24 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 350 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 350 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 46 500 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 74 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci řízení uzavřeli dne datum ústně smlouvu o zápůjčce, která byla následně sepsána písemně dne datum, což lze považovat za písemné potvrzení ústně uzavřené smlouvy, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku 1 000 000 Kč se lhůtou splatnosti do datum. Žalovaný však žalobci neuhradil ničeho, proto jej žalobce vyzval k vrácení zapůjčené částky a následně podal žalobu znějící jen na částku 350 000 Kč, a to s ohledem na problematickou dobytnost původní částky. V mezidobí žalobce postoupil svou pohledávku z uvedené smlouvy o zápůjčce na právnická osoba právnická osoba, která následně tuto pohledávku postoupila zpět na žalobce, neboť z její strany nedošlo k vymožení předmětné pohledávky. Žalobce půjčoval peníze žalovanému i v minulosti, tehdy však žalovaný vše včas vracel; žalobce spolupracoval i s jméno jméno, jemuž také půjčoval peníze, ale nikdy nedal žalovanému peníze pro pana jméno a ani to neměl v úmyslu. Nárok uplatněný žalobou se jméno jméno netýká, nejedná se o peníze poskytnuté za účelem zprostředkování investiční příležitosti. Směnku, kterou žalobci vystavil žalovaný a kterou žalobce poté vrátil žalovanému, nelze považovat za kvitanci mimo jiné proto, že v té době ještě závazek ze smlouvy o zápůjčce nebyl splněn.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že žalobní nárok považuje za nedůvodný. Žalobce sice poskytl žalovanému dne datum částku 1 000 000 Kč, avšak nikoliv jako zápůjčku, nýbrž jako prostředníkovi z titulu smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, jejímž předmětem byl závazek žalovaného zprostředkovat žalobci příležitost k uzavření investiční smlouvy s jméno jméno; uvedené prostředky proto byly určeny k převodu z účtu žalovaného na účet jméno jméno za účelem jejich investování. Žalovaný svůj závazek splnil, když uvedené prostředky převedl jméno jméno a na důkaz zániku závazku ze smlouvy o zprostředkování žalobce vrátil žalovanému dne datum jím vystavenou směnku, kterou tak lze považovat za kvitanci. Žalovaný namítl promlčení závazku ze smlouvy o zprostředkování ze dne datum, dále vznesl námitku nicotnosti závazku ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, neboť nedošlo k předání peněžních prostředků na základě této smlouvy, kterou žalovaný podepsal na naléhání žalobce až v návaznosti na problémy spojené s realizací a vymáháním závazku z investiční smlouvy mezi žalobcem a jméno jméno. Žalovaný také vznesl námitku zastřeného právního jednání, neboť účastníci nikdy neměli v úmyslu zřídit závazek z titulu zápůjčky, nýbrž mělo dojít k zastření závazku vzniklého mezi žalobcem a jméno jméno, případně závazku vzniklého ze smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi účastníky. Žalovaný namítl i nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť předmětná pohledávka byla postoupena na právnická osoba právnická osoba 3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce převedl na bankovní účet žalovaného dne datum částku 1 000 000 Kč.

4. Z písemné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem soud zjistil, že zapůjčitel se zavázal půjčit vydlužiteli částku 1 000 000 Kč, přičemž tato částka byla převedena již dne datum na bankovní účet vydlužitele a podpisem této smlouvy se stala předmětnou zápůjčkou. Smluvní strany se dohodly na úroku z vypůjčené částky ve výši 1,5 % měsíčně a na datu splatnosti celé poskytnuté částky nejpozději dne datum; na konci smlouvy jsou připojeny vlastnoruční podpisy smluvních stran.

5. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k vrácení poskytnuté zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím do datum. Z kopie směnky vlastní soud zjistil, že tuto směnku vystavil dne datum žalovaný na částku 1 000 000 Kč s platebním místem v obec na řad žalobce a se splatností dne 16. 1. 2017; celá směnka byla přeškrtnuta a pod jejím textem bylo rukou napsáno:„ datum vrácena za zástavu dne datum od p. celé jméno žalobce.“ Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o postoupení předmětné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum na právnická osoba právnická osoba, IČO, s tím, aby úhrada závazku byla provedena na účet této společnosti. Z oznámení o změně věřitele ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení, jednatel společnosti anonymizováno právnická osoba, oznámil žalovanému, že předmětná pohledávka ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím byla ke dni datum postoupena ve smyslu smlouvy o postoupení pohledávky zpět ve prospěch původního věřitele celé jméno žalobce.

6. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že mezi žalobcem a jméno jméno existoval mezi prosincem 2016 a březnem 2017 smluvní vztah, a to zápůjčka. Žádnou smlouvu o zprostředkování příležitosti k uzavření investiční smlouvy s jméno jméno žalobce s žalovaným v uvedeném období neuzavřel. Předmětná částka poskytnutá žalovanému byla půjčkou pro žalovaného, kterou žalobce poskytl bez jakýchkoliv dalších podmínek nebo návazností na něco jiného. Ústně uzavřená smlouva o zápůjčce ze dne datum obsahovala stejné podmínky jako písemné znění smlouvy o zápůjčce, a to včetně výše půjčené částky, sjednaného úroku i data splatnosti. Žalovaný chtěl půjčit částku 1 000 000 Kč v době kolem Vánoc, kdy nebyl čas sepsat smlouvu písemně; protože žalobce spolupracoval s žalovaným už delší dobu a poskytoval mu půjčky, které žalovaný vždy vrátil, i když někdy trochu později – jednalo se o období asi dvou let zpětně a o částky okolo 100 000 Kč, rozhodl se žalobce s ohledem na jejich známost půjčit žalovanému předmětnou částku na základě ústní dohody s tím, že po Vánocích, až bude víc času, bude sepsána písemná smlouva. Žalobce poskytl žalovanému takto vysokou částku, protože v té době žalovaný vlastnil půl domku v obec, tj. byla zde určitá záruka jeho solventnosti; ale než došlo k soudu, žalobce zjistil, že tuto půlku domku žalovaný převedl na bratra. V souvislosti s postoupením předmětné pohledávky na právnická osoba právnická osoba byla uzavřena písemná smlouva o postoupení; anonymizováno právnická osoba od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupila poté, co zjistila, že předmětná pohledávka není u žalovaného vymahatelná. Také v případě postoupení předmětné pohledávky ze právnická osoba právnická osoba zpět na žalobce byla sepsána písemná smlouva. Žalobce se rozhodl požadovat po žalovaném v soudním řízení jen částku 350 000 Kč, protože zjistil, že milion není u žalovaného vymahatelný a navíc by žalobce musel v případě žaloby na 1 000 000 Kč platit velmi vysoký soudní poplatek; částku 350 000 Kč žalobce považoval ještě za vymahatelnou, a to i s ohledem na možnost jejího postupného splácení žalovaným. V době, kdy se žalobce a žalovaný zúčastnili soudem nařízené mediace, měl žalovaný zájem svůj dluh uhradit, měl údajně nějaké vzácné nože a starou motorku, které chtěl nabídnout žalobci proti svému dluhu, dokonce žalobci poslal i jejich fotografie; žalobce odhadl jejich hodnotu na maximálně 100 000 Kč, ale žalovaný od toho pak ustoupil a už se neozval.

7. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce převedl na účet žalovaného v prosinci 2016 částku 1 000 000 Kč na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, která byla v březnu 2017 vypracována i v písemné podobě. Žalovaný vystavil v prosinci 2016 na řad žalobce vlastní směnku znějící na stejnou částku a na počátku ledna 2017 byl text směnky přeškrtnut a směnka byla vrácena žalovanému. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla následně postoupena nejprve na právnická osoba právnická osoba a poté zpět na žalobce. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k úhradě jeho dluhu.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Na základě zjištěných skutečností a podle citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci řízení spolu uzavřeli dne datum ústně smlouvu o zápůjčce a téhož dne žalobce převedl zapůjčenou finanční částku na účet žalovaného. Soud neměl důvod neuvěřit tvrzením a účastnické výpovědi žalobce, jež byly podepřeny i dalšími provedenými důkazy: i v písemné smlouvě o zápůjčce ze dne datum si účastníci ujednali, že žalobce má závazek poskytnout žalovanému částku 1 000 000 Kč s tím, že tato částka, která je předmětem uvedené smlouvy, již byla převedena dne datum na bankovní účet žalovaného a podpisem smlouvy se stala předmětnou zápůjčkou, což oba účastníci potvrdili svými podpisy na této písemné smlouvě o zápůjčce. Již proto nemohlo obstát tvrzení žalovaného, že předmětná částka představovala prostředky určené k převodu z účtu žalovaného na účet jméno jméno za účelem jejich investování. Rovněž žalobce při svém výslechu věrohodně vysvětlil důvod, proč účastníci uzavřeli nejprve smlouvu ústně a až následně sepsali její písemnou podobu se stejnými náležitostmi včetně platně sjednaného úroku a data splatnosti. Žalobce vypověděl, že s jméno jméno v minulosti spolupracoval, tedy že jej zná; soud proto považuje za nevěrohodné i tvrzení žalovaného, že chtěl-li žalobce uzavřít s jméno jméno smlouvu o investování částky 1 000 000 Kč, učinil tak za účasti žalovaného jako prostředníka. V řízení žádný z účastníků netvrdil existenci překážky, která by bránila tomu, aby žalobce – pokud by o to měl zájem – uzavřel smlouvu o investování s jméno jméno přímo, tj. bez zprostředkování žalovaného, a částku určenou k investování by také převedl přímo na účet jméno jméno, tj. bez zbytečného převodu na účet žalovaného, jenž by následně tuto částku převedl na účet pana jméno. Naopak postup konstruovaný žalovaným se jeví problematičtějším, méně spolehlivým, a tudíž ne zcela logickým. Soud má rovněž za prokázané, že v období uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí předmětné částky žalovanému, tj. mezi prosincem 2016 a březnem 2017, žalobce s jméno jméno o investiční smlouvě nejednal a neměl v úmyslu mu žádné peníze za účelem investování poskytovat. Naopak bylo na žalovaném, aby v tomto smyslu doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy: v usnesení ze dne 4. 4. 2022, č. j. 24 C 214/2021-42, které bylo doručeno tehdejšímu zástupci žalovaného dne datum, soud vyzval žalovaného, aby tvrdil a označil důkazy, jaký smluvní vztah měl žalovaný uzavřený s jméno jméno, na jehož základě mu poskytl částku 1 000 000 Kč původně poskytnutou žalovanému žalobcem, kdy převedl uvedenou částku zaslanou mu žalobcem dne datum jméno jméno a jakým způsobem mu ji vyplatil, z jakého důvodu žalovaný jednal jako prostředník mezi žalobcem a jméno jméno a jaký byl obsah smlouvy o zprostředkování uzavřené podle tvrzení žalovaného účastníky dne datum. Žalovaný na tuto výzvu nijak nezareagoval a k jednání soudu se bez včasné omluvy nedostavil, přičemž předvolání k jednání si žalovaný vyzvedl ve své datové schránce již dne datum, a ani ve své pozdě zaslané omluvě nežádal o odročení jednání, a tudíž nemohl být soudem u jednání poučen podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“) ve smyslu uvedené výzvy ze dne 4. 4. 2022. Soud proto s ohledem na provedený důkaz výslechem žalobce a nevěrohodnost tvrzení žalovaného uzavřel, že žalovaným tvrzená smlouva o zprostředkování mezi účastníky uzavřena nebyla a peníze zaslané dne datum na účet žalovaného představovaly předmět zápůjčky. Dodatečnou písemně vyhotovenou podobu smlouvy o zápůjčce, k jejímuž sepsání došlo na základě důvodů věrohodně vysvětlených žalobcem v rámci jeho účastnické výpovědi, soud vyhodnotil jako písemné potvrzení ústně uzavřené smlouvy ve smyslu § 1757 odst. 1 o. z.

10. Pokud se jedná o předloženou kopii směnky vystavené žalovaným na řad žalobce, soud dospěl k závěru, že jelikož bylo prokázáno, že účastníci neuzavřeli smlouvu o zprostředkování, nejedná se o důkaz splnění závazku z takové smlouvy. Stejně tak se podle soudu nejedná o kvitanci ve vztahu ke splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce: v prvé řadě soud považuje za krajně nevěrohodné, aby žalovaný poté, co měl podle textu dopsaného rukou na přeškrtnuté směnce dne datum vrátit žalobci zapůjčenou částku, následně dne datum podepsal písemnou podobu smlouvy o zápůjčce, v níž svým podpisem potvrdil, že dluh stále trvá a že bude uhrazen do datum. Žalovaný se navíc proti tvrzenému zániku svého závazku nebránil ani poté, co mu bylo doručeno oznámení ze dne datum o postoupení předmětné pohledávky na právnická osoba právnická osoba s výzvou k úhradě této pohledávky. Z předložené směnky navíc nijak nevyplývá, kdo text o vrácení předmětné částky na směnku napsal, neboť zde není žádný podpis, kdo přeškrtl text směnky a případně zda žalobce údajně vrácené prostředky vůbec přijal. Dále soud podotýká, že podle uvedeného textu byla směnka„ vrácena za zástavu“, což nijak neprokazuje zánik dluhu ze smlouvy o zápůjčce tím, že byla splacena zapůjčená částka, ale naopak lze z tohoto textu dovodit, že směnka byla vrácena poté, co dlužník poskytl věřiteli zástavu. V neposlední řadě soud nemohl považovat předloženou kopii směnky za kvitanci už z toho důvodu, že předmětný text neobsahuje náležitosti kvitance požadované ustanovením § 1949 odst. 1 o. z., a to zejména předmět plnění a místo splnění dluhu. Rovněž o prokázání těchto žalovaným tvrzených skutečností nemohl soud žalovaného poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalovaný se k jednání nedostavil a o jeho odročení nepožádal.

