24 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného hodnota Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva a o vydání věcí

I. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům č.p. , hodnota, , a pozemku parc. č. , hodnota, , ostatní plocha, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, .

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaném do tří dnů od právní moci rozhodnutí vyklidit pozemek parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům č.p. , hodnota, , a pozemek parc. č. , hodnota, , ostatní plocha, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , a vyklizené věci předat žalobci.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 120 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů státu částku 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , hodnota, , a pozemku p. č. , hodnota, , ostatní plocha, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ; a dále vyklizení těchto nemovitostí. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným darovací smlouvu, kterou uvedené pozemky převedl na žalovaného – svého syna. Uzavření této darovací smlouvy předcházela ústní dohoda, že fakticky bude vlastnické právo vykonávat stále žalobce (bude zde bydlet a užívat nemovitosti jako vlastník, ale také bude hradit náklady související s vlastnictvím nemovitostí). Existenci této dohody má potvrzovat skutečnost, že byť formálně hradil splátky hypotečního úvěru žalovaný, žalobce mu tyto částky zasílal na jeho bankovní účet. V červenci 2022 se však do nemovitosti nastěhovala sestra žalovaného , jméno FO, (dcera žalobce) a následně v listopadu 2022 přítelkyně žalobce , jméno FO, . Tehdy začala být situace v domě neúnosná, přičemž se zhoršila v okamžiku, kdy se o převodu nemovitosti dozvěděla dcera žalobce. Dcera začala vyvolávat konflikty, které vyústily v odchod žalobce a jeho přítelkyně z domu. V lednu 2023 byl vyměněn zámek od vstupních dveří do domu a žalobce do něj od té doby nemá přístup. Kdyby žalobce věděl, že fakticky nebude ústní dohoda s žalovaným dodržována, k převodu nemovitostí by nedošlo. Až do konce ledna 2023 přitom hradil veškeré náklady na bydlení sám žalobce. Ačkoli byl žalovaný s celou situací obeznámen, neprojevil žádné kroky k nápravě. Užívání nemovitostí společně s dcerou žalobce a její rodinou však není pro nepřekonatelné rozpory možné. Žalobce proto vyzval žalovaného k vrácení daru a zajištění vyklizení nemovitostí. Kromě toho žalovaný inicioval zrušení údaje o místu hlášeného pobytu žalobce v této nemovitosti, což pro něj jako pro cizince mohlo mít nedozírné důsledky (mohl ztratit trvalý pobyt v České republice). Tato jednání považuje žalobce za ublížení, které zjevně odporuje dobrým mravům a naplňuje podmínky pro odvolání daru pro nevděk. V replice žalobce uvedl, že se s žalovaným domluvil na zřízení věcného břemene. Toto věcné břemeno nezakotvili do uzavřené darovací smlouvy, a to proto, že spoléhali na běžnou praxi na , Anonymizováno, , dostatečnost ústní domluvy, přičemž o možnosti zřízení věcného břemene nebyl advokátkou při uzavírání darovací smlouvy poučen. V dalších částech repliky žalobce popíral jednotlivá tvrzení uváděná žalovaným. V reakci na výzvu soudu žalobce sdělil, že nemovitosti jsou aktuálně podle jeho informací využívány žalovaným, jeho partnerkou a její dcerou. Žalobce má pouze přístup do garáže, kam chodí 2x denně krmit králíky. Vstup do dalších prostor nemá.

2. Žalovaný potvrdil, že nabyl nemovitosti na základě darovací smlouvy, avšak popřel, že by jejímu uzavření předcházela jakákoli dohoda o faktickém výkonu vlastnického práva žalobcem. Od počátku byl iniciátorem darování žalobce, který nechal vypracovat darovací smlouvu v advokátní kanceláři; tato smlouva žádnou dohodu o faktickém výkonu vlastnického práva neobsahuje. Existenci ústní dohody nepotvrzují ani dvě platby – splátky hypotečního úvěru, neboť tyto platby představovaly kompenzaci za období, kdy nemovitosti užívali žalobce a jeho partnerka, v důsledku čehož nemohl nemovitosti užívat žalovaný. I když náklady na energie hradil původně stále žalobce, žalovaný na něj naléhal, aby trvalé příkazy k jejich úhradě zrušil, stejně jako platby SIPO. Nyní hradí veškeré platby žalovaný. Ke dni přechodu vlastnického práva obývala nemovitosti také sestra žalovaného , jméno FO, , její manžel a dvě děti, kteří se do domu nastěhovali na naléhání žalobce, který se bál zhoršení svého zdravotního stavu. Jejich vztah byl bezkonfliktní až do listopadu 2022, kdy se do domu nastěhovala přítelkyně žalobce. Žalobce míval v minulosti časté změny v chování, vždy poté, co si našel novou partnerku. V říjnu 2022 žádal žalobce žalovaného o udělení písemného souhlasu s místem hlášeného pobytu na území ČR pro jeho partnerku; když to žalovaný odmítl, začal jej žalobce urážet, napadat a psychicky na něj naléhat s cílem ublížit mu. S obdobným nátlakem začal žalobce i ve vztahu k dceři (sestře žalovaného), která o převodu nemovitostí věděla již dříve. Žalovaný nebránil žalobci v dalším užívání nemovitostí, a to z úcty jako ke svému otci; avšak sám žalobce jej informoval o tom, že se na bydlení dohodl s jinou osobou v prosinci 2022. Žalobce ze společného bydlení odešel pouze proto, že následoval svou přítelkyni, se kterou chtěl sdílet společnou domácnost. , adresa, u vstupních dveří byl vyměněn až po , datum, (po odstěhování žalobce), neboť doposud měl klíče v držení blíže neurčitý počet osob. Žalovaný se tak obával o zdraví své sestry a její rodiny, neboť žalobce již v té době vyvíjel vůči žalovanému i jeho sestře zjevně nepřiměřený nátlak, včetně výhrůžek fyzického násilí. Nadto žalobce až dodnes využívá garáž, dílnu, saunu a hospodářská stavení pro chov zvířat a volně se pohybuje i po vnějších prostorech nemovitostí bez ohledu na denní dobu. Jelikož výhrůžky ze strany žalobce gradovaly, zaslal mu žalovaný dne , datum, přípis, aby se tohoto jednání zdržel. Výzva k navrácení daru byla reakcí na tento přípis. Pokud jde o případné náhradní bydlení, sám žalobce společně s přítelkyní vhodné bydlení našli. Nadto žalobce vlastní stavbu na pozemku p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, ; i tuto nemovitost může využívat k pokojnému bydlení se svou přítelkyní. Ve vztahu ke zrušení údaje o místě hlášeného pobytu žalovaný uvedl, že jednal v souladu se zákonem, neboť žalobce se sám odstěhoval. Celou situaci navíc konzultoval s pracovníky Ministerstva vnitra, kteří mu sdělili, že zrušení tohoto údaje nemá vliv na platnost povolení k trvalému pobytu, pouze na platnost vystaveného průkazu. O žádné úmyslné poškození se tedy nejednalo. Žalovaný neučinil nic, co by mohlo být označeno za jednání odporující dobrým mravům. Tvrzená příkoří jsou pouze subjektivními dojmy žalobce. Žalovaný proto navrhl podanou žalobu zamítnout.

