24 C 203/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 928 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 420 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 928 Kč od 27. 9. 2020 do 31. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 508 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 708 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 16 704,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [anonymizováno] C [číslo], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovaném poskytnuta částka 30 927,61 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku úvěru do [datum]. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla právní předchůdkyně žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru ve výši 30 927,16 Kč na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 27. 10. 2020 předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ nebo„ zapůjčitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 80 000 Kč. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splácet alespoň ve výši minimální splátky, jejíž výše odpovídá 11 % z nesplaceného úvěru nebo částce 1 000 Kč s tím, že platí vyšší z těchto částek. V čl. II smlouvy byl uveden úrok ve výši 10,5 % měsíčně. Z dokumentu„ [anonymizována tři slova]“ soud zjistil parametry úvěru a číslo účtu žalovaného [bankovní účet]. Z dokumentu nazvaného Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně; podle čl. 4 až 4.4 těchto podmínek musel klient při podání žádosti o úvěr navštívit internetové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde si zvolil požadovanou částku úvěru a dobu splatnosti, poté byl povinen vyplnit své osobní údaje a seznámit se s veškerou dokumentací a jednotlivě ji odsouhlasit; po odeslání žádosti stisknutím tlačítka„ požádat“, přišel klientovi SMS kód (čl. 4), který zadal na internetových stránkách, a poté opět stiskl tlačítko„ požádat“, čímž došlo k odeslání žádosti a klient tím vyjádřil souhlas s uzavřením smlouvy ve vzorové podobě včetně obchodních podmínek a dalších dokumentů. Z faktury [variabilní symbol] soud zjistil, že dlužná částka měla ke dni [datum] činit 30 927,61 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a rovněž byl vyzván k úhradě svého dluhu do tří dnů od obdržení dopisu; oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 10. 2020 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

5. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. [bankovní účet]. Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne [datum] byla na účet připsána částka 4 500 Kč, dne [datum] částka 15 500 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 920 Kč a dne [datum] částka 1 500 Kč, vše prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno].

6. Z fotografie občanského průkazu žalovaného a z fotografie žalovaného s občanským průkazem soud zjistil, že její právní předchůdkyně komunikovala se žalovaným. Z dokumentu ze dne [datum], vystaveného právní předchůdkyní žalobkyně a nazvaného Ověření úvěruschopnosti klienta, soud zjistil, že solventnost žadatele byla při podání žádosti o úvěrový produkt ověřena dle interních kritérií zahrnujících lustraci v rejstřících ISIR, CEE a DB, ověření závazků žadatele u jiných věřitelů a uvedení příjmů a výdajů žadatele. Z předložených potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 1 500 Kč, dne [datum] částku 920 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 15 500 Kč a dne [datum] částku 4 500 Kč.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne [datum] se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru až do výše 80 000 Kč a žalovaný se měl zavázat hradit vyčerpané prostředky spolu s úrokem ve splátkách. Před poskytnutím úvěru prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaný vyčerpal celkem částku 23 420 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila a vyzvala jej k úhradě dluhu. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.

8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne [datum] Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z fotografií dokladů žalovaného a z následného čerpání finančních prostředků žalovaným), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne [datum], neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána, v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 23 420 Kč, z nichž žalovaný ničeho nevrátil. Nárok na vrácení této částky byl platně postoupen na žalobkyni. Sám žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně svou pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 23 420 Kč, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo oznámením o postoupení pohledávky s lhůtou splatnosti do tří dnů od jejího obdržení žalovaným; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 10. 2020, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující den, lhůta k plnění žalovaném uplynula dne 31. 10. 2020 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 23 420 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a uložil žalovanému povinnost zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného úroku ve výši 7 508 Kč soud s ohledem na výše uvedenou neexistenci smlouvy o úvěru jako nedůvodnou zamítl. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal vzhledem k výše uvedenému úrok z prodlení z částky 30 928 Kč od 27. 9. 2020 do 31. 10. 2020, neboť v tomto období žalovaný nebyl v prodlení s plněním svého dluhu, a ze zamítnuté částky 7 508 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 34 388,33 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 25 855,03 Kč, tj. ze 75 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 8 533,30 Kč, tj. ze 25 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 50 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. pod sp. zn. 24 C 259/2021, 4 C 237/2021 či 11 C 233/2021). Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 1 500 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 3. a. t. 500 Kč z tarifní hodnoty 30 928 Kč, a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 238 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to podání ze dne [datum] a [datum], neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v nich obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Celkem tedy žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 3 416 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 50 %, tj. částka 1 708 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.