24 C 220/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 510 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 1 510 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdu žalovaného dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a přirážky k jízdnému na základě zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]. Jelikož je žalovaný státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 4 odst. 1, 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný má podle výpisu z informačního systému základních registrů bydliště ve smyslu čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis v České republice na adrese [adresa žalovaného], a proto se příslušnost soudu určuje podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“). Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 3 odst. 1 věty první nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), ve spojení s čl. 5 odst. 2 písm. a), b) nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí; za právo rozhodné pro smlouvu o přepravě cestujících si strany mohou zvolit v souladu s článkem 3 pouze právo země, ve které má cestující své obvyklé bydliště nebo ve které má dopravce své obvyklé bydliště. V tomto případě podle čl. 2 odst. 1 Smluvních přepravních podmínek pro autobusovou a trolejbusovou dopravu osob právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum], které jsou nedílnou součástí smlouvy o přepravě, se právní vztah mezi cestujícím a [anonymizována dvě slova] [územní celek] řídí smlouvou o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž přistavením vozidla do zastávky za účelem umožnit nástup cestujících je konkludentní nabídkou [anonymizována dvě slova] na uzavření smlouvy, nástup osoby do vozidla je konkludentní akceptací nabídky. Obvyklé bydliště ve smyslu čl. 19 odst. 1, 3 nařízení Řím I měla právní předchůdkyně žalobkyně coby dopravce na adrese [adresa], a žalovaný coby cestující na adrese [adresa žalovaného]. Jelikož žalovaný konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě, čímž také akceptoval znění přepravních podmínek včetně ustanovení o českém právu smlouvy o přepravě, a cestující i dopravce měli v době uzavření smlouvy svá obvyklá bydliště v České republice, bylo platně zvoleno české právo jako právo rozhodné pro posouzení uzavřené smlouvy o přepravě. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na lince 12 autobusu. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. O provedené přepravní kontrole byl uvedeného dne sepsán na místě zápis [číslo]. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně; výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako okamžitá splatnost neuhrazeného jízdného a přirážky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 1. 2022. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. V souladu s § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný soudu ani netvrdil, že dlužnou částku žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 věty první o. z., a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vznikl nárok podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 18. 6. 2020, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužného jízdného a přirážky, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.