3. Z provedeného dokazování vyplynuly následující skutečnosti: z výpisu z katastru nemovitostí ke dni , datum, soud zjistil, že jako vlastník pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , hodnota, , a pozemku p. č. , hodnota, , ostatní plocha, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , je evidován žalovaný na základě nabývacího titulu – darovací smlouvy ze dne , datum, .

4. Z darovací smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce jako dárce převedl na žalovaného jako obdarovaného pozemek p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , hodnota, , a pozemek p. č. , hodnota, , ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, . Smlouva neobsahuje žádné ujednání o tom, že by měl žalobce i nadále nemovitosti užívat. Ověření podpisů bylo ve smlouvě učiněno prohlášením o pravosti podpisu na listině sepsané advokátem – , tituly před jménem, , jméno FO, .

5. Z výpisu obratů na bankovním účtu žalobce soud zjistil, že žalobce v měsících listopad a prosinec 2022 hradil SIPO a částky 6 000 Kč.

6. Z přípisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný vyzval žalobce prostřednictvím své zástupkyně k zanechání protiprávního jednání a zaplacení částky 33 000 Kč odpovídající hodnotě věcí, které žalobce z nemovitostí odnesl. Podle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána , datum, , doručena byla , datum7. Z přípisu ze dne 27. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k vrácení daru s odůvodněním, že není dodržována předchozí dohoda o faktickém vlastnictví žalobce, neboť žalobce a jeho přítelkyně byli donuceni se z domu vystěhovat poté, co se do domu nastěhovala sestra žalovaného a mezi přítelkyní žalobce a sestrou žalovaného vznikly hádky a rozepře; žalovaný byl s touto situací obeznámen, přesto nepodnikl žádné kroky k nápravě. Žalobce dále považoval za ublížení, které zjevně odporuje dobrým mravům a naplňuje podmínky odvolání daru pro nevděk, i to, že žalovaný zahájil proces, jehož výsledkem může být zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince – žalobce na území podle § 98 a zákona o pobytu cizinců. Žalobce vyzval žalovaného k vyklizení nemovitostí do , datum, . Výzva byla odeslána podle připojeného podacího archu 28. 2. 2023, doručena byla 2. 3. 2023.

8. Z přípisu ze dne , datum, soud zjistil, že Ministerstvo vnitra informovalo žalobce o zahájení řízení o návrhu na zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince na území ČR, a to na základě podnětu obdrženého od vlastníka nemovitosti dne , datum, .

9. Z přípisu ze dne , datum, soud zjistil, že zástupkyně žalovaného reagovala na přípis zástupce žalobce ze dne , datum, tak, že s vyklizením a odvoláním daru nesouhlasí. Současně žalobce opětovně vyzvala k úhradě částky 33 000 Kč.

10. Z fotografií založených na čl. 32-35 a čl. 46 je zřejmý pohyb žalobce v okolí sporných nemovitostí. Tento pohyb je zřejmý také na doloženém CD, které obsahuje celkem , hodnota, videozáznamy. Na všech je vidět pohyb vozidla , jméno FO, , jméno FO, , kterým přijíždí žalobce ke sporným nemovitostem. Žalobce vystupuje z vozu, vchází do nemovitostí a po nějakém čase opět vychází ven, nastupuje do vozidla a odjíždí.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni , datum, (a k němu připojených leteckých snímků) soud zjistil, že žalobce je evidován jako vlastník pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , adresa, , Katastrálního pracoviště , adresa, , obec , adresa, .

12. Z dokladu (potvrzení) o zajištění ubytování ze dne , datum, soud zjistil, že přítelkyně žalobce , jméno FO, měla k tomuto dni zajištěno ubytování na adrese , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

13. Z usnesení Odboru azylové a migrační politiky , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že správní řízení o návrhu žalovaného ze dne , datum, na zrušení údaje o místě hlášeného pobytu cizince , právnická osoba, , narozeného , datum, , jako účastníka řízení, se zastavuje; toto rozhodnutí bylo odůvodněno zjištěním, že dne , datum, ohlásil účastník řízení změnu místa pobytu na území ČR, tedy místem jeho hlášeného pobytu na území ČR je v současnosti jiná adresa, čímž se stal návrh na zrušení údaje o místu hlášeného pobytu účastníka řízení na adrese , adresa, , hodnota, , adresa, , bezpředmětným. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému jako vlastníku nemovitosti ministerstvo sděluje, že k uvedenému dni je jediným cizincem přihlášeným k pobytu na adrese , adresa, , hodnota, , adresa, .

14. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce daroval nemovitosti svému synovi, tj. žalovanému, protože na Ukrajině se to tak dělá, šlo o nápad žalobce. Na sepsání darovací smlouvy bylo třeba právníka, proto kontaktovali paní , jméno FO, , která však žalobci nenabídla možnost zřízení věcného břemene. Žalobce se s žalovaným ústně dohodl, že dokud žije, bude v domě bydlet, jednalo se o ústně uzavřenou dohodu o věcném břemeni, přičemž k uzavření této dohody došlo ještě před sepsáním darovací smlouvy. Žalobce nabídl žalovanému, aby se do domu nastěhoval s přítelkyní, ale žalovaný odpověděl, že jeho přítelkyně nechce žít s žalobcem. K odvolání daru ze strany žalobce došlo proto, že za žalobcem přišla jeho dcera, žalobce jí nabídl, ať bydlí spolu, ale začaly velké hádky, které vedly k vystěhování žalobce z domu. Žalovaný žalobci řekl, že mu dar zpátky nevrátí. Žalobce připustil, že ve vypjaté situaci žalovanému možná řekl něco ostřejšího. V současnosti v domě bydlí žalovaný se svou přítelkyní. Žalobce má v nemovitosti králíky a nějaké věci, vedle má dílnu, kterou mu zamkli a odpojili elektřinu. S žalovaným byl žalobce domluven, že bude platit inkaso a hypotéku, dokud bude v domě žít. Žalobce se odstěhoval , datum, , poté zrušil trvalé příkazy, již nic neplatil a došlo k přepisu plateb SIPO na žalovaného. Pokud se jedná o soužití s dcerou žalobce, ta za ním v minulosti přišla, že mají málo peněz, že žalobce bydlí sám, a jestli by nemohli bydlet dohromady; žalobce tedy souhlasil. Následně se přistěhovala přítelkyně žalobce a od té doby začaly konflikty: zpočátku vycházela dcera žalobce s jeho přítelkyní dobře, ale později začala dcera žalobce jeho přítelkyni kritizovat, například že špatně umyla umyvadlo, že vyprala hadry a podobně. Stávalo se, že když žalobce přišel z práce, jeho přítelkyně plakala a chtěla se odstěhovat z domu. Žalobce jí na to říkal, že to musejí vydržet, že může dojít syn, ale když mu žalobce zavolal, žalovaný poslouchal jen dceru žalobce a ani jednou nepřišel konflikt řešit. Šlo zejména o konflikty mezi dcerou žalobce a jeho současnou manželkou, tehdejší přítelkyní, některé konflikty žalobce viděl a o jiných mu říkala jeho přítelkyně. S dcerou o nich nemluvil, protože rodina dcery s ním nemluvila. Po odstěhování žalobce došlo k výměně zámků, žalovaný mu k tomu řekl, že to udělal zeťák. Žalovaný v té době bydlel u milenek a o žalobce se nezajímal. Před uzavřením darovací smlouvy byly vztahy v rodině dobré, vše se zhoršilo poté, co žalovanému řekla manželka, že je to jeho barák a ne žalobcův. V současnosti žalobce dojíždí do nemovitosti dvakrát denně, má tam králíky. Žalobce má také dům na Ukrajině, tam se s ním soudí dcera, která podala žalobu, protože chce ten dům získat pro sebe.

15. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalobce daroval žalovanému předmětné nemovitosti, protože se tak sám rozhodl a žalovanému to slíbil; sestře žalovaného slíbil, že jí daruje nemovitost na , Anonymizováno, . Celé to byl nápad žalobce, všechno kolem darování zařizoval také žalobce: nechal vypracovat darovací smlouvu, sehnal advokátku, domluvil se v bance a žalovanému pak zavolal, kdy se má dostavit k podpisu smlouvy. Žalovaný popřel, že by se s žalobcem ústně dohodl na zřízení věcného břemene užívání darované nemovitosti, pouze se dohodli na tom, že žalobce bude za užívání platit, dokud tam bude bydlet. Nebyla ani žádná dohoda o tom, jak dlouho bude žalobce v nemovitosti bydlet. V době uzavření darovací smlouvy bydlel žalovaný v nájmu jinde, měl zájem se časem do darované nemovitosti přestěhovat, ale čas jej nijak netlačil. Jak se vztahy v rodině postupně zhoršovaly, žalobce se z domu odstěhoval a začal žalovanému volat, že chce vrátit dar, a začal mu vyhrožovat, že za ním přijdou kluci a seberou mu zdraví. Když žalovaný mluvil o konfliktech v domě s žalobcem, měl žalobce svoji pravdu, kterou slyšel od své přítelkyně, a nic jiného slyšet nechtěl. Důvodem odstěhování žalobce bylo asi to, že žalovaný nechtěl přihlásit přítelkyni žalobce na adresu darované nemovitosti, a také konflikty, které tam probíhaly, na odstěhování tlačila přítelkyně žalobce. Žalovaný na odvolání daru nereagoval, respektive neví, jak na něj reagovala jeho zástupkyně. Od ledna 2024 v domě bydlí žalovaný s přítelkyní a jejím dítětem. V době, kdy se žalobce z domu odstěhoval, tam s ním bydlela i sestra žalovaného s rodinou, oni se odstěhovali do vlastního domu koncem roku 2023. Po odstěhování žalobce konzultoval žalovaný na Ministerstvu vnitra otázku adresy bydliště žalobce a oni mu řekli, že by měl být přihlášený na té adrese, kde bydlí. Žalobce hradil platby SIPO, ale všechny doplatky hradil žalovaný. Splátky hypotečního úvěru žalobce hradil, protože byl s žalovaným domluven, že dokud tam bude bydlet, bude to platit. Sestra žalovaného se k žalobci nastěhovala proto, že žalobce za ní chodil a prosil ji, aby se za ním nastěhovali, že je v domě sám. Asi půl roku s ním dům předělávali, pak se k němu nastěhovali. Poté, co si žalobce našel přítelkyni a nastěhoval si ji k sobě, začaly konflikty, ale žalovaný o nich nic konkrétního nevěděl, většinou mu o tom řekla sestra. Žalobce po žalovaném nechtěl, aby tyto konflikty přijel řešit, jen mu říkal, že jeho přítelkyně si stěžuje. Žalovaný na to reagoval, že není normální, že dokud v domě bydlela sestra žalovaného s žalobcem, bylo vše dobré, ale když přišla přítelkyně žalobce, už je všechno špatně. Vztah mezi žalobcem a žalovaným konfliktní nebyl a není, v současnosti se nekontaktují, ale konflikt spolu neměli. Přestali spolu komunikovat poté, co se žalobce odstěhoval a začal vyhrožovat. U domu došlo k výměně zámku kvůli výhrůžkám žalobce, protože například volal sestře žalovaného, když odvážel dřevo, že na to dřevo nesmí sahat, protože je jeho, a že jim něco hodí do krbu a všichni půjdou do vzduchu. Sestra žalovanému volala a brečela, že se bojí. Klíče od domu v té době měli i kamarádi žalobce. Předtím, než došlo k darování, chodil žalovaný občas pomáhat, když to bylo třeba, například když se dělala střecha, okna nebo fasáda. Před uzavřením darovací smlouvy měl žalobce se svou dcerou (sestrou žalovaného) normální vztah, často za ní chodil a nosil dětem hračky. Sestra žalovaného se dozvěděla o daru, až přišlo potvrzení z katastru. Nikdy nebylo v plánu, aby v nemovitosti bydleli společně žalobce a žalovaný s přítelkyní.

16. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , současné manželky žalobce, soud zjistil, že zpočátku bylo soužití mezi žalobcem, svědkyní a rodinou jeho dcery bez problémů, ale potom začala svědkyně s žalobcem všem překážet. Dceři žalobce se například nelíbilo, že uklidila v pokoji, začala od svědkyně odvracet zrak, dcera žalobce si stěžovala svému manželovi, když svědkyně uklidila sprchový kout nebo když vyprala. Po čase se svědkyně snažila s dcerou žalobce a s její rodinou nesetkávat, pobývala mimo dům, například chodila po městě, než se žalobce vrátí z práce. Žalovaný v té době v nemovitosti nebydlel. Svědkyně nezná okolnosti, za kterých žalobce daroval nemovitost svému synovi, pouze jí žalobce řekl, že v domě bude žít nadosmrti a pak dům zůstane synovi. V současnosti v domě bydlí syn žalobce, jeho kamarádka a její dcera. V době, kdy tam bydlela svědkyně s žalobcem, k nim žalovaný nechodil, viděla ho jen párkrát o svátcích. Když se stal nějaký konflikt, žalobce zavolal svému synovi, ale ten řekl, že nepřijde, protože nechtěl. Svědkyně se s žalobcem seznámila v září a přestěhovala se k němu v listopadu. Předtím, než se svědkyně nastěhovala k žalobci, měli žalobce s žalovaným dobré vztahy. Ohledně důvodů odstěhování z domu svědkyně uvedla, že žalobce prohlásil, že když jim, tj. rodině jeho dcery, v domě překáží, bude lepší, když se se svědkyní odstěhují do bytu. Svědkyně neměla žádný problém se zajištěním povolení k pobytu, byla přihlášena na adrese , Anonymizováno, , měla i smlouvu a také pracovní smlouvu s , Anonymizováno, .

17. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , Anonymizováno, , dcery žalobce a sestry žalovaného, soud zjistil, že svědkyně věděla, že žalobce chce přepsat dům na žalovaného a že byla uzavřena smlouva; nevěděla však, zda byla uzavřena nějaká dohoda o zřízení věcného břemene užívání pro žalobce. Žalobce se z domu odstěhoval, protože to chtěla jeho přítelkyně. První dny soužití svědkyně s žalobcem a jeho přítelkyni byly dobré, pak ale začala přítelkyně žalobce namlouvat žalobce proti svědkyni a její rodině, že se k ní špatně chovají. Žalobce v domě od rána do večera vůbec nebyl a se svědkyní neřešil, co tam probíhalo mezi ní a jeho přítelkyní. Prostě jen věřil tomu, co řekla jeho přítelkyně. Svědkyně neměla žádné konflikty s přítelkyní žalobce, pouze když přítelkyně žalobce nasypala do odpadových trubek chemikálie, tak se jí zeptala, co tam mohla nasypat. Svědkyně žádné schválnosti přítelkyni žalobce nedělala, ani se spolu moc nevídaly, protože každá pracovala v jinou dobu. Žalovaný do domu moc nechodil, když tak jen přišel na návštěvu; do vztahů v domě nijak nezasahoval, i když věděl, co tam probíhá, protože svědkyně i žalobce mu volali a říkali mu o tom. V současnosti v domě bydlí žalovaný s přítelkyní a dítětem. Žalovaný na žalobce nijak netlačil, aby se vystěhoval. Žalobce svědkyni několikrát říkal, že jeho přítelkyně chce pryč do nájmu, svědkyně mu na to řekla, ať tedy jde, a žalobce jí na to řekl, že v tom případě půjde s ní. Na svědkyni byl žalobce sprostý, nadával před její rodinou, a proto se s ním svědkyně přestala bavit. Ohledně zrušení místa hlášeného pobytu žalobci svědkyně nic konkrétního nevěděla, pouze ví, že je to povinnost, že si to musí dělat sami, že se musí odhlásit do 30 dní; to udělala i svědkyně, když se odstěhovala. Svědkyně se s rodinou nastěhovala do domu, protože to chtěl žalobce, který je tam pozval, aby nebydlel sám. K výměně zámků v domě došlo proto, že klíče měli i kamarádi žalobce a občas tam běžně přicházeli. Následně svědkyni začal žalobce vyhrožovat do telefonu, že něco píchne do dřeva a všichni půjdou do vzduchu. Před uzavřením darovací smlouvy s žalovaným vycházel žalobce se svědkyní dobře, bylo domluveno, že žalovaný dostane dům v Česku a svědkyně na , Anonymizováno, . Vše se změnilo až s příchodem přítelkyně žalobce. Přítelkyně žalobce si mu pořád stěžovala na svědkyni a její rodinu. Žalobce pomohl svědkyni a její rodině tím, že u něj mohli po nějakou dobu bydlet, protože měli finanční výdaje, například na pojištění za děti, ale nikdy neměli v úmyslu bydlet u žalobce dlouhodobě. Když se dům opravoval, některé věci platila rodina svědkyně, jiné platil žalobce. Žalobce již v minulosti na , Anonymizováno, vyhodil svědkyni s malým dítětem z domu, když si tehdy našel novou přítelkyni. S žalovaným svědkyně vychází odmalička dobře. Žalobce podal , datum, na , Anonymizováno, žalobu na svědkyni na zrušení trvalého pobytu v jeho , Anonymizováno, rodinném domě.

18. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek si nepamatoval, kdy se žalobce s manželkou nastěhoval do svědkova domu, ale od žalobce se dozvěděl, že si hledá s manželkou byt, protože je žalobcův syn vyhodil z domu. Svědek rovněž poskytl žalobci a jeho manželce možnost, aby si u něj mohli nahlásit trvalou adresu. Veškeré informace o poměrech v rodině účastníků měl svědek podle svých slov od žalobce, který mu i řekl, že chce dát svůj dům synovi. Svědek mu již před darováním říkal, ať si tam nechá aspoň napsat věcné břemeno, aby ho syn nevyhodil. Žalobce mu na to řekl, že synovi věří. Žalobce je dobrý a poctivý chlap, vždy měl se svědkem skvělé vztahy. Žalovaného svědek osobně nezná.

19. Z výslechu svědka , jméno FO, , Anonymizováno, soud zjistil, že svědek měl zapsánu adresu bydliště na adrese , Anonymizováno, , , adresa, , zhruba od roku 2011 do roku 2025, ale nikdy zde fyzicky nebydlel. Tento stav svědkovi vyhovoval, měl tak méně starostí a neměl důvod měnit adresu. V minulosti pomáhal žalobci s rekonstrukcí domu a občas tam byl na návštěvě. Žalovaný při rekonstrukci domu trochu pomáhal, ale většinu věcí dělal žalobce sám. Veškeré informace o poměrech v rodině účastníků měl svědek od žalobce a od jeho manželky, kterou asi před dvěma lety potkal, jak chodila večer po náměstí, protože žalovaný a jeho přítelkyně nebo manželka jí nechtěli pustit do domu; osobně nebyl svědkem žádných konfliktů mezi účastníky. Podle svědka žalovaný vyhodil žalobce z domu. V minulosti měli žalobce s žalovaným dobré vztahy, žalobce je v , adresa, známý jako pracovitý člověk, žalovaný byl zpočátku v pohodě, ale poté tam zasáhla nějaká ženská a žalovaný se změnil k horšímu.

20. Z výslechu svědka , právnická osoba, soud zjistil, že svědek občas docházel do předmětné nemovitosti kvůli králíkům nebo pomoct žalobci s nějakými pracemi při rekonstrukci. Občas přitom potkal i žalovaného, který se na rekonstrukci někdy také podílel. Svědek nikdy nebyl účasten žádného konfliktu mezi účastníky, poměry v rodině zná pouze od žalobce. Svědek měl také informaci o tom, že vztahy mezi účastníky byly před darováním dobré, poté žalobce začal žít s přítelkyní a něco tam nešlo, ale svědek neví proč. Později mu žalobce volal, že se nemůže dostat do domu, protože jsou vyměněné zámky, svědek mu na to řekl, ať se nehádají a ať se dají do kupy. Svědek měl klíče jen od zadní části nemovitosti, aby se dostal ke králíkárně, od obytné části nikoliv. Povaha žalobce je dobrá, v , adresa, jsou s ním všichni v pohodě. Žalovaného svědek viděl jen párkrát při oslavách, blíže ho nezná.

