24 C 235/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 8. 2024 do 22. 2. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 301,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 23. 7. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě smlouvu o úvěru, ve znění její následné změny, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet a následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zapůjčenou částku spolu s úrokem ve výši 0 Kč do 22. 8. 2024. K uzavření smlouvy i její změny došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, seznámením se s parametry a poplatky požadovaného úvěru, uvedením osobních údajů a potvrzením textu smlouvy. Žalovaný však sjednanou částku včas neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná částka 12 000 Kč zahrnuje pouze dlužnou jistinu. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k zaplacení a následně i předžalobní výzvu, ale žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 23. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou a telefonním číslem; věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, a klient se měl zavázat vrátit věřiteli tuto částku s úrokem ve výši 2 300 Kč do 30 dnů; tento dokument nebyl klientem vlastnoručně podepsán. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2024 soud zjistil, že tytéž smluvní strany se měly dohodnout na navýšení úvěru na částku 12 000 Kč a na navýšení smluvního úroku na částku 2 773 Kč; tento dodatek nebyl klientem vlastnoručně podepsán.

4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za část měsíce července 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poslala na účet č. , č. účtu, dne 23. 7. 2024 částku 10 000 Kč a dne 25. 7. 2024 částku 2 000 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . za červenec 2024 se podává, že na účet č. , č. účtu, byla dne 23. 7. 2024 připsána částka 10 000 Kč s popisem „Pujcka od , Anonymizováno, .cz c. , Anonymizováno, “ a dne 25. 7. 2024 částka 2 000 Kč s popisem „Dodatecna pujcka od , Anonymizováno, .cz c. , Anonymizováno, n.2“. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 9. 2025 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2025, z předžalobní výzvy z téhož dne a z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a rovněž byl vyzván k úhradě svého dluhu do 3 dnů; podle podacího lístku bylo oznámení spolu s předžalobní výzvou podáno k poštovní přepravě dne 15. 2. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “, ve znění jeho změny, se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 12 000 Kč, splatný do 30 dnů, a žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tutéž částku spolu s úrokem ve výši 2 773 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částky 10 000 Kč a 2 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která žalovanému toto postoupení oznámila a vyzvala jej předžalobní výzvou k úhradě dluhu.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne 23. 7. 2024, ve znění její změny ze dne 25. 7. 2024. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva a její změna mezi smluvními stranami uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru ani její změnu vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalovaného), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru a její změny, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy a jejího dodatku ve formátu elektronických souborů .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva a její změna v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto dokumentů v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 23. 7. 2024 ani její změnu ze dne 25. 7. 2024 v podobě předložené soudu, neboť tyto dokumenty nebyly žalovaným vlastnoručně podepsány, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že dne 23. 7. 2024 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a její změny v podobě předložené soudu a že tato smlouva i její změna byly uzavřeny v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy i jejích změn nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru a její změnu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivá jednání, k nimž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru ani její změny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, z nichž žalovaný ničeho nevrátil. Nárok na vrácení této částky byl platně postoupen na žalobkyni. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru ani její změna nebyly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřeny a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně svou pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud se jedná o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2025 s lhůtou splatnosti do 3 dnů, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 15. 2. 2025; na základě domněnky doby dojití podle § 573 o. z. došla žalovanému dne 19. 2. 2025, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 22. 2. 2025 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud nepřihlédl k předžalobní výzvě ze dne 25. 9. 2024, sepsané právní předchůdkyní žalobkyně, neboť žalobkyně neprokázala odeslání této výzvy žalovanému. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 12 000 Kč od 23. 2. 2025 do zaplacení a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

14. Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 23. 8. 2024 do 22. 2. 2025, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 15. 2. 2025, na základě domněnky doby dojití došla žalovanému dne 19. 2. 2025, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 22. 2. 2025 a teprve dne 23. 2. 2025 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu a nikoliv již 23. 8. 2024. Dále soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení ve výši 0,75 % z částky 12 000 Kč za období od 23. 2. 2025 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu převyšuje žalobkyní požadovaná výše úroku z prodlení výši zákonnou podle platných předpisů. Proto soud žalobu v uvedené části jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 13 781,50 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 12 950,79 Kč, tj. v rozsahu 94 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 830,71 Kč, tj. v rozsahu 6 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 88 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 12 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 615 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 88 %, tj. částka 2 301,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.