24 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 21 286,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 286,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 855,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 822,06 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 334,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 21 286,47 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 14. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnou částku spolu s úroky prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 1 000 Kč. Žalovaná však ani přes zaslané upomínky neuhradila dlužné splátky úvěru, proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou ke dni 21. 10. 2025 zesplatnila. Žalované dále vznikla povinnost zaplatit poplatek za upomínání ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za období od 5. 11. 2025 do 20. 11. 2025 v kapitalizované výši 319,47 Kč. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet na základě informací od žalované a lustrací v dostupných databázích. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila pouze částku 1 000 Kč, a to dne 15. 6. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč vyplacením na účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činí 1 000 Kč. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o úvěru soud zjistil, že v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele žalovaná uvedla, že je vyučena, její měsíční příjem činí 50 000 Kč a její náklady na bydlení činí 15 000 Kč; podle lustrace žalované v dostupných databázích nemá žalovaná nikde žádný záznam, její finanční závazky činí 8 000 Kč a podle závěru posouzení úvěruschopnosti má žalovaná dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která podle smlouvy činí 1 000 Kč. Podle čl. 5.8 smlouvy platí, že jestliže spotřebitel po zesplatnění úvěru nezaplatí vyčíslenou dlužnou částku ve stanovené lhůtě k plnění v předžalobní výzvě, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni uplynutí stanovené lhůty v předžalobní výzvě až do jejího úplného zaplacení. Z elektronické obálky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronickým podpisem dne 14. 5. 2025. Z předsmluvních informací a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla informována o parametrech poskytovaného úvěru.

4. Z datového výstupu z , Anonymizováno, soud zjistil, že ke dni 13. 5. 2025 žalovaná neměla žádný záznam v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS ani v Centrální evidenci exekucí. Z kopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění žalované soud zjistil její osobní údaje a fotografii.

5. Z potvrzení o platbách soud zjistil, že na účet žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 14. 5. 2025 připsána platba ve výši 1 Kč z účtu žalované č. , č. účtu, se zprávou „, právnická osoba, . , Anonymizováno, “ a dne 14. 5. 2025 byla z účtu č. , č. účtu, odeslána na účet č. , č. účtu, platba 20 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, úvěr“. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2026 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byla v květnu 2025 žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc květen 2025 soud zjistil, že dne 14. 5. 2025 byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, úvěr“.

6. Z upomínky ze dne 20. 7. 2025 a z e-mailové zprávy z téhož dne, odeslané žalobkyní na adresu , e-mail, , soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě neuhrazené splátky úvěru ve výši 1 000 Kč a nákladů na upomínku ve výši 500 Kč do 4. dne od vystavení upomínky. Z upomínky ze dne 5. 8. 2025 a z e-mailové zprávy z téhož dne, odeslané žalobkyní na adresu , e-mail, , soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě neuhrazené splátky úvěru ve výši 1 000 Kč a nákladů na dvě upomínky ve výši 2 x 500 Kč do 20. 8. 2025. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 10. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně informoval žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzval ji k úhradě jejího dluhu do 4. 11. 2025.

7. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz listinou nazvanou Zásady zpracování osobních údajů.

8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě jí poskytla částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem a pro případ prodlení s úhradou splátek se zavázala zaplatit smluvní pokutu a další související náklady. Při uzavírání smlouvy zjistila žalobkyně na základě informací od žalované, jaké jsou její příjmy a náklady na bydlení a provedla lustraci žalované v dostupných rejstřících. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr ani přes zaslané upomínky, žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle nerozporovaného tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na splátkách úvěru částku 1 000 Kč.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované, čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, smluvní pokutě a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

17. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze částku 1 000 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru, tudíž žalovaná dluží na této jistině částku 19 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 19 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalovaná spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná. S ohledem na výši dlužné částky a na žalovanou tvrzenou výši příjmů a výdajů proto soud žalované uložil, aby neuhrazenou část jistiny ve výši 19 000 Kč zaplatila žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť tato lhůta se soudu jeví jako zcela přiměřená možnostem žalované a pro jinou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru s příslušenstvím soud neshledal důvod.

18. Pokud jde o příslušenství, soud poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupném na www.nsoud.cz, podle nichž je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož žalovaná se tak dosud nedostala do prodlení s úhradou nesplacené části jistiny úvěru, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z této jistiny, a proto jí jej soud nepřiznal.

19. Zbývající část žaloby v částce 2 286,47 Kč soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní úrok z jistiny úvěru v kapitalizované výši 2 855,06 Kč, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tuto částku nárok. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, formulované v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 25 550,87 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 19 000 Kč, tj. v rozsahu 74 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 6 550,87 Kč, tj. v rozsahu 26 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 48 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 966 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 21 286,47 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 781 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 48 %, tj. částka 1 334,88 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne 1. 4. 2026, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.