21. Z výslechu svědka , Anonymizováno, , manžela dcery žalobce a sestry žalovaného, soud zjistil, že svědek se s rodinou přestěhoval do domu žalobce koncem srpna 2023 a bydleli tam do listopadu 2023, protože si koupili dům. V domě žalobce si zrekonstruovali druhé patro, rekonstrukci dělal svědek celou sám, zbytek rekonstrukce platil žalobce. V té době byly vztahy žalobce a žalovaného dobré, změny nastaly poté, co se přistěhovala přítelkyně žalobce. Žalobce podal na svědka na , Anonymizováno, žalobu, aby jej tam vyhodil z baráku. Nyní se svědkova rodina s žalobcem nestýká. V domě došlo k výměně zámků, protože dozadu chodili kamarádi žalobce. Vztah přítelkyně žalobce k manželce svědka byl zpočátku dobrý, ale potom to bylo falešné. Na Vánoce se žalobce začal chovat ke svědkově rodině špatně, zejména k jeho manželce, když k ní mluvil sprostě. Svědkova manželka se k žalobci nechovala negativně. Žalovaný do konfliktů mezi tehdejší přítelkyní žalobce a svědkovou manželkou nikdy nevstupoval.

22. Soud neprovedl důkaz čestným prohlášením , jméno FO, ze dne , datum, , neboť soud tuto osobu vyslechl jako svědka, přičemž nahrazení jeho svědecké výpovědi uvedeným prohlášením by v tomto případě bylo v rozporu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022 (toto i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na adrese www.nsoud.cz). Pro nadbytečnost soud neprovedl žalovaným navržený důkaz žalobou ze dne , datum, , kterou na Ukrajině podal žalobce proti žalovanému a dalším osobám.

23. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobce daroval žalovanému smlouvou ze dne , datum, předmětné pozemky s rodinným domem č. p. , hodnota, v , adresa, . Žalobce i po darování tyto nemovitosti užíval. Žalobce se s žalovaným neshodl na tom, zda mezi nimi byla uzavřena dohoda o zřízení věcného břemene užívání předmětného domu žalovaným: podle žalobce byla uzavřena ústní dohoda o tomto věcném břemeni, podle žalovaného nebyla uzavřena vůbec. Žalobce byl před uzavřením darovací smlouvy s žalovaným upozorněn svědkem , jméno FO, na to, aby si na dům nechal z opatrnosti napsat věcné břemeno, ale žalobce mu na to odpověděl, že svému synovi, tj. žalovanému věří. V červenci 2022 se do předmětného domu přistěhovala dcera žalobce (tj. sestra žalovaného) , jméno FO, se svojí rodinou, a to na žádost žalobce, aby v domě nebydlel sám; v listopadu 2022 se přistěhovala přítelkyně žalobce (tj. jeho současná manželka) , jméno FO, . Po nastěhování přítelkyně žalobce začaly mezi žalobcem a jeho přítelkyní na jedné straně a dcerou žalobce na druhé straně vznikat konflikty ohledně chodu domácnosti, které se postupem času stupňovaly, žalobce k řešení konfliktů volal žalovaného, ale ten se toho odmítal účastnit a sám do ničeho nezasahoval. Nakonec se žalobce se svou přítelkyní z domu odstěhoval. Dcera žalobce se s rodinou odstěhovala také v listopadu téhož roku, nyní dům užívá žalovaný. Žalobce nemá přístup do obytné části domu, nemovitosti však navštěvuje za účelem krmení zvířat. Aktuálně je jako vlastník nemovitostí evidován žalovaný. Žalovaný podal podnět Ministerstvu vnitra ke zrušení údaje o místě hlášeného pobytu žalobce na adrese předmětného domu a žalobci zaslal dne , datum, výzvu k zanechání protiprávního jednání a zaplacení částky 33 000 Kč. Žalobce informoval žalovaného přípisem ze dne , datum, o tom, že odvolává dar, neboť žalovaný jednak nedodržuje předchozí dohodu o faktickém užívání nemovitostí tím, že nepodnikl žádné kroky k nápravě situace v domě, z něhož byli žalobce a jeho přítelkyně donuceni se vystěhovat poté, co se do domu nastěhovala sestra žalovaného a mezi přítelkyní žalobce a sestrou žalovaného vznikly hádky a rozepře, a jednak zahájil proces, jehož výsledkem může být zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince – žalobce na území podle § 98 a zákona o pobytu cizinců.

24. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) žalobou se lze domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Podle § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

26. Podle § 2072 odst. 2 o. z. odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

27. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

28. Podle § 1012 věty první o. z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

29. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

30. Podle § 560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

31. Podle § 582 odst. 1 věty první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

32. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Podle § 1262 odst. 1 věty první o. z. zřizuje-li se právním jednáním služebnost k věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zápisem do takového seznamu.

34. Podle § 98a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) Ministerstvo zruší údaj o místu hlášeného pobytu na území uvedeného v dokladu cizince, kterému byl povolen trvalý pobyt na území, nebo v dokladu vydaném podle tohoto zákona občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi k přechodnému pobytu na území, zaniklo-li právo užívat objekt nebo vymezenou část objektu, na jehož adrese je cizinec hlášen k pobytu na území, a neužívá-li tento objekt nebo jeho vymezenou část.

35. Podle § 98a odst. 2 zákona o pobytu cizinců Ministerstvo zruší údaj o místě hlášeného pobytu podle odstavce 1 písm. d) na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné k užívání objektu nebo jeho vymezené části; existenci uvedeného důvodu je navrhovatel povinen prokázat.

36. Podle § 87z odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců platnost pobytové karty, průkazu trvalého pobytu nebo karty trvalého pobytu skončí zrušením údaje o místu hlášeného pobytu občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka na území; to neplatí, pokud z důvodu pobytu na území jiného členského státu Evropské unie držitel průkazu zruší ubytování na území.

37. S ohledem na skutečnost, že se žalobce podanou žalobou domáhal určení svého vlastnického práva, zabýval se soud předně tím, zda je tu na takovém určení naléhavý právní zájem. O existenci takového naléhavého právního zájmu soud neshledal pochybnosti. Tuto podmínku je třeba mít splněnou za situace, kdy se odvolání daru týká nemovité věci na základě darovací smlouvy zapsané do katastru nemovitostí, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem, v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán (k tomu v podrobnostech v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010).

38. Za těchto okolností se soud zabýval věcnou stránkou podané žaloby, přičemž s ohledem na dále uvedené právní posouzení zjištěných skutečností a citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná.

39. Ustanovení § 2072 odst. 1 o. z. vymezuje tři podmínky, které musí být naplněny kumulativně, aby mohl dárce odvolat dar pro nevděk obdarovaného. Těmito podmínkami jsou: 1) ublížení dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, 2) zjevné porušení dobrých mravů a 3) neprominutí jednání obdarovaného. Zákon tak kombinuje objektivní a subjektivní hledisko, neboť požaduje, aby jednání obdarovaného dárce pociťoval jako ublížení (subjektivní hledisko), avšak současně se musí jednat o zjevné porušení dobrých mravů (objektivní hledisko). Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil.

