24 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdu žalovaného dopravním prostředkem žalobkyně a přirážky k jízdnému na základě zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]. Jelikož žalovaný je státním občanem [anonymizováno], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. S ohledem na neexistenci mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou (případně Československem) a [anonymizováno] (případně [anonymizováno]) upravující pravomoc a rozhodné právo pro řízení o nároku ze smlouvy o přepravě, posoudil soud tyto podmínky řízení podle práva EU. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný má podle výpisu z informačního systému základních registrů bydliště v České republice, a to v době zahájení řízení na adrese [adresa], a proto se příslušnost soudu určuje podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“). Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 5 odst. 2 věty první nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě cestujících zvoleno smluvními stranami podle druhého pododstavce, je rozhodným právem právo země obvyklého bydliště cestujícího za předpokladu, že se v této zemi nachází rovněž místo odjezdu nebo místo určení. Jelikož v tomto případě nedošlo k volbě rozhodného práva stranami smlouvy o přepravě a zároveň má žalovaný bydliště v České republice a místo jeho odjezdu je rovněž na území ČR, je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje závazkový vztah účastníků založený smlouvou o přepravě, právo české. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince C metra. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. O provedené přepravní kontrole byl uvedeného dne sepsán na místě zápis [číslo] podle něhož byly dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ihned. Výše jízdného 24 Kč vyplývá z tarifu žalobkyně a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 22. 9. 2020. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. V souladu s ustanovením § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 24 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni, v němž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne 18. 7. 2020, do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.