24 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 350 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 350 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 46 500 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 74 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] ústně smlouvu o zápůjčce, která byla následně sepsána písemně dne [datum], což lze považovat za písemné potvrzení ústně uzavřené smlouvy, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku 1 000 000 Kč se lhůtou splatnosti do [datum]. Žalovaný však žalobci neuhradil ničeho, proto jej žalobce vyzval k vrácení zapůjčené částky a následně podal žalobu znějící jen na částku 350 000 Kč, a to s ohledem na problematickou dobytnost původní částky. V mezidobí žalobce postoupil svou pohledávku z uvedené smlouvy o zápůjčce na [právnická osoba] [právnická osoba], která následně tuto pohledávku postoupila zpět na žalobce, neboť z její strany nedošlo k vymožení předmětné pohledávky. Žalobce půjčoval peníze žalovanému i v minulosti, tehdy však žalovaný vše včas vracel; žalobce spolupracoval i s [jméno] [jméno], jemuž také půjčoval peníze, ale nikdy nedal žalovanému peníze pro pana [jméno] a ani to neměl v úmyslu. Nárok uplatněný žalobou se [jméno] [jméno] netýká, nejedná se o peníze poskytnuté za účelem zprostředkování investiční příležitosti. Směnku, kterou žalobci vystavil žalovaný a kterou žalobce poté vrátil žalovanému, nelze považovat za kvitanci mimo jiné proto, že v té době ještě závazek ze smlouvy o zápůjčce nebyl splněn.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že žalobní nárok považuje za nedůvodný. Žalobce sice poskytl žalovanému dne [datum] částku 1 000 000 Kč, avšak nikoliv jako zápůjčku, nýbrž jako prostředníkovi z titulu smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, jejímž předmětem byl závazek žalovaného zprostředkovat žalobci příležitost k uzavření investiční smlouvy s [jméno] [jméno]; uvedené prostředky proto byly určeny k převodu z účtu žalovaného na účet [jméno] [jméno] za účelem jejich investování. Žalovaný svůj závazek splnil, když uvedené prostředky převedl [jméno] [jméno] a na důkaz zániku závazku ze smlouvy o zprostředkování žalobce vrátil žalovanému dne [datum] jím vystavenou směnku, kterou tak lze považovat za kvitanci. Žalovaný namítl promlčení závazku ze smlouvy o zprostředkování ze dne [datum], dále vznesl námitku nicotnosti závazku ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], neboť nedošlo k předání peněžních prostředků na základě této smlouvy, kterou žalovaný podepsal na naléhání žalobce až v návaznosti na problémy spojené s realizací a vymáháním závazku z investiční smlouvy mezi žalobcem a [jméno] [jméno]. Žalovaný také vznesl námitku zastřeného právního jednání, neboť účastníci nikdy neměli v úmyslu zřídit závazek z titulu zápůjčky, nýbrž mělo dojít k zastření závazku vzniklého mezi žalobcem a [jméno] [jméno], případně závazku vzniklého ze smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi účastníky. Žalovaný namítl i nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť předmětná pohledávka byla postoupena na [právnická osoba] [právnická osoba]

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce převedl na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku 1 000 000 Kč.

4. Z písemné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem soud zjistil, že zapůjčitel se zavázal půjčit vydlužiteli částku 1 000 000 Kč, přičemž tato částka byla převedena již dne [datum] na bankovní účet vydlužitele a podpisem této smlouvy se stala předmětnou zápůjčkou. Smluvní strany se dohodly na úroku z vypůjčené částky ve výši 1,5 % měsíčně a na datu splatnosti celé poskytnuté částky nejpozději dne [datum]; na konci smlouvy jsou připojeny vlastnoruční podpisy smluvních stran.

5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k vrácení poskytnuté zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím do [datum]. Z kopie směnky vlastní soud zjistil, že tuto směnku vystavil dne [datum] žalovaný na částku 1 000 000 Kč s platebním místem v [obec] na řad žalobce a se splatností dne 16. 1. 2017; celá směnka byla přeškrtnuta a pod jejím textem bylo rukou napsáno:„ [datum] vrácena za zástavu dne [datum] od p. [celé jméno žalobce].“ Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o postoupení předmětné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] na [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], s tím, aby úhrada závazku byla provedena na účet této společnosti. Z oznámení o změně věřitele ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], oznámil žalovanému, že předmětná pohledávka ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím byla ke dni [datum] postoupena ve smyslu smlouvy o postoupení pohledávky zpět ve prospěch původního věřitele [celé jméno žalobce].

6. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že mezi žalobcem a [jméno] [jméno] existoval mezi prosincem 2016 a březnem 2017 smluvní vztah, a to zápůjčka. Žádnou smlouvu o zprostředkování příležitosti k uzavření investiční smlouvy s [jméno] [jméno] žalobce s žalovaným v uvedeném období neuzavřel. Předmětná částka poskytnutá žalovanému byla půjčkou pro žalovaného, kterou žalobce poskytl bez jakýchkoliv dalších podmínek nebo návazností na něco jiného. Ústně uzavřená smlouva o zápůjčce ze dne [datum] obsahovala stejné podmínky jako písemné znění smlouvy o zápůjčce, a to včetně výše půjčené částky, sjednaného úroku i data splatnosti. Žalovaný chtěl půjčit částku 1 000 000 Kč v době kolem Vánoc, kdy nebyl čas sepsat smlouvu písemně; protože žalobce spolupracoval s žalovaným už delší dobu a poskytoval mu půjčky, které žalovaný vždy vrátil, i když někdy trochu později – jednalo se o období asi dvou let zpětně a o částky okolo 100 000 Kč, rozhodl se žalobce s ohledem na jejich známost půjčit žalovanému předmětnou částku na základě ústní dohody s tím, že po Vánocích, až bude víc času, bude sepsána písemná smlouva. Žalobce poskytl žalovanému takto vysokou částku, protože v té době žalovaný vlastnil půl domku v [obec], tj. byla zde určitá záruka jeho solventnosti; ale než došlo k soudu, žalobce zjistil, že tuto půlku domku žalovaný převedl na bratra. V souvislosti s postoupením předmětné pohledávky na [právnická osoba] [právnická osoba] byla uzavřena písemná smlouva o postoupení; [anonymizováno] [právnická osoba] od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupila poté, co zjistila, že předmětná pohledávka není u žalovaného vymahatelná. Také v případě postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba] [právnická osoba] zpět na žalobce byla sepsána písemná smlouva. Žalobce se rozhodl požadovat po žalovaném v soudním řízení jen částku 350 000 Kč, protože zjistil, že milion není u žalovaného vymahatelný a navíc by žalobce musel v případě žaloby na 1 000 000 Kč platit velmi vysoký soudní poplatek; částku 350 000 Kč žalobce považoval ještě za vymahatelnou, a to i s ohledem na možnost jejího postupného splácení žalovaným. V době, kdy se žalobce a žalovaný zúčastnili soudem nařízené mediace, měl žalovaný zájem svůj dluh uhradit, měl údajně nějaké vzácné nože a starou motorku, které chtěl nabídnout žalobci proti svému dluhu, dokonce žalobci poslal i jejich fotografie; žalobce odhadl jejich hodnotu na maximálně 100 000 Kč, ale žalovaný od toho pak ustoupil a už se neozval.

7. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce převedl na účet žalovaného v prosinci 2016 částku 1 000 000 Kč na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, která byla v březnu 2017 vypracována i v písemné podobě. Žalovaný vystavil v prosinci 2016 na řad žalobce vlastní směnku znějící na stejnou částku a na počátku ledna 2017 byl text směnky přeškrtnut a směnka byla vrácena žalovanému. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla následně postoupena nejprve na [právnická osoba] [právnická osoba] a poté zpět na žalobce. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k úhradě jeho dluhu.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Na základě zjištěných skutečností a podle citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci řízení spolu uzavřeli dne [datum] ústně smlouvu o zápůjčce a téhož dne žalobce převedl zapůjčenou finanční částku na účet žalovaného. Soud neměl důvod neuvěřit tvrzením a účastnické výpovědi žalobce, jež byly podepřeny i dalšími provedenými důkazy: i v písemné smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] si účastníci ujednali, že žalobce má závazek poskytnout žalovanému částku 1 000 000 Kč s tím, že tato částka, která je předmětem uvedené smlouvy, již byla převedena dne [datum] na bankovní účet žalovaného a podpisem smlouvy se stala předmětnou zápůjčkou, což oba účastníci potvrdili svými podpisy na této písemné smlouvě o zápůjčce. Již proto nemohlo obstát tvrzení žalovaného, že předmětná částka představovala prostředky určené k převodu z účtu žalovaného na účet [jméno] [jméno] za účelem jejich investování. Rovněž žalobce při svém výslechu věrohodně vysvětlil důvod, proč účastníci uzavřeli nejprve smlouvu ústně a až následně sepsali její písemnou podobu se stejnými náležitostmi včetně platně sjednaného úroku a data splatnosti. Žalobce vypověděl, že s [jméno] [jméno] v minulosti spolupracoval, tedy že jej zná; soud proto považuje za nevěrohodné i tvrzení žalovaného, že chtěl-li žalobce uzavřít s [jméno] [jméno] smlouvu o investování částky 1 000 000 Kč, učinil tak za účasti žalovaného jako prostředníka. V řízení žádný z účastníků netvrdil existenci překážky, která by bránila tomu, aby žalobce – pokud by o to měl zájem – uzavřel smlouvu o investování s [jméno] [jméno] přímo, tj. bez zprostředkování žalovaného, a částku určenou k investování by také převedl přímo na účet [jméno] [jméno], tj. bez zbytečného převodu na účet žalovaného, jenž by následně tuto částku převedl na účet pana [jméno]. Naopak postup konstruovaný žalovaným se jeví problematičtějším, méně spolehlivým, a tudíž ne zcela logickým. Soud má rovněž za prokázané, že v období uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí předmětné částky žalovanému, tj. mezi prosincem 2016 a březnem 2017, žalobce s [jméno] [jméno] o investiční smlouvě nejednal a neměl v úmyslu mu žádné peníze za účelem investování poskytovat. Naopak bylo na žalovaném, aby v tomto smyslu doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy: v usnesení ze dne 4. 4. 2022, č. j. 24 C 214/2021-42, které bylo doručeno tehdejšímu zástupci žalovaného dne [datum], soud vyzval žalovaného, aby tvrdil a označil důkazy, jaký smluvní vztah měl žalovaný uzavřený s [jméno] [jméno], na jehož základě mu poskytl částku 1 000 000 Kč původně poskytnutou žalovanému žalobcem, kdy převedl uvedenou částku zaslanou mu žalobcem dne [datum] [jméno] [jméno] a jakým způsobem mu ji vyplatil, z jakého důvodu žalovaný jednal jako prostředník mezi žalobcem a [jméno] [jméno] a jaký byl obsah smlouvy o zprostředkování uzavřené podle tvrzení žalovaného účastníky dne [datum]. Žalovaný na tuto výzvu nijak nezareagoval a k jednání soudu se bez včasné omluvy nedostavil, přičemž předvolání k jednání si žalovaný vyzvedl ve své datové schránce již dne [datum], a ani ve své pozdě zaslané omluvě nežádal o odročení jednání, a tudíž nemohl být soudem u jednání poučen podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“) ve smyslu uvedené výzvy ze dne 4. 4. 2022. Soud proto s ohledem na provedený důkaz výslechem žalobce a nevěrohodnost tvrzení žalovaného uzavřel, že žalovaným tvrzená smlouva o zprostředkování mezi účastníky uzavřena nebyla a peníze zaslané dne [datum] na účet žalovaného představovaly předmět zápůjčky. Dodatečnou písemně vyhotovenou podobu smlouvy o zápůjčce, k jejímuž sepsání došlo na základě důvodů věrohodně vysvětlených žalobcem v rámci jeho účastnické výpovědi, soud vyhodnotil jako písemné potvrzení ústně uzavřené smlouvy ve smyslu § 1757 odst. 1 o. z.

10. Pokud se jedná o předloženou kopii směnky vystavené žalovaným na řad žalobce, soud dospěl k závěru, že jelikož bylo prokázáno, že účastníci neuzavřeli smlouvu o zprostředkování, nejedná se o důkaz splnění závazku z takové smlouvy. Stejně tak se podle soudu nejedná o kvitanci ve vztahu ke splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce: v prvé řadě soud považuje za krajně nevěrohodné, aby žalovaný poté, co měl podle textu dopsaného rukou na přeškrtnuté směnce dne [datum] vrátit žalobci zapůjčenou částku, následně dne [datum] podepsal písemnou podobu smlouvy o zápůjčce, v níž svým podpisem potvrdil, že dluh stále trvá a že bude uhrazen do [datum]. Žalovaný se navíc proti tvrzenému zániku svého závazku nebránil ani poté, co mu bylo doručeno oznámení ze dne [datum] o postoupení předmětné pohledávky na [právnická osoba] [právnická osoba] s výzvou k úhradě této pohledávky. Z předložené směnky navíc nijak nevyplývá, kdo text o vrácení předmětné částky na směnku napsal, neboť zde není žádný podpis, kdo přeškrtl text směnky a případně zda žalobce údajně vrácené prostředky vůbec přijal. Dále soud podotýká, že podle uvedeného textu byla směnka„ vrácena za zástavu“, což nijak neprokazuje zánik dluhu ze smlouvy o zápůjčce tím, že byla splacena zapůjčená částka, ale naopak lze z tohoto textu dovodit, že směnka byla vrácena poté, co dlužník poskytl věřiteli zástavu. V neposlední řadě soud nemohl považovat předloženou kopii směnky za kvitanci už z toho důvodu, že předmětný text neobsahuje náležitosti kvitance požadované ustanovením § 1949 odst. 1 o. z., a to zejména předmět plnění a místo splnění dluhu. Rovněž o prokázání těchto žalovaným tvrzených skutečností nemohl soud žalovaného poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalovaný se k jednání nedostavil a o jeho odročení nepožádal.