40. Pokud jde o zjevnost porušení dobrých mravů, tím je třeba mít na mysli jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (blíže v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1792/2023). Vždy je přitom potřeba hodnotit závadné chování obdarovaného komplexně, tedy zabývat se jak naplněním subjektivního, tak i objektivního hlediska. Nejvyšší soud v uvedeném usnesení uvedl, že „rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.“41. V nyní projednávané věci žalobce označil ve svém písemném odvolání daru ze dne , datum, v zásadě dva důvody, které jej vedly k rozhodnutí dar odvolat: prvním z těchto důvodů měly být konflikty vznikající mezi žalobcovou přítelkyní a dcerou žalobce, které vedly k tomu, že se žalobce se svou přítelkyní odstěhoval z darovaného domu, přičemž žalovaný – ačkoliv byl s touto situací obeznámen – nepodnikl žádné kroky k nápravě; tím měla být porušena ústní dohoda předcházející uzavření darovací smlouvy o tom, že fakticky bude vlastnické právo i po uzavření darovací smlouvy vykonávat stále žalobce (bude v domě bydlet a užívat jej jako vlastník a bude hradit i náklady spojené s jeho užíváním). Druhým důvodem pak mělo být to, že žalovaný podal podnět Ministerstvu vnitra ke zrušení údaje o místu hlášeného pobytu žalobce na území ČR, a to konkrétně v předmětném domě.

42. Pokud jde o první z uvedených důvodů, je nutno především konstatovat, že podstatou darování je bezúplatný převod vlastnického práva jiné osobě. Vlastník má v souladu s § 1012 větou první o. z. právo se svým vlastnictvím v mezích právních řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Toto ustanovení tak zaručuje vlastníku volnost dispozice se svým vlastnictvím, a to do té míry, dokud není v rozporu s právním řádem. Tato volnost vlastníka především znamená, že může věc držet, užívat (či přenechat k užívání), požívat její plody a užitky a s věcí podle své úvahy nakládat. Z tohoto pohledu tak žalobcem předestřená dohoda o „faktickém výkonu vlastnického práva“ k darovaným nemovitým věcem odporuje samotné podstatě vlastnictví. Rozhodl-li se žalobce nemovité věci darovat žalovanému, přičemž žalovaný tento dar přijal, má žalovaný právo tyto věci užívat a nakládat s nimi podle své úvahy. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce hradil v měsících listopad a prosinec 2022 platby spojené s užíváním domu (SIPO) a splátky hypotečního úvěru. Ani tyto úhrady nemohly žalovaného zbavit základních oprávnění, které tvoří samotnou podstatu vlastnického práva. Žalobce se proto nemohl s žalovaným dohodnout na „faktickém výkonu vlastnického práva“ k darovaným nemovitým věcem. Jak bylo uvedeno výše, takováto dohoda by vyprazdňovala podstatu vlastnického práva.

43. Omezení užívání předmětných nemovitých věcí mohla představovat dohoda žalobce a žalovaného o zřízení věcného břemene (služebnosti) užívání těchto nemovitých věcí, případně o zřízení služebnosti bytu, u níž se má podle § 1297 o. z. za to, že byla zřízena jako služebnost užívání, přičemž obsahem takovéto dohody by pak bylo ujednání mezi účastníky o tom, že žalobce bude i nadále v domě bydlet. Účastníci se však neshodli na tom, zda taková dohoda o věcném břemeni (respektive služebnosti) mezi nimi byla uzavřena: žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel ústní dohodu o zřízení věcného břemene užívání předmětných nemovitých věcí, zatímco žalovaný tvrdil, že žádná taková dohoda mezi nimi uzavřena nebyla a že pouze nechával žalobce jako svého otce z úcty i nadále v domě bydlet. K platbám SIPO a hypotečního úvěru hrazeným žalobcem žalovaný uvedl, že mělo jít o kompenzaci faktického stavu – tedy právě toho, že žalobce v domě bydlel i se svou přítelkyní, tudíž žalovaný nemohl po nabytí vlastnického práva nemovitosti užívat výlučně sám. Pokud se jedná o písemnou dohodu o zřízení věcného břemene užívání, soud vyšel z uzavřené darovací smlouvy, jejíž přípravu zajišťoval sám žalobce prostřednictvím advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, . Darovací smlouva neobsahuje žádné ujednání o tom, že by úmyslem jednajících stran bylo zřídit věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí žalobcem; žádné takové věcné břemeno není zapsáno ani v katastru nemovitostí. Soud považuje za nutné zároveň poukázat na skutečnost, jež vyplynula z výslechu svědka , jméno FO, , že tento svědek říkal žalobci již před darováním nemovitých věcí žalovanému, ať si v nich nechá alespoň zřídit věcné břemeno, aby ho žalovaný z domu případně nevyhodil; na to mu žalobce odvětil, že synovi (tj. žalovanému) věří. Z toho vyplývá, že žalobce věděl o možnosti zřízení písemné služebnosti užívání ještě před uzavřením darovací smlouvy, ale sám se rozhodl této možnosti nevyužít. Pokud se jedná o ústní dohodu o zřízení téže služebnosti, soud dospěl k závěru, že i kdyby účastníci takovou dohodu skutečně uzavřeli, jak tvrdil žalobce, jednalo by se o neplatné právní jednání: podle § 560 o. z. totiž právní jednání, kterým se zřizuje věcné právo k nemovité věci, tedy i zřizovaná služebnost, jež má zatížit předmětné nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí, vyžaduje písemnou formu. Není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je neplatné, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu, pokud takové právní jednání odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Aplikace zmíněných ustanovení v poměrech projednávané věci vede k závěru, že případná ústní dohoda účastníků o zřízení služebnosti užívání nemovitých věcí žalobcem by byla absolutně neplatná, neboť touto dohodou mělo dojít ke vzniku věcného práva k nemovité věci (ke vzniku služebnosti žalobce), avšak taková dohoda by pro svou platnost vyžadovala písemnou formu pod sankcí neplatnosti (§ 582 odst. 1 věta první o. z.). K neplatnosti takové dohody, pokud by byla skutečně uzavřena, soud přihlédl i bez návrhu, neboť ústní forma dohody o zřízení služebnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 věta první o. z.). Rozpor se zákonem spočívá v nedodržení zákonem stanovené formy dohody pro zřízení služebnosti a zjevné narušení veřejného pořádku vyplývá z toho, že nelze připustit, aby ústní právní jednání vyvolalo tak závažný právní následek, jakým je zřízení nové služebnosti coby věcného práva k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí (§ 1262 odst. 1 věta první o. z.), kdy zápis služebnosti v katastru nemovitostí má důležitou signalizační funkci vůči třetím osobám (věcná práva k cizím věcem působí vůči každému – § 976 o. z.), a má také významný evidenční charakter (blíže v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2023, č. j. 13 Co 265/2022-97, dostupném v databázi ASPI). Zároveň soud poukazuje na úpravu uvedenou v § 1262 odst. 1 větě první o. z., podle níž platí, že zřizuje-li se právním jednáním služebnost k věci zapsané ve veřejném seznamu, tj, v tomto případě dohodou o zřízení služebnosti zatěžující předmětné nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí, vzniká tato služebnost až zápisem do takového seznamu, tedy do katastru nemovitostí, což se však v tomto případě nestalo. Soud proto vyšel z toho, že dohoda o zřízení služebnosti užívání předmětných nemovitých věcí žalobcem nebyla mezi stranami platně uzavřena. Na tomto závěru nemění ničeho ani tvrzení žalobce o tom, že spoléhal na běžnou praxi na , Anonymizováno, , kde má k takovému právnímu jednání postačovat ústní dohoda. Naopak, darovací smlouvu uzavírali účastníci v , adresa, dne , datum, , přičemž samotná smlouva byla podle připojeného prohlášení o pravosti podpisu sepsána , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátkou se sídlem , adresa, . Nadto je nutno poznamenat, že i kdyby se účastníci při podpisu darovací smlouvy dohodli na tom, že smlouvu o zřízení věcného břemene doživotního užívání uzavřou později, tedy že by úmyslem stran bylo zřídit věcné břemeno v budoucnu, samotné neuzavření takové smlouvy o doživotním zřízení věcného břemene (užívacího/požívacího práva), neshodnou-li se strany na jejím obsahu, nepředstavuje jednání zjevně se příčící dobrým mravům, které by samo o sobě představovalo důvod pro odvolání daru pro nevděk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3222/2016). Na základě uvedených závěrů a s ohledem na provedené dokazování má proto soud za to, že žalovaný poté, co se stal vlastníkem darovaných nemovitých věcí, neměl zájem v blízké budoucnosti v domě sám bydlet, neboť v té době již měl zajištěno bydlení s partnerkou a dcerou jinde, a proto neměl námitek proti tomu, aby v domě bydlel žalobce, který následně přesvědčil k nastěhování do téhož domu i svou dceru (sestru žalovaného) s rodinou, aby v domě nebydlel zcela sám, a později si do domu přistěhoval i svou tehdejší přítelkyni; za to hradil náklady spojené s užíváním domu (platby SIPO a splátky hypotečního úvěru), přičemž žalovanému jako vlastníku darovaných nemovitých věcí z tohoto faktického stavu nevyplývalo žádné právně vymahatelné omezení jeho vlastnických práv.

