24 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 809,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 436,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 436,89 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 372,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 769,91 Kč od 12. 7. 2025 do 13. 11. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 333,02 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 14 809,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 9. 2. 2025 v elektronické podobě smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne 9. 2. 2025 bezhotovostním převodem na účet částka 5 000 Kč a dne 12. 3. 2025 částka 1 206 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku do 3. 8. 2026 spolu se smluvním úrokem, s poplatkem za vyplacení tranší úvěru a s poplatky za zvolené služby „Klidné spaní“, „Presto“ a „Informační SMS servis“. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do dostupných rejstříků a vyžádala si od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích. Jelikož žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, žalobkyně smlouvu podle čl. 7 odst. 1 vypověděla a informovala o tom žalovaného e-mailem. Dne 18. 11. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ale žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 6 200 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 117,93 Kč, smluvního úroku ve výši 7 895,04 Kč, poplatků za služby „Klidné spaní“ ve výši 102,48 Kč, „Presto“ ve výši 320,70 Kč a „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, od 12. 4. 2025 do 11. 7. 2025 v kapitalizované výši 144,91 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ‚, právnická osoba, ‘ č. , hodnota, “ ze dne 9. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“, s uvedením mimo jiné svých bankovních účtů č. , č. účtu, a , č. účtu, , a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem účtu; tato listina nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 32 700 Kč. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši podle čl. 5 VOP, přičemž splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, nejpozději do 3. 8. 2026, a to převodem na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ve smlouvě byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úroková sazba 1,066 % denně. Podle čl. VII odst. 4 smlouvy činí poplatek za službu „Klidné spaní“ 3,66 Kč denně, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 0,96 Kč denně. Čl. VIII odst. 1 smlouvy obsahuje nárok věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení. Součástí smlouvy je dokument „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru ‚, právnická osoba, ‘“, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále předpis denních splátek, z něhož soud zjistil výši denní splátky úvěru 58,59 Kč pro období od 10. 2. 2025 do 4. 8. 2026, a všeobecné obchodní podmínky (VOP). V čl. 5.9 VOP je uveden vzorec pro výpočet denní splátky úvěru. Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že ověření totožnosti žalovaného bylo provedeno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Z dokumentu „BankID výpis“ soud zjistil pouze prázdný nevyplněný formulář. Z dokumentu „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že příjmy žalovaného měly být ověřeny prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, přičemž výše ověřeného čistého měsíčního příjmu měla činit 43 567 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 9. 2. 2025 vyplacena částka 5 000 Kč s VS , var. symbol, a dne 12. 3. 2025 částka 1 206,22 Kč s VS , var. symbol, . Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši 22 000 Kč, přičemž jeho příjem byl ověřen ve výši 43 567 Kč měsíčně, žalovaný uvedl své výdaje v celkové výši 15 000 Kč, disponibilní příjem měl činit 10 500 Kč. Z dokumentu „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním svých osobních údajů. Z dokumentu „Informace pro spotřebitele“ soud zjistil obecné principy poskytování úvěrů žalobkyní. Z dokumentu „Obecné principy posuzování úvěruschopnosti“ soud zjistil, jak žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti.

4. Z e-mailové zprávy ze dne 11. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně s okamžitou platností vypověděla smlouvu o půjčce, neboť žalovaný nesplácel předepsané splátky; tato zpráva měla být zaslána na adresu , e-mail, . Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025 a z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 15 004,76 Kč do tří dnů; tato výzva byla odeslána žalovanému dne 5. 11. 2025. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že na tento účet byla dne 9. 2. 2025 připsána částka 5 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr“ a s VS , var. symbol, , dne 12. 3. 2025 byla na tento účet připsána částka 1 206,22 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr“ a s VS , var. symbol, a dne 12. 3. 2025 byla z tohoto účtu odeslána na účet č. , č. účtu, částka 1 769,33 Kč s VS , var. symbol, . Z výpisu z téhož účtu za období od 12. 2. 2024 do 8. 2. 2025 soud zjistil výše příchozích a odchozích plateb včetně tisícikorunových částek, které v souhrnu každý měsíc žalovaný vydával za služby portálu , Anonymizováno, .cz.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle žalovaným nepodepsaného dokumentu s názvem „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ‚, právnická osoba, ‘ č. , hodnota, “ ze dne 9. 2. 2025 se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru do výše 32 700 Kč a žalovaný se měl zavázat splácet vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru, poplatky za sjednané služby a smluvním úrokem denními splátkami, přičemž poslední splátka měla být splatná dne 3. 8. 2026. Žalovaný uvedenou listinu vlastnoručně nepodepsal, sjednávání podmínek poskytnutí úvěru probíhalo elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalovaný vyčerpal celkem částku 6 206,22 Kč a na splátkách zaplatil na účet žalobkyně částku 1 769,33 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru měl žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně ověřila schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným. Následně žalobkyně vypověděla smlouvu uzavřenou s žalovaným z důvodu jeho prodlení se splácením úvěru. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.

6. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů: zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z obdržení první platby z účtu žalobkyně), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 9. 2. 2025 v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se sice podařilo prokázat, že dne 9. 2. 2025 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

11. Pokud se jedná o povinnost žalobkyně posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr, soud dospěl k závěru, že žalobkyně tuto svou povinnost řádně nesplnila, a proto ani z tohoto důvodu nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou. Žalobkyně prokázala pouze to, že jí žalovaný poskytl údaje o výši svého příjmu a svých výdajů, avšak neprokázala, zda a jak tyto údaje od žalovaného ověřila. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je totiž i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Jelikož žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila, má soud za to, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 6 206,22 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 1 769,33 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 4 436,89 Kč nebo její část žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 436,89 Kč s úrokem z prodlení z této částky, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou část poskytnutých finančních prostředků na základě předžalobní výzvy k zaplacení, podané k poštovní přepravě dne 5. 11. 2025 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Výzva byla žalovanému doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 10. 11. 2025, a lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 13. 11. 2025. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 4 436,89 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Soud žalobu zamítl ohledně částky 10 372,97 Kč, představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, poplatky za sjednané služby „Klidné spaní“, „Presto“ a „Informační SMS servis“, smluvní úrok a smluvní pokutu za období od 12. 4. 2025 do 11. 7. 2025, neboť tyto nároky měly být založeny smlouvou, kterou soud shledal nicotnou. Soud žalobkyni tudíž nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto neexistujících nároků, ani úrok z prodlení z dlužné jistiny za období předcházející dni 14. 11. 2025, neboť jako soud uvedl výše, žalovaný se dostal do prodlení s vrácením svého dluhu až tohoto dne, a ani úrok z prodlení z částky 2 333,02 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, neboť tato částka převyšuje dluh žalovaného, a proto na její zaplacení žalobkyni nevznikl nárok. Soud proto žalobu v této části zamítl pro její nedůvodnost.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 14 809,86 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 4 436,89 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 10 372,97 Kč s příslušenstvím. Žalovanému tudíž náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.