11. Ani další námitky žalovaného soud nepovažoval za důvodné. Námitku promlčení žalovaný vznesl ve vztahu k závazku ze smlouvy o zprostředkování ze dne [datum], která však uzavřena nebyla, a tudíž ani nemohlo dojít k promlčení příslušného závazku. Předmětná pohledávka, která vznikla ze smlouvy o zápůjčce, promlčena nebyla, neboť závazek byl podle smlouvy splatný dne [datum], tj. tříletá promlčecí lhůta počala běžet následujícího dne, avšak návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne [datum], tedy před uplynutím této lhůty. Stejně tak neobstojí námitka nicotnosti, spočívající podle žalovaného v tom, že nedošlo k předání peněz ze smlouvy o zápůjčce, která je reálným kontraktem. Jak však vyplynulo z provedeného dokazování, peníze ze dne [datum] předané žalovanému byly zápůjčkou, tj. k jejich předání došlo, což ani žádný z účastníků řízení nerozporoval. Také v písemném vyhotovení smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] je výslovně uvedeno, že částka 1 000 000 Kč poskytnutá dne [datum] žalobcem žalovanému představuje předmět zápůjčky. Pokud se jedná o námitku zastřeného právního jednání ve smyslu § 555 odst. 2 o. z., spočívajícího v tom, že účastníci nikdy neměli v úmyslu zřídit mezi sebou závazek ze smlouvy o zápůjčce, nýbrž jejich cílem bylo zastření závazku vzniklého mezi žalobcem a [jméno] [jméno], i ji soud vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť jak je uvedeno výše, soud má za prokázané, že žalobce nechtěl uzavřít a neuzavřel s [jméno] [jméno] smlouvu o investování a ani této smlouvě předcházející smlouvu o zprostředkování, již měl žalobce uzavřít s žalovaným, nýbrž od počátku se jednalo o úmysl uzavřít smlouvu o zápůjčce mezi účastníky. Tomu odpovídá i zjištění z výpovědi žalobce ohledně toho, že žalobce v minulosti žalovanému zápůjčky opakovaně poskytoval a ten je v plné výši vracel a že žalobce mohl s [jméno] [jméno] spolupracovat přímo, tj. bez zprostředkování žalovaným. Soud dále vyhodnotil námitku zastřeného právního jednání jako nepřípustnou podle § 579 odst. 1 o. z., neboť pokud by se skutečně jednalo o zastřené právní jednání, žalovaný byl jeho aktivní součástí, sám podepsal písemnou smlouvu o zápůjčce, ačkoliv věděl, že by tímto jednáním zastíral jednání jiné, a tudíž podle zákona nemá právo namítnout neplatnost tohoto jednání. A konečně ani námitka nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce není důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno nejen to, že předmětná pohledávka byla postoupena na [právnická osoba] [právnická osoba], ale také to, že z důvodu její problematické vymahatelnosti byla tato pohledávka následně postoupena zpět na žalobce.

12. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto uložil žalovanému, aby žalobci zaplatit částku 350 000 Kč, jež představuje žalobcem požadovanou část z neuhrazené zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč, včetně platně sjednaného smluvního úroku z této částky v kapitalizované výši 46 500 Kč za období od [datum], kdy byla sepsána písemná smlouva o zápůjčce, do 15. 6. 2017, kdy se stal závazek z této smlouvy splatným. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, přiznal soud žalobci i nárok na úrok z prodlení z původní dlužné částky 1 000 000 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 16. 6. 2017, kdy se žalovaný dostal podle písemné smlouvy o zápůjčce do prodlení s úhradou dlužné částky, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 350 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 9 700 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 27. 8. 2021, účast zástupce žalobce u nařízené mediace, účast u jednání soudu dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.