrů a kontrolou v příslušných registrech a rejstřících. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, a sice že v době žádosti o úvěr činil jeho čistý měsíční příjem 25 000 Kč a jeho výdaje činily 17 000 Kč. Výdaje žalobkyně posuzovala vzhledem k životnímu minimu dospělého člena domácnosti a měsíčním nákladům domácnosti na bydlení podle údajů Českého statistického úřadu. Žalovaný se zavázal vracet vyčerpané prostředky z poskytnutého úvěrového rámce 45 000 Kč průběžně v měsíčních splátkách ve výši 3,05 % ze sjednaného úvěrového rámce. Splátky byly splatné vždy k 20. dni příslušného měsíce. Žalovaný vyčerpal celkem částku 45 000 Kč a uhradil pouze 4 119 Kč. Jelikož žalovaný porušil pravidla smlouvy, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 14. 9. 2020. Dlužnou částku 43 676,07 Kč představuje jistina ve výši 42 579,47 Kč, poplatky za pojištění ve výši 366,60 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] soud zjistil, že účastníci uzavřeli tuto smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum]. V souladu se smlouvou umožnila žalobkyně žalovanému čerpání prostředků do výše úvěrového rámce, který činil 45 000 Kč, a žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit kromě poskytnuté částky i poplatek za službu info SMS ve výši 19 Kč měsíčně, poplatek za dotaz na zůstatek v bankomatu ve výši 19 Kč, poplatek za vrácení přeplatku složenkou ve výši 59 Kč a pojištění schopnosti splácet s měsíční výší pojistného 8,9 % z minimální splátky úvěru. Splátka byla sjednána v minimální výši 3,05 % z úvěrového rámce, úroková sazba byla sjednána ve výši 29,88 % ročně. Úvěrová smlouva není žalovaným podepsána, pouze je v místě pro jeho podpis uveden kód [číslo], který měl nahradit podpis žalovaného. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla v době uzavření smlouvy tuto kopii s osobními údaji žalovaného k dispozici. Z čl.

7. úvěrových podmínek, jež byly součástí smlouvy, soud zjistil, že v případě prodlení žalovaného s úhradami dle smlouvy je žalobkyně oprávněna naúčtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši, kterou žalovanému písemně oznámí, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Z dokumentu s názvem„ Dohledání informací o činnosti klienta“ soud zjistil přehled úkonů vykonaných při sjednávání smlouvy včetně data registrace zájemce o úvěr, jímž měl být žalovaný, schválení smlouvy a data a času podepsání smlouvy zadáním kódu SMS.

4. Z dokumentu nazvaného„ Úvěrová zpráva“ soud zjistil přehled dřívějších žádostí žalovaného o úvěr. Z potvrzení o provedení dotazu do [anonymizována dvě slova] sdružení [příjmení] se podává, že žalobkyně provedla dne [datum] dotaz do uvedeného registru na osobu žalovaného dle jeho rodného čísla s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“.

5. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. [bankovní účet] a že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 45 000 Kč z účtu žalobkyně. Z opisu výpisu proplacení smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne [datum] na účet [číslo] částku 45 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 45 000 Kč a uhradil celkem částku 4 119 Kč, že žalovanému byla předepsána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč a že k úhradě mu zbývá částka 54 616,72 Kč.

6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 49 818,90 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy; podle poštovního podacího archu byla tato výzva odeslána žalovanému dne 15. 9. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 50 438,38 Kč do 7 dnů; podle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalovanému 2. 10. 2020.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil, žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 45 000 Kč; součástí smlouvy bylo i sjednané pojištění schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se měl zavázat splácet poskytnutou částku ve splítkách spolu s poplatky, úroky a pojistným a pro případ svého prodlení se splácením úvěru i s náklady žalobkyně na vymáhání dluhu a smluvní pokutou. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co na internetových stránkách žalobkyně elektronicky požádal o předmětný úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně nahlédnutím do dostupných registrů. Dne [datum] byla na účet žalovaného připsána od žalobkyně částka 45 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4 119 Kč. Před podáním žaloby jej žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu.

8. Dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána a uvedení SMS kódu, který mohl zadat kdokoliv, v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému částku 45 000 Kč převodem na jeho účet. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 4 119 Kč. V projednávané věci žalovaný netvrdil a neprokázal, že dluh nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Jelikož mezi účastníky není jiného platného ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení dluhu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 40 881 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, a částkou, kterou žalovaný dosud žalobkyni vrátil. Jelikož byl žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky 40 881 Kč, a to v kapitalizované výši 1 099,58 Kč za období od 29. 9. 2020 do 25. 1. 2021 a ve výši ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období od 26. 1. 2021 do zaplacení; žalovaný byl vyzván k úhradě jeho dluhu výzvou ze dne 14. 9. 2020, která mu byla odeslána dne 15. 9. 2020 s lhůtou 14 dnů od sepsání výzvy ke splnění závazku. Tato lhůta žalovanému uplynula dne 28. 9. 2020, a tudíž je v prodlení od 29. 9. 2020. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně nákladů na vymáhání dluhu, smluvní pokuty a pojistného ve výši 2 795,07 Kč soud s ohledem na výše uvedenou zdánlivost právního jednání zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto nároků, protože z důvodu neexistence uvedené smlouvy žalobkyni tyto nároky nepřísluší, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úroky z prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 63 741,38 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 43 865,58 Kč, tj. z 69 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 19 875,80 Kč, tj. z 31 %; žalobkyně má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 24 C 306/2020, 11 C 301/2020, 4 C 202/2020), a proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 748 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. a. t. z tarifní hodnoty 43 676,07 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 3 926 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 38 %, tj. částka 1 491,88 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ve věci ze dne 22. 6. 2021 a za podání ze dne 16. 8. 2021, neboť s ohledem na to, že skutková tvrzení a důkazní návrhy v nich uvedené žalobkyně měla a mohla učinit již v žalobě, považuje soud tyto úkony za neúčelně vynaložené. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.