11. Ani další námitky žalovaného soud nepovažoval za důvodné. Námitku promlčení žalovaný vznesl ve vztahu k závazku ze smlouvy o zprostředkování ze dne datum, která však uzavřena nebyla, a tudíž ani nemohlo dojít k promlčení příslušného závazku. Předmětná pohledávka, která vznikla ze smlouvy o zápůjčce, promlčena nebyla, neboť závazek byl podle smlouvy splatný dne datum, tj. tříletá promlčecí lhůta počala běžet následujícího dne, avšak návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne datum, tedy před uplynutím této lhůty. Stejně tak neobstojí námitka nicotnosti, spočívající podle žalovaného v tom, že nedošlo k předání peněz ze smlouvy o zápůjčce, která je reálným kontraktem. Jak však vyplynulo z provedeného dokazování, peníze ze dne datum předané žalovanému byly zápůjčkou, tj. k jejich předání došlo, což ani žádný z účastníků řízení nerozporoval. Také v písemném vyhotovení smlouvy o zápůjčce ze dne datum je výslovně uvedeno, že částka 1 000 000 Kč poskytnutá dne datum žalobcem žalovanému představuje předmět zápůjčky. Pokud se jedná o námitku zastřeného právního jednání ve smyslu § 555 odst. 2 o. z., spočívajícího v tom, že účastníci nikdy neměli v úmyslu zřídit mezi sebou závazek ze smlouvy o zápůjčce, nýbrž jejich cílem bylo zastření závazku vzniklého mezi žalobcem a jméno jméno, i ji soud vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť jak je uvedeno výše, soud má za prokázané, že žalobce nechtěl uzavřít a neuzavřel s jméno jméno smlouvu o investování a ani této smlouvě předcházející smlouvu o zprostředkování, již měl žalobce uzavřít s žalovaným, nýbrž od počátku se jednalo o úmysl uzavřít smlouvu o zápůjčce mezi účastníky. Tomu odpovídá i zjištění z výpovědi žalobce ohledně toho, že žalobce v minulosti žalovanému zápůjčky opakovaně poskytoval a ten je v plné výši vracel a že žalobce mohl s jméno jméno spolupracovat přímo, tj. bez zprostředkování žalovaným. Soud dále vyhodnotil námitku zastřeného právního jednání jako nepřípustnou podle § 579 odst. 1 o. z., neboť pokud by se skutečně jednalo o zastřené právní jednání, žalovaný byl jeho aktivní součástí, sám podepsal písemnou smlouvu o zápůjčce, ačkoliv věděl, že by tímto jednáním zastíral jednání jiné, a tudíž podle zákona nemá právo namítnout neplatnost tohoto jednání. A konečně ani námitka nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce není důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno nejen to, že předmětná pohledávka byla postoupena na právnická osoba právnická osoba, ale také to, že z důvodu její problematické vymahatelnosti byla tato pohledávka následně postoupena zpět na žalobce.

12. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto uložil žalovanému, aby žalobci zaplatit částku 350 000 Kč, jež představuje žalobcem požadovanou část z neuhrazené zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč, včetně platně sjednaného smluvního úroku z této částky v kapitalizované výši 46 500 Kč za období od datum, kdy byla sepsána písemná smlouva o zápůjčce, do 15. 6. 2017, kdy se stal závazek z této smlouvy splatným. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, přiznal soud žalobci i nárok na úrok z prodlení z původní dlužné částky 1 000 000 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 16. 6. 2017, kdy se žalovaný dostal podle písemné smlouvy o zápůjčce do prodlení s úhradou dlužné částky, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 350 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 9 700 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 27. 8. 2021, účast zástupce žalobce u nařízené mediace, účast u jednání soudu dne datum) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.