24 C 137/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno o 30 441 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 441 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 441 Kč od 17. 12. 2023 do 30. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 441 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 21 000 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 741,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 30 441 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, s.r.o., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 16. 11. 2023 poskytnuta částka 21 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zapůjčenou částku do 16. 12. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, seznámením se s parametry a poplatky požadovaného úvěru, uvedením osobních údajů a potvrzením textu smlouvy. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla právní předchůdkyně žalobkyně do dostupných registrů CEE, ISIR, CRKI, EUCB, NRKI a BRKI. Žalovaný neuhradil sjednanou částku včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná částka 30 441 Kč zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 21 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 819,63 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 621,37 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k zaplacení, ale žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, “ ze dne 16. 11. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako „úvěrující“ a žalovaný jako „úvěrovaný“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu , č. účtu, ; úvěrující se měl zavázat poskytnout úvěrovanému úvěr ve výši 21 000 Kč a úvěrovaný se měl zavázat vrátit věřiteli tuto částku do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 8 819,63 Kč a úrokem ve výši 621,37 Kč. Podle čl. VII. smlouvy se smluvní strany měly dohodnout, že budou vzájemně komunikovat prostředky komunikace na dálku a že úvěrovaný je oprávněn užívat klientskou zónu, tj. prostor vymezený na internetových stránkách úvěrujícího, k němuž je zřízen přístup výlučně úvěrovanému na základě jedinečného přístupového kódu. Tento dokument nebyl úvěrovaným vlastnoručně podepsán. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru.

4. Z výpisů z databází „Informace o vlastníkovi“ a „Účet“ soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem účtů č. , Anonymizováno, , IBAN, a , IBAN, . Z potvrzení o provedení transakce ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je právní předchůdkyně žalobkyně, byla dne 16. 11. 2023 odeslána na účet č. , č. účtu, částka 21 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 4. 7. 2025 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl v období od 20. 2. 2007 do 2. 1. 2025 žalovaný. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 16. 11. 2023 byla na tento účet připsána částka 21 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 2023-11-16“.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , spisová značka, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu do tří dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Podle podacího lístku bylo oznámení spolu s předžalobní výzvou odesláno žalovanému dne 22. 1. 2025.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, “ se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč s datem splatnosti do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému a žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tutéž částku s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 819,63 Kč a úrokem v kapitalizované výši 621,37 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 21 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která toto postoupení žalovanému oznámila a vyzvala jej předžalobní výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva a její změna mezi smluvními stranami uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalovaného), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronických souborů .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění tohoto dokumentu v okamžiku jeho podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 16. 11. 2023 v podobě předložené soudu, neboť tento dokument nebyl žalovaným vlastnoručně podepsán, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že dne 16. 11. 2023 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

19. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, z nichž žalovaný ničeho nevrátil. Nárok na vrácení této částky byl platně postoupen na žalobkyni. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně byla pohledávka za žalovaným platně postoupena na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 21 000 Kč z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud se jedná o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2025 s lhůtou splatnosti do tří dnů, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 22. 1. 2025; na základě domněnky doby dojití podle § 573 o. z. došla výzva žalovanému dne 27. 1. 2025, lhůta k plnění mu uplynula dne 30. 1. 2025 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 21 000 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

20. Soud žalobkyni nepřiznal částku 9 441 Kč, zahrnující poplatek za sjednání úvěru ve výši 8 819,63 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 621,37 Kč, neboť tyto nároky měly být založeny smlouvou, kterou soud shledal nicotnou. Soud žalobkyni tudíž nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto neexistujících nároků a ani úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 17. 12. 2023 do 30. 1. 2025, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že předžalobní výzva k plnění byla odeslána žalovanému dne 22. 1. 2025, na základě domněnky doby dojití došla žalovanému dne 27. 1. 2025, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 30. 1. 2025 a teprve dne 31. 1. 2025 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, a nikoliv již 17. 12. 2023. Dále soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení ve výši 3 % z částky 21 000 Kč za období od 31. 1. 2025 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu převyšuje žalobkyní požadovaná výše úroku z prodlení výši zákonnou podle platných předpisů. Proto soud žalobu v uvedené části jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 38 822,70 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 22 788,16 Kč, tj. v rozsahu 59 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 16 034,54 Kč, tj. v rozsahu 41 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 18 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 218 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 30 441 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 4 122 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 18 %, tj. částka 741,96 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to podání ze dne 18. 8. 2025 a 8. 9. 2025, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v nich obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.