44. V projednávané věci se situace ohledně bydlení v darovaném domě evidentně stala příčinou narušení rodinných vztahů. Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že odvolal dar proto, že za ním přišla jeho dcera a žalobce jí nabídl, ať bydlí spolu; následně se přistěhovala přítelkyně žalobce, načež začaly velké hádky a konflikty mezi dcerou žalobce a jeho přítelkyní, které vedly k vystěhování žalobce (a jeho tehdejší přítelkyně) z domu. K roli žalovaného v těchto sporech žalobce vypověděl, že když žalobce žalovanému zavolal, aby přijel zasáhnout, žalovaný poslouchal jen dceru žalobce a ani jednou nepřišel konflikt řešit. Existenci uvedených konfliktů jako důvodu odstěhování žalobce a jeho přítelkyně shodně označili ve svých výpovědích jak žalovaný, tak i svědkyně , jméno FO, , Anonymizováno, , dcera žalobce a sestra žalovaného, a , jméno FO, , tehdejší přítelkyně a současná manželka žalobce, tedy osoby, mezi nimiž konflikty probíhaly. Účastníci i svědci se rovněž shodli v tom, že žalovaný účastníkem těchto konfliktů nebyl a nijak se do nich nezapojoval (navíc v inkriminované době v předmětném domě ani nebydlel). Pokud se jedná o výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, , Anonymizováno, a , právnická osoba, týkající se důvodu odstěhování žalobce a jeho přítelkyně z darovaného domu, soud jejich výpovědi v této části nepovažoval za relevantní, neboť všichni shodně vypověděli, že tyto informace mají zprostředkovaně od žalobce, tj. sami žádných konfliktů mezi dcerou žalobce a jeho přítelkyní účastni nebyli (tedy ani tvrzení svědka , jméno FO, , že žalobcův syn, tj. žalovaný, vyhodil žalobce a jeho přítelkyni z domu, není pro soud podstatné, neboť i s ohledem na zjištění z ostatních provedených důkazů vychází pouze z interpretace žalobce). Popisované konflikty v rodině účastníků tudíž nenaplňují objektivní kritérium zjevného porušení dobrých mravů, kterého by se měl žalovaný dopustit vůči žalobci, a to s ohledem na výše uvedená zjištění soudu, že žalovaný se konfliktů probíhajících mezi dcerou žalobce a jeho přítelkyní neúčastnil. Jednání dcery žalobce nelze přičítat žalovanému, kritérium zjevného porušení dobrých mravů lze vztahovat pouze k obdarovanému, jednání jiných osob proto není z tohoto pohledu relevantní a není přičitatelné žalovanému (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003). Žalobce sice předpokládal, že žalovaný měl vzniklé konflikty přijet řešit, což žalovaný vždy odmítl, avšak tento postoj žalovaného rozhodně nenaplňuje objektivní hledisko nevděku, a to zejména v situaci, kdy po něm žalobce chtěl, aby umravňoval svou sestru, jež je však zároveň dcerou žalobce, tudíž žalobci nic nebránilo řešit vzniklé situace přímo s ní bez prostředníka. Navíc to byl sám žalobce, kdo svolil k přistěhování dcery a její rodiny do předmětného domu, aby v něm nebydlel sám, tj. sám žalobce svým jednáním vytvořil situaci, jež následně vedla ke konfliktům, které však požadoval řešit po žalovaném; ten se však na vzniku tohoto rodinného uspořádání (společného bydlení žalobce, jeho dcery s rodinou a přítelkyně žalobce) nijak nepodílel, nerozhodoval o něm a ani se o něj blíže nezajímal, neboť v té době se jeho osobní a rodinný život odehrával jinde, a ani uvedené hádky nevyvolával či se na jejich vyvolání nebo průběhu nepodílel. Již z tohoto důvodu soud považuje za poněkud absurdní závěr, že žalovaný by měl být odpovědný za řešení konfliktů mezi žalobcem, respektive jeho přítelkyní, a jeho dcerou. Následná vyostřená komunikace mezi účastníky je již pouze důsledkem vzniklé situace, kdy žalobce žádal žalovaného o vyřešení uvedených konfliktů, přičemž sám žalobce eufemisticky vypověděl, že „ve vypjaté situaci žalovanému možná řekl něco ostřejšího“. Tudíž ani tento důsledek nelze klást k tíži výhradně žalovaného a dovozovat z něj jeho nevděk vůči žalobci.

