24 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 14 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 500 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 18. 4. 2019 do 5. 12. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 14 500 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 351 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] [číslo], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku úvěru spolu se smluvním úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % nesplaceného úvěru se smluvním úrokem a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a vložení unikátního identifikačního kódu do příslušného pole v uživatelském účtu žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně kladně posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru na společnost [právnická osoba], [IČO], která následně postoupila uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně požaduje po žalované pouze úhradu nesplacené části jistiny úvěru ve výši 14 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, telefonním číslem a e-mailovou adresou. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaná se měla zavázat uhradit i úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Podle čl. V smlouvy měla žalovaná úvěr splácet spolu s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru alespoň ve výši minimální splátky, jejíž výše odpovídá 12,5 % z nesplaceného úvěru nebo částce 1 000 Kč s tím, že platí vyšší z těchto částek. Ze dvou dokumentů„ [anonymizována tři slova]“ soud zjistil parametry úvěru a číslo účtu žalované [bankovní účet]. Z dokumentu nazvaného Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně; podle čl. 4 těchto podmínek musel klient při podání žádosti o úvěr navštívit internetové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde si zvolil požadovanou částku úvěru a dobu splatnosti, poté byl povinen předložit veškeré požadované osobní údaje a dokumentaci a potvrdit podání žádosti o úvěr; poté, co klient potvrdil, že si přečetl a porozuměl předsmluvním informacím, přišel mu prostřednictvím SMS unikátní identifikační kód, který zadal na internetových stránkách, a poté stiskl tlačítko„ uzavírám smlouvu o úvěru“, čímž došlo k odeslání žádosti a klient tím vyjádřil souhlas s uzavřením smlouvy. Ze dvou potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne byly z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] převedeny částky 10 000 Kč a 5 000 Kč. Ze tří faktur [variabilní symbol] soud zjistil, že aktuální povinná minimální měsíční splátka měla ke dni [datum] činit 2 438,75 Kč, ke dni [datum] měla činit 2 618,75 Kč a ke dni [datum] měla činit 2 814,69 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno a rovněž byla vyzvána k úhradě svého dluhu do tří dnů; z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů, přičemž oznámení o postoupení pohledávky i předžalobní výzva byly podány k poštovní přepravě dne [datum].

5. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. [bankovní účet]. Z výpisu z tohoto účtu za prosinec 2018 soud zjistil, že dne [datum] byly na tento účet připsány částky 10 000 Kč a 5 000 Kč prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno].

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne [datum] se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalované možnost čerpání úvěru až do výše 50 000 Kč a žalovaná se měla zavázat hradit vyčerpané prostředky ve splátkách spolu s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru. Žalovaná vyčerpala celkem částku 15 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou přes společnost [právnická osoba] na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila a vyzvala ji k úhradě dluhu. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne [datum] Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z čerpání finančních prostředků žalovanou), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru ze dne [datum], neboť tato nebyla žalovanou vůbec podepsána, v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že její právní předchůdkyně jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž žalovaná uhradila pouze 500 Kč. Nárok na vrácení nesplacené části poskytnuté jistiny ve výši 14 500 Kč byl platně postoupen na žalobkyni. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a následně byla pohledávka za žalovanou platně postoupena až na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 14 500 Kč z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalované. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo oznámením o postoupení pohledávky s lhůtou splatnosti do tří dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 1. 12. 2021, žalované mohla být doručena nejdříve následující den, lhůta k plnění žalované uplynula dne 5. 12. 2021 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 14 500 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení a uložil žalované povinnost zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

13. Zbývající část žaloby ohledně úroku z prodlení z částky 14 500 Kč od 18. 4. 2019 do 5. 12. 2021 soud zamítl, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 1. 12. 2021, žalované mohla být doručena nejdříve následující den a třídenní lhůta k plnění uplynula dnem 5. 12. 2021, tedy prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 6. 12. 2021, a nikoliv již 18. 4. 2018. Soud rovněž žalobu zamítl ohledně úroku z prodlení z částky 14 500 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ohledně sazby 1,25 % ročně.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 19 357,10 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 15 482,62 Kč, tj. z 80 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 3 874,48 Kč, tj. z 20 %. Míra úspěchu žalobkyně dosáhla 60 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud při určení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. pod sp. zn. 11 C 226/2021, 18 C 99/2021 či 18 C 94/2021), a proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. 300 Kč z tarifní hodnoty 14 500 Kč, a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to podání ze dne [datum] a [datum], neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v nich obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Celkem tedy žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 2 252 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 60 %, tj. částka 1 351 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.