24 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 275 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 800,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 335,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 680,88 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 405,88 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 680,88 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 8 675 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne datum.

2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 58 týdenních splátkách spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy písemně prohlásil, že jeho příjem činí částka, jeho běžné měsíční výdaje činí částka a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí částka. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky a doklady SIPO žalovaného. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že úroková sazba je v případě úhrady půjčky v 58 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 23,72 % ročně, že uhrazené splátky budou započteny nejprve na poplatky a poté na jistinu půjčky, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětnou částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný uhradil poslední příslušnou splátku dne 14. 11. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ve výši 8 675 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a požádala jej o uhrazení dlužné částky 8 675 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne datum. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 9. 3. 2021.

3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 9 odst. 1, § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 1, 2, § 2993 věty první, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky a doklady SIPO žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 8 725 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měl žalovaný na základě neplatné smlouvy uhradit (17 400 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (8 675 Kč). Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků ve výši 1 275 Kč žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, je proto žalovaný povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, tedy částku 1 275 Kč. Žalobkyně má nárok i na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení. Výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 18. 1. 2020. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 1 275 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

4. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatku za poskytnutí zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 1 275 Kč (v rámci požadované celkové částky 6 680,88 Kč) od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2020, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 7. 1. 2020, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 18. 1. 2020, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 19. 1. 2020, a nikoliv již 7. 12. 2019.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 1 275 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 7 400 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.