24 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 20. 9. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím jako kupní ceny ze smlouvy uzavřené mezi společností [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Jelikož žalovaný je státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Žalovaný měl podle zjištění soudu v době zahájení řízení své bydliště ve smyslu čl. 62 nařízení Brusel I bis ve Slovenské republice, tj. v jiném členském státě, na adrese [adresa], [země] [město] uzavření smlouvy i místem jejího plnění je Česká republika. Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. a) téhož nařízení se právo rozhodné pro smlouvu o koupi zboží řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště. Právní předchůdkyně žalobkyně coby prodávající měla v době uzavření smlouvy své obvyklé bydliště ve smyslu čl. 19 odst. 1, 3 nařízení Řím I v České republice na adrese [adresa], a proto je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje závazkový vztah účastníků založený kupní smlouvou, právo české. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli účastnickou smlouvu [číslo] s dodatkem ze dne [datum], jehož součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] s dotací (4 000), [anonymizováno] [číslo]. Na toto koncové zařízení byla žalovanému poskytnuta sleva 4 000 Kč, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy na sjednanou dobu. Podle všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně má zájemce o uzavření účastnické smlouvy řádně vyplnit a podepsat formulář nazvaný„ Účastnická smlouva“ a předložit jej právní předchůdkyni žalobkyně společně s dokumenty potřebnými k ověření totožnosti zájemce. Vrubopisem [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vrácení tzv. podmíněné slevy k zařízení [anonymizováno] [číslo] ve výši 4 000 Kč se splatností dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění jejích příloh postoupila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou pohledávku na žalobkyni a současně o postoupení informovala žalovaného dopisem ze dne 30. 7. 2020. Upomínkou ze dne 24. 5. 2017 byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 26. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 22 377,43 Kč a současně byl upozorněn na možnost uplatnění této pohledávky u soudu. Po zhodnocení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný platně a účinně uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně účastnickou smlouvu podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, a to včetně kupní smlouvy podle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) na uvedené koncové zařízení. Jelikož žalovaný nedodržel podmínky smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně mu řádně vyúčtovala vrácení poskytnuté podmíněné slevy. Celkem tak žalovaný dluží na kupní ceně za koncové zařízení částku 4 000 Kč. Žalobkyně prokázala, že na ni byla podle ustanovení § 1879 o. z. platně postoupena žalovaná pohledávka a že toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto částku žalobkyni uhradil, případně že by se zprostil povinnosti k její úhradě jiným způsobem. Námitku promlčení žalovaného nároku soud neshledal důvodnou, neboť splatnost závazku nastala dne podle předloženého vrubopisu dne 19. 9. 2017, a tudíž právo mohlo být podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. poprvé uplatněno u soudu dne 20. 9. 2017. Žaloba byla podána dne 18. 9. 2020, tedy před uplynutím tříleté promlčecí lhůty podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. Soud proto shledal žalobu ohledně částky 4 000 Kč důvodnou, a to včetně úroku z prodlení, neboť žalovaný je ve smyslu ustanovení § 1968 věty první o. z. v prodlení, a proto žalobkyni náleží úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. z částky 4 000 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 20. 9. 2017 do zaplacení, přičemž počátek prodlení se odvíjí od splatnosti vyúčtování vrácení poskytnuté slevy ze dne 5. 9. 2017. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 24 C 150/2021, 4 C 147/2021, 8 C 88/2021), a proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.