45. Pokud jde o druhý důvod, ve kterém žalobce spatřoval jednání zjevně odporující dobrým mravům, tedy podání podnětu ke zrušení údaje o místě hlášeného pobytu žalobce na území České republiky, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný tento podnět skutečně učinil. Učinil jej však v době, kdy byl již vlastníkem darovaných nemovitých věcí (podle přípisu ze dne , datum, obdrželo Ministerstvo vnitra podnět dne , datum, ). Jako vlastník nemovité věci určené k bydlení byl žalovaný ve smyslu § 98a odst. 2 zákona o pobytu cizinců oprávněn podat návrh na zrušení údaje o místě hlášeného pobytu cizince na území ČR, respektive zákon o pobytu cizinců podání takového návrhu vlastníkem nemovité věci (případně jejím oprávněným uživatelem) výslovně předpokládá. Žalovaný tak jednal v souladu se zákonem. Ani toto jednání proto nelze hodnotit jako jednání zjevně odporující dobrým mravům. I když žalobce vnímal učinění podnětu subjektivně jako ublížení, pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že jednání obdarovaného bylo závadové, k odvolání daru pro nevděk nepostačuje. Navíc, pokud se jedná o důsledky, které žalobce z tohoto podnětu dovozoval, zákon o pobytu cizinců se zrušením údaje o místě hlášeného pobytu zánik povolení k trvalému pobytu nespojuje: podle § 87z odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců se se zrušením tohoto údaje pojí zánik platnosti průkazu trvalého pobytu, nikoli samotného povolení k trvalému pobytu (k tomu srov. § 87l uvedeného zákona, který obsahuje důvody pro zrušení povolení k trvalému pobytu). Po zrušení údaje o místě hlášeného pobytu cizince se tímto místem hlášeného pobytu stává sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil (viz § 98a odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Žalobce se proto mýlí, dovozuje-li z vyrozumění Ministerstva vnitra ze dne , datum, možnost zrušení svého pobytového oprávnění a viní-li navíc z tohoto zrušení žalovaného. Žalobci navíc nehrozila žádná vážná újma spojená se zánikem platnosti jeho průkazu trvalého pobytu, respektive s možností nového místa hlášeného pobytu v sídle správního orgánu, který údaj o místě původně hlášeného pobytu žalobce úředně zrušil.

46. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že podmínky k odvolání daru pro nevděk naplněny nebyly. Jednáním zjevně odporujícím dobrým mravům není žalobcem tvrzené nedodržování ústní dohody o faktickém užívání nemovitých věcí, ani podání podnětu ke zrušení údaje o místě hlášeného pobytu žalobce na území ČR. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva, pro její nedůvodnost zamítl (I. výrok tohoto rozsudku).

47. Ze stejných důvodů pak soud zamítl žalobu také v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném vyklizení a předání darovaných nemovitých věcí (II. výrok tohoto rozsudku). Soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný nabyl vlastnické právo k uvedeným nemovitým věcem na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , přičemž k platnému odvolání daru pro nevděk nedošlo. V řízení o žalobě na vyklizení nemovité věci je podle § 1040 o. z. pasivně věcně legitimovaným ten, kdo věc neprávem zadržuje. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je vlastníkem darovaných nemovitých věcí, které žalobce požadoval vyklidit, proto musel soud i v této části podanou žalobu zamítnout.

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud při určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále též jen „a. t.“), vycházel z kupní ceny předmětných nemovitých věcí uvedené v kupní smlouvě z , datum, , tj. z částky 1 000 000 Kč (blíže v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, nebo v nálezech Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22, a ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 1750/23; veškerá zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na adrese nalus.usoud.cz). Náklady řízení žalovaného představuje odměna advokátky stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), c), d), f) per analogiam, g) a. t. ve výši 12 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 110 700 Kč, za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 19. 5. 2023, účast na setkání s mediátorkou dne , datum, , nahlížení do spisu dne 27. 3. 2025, další porada s klientem dne 10. 4. 2025 přesahující jednu hodinu před nařízeným jednáním, účast u jednání soudu dne , datum, , nahlížení do spisu dne 12. 6. 2025 po nařízení dalšího jednání ve věci, další porada s klientem dne , datum, přesahující jednu hodinu před nařízeným jednáním, účast u jednání soudu dne , datum, ) a ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ve výši 6 150 Kč za jeden úkon právní služby, (účast u vyhlášení rozsudku dne , datum, ). Soud žalovanému nepřiznal odměnu za tyto úkony právní služby, neboť se nejednalo o náklady účelně vynaložené a potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18: nahlédnutí do spisu dne 10. 5. 2023 a porada s klientem ze dne 18. 5. 2023 k sepisu vyjádření k žalobě, neboť tyto dva úkony je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení (k tomu blíže např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1407/2017); dopis zástupkyně žalobkyně ze dne 15. 3. 2023, tj. před podáním žaloby, jelikož se pro toto řízení nejedná o výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť zástupkyně žalovaného v uvedeném dopise vyzvala žalobce k zaplacení náhrady škody ve výši 33 000 Kč za neoprávněně odnesené věci z domu, avšak tento nárok není předmětem řízení; sdělení soudu ze dne 3. 7. 2023 o výběru mediátorky, sdělení soudu ze dne 15. 10. 2023 o ukončení mediace, sdělení soudu ze dne 17. 9. 2024 o tom, že svědkyně nebude u jednání potřebovat tlumočníka, neboť tato podání svým obsahem nelze považovat za honorovatelné úkony právní služby podřaditelné pod § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť nejde o úkony ve věci samé (k tomu blíže např. v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 12 Co 370/2021-816, dostupném v databázi beck-online.cz), navíc jde o úkony nevyžádané (blíže např. v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2024, č. j. 75 Co 52/2024-567, dostupném v databázi ASPI); označení a předložení důkazů ze dne 2. 5. 2025, 4. 5. 2025 a 2. 9. 2025, neboť se jedná pouze o úkony procesního charakteru a nikoliv ve věci samé, tudíž jde o úkony neúčtovatelné ve smyslu a. t. a nepodřaditelné pod žádné z ustanovení § 11 a. t. (blíže v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013, na něž odkazuje i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2022, č. j. 12 VSOL 44/2022-208, nebo v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 12 Co 370/2021-816, dostupném v databázi beck-online.cz). Dále zástupkyni žalovaného přísluší paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby učiněných do 31. 12. 2024 po 300 Kč a ve výši 3 150 Kč za 7 úkonů právní služby učiněné od 1. 1. 2025 po 450 Kč. Soud žalovanému nepřiznal náhradu hotových výdajů spočívající v náhradě poplatku zaplaceného za setkání s mediátorem ve výši 400 Kč, neboť žalovaný ani přes výzvu soudu jeho zástupkyni nedoložil, že tento poplatek skutečně zaplatil, respektive že to byl právě on, kdo jej uhradil. Celkem tak činí odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyně žalovaného částku 120 900 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalovaného, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.

49. V řízení vznikly rovněž náklady státu, a to v souvislosti s tlumočením výpovědi svědkyně , jméno FO, při jednání dne , datum, Výše vynaložených nákladů na tlumočení byla určena usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 24 C 132/2023-103. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žalobce, jenž nebyl v řízení úspěšný, nebyly shledány předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků, proto soud uložil povinnost zaplatit náhradu vynaložených nákladů státu v plném rozsahu žalobci. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech státu částku 950 Kč, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.