24 C 15/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 440 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 30. 5. 2023 elektronicky smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnou částku spolu s úroky prostřednictvím měsíčních splátek po 3 000 Kč. Žalovaný však ani přes zaslané upomínky neuhradil ničeho, proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou dopisem ze dne 21. 9. 2024 zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit dlužnou jistinu i náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě svého dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že tato smlouva měla být uzavřena elektronickou formou mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalobkyně je zde označena jako „poskytovatel“ a žalovaný jako „spotřebitel“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu , č. účtu, . Žalobkyně se měla ve smlouvě zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s vyplacením na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutý úvěr do 15. 5. 2024 s tím, že úrok činí 10,00 % měsíčně z poskytnuté jistiny a hrazen má být formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny ve výši po 3 000 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce a současně s poslední splátkou úroku je splatná i poskytnutá jistina úvěru. V místě pro podpisy smluvních stran je jen podpis zástupce žalobkyně, v záhlaví první strany smlouvy je uvedena „Autorizační doložka – identifikátory a časový klíč“ s uvedením IP adresy, datum podpisu – , datum, , Čas podpisu – , Anonymizováno, SMS kód – , Anonymizováno, a SMS kód potvrzen z tel. čísla – , hodnota, . Z čl. X smlouvy se podává, že smluvní strany sjednávají, že smlouvu uzavírají elektronicky, prostřednictvím tzv. „klientského účtu“, přičemž spotřebitel obdrží odkaz na svůj klientský účet a k tomu mu bude zaslán na jeho telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu unikátní SMS kód, po jehož zadání do klientského účtu se spotřebiteli zřídí přístup; pokud spotřebitel souhlasí se zněním navržené smluvní dokumentace, odškrtne políčko „Souhlasím se zněním smluvní dokumentace“ a klikne na tlačítko „Podepsat“, v tento okamžik je spotřebiteli odeslána zpráva s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo, spotřebitel následně ve svém klientském účtu zaslaný autorizační SMS kód opíše u vygenerované smluvní dokumentace a klikne na „Potvrdit SMS kód“; tím je smlouva považována za podepsanou; pro dostatečné ověření a určení identity jednající osoby je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli tzv. „verifikační platbu“ ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o úvěru soud zjistil, že v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele žalovaný uvedl, že jeho zaměstnavatelem je , jméno FO, , jeho měsíční příjem činí 29 076 Kč, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč a jeho pravidelné finanční závazky, představované splátkami hypotéky, činí 8 000 Kč; podle lustrace žalovaného v dostupných databázích nemá žalovaný nikde žádný záznam, podle registru , Anonymizováno, byl hodnocen jako vysoce rizikový klient, skóring spotřebitele byl stanoven jako vyšší bonita. Z předsmluvních informací a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl informován o parametrech poskytovaného úvěru.

4. Z výsledku lustrace v registru SOLUS ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný nemá negativní záznam. Z lustrace v databázi neplatných dokladů MV ČR soud zjistil, že nebyl zobrazen žádný záznam. Z výstupů z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že osoba s rodným číslem , hodnota, nebyla nalezena. Z lustrace v registru exekucí Cribis ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že , jméno FO, , narozený , datum, , má od , datum, živnostenské oprávnění pro obor , Anonymizováno, . Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil jeho osobní údaje a fotografii. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u , jméno FO, jako , Anonymizováno, se základní měsíční mzdou 25 000 Kč. Z výplatních lístků žalovaného za měsíce únor, březen a duben 2023 soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 31 657 Kč, 31 663 Kč a 31 667 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný má v SJM se , jméno FO, byt č. , Anonymizováno, 6 v budově č.p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , nacházející se na pozemku č. , Anonymizováno, , v k. ú. a obci , adresa, .

5. Z potvrzení o platbách soud zjistil, že na účet žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 30. 5. 2023 připsána platba ve výši 1 Kč z účtu č. , č. účtu, s poznámkou „, Jméno žalovaného, “ a dne 31. 5. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, odeslána na účet č. , č. účtu, platba ve výši 30 000 Kč s poznámkou „, jméno FO, úvěr“. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 27. 3. 2025 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl v květnu a červnu 2023 žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za měsíce květen a červen 2023 soud zjistil, že dne 31. 5. 2023 byla na tento účet připsána částka 30 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, úvěr“.

6. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 3. 2024 a z e-mailové zprávy totožného obsahu, odeslané na adresu , e-mail, , soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dosud neuhrazené splátky úvěru ve výši 3 000 Kč a nákladů na upomínku ve výši 500 Kč do 4. 4. 2024. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 4. 2024 a z e-mailové zprávy téhož obsahu, odeslané na adresu , e-mail, , soud zjistil, že žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě dosud neuhrazené splátky úvěru ve výši 3 000 Kč a nákladů na dvě upomínky ve výši 1 000 Kč do 20. 4. 2024. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 9. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně informoval žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzval jej k úhradě jeho dluhu ve výši 48 928,39 Kč do 5. 10. 2024; tento dopis byl odeslán žalovanému dne 21. 9. 2024.

7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu měla poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a v níž se měl žalovaný zavázat splatit poskytnutou částku spolu s úrokem. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se na webových stránkách žalobkyně zaregistroval a elektronicky požádal o předmětný úvěr. Při uzavírání smlouvy zjistila žalobkyně na základě informací žalovaného, jaké jsou jeho příjmy a náklady na bydlení, provedla lustraci žalovaného v dostupných rejstřících a registrech a měla k dispozici výplatní pásky žalovaného a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel ani přes zaslané upomínky, žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr, přičemž s ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání soudu nemohla být o této skutečnosti poučena podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně ve svém podání ze dne 2. 4. 2025 předložila důkazy (zejména výplatní pásky žalovaného a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného), kterými prokázala, že se při posuzování úvěruschopnosti zabývala příjmy žalovaného. Žalobkyně však měla přistoupit rovněž k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o jeho výdajích (s výjimkou tvrzení žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč a splátka hypotečního úvěru činí 8 000 Kč, na které ale žalobkyně nemůže bez dalšího ověření spoléhat). Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit a doplnit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho výdajů, a tudíž jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, a to z úřední povinnosti podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a souvisejících poplatcích včetně nákladů na upomínání, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020-68, dostupný v databázi ASPI.)

13. Soud rovněž dospěl na základě právního posouzení zjištěných skutečností k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a uvedení SMS kódu v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaný nevrátil ničeho. Žalovaný tudíž dluží na jistině úvěru celou poskytnutou částku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že poskytnutou jistinu bez souvisejících poplatků a úroků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené jistiny úvěru nadále trvá. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 30 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v dopise ze dne 21. 9. 2024, jímž jej informovala o zesplatnění úvěru, se lhůtou splatnosti do 5. 10. 2024; žalovaný na tuto výzvu došlou do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

15. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě dopisu o zesplatnění úvěru, podaném k poštovní přepravě dne 21. 9. 2024 s lhůtou splatnosti do 5. 10. 2024. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení. Soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných nákladů na upomínání soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části 3 %, tj. v částce 1 000 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu v částce 2 440 Kč. Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek v částce 1 240 Kč, náklady zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 30 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci do 31. 12. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne 2. 4. 2025, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.