24 C 138/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 8 745 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 625 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 8 745 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky dne [datum].

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o zápůjčce“ ze dne [datum] je žalovaná označena jako klient a je identifikována jménem a příjmením, adresou pobytu, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailovou adresou a doručovací adresou. Tento dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a závazek žalované uhradit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč do 18. 10. 2019. V místě pro podpis žalované bylo uvedeno její jméno a příjmení, datum [datum], čas [anonymizováno] a [příjmení] kód [číslo]. Podle všeobecných obchodních podmínek musela žalovaná provést registraci na webové stránce žalobkyně, kde měla požádat o poskytnutí úvěru a odeslat na účet žalobkyně částku 1 Kč. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byla žalovaná, připsána částka 5 000 Kč z účtu žalobkyně. Podle pěti předložených upomínek měla žalobkyně vyzývat žalovanou k úhradě jejího dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 14. 10. 2020, jež byla žalované odeslána téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru, jíž je dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i smlouva o zápůjčce, musí být podle ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být předmětná smlouva o zápůjčce uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o zápůjčce nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalované), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o zápůjčce, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o zápůjčce ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o zápůjčce v podobě předložené soudu, neboť tato neobsahuje podpis žalované a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Uvedení PIN kódu v místě pro podpis žalované neprokazuje, že tuto smlouvu podepsala právě žalovaná a že tím akceptovala smlouvu ve znění, v němž ji žalobkyně předložila soudu. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v září 2019 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o zápůjčce v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se dle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu.

4. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 14. 10. 2020 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Ohledně předcházejících pěti upomínek žalobkyně netvrdila a neprokázala, že byly žalované odeslány, a proto je soud za platné a účinné výzvy k úhradě dluhu. Předžalobní výzva mohla být žalované doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění jí tak uplynula dne 18. 10. 2020 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč od 19. 10. 2020 do zaplacení a zamítl žalobu ohledně částky 6 245 Kč, představované poplatkem za zpracování poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč, smluvní pokutou ve výši 2 120 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to s ohledem na právní posouzení smlouvy o zápůjčce jako zdánlivého jednání, a úroku z prodlení z částky 6 625 Kč ve výši 10 % ročně za období od 20. 10. 2019 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 6 245 Kč s příslušenstvím, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jejího úspěchu v řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.