24 C 135/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 32 489 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 2 314 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 000 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 489 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 165 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 314 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 489 Kč od 7. 5. 2021 do 28. 8. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 489 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 142,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 32 489 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 26 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru do [datum]. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalovaného žalobkyni. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž požaduje po žalovaném zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 4 165 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum] ve výši 2 314 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ či„ zapůjčitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 26 000 Kč. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splatit nejpozději do [datum]. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 240 Kč v případě vyčerpání celého úvěrového limitu. Součástí smlouvy je dokument„ Údaje o poskytovateli úvěru“, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V čl. 6 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení. Z dokumentu„ Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že totožnost spotřebitele měla být ověřena autorizační platbou z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Z dokumentu identifikované příjmy soud zjistil, že měl být ověřen příjem žalovaného ve výši 100 000 Kč čistého měsíčně. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne [datum] měla být žalovanému vyplacena částka 12 000 Kč a dne [datum] mu měla být vyplacena částka 14 000 Kč. Z dokumentu„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši 52 000 Kč, přičemž příjem byl ověřen ve výši 100 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 25 000 Kč, disponibilní příjem měl činit 26 500 Kč. Z dokumentu„ Souhlas se zpracováním osobních údajů“ soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním svých osobních údajů. Z dokumentu„ Obecné principy posuzování úvěruschopnosti“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti. Žalobkyně předložila rovněž kopii občanského průkazu žalovaného.

4. Z výzvy ze dne 25 8. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 42 311,70 Kč do tří dnů. Z výplatní pásky za listopad 2020 soud zjistil, že žalovaný obdržel částku 3 813,15 EUR jako mzdu ze zaměstnání. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. [bankovní účet] a že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 12 000 Kč a dne [datum] částka 14 000 Kč.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne [datum] se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru do výše 26 000 Kč a žalovaný se měl zavázat splatit vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem nejpozději do [datum]. Žalovaný vyčerpal celkem částku 26 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu. Žalovaný nic neuhradil.

6. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne [datum] Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z fotografií dokladů žalovaného a z obdržení platby), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne [datum] v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se sice podařilo prokázat, že dne [datum] jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

11. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, z nichž žalovaný nic nevrátil. Sám žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 26 000 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. Soud zamítl žalobu ohledně poplatku ve výši 6 489 Kč, částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 314 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 314 Kč s úrokem z prodlení z částky 32 489 Kč od 7. 5. 2021 do 28. 8. 2022 a úroku z prodlení z částky 6 489 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení, neboť tyto nároky platně nevznikly z důvodu neexistence předmětné smlouvy.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 44 930,84 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 29 558,08 Kč, tj. z 66 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 15 372,76 Kč, tj. z 34 %, a žalobkyni proto náleží pouze částečná náhrada nákladů ve výši 32 %. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 393 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 3 571 Kč, z nichž žalobkyni náleží část 32 %, tj. částka 1 142,72 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to za podání ze dne [datum], neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.